Copyright © pohodanovapec.cz 
Hadi jsou studenokrevní, což znamená, že si nemohou vytvářet svou vlastní teplotu. To je způsobeno tím, že tito živočichové nemají vnitřní mechanizmus regulace teploty. Proto má jejich tělo přibližně stejnou teplotu jako je teplota okolí. V oblastech, kde teplotní rozdíly mezi létem a zimou bývají velké, jsou hadi nuceni přezimovat po celou část chladného období. Přes léto si hadi shromažďují zásoby tuku na zimu a v podzimním období se častěji vyhřívají na sluníčku. Při spánku jejich tepová i dechová frekvence klesá na minimum. Hadi mírného pásma se zpravidla páří na jaře, brzy po ukončení hibernace - zimování (duben - květen). Ke kladení vajec dochází pak v letních měsících (případně u vejcoživorodých - dochází k narození mláďat).
Tropické druhy se často páří v časové návaznosti na období dešťů a kladou několik snůšek ročně. Samice a samci se navzájem vyhledávají pomocí feromonů - chemických pachových stop, které zanechávají v terénu. Zásnuby jsou většinou jednoduché, často dochází u samců k soubojům o samici. Inkubační prostředí je klíčové: teplota a vlhkost mají rozhodující vliv na vývin embrya a na délku inkubace.
Inkubační teplota a vzdušná vlhkost jsou zásadní pro úspěšný vývoj embrya. Inkubace vajíček probíhá při teplotě 25°C až 30°C; vyšší teplota líhnutí urychluje, často na úkor mláďat - mohou vznikat deformace. Vlhkost by měla být v rozmezí 80-90% na vermikulitu nebo rašeliníku (Sphagnum). Samotná doba inkubace je zhruba 70-80 dní (závislá na teplotě). Vermikulit i rašeliník dokážou absorbovat velké množství vody a udržet potřebnou vlhkost.
Rašeliník je mech rostoucí na vlhkých stanovištích, který zadržuje vodu nejlépe ze všech mechů. Nahoře dorůstá, dole odumírá a na povrchu zůstává zelený. Častěji roste na horách a v severských oblastech. Vermikulit je hořečnatoželeznatá slída, která při zahřátí expanduje na lehké destičky a granuláty. Použití vermikulitu i rašeliníku je jednoduché: vložíme substrát do krabičky, postupně doplňujeme vodu a kontrolujeme vlhkost. U vermikulitu se voda reguluje tak, že po nasátí je stále kompaktní, bez nadměrné vlhkosti. Při nesoudržnosti substrátu bývá příliš suchý; při vymačkání kapky vody je substrát převlhčený.
Vajíčka klademe do malého důlku na povrch (přibližně do poloviny vajíčka). Inkubace probíhá v inkubátoru pro plazy a další chrání vajíčka před predátory či vlivy prostředí. Existují dva základní typy inkubátorů: vlhký inkubátor s vodní lázní a suchý inkubátor se stropním vytápěním (topná deska, kabel). Vlhký inkubátor má topení a vodní lázeň, suchý inkubátor je uzavřený a vlhkost se udržuje v krabičkách s vlhkým substrátem; suchý inkubátor může být vybaven ventilátorem pro rovnoměrné rozptýlení teploty.
Proč je nutné kontrolovat vejce v líhni
Vajíčka lze ukládat v krabičkách se substrátem a s otvory pro cirkulaci vzduchu. Doba líhnutí a vývoj embryo se odvíjí od druhu a teploty inkubace. U některých druhů lze pozorovat diapuzi - diapauzu, kdy se vývoj zpomalí během inkubace. Délka inkubace u evropských želv se pohybuje 55-70 dní podle teploty; vyšší teplota vede k rychlejšímu líhnutí, ale mění pohlavní poměr (temperature-dependent sex determination, TSD).
Jestliže máte vejce v hroznu (více vajec pohromadě), doporučuje se inkubovat je rozděleně do jedné vrstvy vedle sebe, aby případně vadná vejce neohrozila ostatní. Před výměnou nebo přesunem vajec do inkubátoru je vhodné označit snůšku (datum snůšky a identifikace samice). Při manipulaci s vejci buďte opatrní, aby nedošlo k poškození skořápky, která je polopropustná. Vaječný zub mláďat se používá při líhnutí k prořezání skořápky a zajištění prvního nadechnutí; poté zaniká.
Inkubační teplota by měla být u evropských druhů 26-32°C s vysokou vlhkostí. U některých druhů želv lze pohlaví ovlivnit teplotou během inkubace: 31,5°C je střední teplota pro 50:50 poměr pohlaví; 32°C vede k převaze samic (asi 75 %), 31°C naopak ke většímu podílu samců (cca 90 %). Při teplotách pod 31°C se zrodí převážně samci. Průběžné prosvěcování vejce je možné, ale příliš časté dotýkání vajec není doporučeno.
Po narození mláďat je vhodné nechat je několik dní v inkubátoru, aby mohly zpracovat žloutkový vak, následně je lze postupně přesouvat do dočasných terárií či krabiček s dostatečným zdrojem tepla, UVB a vlhkosti. Do dočasného bydliště se doporučují jednoduché terárium nebo plastová krabička s vhodnými skrýšemi a vodním zdrojem. První týden po vylíhnutí je potřeba rosit 2-4krát denně, nepodávat vodu do misek hned na počátku.
Praktické otázky zahrnují: Jak poznat oplodněnost vejce? Jak vybrat vejce a chovatele? Jak udržet vhodné klima pro inkubaci a jak ošetřit plíseň na vajíčkách. U vejec živočichů je důležité, aby vejce nebyla zvlněná, měkká nebo poškozená, a aby měla stabilní skořápku bez trhlin a modrých skvrn. U chovu želv je důležité zvolit vhodný inkubační substrát (vermikulit, perlit) a řídit se teplotními a vlhkostními požadavky jednotlivých druhů.
autoři a proměny Orientace pod vydavatelstvím Mafra
Když jde o krmení mláďat, mohou se rozdílit v závislosti na druhu. Některé mláďata přijímají potravu ihned po oxidaci, jiné nejprve zůstávají v žloutkovém vaku. Je důležité vést evidenci chovu a včas řešit případné potíže - například pokud mláďata odmítají potravu, bývá někdy nutné provést umělé krmení.
Když mládě opouští vejce, necháme ho nejdříve v inkubátoru 24-48 hodin pro stabilizaci a zpracování žloutkového vaku a poté ho přesuneme do samostatného prostoru. Je důležité nepřepírat mládě v jiném prostředí bez přípravy a zakoupení správného teraria pro další fázi růstu.
Na závěr, pokud chcete zjednodušit sběr vajec snesených ve vašem kurníku či teráriu, podívejte se na hnízda slepic a vhodné inkubační prostředí pro plazy. Návody a postupy se mohou lišit podle druhu, proto zvažte specifika rodů a druhů, které chováte.
Copyright © pohodanovapec.cz
