Copyright © pohodanovapec.cz 
James Cole je skutečná rarita českého rapu. Se svým kolegou Hugo Toxxxem odstartovali před více než deseti lety fenomén jménem Supercrooo, ohledně něhož se většina dnešních raperů shodne v tom, že se jednalo o pravděpodobně nejdůležitější českou rapovou formaci od dob Repertoáru. Dále spolu s Orionem vytvořili jedinečný funky party projekt Orikoule, který čítal hit za hitem. A v neposlední řadě tady máme obsáhlou sólovou kariéru, kde jednou dostáváme mladickou drzost na Frekvenci P.H.A.T., porno zpěv u Kapitána Lásky nebo mystický acid rap na Moby Dickovi.
Nové album Jamese Orfeus, vycházející už 31. května, napovídá, že Koule je hlouběji než kdy předtím. Většinu alba totiž tvoří zpívané skladby většinou v angličtině a rapu tu najdeme opravdu pramálo. Do toho přidejme obrovskou dávku produkční snahy a surového muzikantství, na jaké není rapový fanoušek opravdu zvyklý a stále nebudeme mít představu, jak Orfeus zní. Proto je tu tento rozhovor nahrávaný z žižkovském baru, kde jsme se pobavili zejména o Orfeovi, ale i o uprchlické krizi. Zabředli jsme trochu i do Jamesovy fyzické kondice, jeho fascinace pornografií a nemohli jsme nechat ležet ani jeho záhadný výlet do džungle v Peru.
Když James mluví o Peruu a ayahuascových rituálech, vyjevuje se klíčová myšlenka: pro mě to byl vyloženě výjezd za léčebnou kúrou, že jsem to použil jako určitý druh ozdravnýho pobytu. Ayahuasca je lijána, která se smísí s Chakruna a obsahuje DMT. Tradiční domorodá kultura nevidí látku jako drogu, ale jako duchovní prostředek, který má své vlastní duchy a síly. Z toho vyplývá, že Orfeus je víc než jen aplykační koncept; je to způsob, jak vnímat hudbu jako médium pro zpracování hlubokých zkušeností a tradic, které nejsou slovně přenosné.
Také se posvátně dotýká témat cesty umělce: hudba je pro Jamese prostředkem, kterým se dostává k významům mimo běžnou realitu. Ta forma, to médium, se podle něj ukazuje jako vhodnější pro sdílení intenzivních prožitků než slova samotná. Z této zkušenosti vzniká i důraz na terapeutickou a očistnou sílu hudby a na to, že umění může skloubit temnotu i krásu v jednom celku.
To album Orfeus je koncepční, s dvěma liniemi příběhu. Je to příběh rituálu v temném prostředí, které se stává jevištěm pro mytologické postavy. Orfeus, posel přinášející zprávy ve formě písní, je ztělesněním tragiky umělce na rozhraní světů. Tímto způsobem se Orfeus stává reflektorem veskrze hudební tvůrčí procesury: umění není jen zábava, ale cesta k hlubším pravdám a k propojení s ideálním, ale i temnym světem.
James sám připouští, že Orfeus není rapové album v tradičním slova smyslu. Z velké části jde o experiment s formou a výrazem; na desce jsou jen dva rapy tracky, z nichž jeden s Vladimirem a Ektorem; ostatní pasáže se věnují vokálním a instrumentálním polohám. Tím vzniká hypnotický, někdy tajemný, ale vždy pohlcující prožitek, který posluchače zavede hluboko pod povrch. Album je navíc o smrti a lásce, o ztrátách a o roli umění v životě člověka.
James v rozhovoru popisuje, jak vznikalo Orfeus: celý projekt jsem ve skutečnosti celou udělal já. Co se týče melodických a groovových nápadů, to je moje práce. Demáče, nahrávání vokálů, a následné vrstvení s Nero Scartchem (Myby Rabycad) a Yardou na kytary, synťáky, a poradenství při stavbě songů. Nahrávali jsme živý bicí a do spolupráce zapojili mnoho lidí. Bez jejich pomoci by to neznělo tak, jak zní.
Prodejnost alba a jeho zvukové charakteristiky vycházejí z čisté hudební touhy posunout hranice: rocko-industrial-emo poloha vyhověla Jamese Colea a umožnila mu odvést jiný druh výrazu. Lze tedy říci, že tvorba Orfea byla procesem, ve kterém se kombinuje samostatná autorská vize s externími vlivy a zkušenostmi.
James zmiňuje James Cole and the Brown Noise Band jako koncertní formu pro živé představení Orfea: zahrnuje kytaru, synťáky, zpěvy, bicí a basu, s projekcemi a světelnou scénou. Příprava a realizace živého provedení vyžaduje čas a prostředky, ale podle něj má smysl hned na začátku ukázat plný paket alba. Plánované koncerty zahrnují mimo Prahu i menší kluby a festivaly, kde lze ukázat sílu a dosah tohoto tématu.
V rozhovoru se řeší i role Rapu a jeho aktuální dynamika: James tvrdí, že rap je stále důležitý a zábavný, ale potřeboval jiný médium a jiný druh výrazu, aby se vyhnul konvenčním očekáváním showbusinessu a marketinku. Tím se otevírá cesta pro hlubší, více vrstvené a hypnotické pokrytí tématem Orfea, které jdou nad rámec tradičního rapu.
V souvislosti s aktuálním kontextem a spoluprací s Hugem Toxxxem James naznačuje, že i nadále oceňuje jejich spolupráci, ale zároveň je nutné mít na paměti, že čas a inspirace se mohou měnit. Ostatní projekty, včetně Orikoule a Supercrooo, zůstávají důležitými pilíři jeho kariéry a ukazují, jak široce a odvážně pracuje s jazykem, formou a kontextem v českém hip hopu.
James také komentuje, že texty často spoléhají na drzost a nadsázku, a že rap je vždycky fikce. Na desce Orfeus se ale snaží o vícevrstevný obraz, ve kterém realitu částečně zpochybňuje a zároveň ji prohlubuje skrze mytologické a rituální roviny. Tím se vytváří prostor pro diváka, aby si do díla mohl vepisovat vlastní příběhy a významy.
Píseň Jsem hráč zůstává důležitým modelem pro interpretaci Coleovy tvorby. Popisuje introspektivní pohled na roli v rapové hře i společnosti a ukazuje, jak se v jeho hudbě odráží odtažitý flow a suverenita. Skladba byla součástí experimentálního období Jamese a přesto zůstává spojená s jeho kariérou. Dnes však působí s odstupem zvukově zastarale, ale historický význam pro formování české scény je nezpochybnitelný.
Další důležité momenty zahrnují popis produkčního procesu Orfea a důraz na to, že klíčovou roli hraje vizualizace zvuku a práce s gridem a interface, který James používá. To vše podtrhuje, jak moc je Orfeus postaven na kreativní změně a vyhýbání se rutinním postupům v domácím studiu a v rapovém průmyslu obecně.
James Cole a jeho projekty - Supercrooo, Orikoule, Orfeus - se staly významnými stavebními kameny českého hip hopu a ovlivnily řadu následníků. Jeho schopnost kombinovat anglistickou praxi s domácí žánrovou tradicí, stejně jako jeho důraz na autenticitu a hluboké prožitky, posunují hranice, kam až může česká rapová tvorba dosáhnout.
V závěru lze říci, že James Cole nadále formuje tvář české hudební scény prostřednictvím experimentů, reflexe, a intenzivního tvůrčího procesu. Orfeus není jen deskou, je to výlet do říše snů, mytů a skutečností, který vyžaduje od posluchače aktivní zapojení a vlastní interpretaci.
Jestliže hledáte hip hop, který vyžaduje zapojení mysli a představivosti, Orfeus Jamese Colea nabízí bohatý materiál k analýze interpretačních postupů, významů textů a hudební evoluce v českém kontextu.
Copyright © pohodanovapec.cz
