Copyright © pohodanovapec.cz 
Medová kaše byla klidnou městskou čtvrtí rodinných domků se zahrádkami v blízkosti soutoku Volyňky a Otavy. Stavěná ve 20. letech, tvořila půvabnou část předměstí, kterou místní pamětníci i autoři popisují jako malou „vesničku“ ve městě, s úzkými uličkami a sousedským životem.
Byla to taková malá "vesnička" ve městě tvořená několika uličkami: Dukelská, Klostermanova, Dělnická a Družstevní s rodinnými domky, kde bydlelo mnoho rodin. Z několik připomenu: Benediktů, Maříků, Kábů, Kludských, Huňáčků, Pánů, Renčů, Štěrbů, Bartošů, Bastiánů, Mottlů, Dortů, Pešků a mnoho dalších.
To byla půvabná Medová kaše s fotbalovým hřištěm SK Strakonice 1908 a halou Chovatelů drobného zvířectva. Medová kaše, stavěná ve 20. letech, byla klidnou městskou čtvrtí rodinných domků se zahrádkami. V blízkosti soutoku Volyňky a Otavy stála synagoga obklopená bytovými domy.
Na její paměť na nádvoří hradu podávali chudým u kamenného stolu medovou kaši. Později majitelé hradu, členové řádu sv. Jana Jeruzalémského, tento zvyk pozměnili. Jednou ročně, den před svátkem Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna), dostával každý chudý libru chleba, žejdlík piva a krejcar.
V roce 1784 řád složil do městské pokladny 213 zlatých a založil nadaci z pozemků v místech, kde se dodnes říká Na Medové kaši. Od té doby do první světové války město z úroků hradilo pomoc nejpotřebnějším chudým.
Medová kolečka pro každou příležitost
Pověsti, pověrečná vyprávění a příběhy dávných věků jsou spojeny se zdmi, nádvořími i obyvateli hradu ve Strakonicích. Stejně jako na mnoha sídlech, kde sídlili páni z Rožmberka, se i ve Strakonicích podle pověsti zjevovala Bílá paní, dcera Oldřicha z Rožmberka. Jestliže se zjevila s úsměvem, znamenalo to štěstí pro obyvatele hradu, byla-li smutna, zemřel někdo z rodu Rožmberků.
Bydlil kdysi ve strakonickém hradu správce, který měl marnivou a pyšnou ženu. Ta chtěla mít stále něco nového, jiného než ostatní paní. Jednoho dne přišla do kostela ve střevíčkách z pšeničného těsta, z něhož se pečou hostie, a usedla do rodinné stolice, která stála pod kazatelnou. Při pozdvihování, když všichni poklekli, zůstala sedět a nepoklekla. To se jí stalo osudným. Kostelem se rozlehla rána, kamenná dlažba se rozestoupila a pyšnou ženu pohltila zem.
Velkopřevor proto rozhodl, že se musí někdo dolů spustit a zjistit příčinu. Jediný, kdo se odvážil, byl zločinec, zavřený v hradní věži Rumpál. Když ho vytáhli zpět na světlo, podařilo se jim jámu zasypat a zločinec vyprávěl, jak viděl paní v bílém šatě, sedící na špalku a plačící.
Před dávnými časy žil u Strakonic dudák, který svou hrou všechny roztančil, všichni se při zaslechnutí jeho dud začali smát a veselit, jako by je očaroval. Jednou, když se vracel o půlnoci po muzice domů, usedl, aby si odpočinul. Tu se mu zjevil cizí pán v černém a požádal ho, zda by zahrál v hospodě jeho přátelům. Zavedl ho do místnosti, kde seděli samí černě odění páni. Švanda tedy zmáčkl měchy a začal tanec, jaký ještě neviděl, a do čepice mu pršelo dukátů, kolik ještě nedostal.
Když se dudák probudil, uvědomil si, že hrál čertům a že je ve spárech zlých mocností, a od té doby ho nic netěšilo. Došel proto do hradního kostela sv. Prokopa a ulevilo se mu ihned poté, co pověsil své dudy za oltář.
vyskúšajte náš recept na medový koláč
Velkopřevor Jan z Rožmberka se chtěl pochlubit svým hostům, návštěvníkům strakonického hradu, něčím výjimečným. Proto nechal vyrobit veliké a dosud nevídané dudy. Dvacet kozích kůží spotřeboval ovčák Matěj Vácha z nedalekého Hubenova na měch, k němu připojil osm dřevěných píšťal a tři plechové trouby, huky. Čtyři zdatní nosiči je museli přenést na vůz, který je dovezl do hradu.
Všichni hosté na nádvoří strakonického hradu byli tím nástrojem nadšeni a překvapeni a velkopřevor Jan zářil radostí. Pro ukojení zvědavosti strakonických občanů nechal dudy po městě vozit a na některých místech na ně hrát. Lidé na tu slávu vzpomínali popěvkem: „Strakonický dudy, ty je slyšet všudy, po velkým městě, po Stráži ještě.“
22. února 1718 spadla sedmiletá dcera správce strakonického hradu Rosalie Hodánková do splavu Pětikolského mlýna, který stával proti strakonickému hradu. Zachránci ji našli pod ledem až po dvou hodinách pátrání bez známky života. Po chvíli se probrala z bezvědomí a zcela zdravá vyprávěla, že se jí po pádu do vody zjevil Jan Nepomucký a řekl jí, že se neutopí.
Město Strakonice prošlo v druhé polovině 20. století obrovským nárůstem obyvatelstva díky rozvoji průmyslové výroby. S tím souvisela nevratná a zásadní proměna celých čtvrtí a ulic. Strakonice jsem začal poznávat ve druhé polovině 70. let, kdy probíhala velká přestavba a výstavba, město bylo jedno velké staveniště. Postupně jsem si začal více všímat toho, čím město prošlo a co sehrálo roli ve vývoji zástavby.
Blízkost vody, schopní jednotlivci, vztahy hradních pánů s měšťany a podnikateli nebo významné podniky přesahující hranice města. Tyto a další skutečnosti ovlivňovaly rozvoj města a nejvíce se projevily ve 20. století. Podle řady lidí přišly Strakonice velkým nevratným zásahem o svůj jedinečný genius loci. Po nepřiměřeně velkých a až neuvážených zásazích určitě mnohým lidem chybějí některé části města. A nejen protože tam prožili mládí.
ako upiecť medové kolieska s čokoládou
Na sklonku loňského roku vyšla kniha Ohrada, Medová kaše, Riegrovo nábřeží … Byly, nejsou. Společně se dvěma spoluautory Blankou Madovou a Janem Malířským jsme se pokusili přiblížit, jak kdysi vypadala část vnímaná jako Bezděkov, předměstí Strakonic, který si na přelomu 19. a 20. století vybojoval postavení města s názvem Nové Strakonice.
Před více než dvěma lety vydal bývalý ředitel Muzea středního Pootaví ve Strakonicích Miroslav Špecián publikaci o Předních Ptákovicích a Podsrpu. Po jejím vydání mi známý položil otázku, jestli bych nechtěl napsat knihu o zaniklé Ohradě. Tím mě vyprovokoval a já začal sbírat informace, popsal Miroslav Špecián prvotní myšlenku, která stála za jeho další knihou.
Obecněji se historií města zabývám již více let, ale asi před těmi dvěma roky jsem se víc zaměřil na archivní dokumenty kolem Ohrady. Zjistil jsem, že bude nutné rozšířit publikaci o další zaniklé sousední části, jejichž osud s Ohradou souvisí. V této části práce mu byla ku pomoci historička Muzea středního Pootaví Blanka Madová, která se v publikaci ujala zpracování kapitol s tématem židovského osídlení. Stejně tak oslovil sběratele dokladů ze starších a novějších dějin Strakonic Jana Malířského, který do knihy poskytl nemálo fotografií.
Pro publikaci Miroslava Špeciána je kromě fotografií velmi důležitý ještě jeden aspekt, a tím je vyprávění pamětníků. Dokumenty uložené v archivu můžete zkoumat a zveřejnit později, ty se neztratí. Pamětníky musíte oslovit teď, jinak hrozí, že se za pár let či týdnů nic nedozvíte, řekl autor s tím, že zkontaktoval strakonické pamětníky, a ti mu pomohli dohledat další.
Zmíněná publikace má podtitul Od samostatné obce do města. Ten napovídá, že jsem se pokusil ukázat nejen proměny architektury, zástavby, ale především společenského života. Na sklonku loňského roku vyšla kniha Ohrada, Medová kaše, Riegrovo nábřeží … Byly, nejsou. Společně se dvěma spoluautory Blankou Madovou a Janem Malířským jsme se pokusili přiblížit, jak kdysi vypadala část vnímaná jako Bezděkov, předměstí Strakonic.
Mnozí to tehdy těžce nesli, ale život je takový. Ten, kdo tam nic neprožil, mávne rukou, významné stavby tam nestály. Někteří byli vděční za nový byt. Jiné zaskočilo, že museli opustit vlastníma rukama postavené bydlení. Osudů a názorů je mnoho.
| Aspekt | Popis |
|---|---|
| Urbanistická podoba | Rodinné domky, zahrádky, uličky Dukelská, Klostermanova, Dělnická, Družstevní |
| Společenské vybavení | Fotbalové hřiště SK Strakonice 1908, hala chovatelů, synagoga v okolí soutoku |
| Tradiční zvyky | Podávání medové kaše chudým, nadace z roku 1784 |
| Osud čtvrti | Výrazné urbanistické změny ve 2. pol. 20. stol., zánik části zástavby |
Kniha byla určena hlavně občanům města, prodává se na místech v blízkosti soutoku. Společně se dvěma spoluautory jsme se pokusili přiblížit, jak kdysi vypadala část vnímaná jako Bezděkov, předměstí Strakonic. Díky spoluautorům se nám snad povedlo upřesnit, kdo a kde bydlel v místech, jež patří již minulosti.
Přišel jste se zajímavým nápadem. Pro pokračování by se určitě náměty našly, vždyť Strakonice jsou, pokud jde o změny, velmi zajímavé. V minulosti byly významným průmyslovým městem a dopravní křižovatkou, mnohé je jinak. Publikace mapuje zmizelé části.
tags: #medová #kaše #Strakonice
Copyright © pohodanovapec.cz
