Copyright © pohodanovapec.cz 
Mostecko a celé Podkrušnohoří se za socialismu stalo symbolem krajiny totálně zdevastované a přeměněné povrchovou těžbou hnědého uhlí s nejhorším životním prostředím v České republice. Zanikly zde desítky obcí, které musely ustoupit těžbě uhlí, a vznikla úplně nová krajina povrchových dolů, výsypek, tepelných elektráren a těžkého průmyslu. Modelovým příkladem je i jádrové území tvořené katastry zaniklých sídel Souš, Třebušice a Holešice.
Ve 2. polovině 19. století nastává velký rozvoj těžby uhlí, nejprve v hlubinných a v průběhu 20. století v otevřených povrchových dolech ohromných rozměrů. Rozmach těžby uhlí vedl nejprve k výraznému, až několikanásobnému zvýšení počtu obyvatel, a také ke změně jeho národnostního složení. Například v Třebušicích, kde byly otevřeny velké doly Saxonia I a Saxonia II, se zvýšil počet obyvatel v letech 1869-1910 více než šestinásobně a podíl Čechů stoupl v původně německé obci na více než 50 %.
V obci Souš se za stejné období zvýšil počet obyvatel více než desetkrát a Češi zde tvořili více než 80 %. V roce 1887 byla v Souši zřízena první česká škola na Mostecku. Na katastru obce Holešice se těžilo od roku 1865 v šachtě Robert. Koncem 90. let 19. století sídla Třebušice, Souš a Holešice a veškerá zemědělská krajina v jejich okolí musely ustoupit těžbě hnědého uhlí.
Větší část obce Souš včetně původně gotického kostela sv. Martina byla zbourána v 60. letech 20. století a v roce 1971 bylo zbývající území připojeno k Mostu. Obec Holešice s raně gotickým kostelem sv. Mikuláše a kamenným mostem z 16. století byla z důvodu postupu těžby uhlí beze zbytku zlikvidována v letech 1978-1979. Současná krajina je kompletně nově vytvořená. Současně s pokračující povrchovou těžbou hnědého uhlí probíhala a probíhá rekultivace na rozsáhlých vytěžených plochách a výsypkách.
V současné době převažuje lesnická rekultivace; tímto způsobem byla zalesněna např. Kopistská výsypka severně od Souše a Třebušic. V posledních letech se významně uplatňuje hydrický způsob rekultivace, který spočívá v zaplavení bývalých povrchových lomů vodou. V Podkrušnohoří včetně Mostecka tak vznikla celá řada velkých antropogenních jezer, jako je jezero Most na místě bývalého dolu Most a jezero Matylda na místě bývalého dolu Vrbenský.
Vzhledem k těsné blízkosti velkého města Most má rekultivace výsypek a vytěžených ploch v tomto území některá specifika - jezera mají rekreační charakter, což již plně platí pro jezero Matylda určené k provozování vodních sportů. Na rekultivované výsypce dolu Vrbenský vznikl mostecký autodrom, na Velebudické výsypce dolu Jan Šverma zase známý mostecký hippodrom, budují se zde cyklostezky a bruslařské in-line dráhy. Nedílnou součástí nové krajiny jsou i výrazné a husté silniční a železniční dopravní koridory, gigantické průmyslové objekty jako elektrárna Komořany či petrochemický kombinát Chemopetrol v Záluží, obří velkorypadla a pásové dopravníky, opuštěné těžební a průmyslové areály a objekty.
Primární a sekundární struktura těžební a posttěžební krajiny Mostecké pánve je nově vytvořená, protože historické krajinné struktury a paměťové struktury krajiny až na výjimky zcela zanikly. Prvky paměťové struktury krajiny jsou uchovány až terciérní, nehmotné krajinné struktury. Např. název zaniklé obce Třebušice je zachovaný v názvu železniční stanice Třebušice na trati Ústí nad Labem - Chomutov. V Mostě - Souši se zachoval židovský hřbitov, protože byl vždy stranou hlavní sídelní zástavby.
Posun ve společenském vnímání těžební krajiny Mostecka a její historie symbolizuje i skutečnost, že Společnosti Vršanská uhelná a Severní energetická organizují pod názvem „Cesta do útrob uhelného lomu“ každoročně od května do září exkurze do těžebních lokalit za plného provozu. Zájemci si mohou vybrat ze tří tras, z nichž jedna je zaměřena na rekultivační činnost na Mostecku. Těžba uhlí byla motorem ekonomiky, hlavním zdrojem energie a tepla, živobytím statisíců lidí a výrazným zásahem do krajiny a životního prostředí.
Historie těžby sahá hluboko do středověku, nicméně pravidelná těžba začala až koncem 18. století; stala se jedním z nejdůležitějších průmyslových odvětví v druhé polovině 19. století a byla jím po celé století dvacáté. Celkové množství vytěženého uhlí v českých zemích se počítá v miliardách tun. Největší objem vytěženého uhlí připadá na 70. a 80. léta minulého století. Po pádu komunistického režimu přišel výrazný útlum, podle ČGS klesla produkce o desítky procent. Celkově známé zdroje uhlí v Česku činí 8,6 miliardy tun hnědého a 16,3 miliardy tun černého uhlí.
Hlavními místy těžby byly a stále jsou v případě černého uhlí ostravsko-karvinská oblast; v případě hnědého uhlí podkrušnohorská pánev, zejména Mostecko a okolí. Těžilo se však i na dalších místech, včetně sokolovské a chebské pánve, a v Rosicko-oslavanské pánvi na jižní Moravě. Hnědé uhlí bylo dobýváno i v Chebsku, Liberecku či Hodonínsku; lignit na Hodonínsku a Českobudějovicku. Významná byla rovněž chemická a energetická infrastruktura, která uhlí využívala pro výrobu a teplo.
více o geologii Sokolovské pánve
Program restrukturalizace uhelného průmyslu schválila vláda v prosinci 1992. Z 15 státních podniků vzniklo sedm akciových společností, mezi nimi i Sev.en Energy a Severočeské doly, které dnes zajišťují část těžby v regionu. Po privatizaci a dalším vývoji dnes těží černé uhlí hlavně OKD v Ostravsko-karvinské pánvi; hnědé uhlí těží Severočeské doly a další subjekty v severních Čechách. Masivní rekultivace a hydrické rekultivace nadále probíhají, vznikají jezerní biotopy pro obojživelníky, rekreační a sportovní areály a dopravní infrastruktura.
Uhelné safari, otevřené poprvé před deseti lety, ukazuje veřejnosti nejen proces těžby, ale i rekultivaci krajiny. Zájemci poznají trase rekultivace i zajímavá místa jako lomy ČSA, jezera Hedvika a Marcela, nebo lomy a projekty na vyhlídkách. Start touru je z Komořanské cyklostezky a pokračuje přes vyhlídky a ostrůvky rekultivačních děl.
Na území Mostecka byl významně ovlivněn proces změny obyvatelstva po druhé světové válce, kdy došlo k odsunu německého obyvatelstva a změně demografické skladby. Zdevastovaná krajina během 20. století byla nahrazena novou krajinou, která dnes zahrnuje lesnické rekultivace, vodní plochy a rekreační areály, a tvoří jedinečnou geointegraci mezi přírodou a průmyslem. Vznikla tak nová krajina, která na předchozí téměř nenavazuje.
Hydrická rekultivace a vytváření jezerní biotopy umožnily vznik významných stanovišť pro obojživelníky a další druhy. Sukcese na nekultivovaných plochách často přináší bohatší druhovou skladbu než technická rekultivace, a tím se stává cestou k ochraně biodiverzity v rekultivované krajině. Obě výsypky - Radovesická a další - ilustrují rozdíly mezi spontánní sukcesí a technickou rekultivací, přičemž spontánní procesy často vedou k rozmanitějším biotopům.
Uhelné safari pravidelně připomíná veřejnosti historický i současný obraz krajiny po těžbě a rekultivaci. Důraz na rekultivace, ochranu přírody a udržitelnost rekultivačních projektů je součástí moderního vnímání regionu, který byl po desetiletí symbolem devastace krajiny. Kromě rekultivací se rozvíjí i dopravní a sportovní infrastruktura, která region propojuje s většími městy a návštěvníky láká k poznání vyrovnané dynamiky krajiny po těžbě.
Hnědé uhlí se dnes v ČR těží povrchově, a to v Severočeské pánvi a ve východní části Sokolovské pánve; černé uhlí se těží hlavně v Ostravsko-karvinské pánvi. Celý region prošel v minulosti těžbou, která zasáhla rozsáhlé území a způsobila zánik mnoha obcí. Rekultivace pokračují i po ukončení těžby, a tedy vzniká nová krajina s jezery, lesy a rekreačními zónami. Dlouhodobá udržitelnost rekultivací je spojena s ochranou přírody a drobnými i velkými projekty, které propojují historické paměťové struktury s moderními funkcemi krajiny.
| Období | Událost | Důsledek |
|---|---|---|
| 19. století | Rozvoj těžby v hlubinných dolech, následně povrchové doly | Rychlý nárůst populace, změna demografie |
| 1920-1989 | Masivní těžba a průmysl, znečištění | Vyšší tlak na životní prostředí, nutnost rekultivací |
| 1992 a dále | Restrukturalizace, vznik akciových společností | Přesun na modernější rekultivace a ochranu přírody |
Copyright © pohodanovapec.cz
