Copyright © pohodanovapec.cz 
Zítra večer, s počátkem 15. dne hebrejského měsíce nisan, zasednou Židé na celém světě k slavnostní večeři zvané seder, která provází počátek svátku Pesach. Pesach neboli Svátek překročení upomíná na Biblí popsanou poslední, desátou egyptskou ránu, kdy Hospodin překročil domy synů Izraele a nezahubil v nich vše prvorozené, jako to učinil v domech Egypťanů.
Pesach je velmi starým a významným svátkem, který se slaví již přes 3300 let jako oslava svobody, připomínající odchod Izraelitů pod vedením Mojžíše z egyptského otroctví. Pesach trvá osm dní, slaví se však první a poslední dva z nich, ostatní dny mezi nimi jsou polosvátky, během kterých je dovoleno provádět domácí práce. Nejdůležitější událostí svátku Pesach je společná slavnostní večeře všech členů domácnosti, tzv. seder neboli sederová večeře. Touto večeří, která připomíná, že Židé přežili poslední egyptskou ránu, svátek Pesach začíná.
Svátek Pesach má ovšem ještě několik dalších názvů: Například Chag ha-macot - Svátek nekvašených chlebů, macot, v češtině zdomácnělých pod označením macesy. Macot také připomínají, že předkové Židů opustili Egypt ve spěchu. Jak uvádí Bible, protože neměli čas připravit si chléb na cestu, vzali ještě nevykynuté těsto a až cestou z něj pekli nekvašené chleby. Kromě toho macot - macesy - připomínají první oslavu Pesachu, vlastně první sederovou večeři v dějinách, kterou pořádali předkové Židů ještě v Egyptě, těsně předtím, než z něj vyšli.
Dalším názvem svátku Pesach je Chag ha-cherut - Svátek svobody, neboť v tuto dobu Všemohoucí vyvedl děti Izraele z otroctví na svobodu. V okamžiku východu z Egypta se jejich předkové stali fyzicky svobodnými lidmi. Tato fyzická svoboda pak byla o padesát dní později završena duchovním osvobozením pod horou Sinaj, když národ Izraele přijal Tóru s jejími přikázáními. Konečně posledním názvem svátku Pesach je Chag ha-aviv neboli Svátek jara. Pesach začíná vždy v polovině jarního měsíce nisanu, který v se v raných biblických dobách nazýval chodeš aviv - měsíc jara.
Hospodin přikázal Mojžíšovi a Áronovi, aby požádali faraóna o propuštění Židů z Egypta. Faraón se však zdráhal propustit židovský národ, a proto Hospodin potrestal egyptskou zemi strašnými pohromami, které známe jako deset egyptských ran. Poslední rána, po níž se faraón rozhodl propustit Židy, bylo usmrcení všech prvorozených Egypťanů v egyptských příbytcích. Během ní měli od Hospodina nakázáno, že musejí až do rána zůstat doma, mezitím byli vyvražděni všichni egyptští prvorozenci.
Pesachová večeře ve dvou: inspirace a tipy
V době, kdy stával jeruzalémský chrám, bylo povinností každého muže přinést 14. nisanit pesachového beránka na připomínku beránka, kterého obětovali Židé v Egyptě před desátou, poslední egyptskou ránou. S obětním beránkem se muži vraceli dolů do jeruzalémských ulic a s rodinami slavili východ z Egypta, pili čtyři poháry vína a jedli maso beránka, macesy a hořké byliny.
Zaříznutí beránka, egyptské modly a znaku, oznámilo konec otročení Egyptu (ve fyzickém i duchovním chápání) a skutečný zrod nového, židovského národa, který se zříká pohodlí nesvobody, zříká se modloslužby a odchází do nejistot svobody, aby našel svého Boha, přijal Toru a usadil se ve vlastní zemi - v Izraeli. Krev ze zařízlého beránka byla použita k označení veřejí židovských domů v Egyptě, čímž byly osoby v nich se nacházející uchráněny desáté rány.
První dva dny svátku Pesach pořádáme slavnostní večeře. Tyto večeře označujeme jako „sederové večeře“, protože slovo seder znamená hebrejsky „řád“ a tato večeře má svůj po staletí ustálený průběh. Scénář večera je v tradiční formě zapsán v knize, které říkáme hagada /vyprávění/. Večer začíná, jako každý svátek a šabat, zapálením svíček. Následuje kiduš - požehnání svátečního dne nad pohárem vína.
Na rozdíl od ostatních svátků nezačíná v této chvíli nosit hospodyně jídlo na stůl, ale začínáme číst text hagady, nejmladší účastník u stolu se ptá otce předepsané otázky, postupně se před námi odkrývá příběh o zotročení a osvobození, příběh o egyptských ranách, o oběti pesachového beránka, o přeskočení židovských domů v Egyptě a záchraně našich prvorozených, o průchodu Rákosovým mořem a darování Tory.
Na stole jsou symbolické pokrmy uspořádané na speciální míse: karpas - zelenina (vařená brambora, petržel, celer) jako symbol obnovy; maror - hořké byliny, symbol těžkostí egyptského otroctví; charoset - hustá omáčka z jablek, datlí, rozinek a ořechů, připomínající hlínu a maltu; zeroa - pečené maso s kostí (symbol oběti beránka); vařené vejce - tradiční smuteční jídlo, které připomíná zničený chrám a zároveň symbolizuje posilování židovského uvědomění.
Nezapomenutelný zážitek z večeře
Při večeři se používají tři macesy, které představují tři praotce - Abrahama, Izáka a Jákoba. Během sederu sní každý stolovník tři macesy na připomínku tří praotců. Prostřední, rozlomený maces představuje chudého člověka, který se často smíří i s poloviční porcí jídla. Maces je totiž mimo jiné nazýván chudý chléb (chléb chudých). Ve střední části sederu se rozlomí prostřední maces, polovina se odloží na samotný závěr sederu jako afikoman - zákusek.
Před zahájením vlastního sederu je třeba v domácnosti odstranit veškerý chamec /kvas/ a 13. nisanu večer (tedy vlastně již 14.) hledáme ve svých již uklizených domech chamec /tzv. bdikat chamec/. Se svíčkou v ruce pátráme ve všech spárách a zákoutích bytu. 14. nisanu přes den se prvorození postí tzv. půst prvorozených na památku jejich záchrany při desáté egyptské ráně. Patnáctého začíná vlastní svátek.
Rabíni nám nařídili vypít při sederové večeři čtyři poháry vína. Je mnoho důvodů tohoto příkazu. Požehnání prvního kalichu nastává po zapálení svící. Na znamení svobody se při sederové večeři nakláníme na levou stranu, opíráme se o opěradla a o polštáře. Takový byl totiž dávný zvyk - svobodní lidé jídávali na lehátkách, opírali se o levý loket a jedli pouze pravou rukou.
V hagadě se seznámíme se čtyřmi syny: chytrým, zlým, prostým a tím, který se ještě neumí ptát. Tatínkové a maminky si mají uvědomit, že každý vyžaduje ve výchově osobitý přístup, že je třeba zohlednit dispozice dítěte. Existuje ještě jiný komentář, který chápe čtyři syny jako čtyři generace, které se sejdou u sederové večeře. Děti jsou aktivní součástí, nejmladší účastník se ptá otce předepsané otázky (Má ništana / Čím se liší). K sederové večeři neodmyslitelně patří i písně na tradiční nápěvy, např. Echad mi jodea /Kdo ví, kdo je jeden? a Haleluja.
Mac a /nekynutý chléb/ se stala symbolem svátku pesach. Sedm (mimo Izrael osm) dní jíme pouze nekynuté potraviny. Jak vlastně definujeme chámec /kynutá jídla/? Kynutí je chemický proces štěpení potraviny a tvorby CO2. Pouze pět obilovin obsahuje ty enzymy, jejichž činnost (a tím i kynutí) nám Tóra na pesach zakázala: pšenice, ječmen, žito, oves a špalda. K řádnému kynutí je zapotřebí vodné prostředí. Ovocné šťávy, mléko ani vejce nejsou prostředím, ve kterém by mohlo k zakázanému kynutí dojít. Sfaradští Židé takto připravené moučné pokrmy na pesach jedí. Aškenázská tradice je však v otázkách pesachových zvyklostí velice přísná.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Trvá-li hnětení těsta méně než 18 minut, nemůže vykynout skutečný chámec. Proto, když pečeme macesy, musí vše - od smíchání s vodou po vsazení do pece - proběhnout do tohoto časového limitu. Na pesach nejenže nesmíme chamec jíst, nesmíme ho ani vlastnit! Proto se snažíme staré zásoby kynutých věcí před pesachem dojíst. Zbytek musíme prodat nebo zničit.
Sederová večeře se v mnoha našich sborech stala novou velikonoční tradicí. Sederovou večeři připravili už po několikáté také křesťané ze sboru Evangelické církve metodistické v Tachově. Ve Spojených státech se objevila doplněná varianta příběhu o čtvrtém a pátém synovi - pátý syn je ten, který na seder ani nepřijde. Pro křesťanské slavení sederu je Ježíšova poslední večeře s jeho učedníky jistě nejvýraznějším motivem: Večeře Páně, připomínající Ježíšovu poslední večeři a zpřítomňující jeho čin spásy, tak seder a jeho původní obsah částečně přetváří.
Proč vlastně křesťané v Tachově či v jiných městech pořádají seder? „Při té večeři můžeme nejenom ten příběh nějak slyšet, ale zároveň být jeho součástí. Navazujeme na židovskou tradici tím, že máme stejnou Bibli, ty příběhy na sebe navazují a Ježíš naplňuje ten příběh vyjití z Egypta.“ Materiály jsou dostupné pro každého; některé církve upravily hagadu pro vlastní potřebu.
Současně nelze pominout kritické hlasy označující křesťanský seder za přisvojování židovské tradice, zejména když je průběh pozměněn a doplněn o křesťanské prvky. Zdaleka ne všichni Židé vítají křesťanský seder jako signál pozitivního zájmu o židovství; vnímají ho často jako pouhé imitování či falšování. Tyto námitky je nutné brát vážně. Současně nelze popřít, že křesťanství vyrostlo z židovství a již od svého počátku přejalo řadu prvků dosavadní tradice.
Třebíč, město s bohatou historií a tradicemi, kde židovská komunita po staletí tvořila důležitou součást místního života, může být místem, kde se pesachová večeře spojuje s místní historií a mezigeneračním přenosem zvyků. Pesach je rodinný svátek, sederová večeře se koná přísně v rodinném kruhu, a proto má kulturní a výchovný význam i v menších komunitách, kde rodinné vazby a paměť hrají výraznou roli.
V Třebíči, stejně jako jinde, platí, že každý účastník večeře má před sebou pohár s vínem. Nejkrásnější číše s vínem stojí před prázdným místem, určeným pro očekávaného hosta, pro proroka Eliáše. Ve slavnostním průběhu se čte Hagada, recitují se písně, rozlamují se macesy a jídají symbolické pokrmy. Přítomnost dětí a jejich zapojení do vyprávění posiluje komunitní paměť a identitu.
Pesach zdůrazňuje, že vyvedení z otroctví bylo začátkem cesty ke svobodě a k přijetí Tóry. Svoboda, slavená na Pesach, není jen vnitřní stav duše, ale skutečné zlomení okovů, konec útlaku a pronásledování, konec vlády silnějších nad slabými. Seder je hostina radostná, protože ji slaví vysvobození lidé. Tento prvek radosti může být inspirací i pro jiné náboženské tradice a komunitní slavnosti.
| Pokrm | Symbolika |
|---|---|
| Maces (macot) | Nekvašený chléb, spěch při odchodu z Egypta |
| Karpas | Jarní zelenina, obnova |
| Maror | Hořké byliny, otroctví |
| Charoset | Hlína/malta, práce otroků |
| Zeroa | Oběť beránka |
| Vařené vejce | Smuteční symbol, posílení národa |
Pesach i sederová večeře zůstávají hluboce symbolickými a rituálními prvky židovské identity. V Třebíči i jinde přetrvávají tyto zvyky jako most mezi minulostí a přítomností - rodinné vyprávění, sdílení pokrmů a písní, návod k výchově dětí a připomínka, že svoboda má svou cenu a má se slavit a uchovávat.
Copyright © pohodanovapec.cz
