Copyright © pohodanovapec.cz 
Fantaskní dílo Karla Zemana Baron Prášil vychází z předlohy německého autora G. A. Büruera a z popularizované lidové postavy barona Prášila, jehož příběhy se staly součástí evropského povědomí. Tento text systematicky shrnuje historické kořeny postavy, literární inspirace, Zemanovu filmovou metodu i nejzajímavější triky a motivy použitê ve filmu.
Fantaskní dílo nám přináší Zemanovo ztvárnění příběhu o baronu Prášilovi od německého autora G. A. Bürgera. Jeho tvorba z roku 1786 se nazývala Podivuhodné cesty po vodě i souši, polní tažení a veselá dobrodružství Barona Prášila. Inspirací pro tohoto německého protestantského autora má být původně baron Karl Friedrich Hieronymus Münchausen. Tento Baron z Bonderwertu, žijící v 18. století, byl pážetem vévody Antona Ulricha II. Brunšvického, vojákem a vypravěčem. Podle pramenů se odstěhoval do Ruska, za něž nastoupil do armády a bojoval v Rusko - turecké válce roku 1735. Kromě toho se účastnil i tažení ve Švédsko - ruské válce roku 1740. Podle příběhů, které sepisoval Gottfried August, je chvástavý Münchausen proslulým cestovatelem na Měsíci, nebo jezdcem na dělových koulích.
A. G. Bürger: Podivuhodná dobrodružství barona Prášila přibližují barona Prášila jako lidovou postavu. Bürger také tuto práci neřadil mezi svá původní díla a vydáním bez uvedení autora chtěl zdůraznit její lidový původ. Jeho zásluhou se stal baron Prášil lidovou postavou a četbou jako starší literární díla o Enšpíglovi či Kocourkově.
Film byl natočen roku 1961 a na svoji dobu se stal skutečně přelomovým dílem. Filmový režisér Karel Zeman se narodil 3.11. 1910 v Ostroměři u Nové Paky a už v dějství byl nadaným malířem a ilustrátorem. Nejprve cestoval a působil několik let ve Francii, Itálii, Maroku, Turecku i v Egyptě. Právě odtud si do své tvorby autor přináší náhled na tehdejší orientální zvyklosti. Právě v díle Baron Prášil se prvky Orientu často zobrazují.
Po své zahraniční cestě si Karel Zeman vydělává jako prodavač aut v Kolíně, znalost aut mu později pomohla i pracovat s technickými záležitostmi, s kamerou a s perspektivou. Pro svůj výtvarný um však dostává nabídku designéra pro reklamní upoutávky české obuvnické firmy Baťa, jejíž produkty se prodávají po celém světě. Po večerech se Karel Zeman učí jako samouk animaci a rozpohybování statických loutek, neboť již tehdy věděl, že by se tomu rád věnoval i v budoucnu.
Historie norimberského vejce a osud barona Trencka
Vzhledem k jeho tvorbě byl následně přijat do Zlínských trikových ateliérů, kde se dal dohromady s týmem animátorů, kteří měli podobnou lásku k filmu a byli nadšeni novými možnostmi animační tvorby. To se uplatnilo především v Zemanově prvním větším projektu s názvem Vánoční sen, kdy zpracoval animovanou část tohoto filmu. Zeman v druhé polovině 40. let natáčí sérii krátkých filmů s panem Prokoukem, animovanou postavičkou, která využívá pohybů Charlieho Chaplina, a podobně jako on se snaží satiristicky upozornit na problémy, jež panovaly po druhé světové válce ve společnosti.
Od roku 1945 se Karel Zeman svou tvorbou vrací do světa fantazie, když začíná točit film Inspirace, pro jehož použití nechal naanimovat skleněné figurky. Toto dílo například dodnes inspiruje japonského režiséra a animátora Osamu Dezakiho (1943 - 2011). Roku 1955 započíná svoji nejslavnější éru celovečerním trikovým filmem Cesta do pravěku. Po tomto velkofilmu vytvořil ještě další filmy, jako byla Ukradená vzducholoď (1967) a Vynález zkázy (1958), které bylo inspirováno dílem Julese Verna.
Odkaz Julese Verna je patrný i v této ukázce, kdy hned v prvních minutách můžeme spatřit raketu s jeho jménem. Odkazy na dílo Julese Verna se v Zemanově tvorbě objevují nezvykle často, neboť sám autor si verneovky v dětství velmi oblíbil. Režisér se také inspiroval rytinami tisku rytce a ilustrátora Gustava Dorého.
Výrazně patrný je také vliv Cesty na Měsíc, francouzského vědeckofantastického filmu z roku 1902 od režiséra George Milése, jenž vznikl také na motivy Julese Verna a H. G. Wellse. Film byl jedinečný vytvářením kamerových triků, kdy se Milés, jako jeden z prvních filmařů, pustil do stříhaných záběrů. George Milés je považován za zakladatele filmového triku. Karel Zeman při tvorbě filmu Baron Prášil čerpal z designu a některých efektů tohoto revolučního filmu Georga Milése.
Neuvěřitelně zahranou roli barona Prášila v Zemanově satiře zpodobil zasloužilý umělec, herec Miloš Kopecký. Hereckým výkonem zase Baron Prášil připomíná hry francouzského dramatika Edmonda Rostanda, a to konkrétně drama Cyrano z Bergeracu, který má v jeho filmu také svoji malou roli. Na rozdíl od Rostanda však Zeman točí komedii, nikoliv tragédii.
Baron Prášil je film, který je typický i výběrem hereckých představitelů jednotlivých rolí, do nichž Zeman obsazuje významné herce tehdejší doby. Kompozice příběhu je zpracována lineární formou. Setkání hlavních postav probíhá na Měsíci, po něm následně navazuje další děj, ale filmový prostor je rámcový ve svém záběrovém směru, setkání na Měsíci, návrat k Zemi, kde probíhá hlavní dějovost a návrat romantických milenců zpět na Měsíc.
Fantaskní dílo projevovalo naprosté uvolnění imaginace a odpoutání se od reality, což jen dokazuje inspiraci u preromantického autora, který taktéž své dílo zakládá na legendách, povídkách a polopravdách hlavního hrdiny. Zeman se však nepokouší dílo německého autora mechanicky přepisovat. Předlohu vnímá jako pouhý podklad a námět, ale přidává do tvorby své vlastní nápady, či inspiraci dalších autorů, jako je například Jules Verne.
V Baronu Prášilovi spatřujeme ideál svobodomyslnosti a volnomyšlenkářství tolik potřebné ve společnosti totalitního režimu, svázané politickou situaci 50. let v Československu. To, že vychází z preromantického kontextu z předchozích děl, dokládá i tematický výběr vztahů mezi postavami a pojetí lásky a jejího vlivu na jedince.
Baron Prášil je Zemanem zobrazován jako energický, světaznalý svůdník, jehož vychloubalé lži představují bezstarostnou společenskou vrstvu, která prahne po dobrodružství, užívání si života a po uznání. Vůči postavě Měsíčňana, neboli Toníka, se snaží vystupovat jako mentor a vůdce. Aby tohoto postavení dosáhl, lhal a vymýšlel si své hrdinské činy, kterými chtěl imponovat nejen ostatním, ale hlavně krásné dívce.
Oproti němu je Toník pojat jako idealistický snílek a z pohledu barona Prášila nezkušený a neobratný mladík, jakýsi nepopsaný list představitele měsíčního obyvatele, kterého má Pozemšťan seznámit se skutečným světem. Paradoxně právě baron Prášil je však tím, kdo je vlastně pouhým snílkem a fantastou, což dokazuje právě fakt, že považuje Toníka za údajného Měsíčňana.
Atmosféru díla dotváří výrazně knižní a archaizující forma divadelního jazyka s výraznými slovními akcenty při dramatizaci situací. Jazyk místy připomíná přednes výraznými změnami tempa a melodií hlasu. Novátorstvím jsou i zvukové efekty zastupující řečnický projev některých postav. Je to jakýsi neverbální projev. Pro dotváření atmosféry je v Baronu Prášilovi užita typická komunikace v obrazech pomocí vizuálních a zvukových podnětů. Pomocí technologie mohou být hlasy různě deformovány, aby utvořily nevšední zážitky.
Karel Zeman byl znám pro své neobyčejné filmové triky, které posunuly český film a ovlivnily i spoustu zahraničních umělců. Baron Prášil je prvním autorovým filmem, kde se rozhodl použít barvu, a film proto barvami opravdu hraje. Film začíná modrým studeným světlem, hrou se stíny a je v kontrastu se scénami, jež na diváka vyzařují teplou zlatavou záři. Toto střídání teplých a studených barev má vyjadřovat střídání pobytu na Měsíci a na Zemi. Využíval barvu tím způsobem, že natočil záběr černobílého negativního materiálu, a posléze do něj barvu přidával. Barevnost je také aktivním dramatickým prvkem a plní stejně závažný úkol jako stylizace postav, které ve filmu hrají.
Jedním z nejslavnějších Zemanových triků je používání červeného kouře, který se objeví při krvavé bitvě mezi Baronem Prášilem a osmanskými Turky, kteří hlídají palác sultána. Tento kouř není kouřem, nýbrž se jedná o barevné tempery, které nechal Karel Zeman kapat do vody, což poté nasnímal. Vytvořil tak epické barevné obrazce mlhy a kouře a nechal je do filmů následně přidat. Herci tak mnohdy hráli ve scénách, aniž by věděli, jaký bude výsledný efekt, neboť se v Baronu Prášilovi neustále střetává, prolíná a překrývá hraný a animovaný film.
Zemanova tvorba, zejména Baron Prášil, je typická také využitím techniky, již bych pojmenoval jako techniku „dvojí filmové pásky”. Karel Zeman při natáčení na analogovou kameru, jež veškerý snímaný obraz přenáší na speciální filmové pásky, zakryl vždy jednu polovinu pásky a natočil tedy pouze polovinu záběru. Následně tedy na další pásku nechal dokreslit a naanimovat část filmu, kterou si přál do filmu vložit a vzhledem k tomu, že filmové pásky jsou průhledné, bylo možné zaznamenat danou polovinu na záběr, který byl již předtím natočený. Techniku dokreslování můžeme najít téměř v každém záběru Zemanova filmu.
Zeman se nesnaží zachycovat skutečnost, jde mu o atmosféru, o prožitek, který by působil na diváka, snaží se pomocí animace vytvořit něco, co by bylo herecky nemožné, jako třeba v části, kde jsou dvě osoby v brnění vystřeleny rovnou na Měsíc. Za zmínku stojí následně i práce Karla Zemana s perspektivou. V Baronu Prášilovi nechává hýbat prostorem, postupné vrstvení a noření se hlouběji do scény evokuje v divákovi, že je součástí scény a že prostor, který pozoruje, jej následně obklopuje.
Pro jeho filmy je rovněž charakteristická tzv. živá rytina připomínající ilustrace z Verneových knih. K dosažení charakteru rytin se využívalo jen výtvarných prostředků, nikoliv optických. To znamená, že nikdy nepoužili restrukturalizace před kamerou nebo filmovým materiálem. Většinou byla celá dekorace malována formou připomínající techniku dřevořezů, čímž byla jeho díla také jedinečná.
Důležitým prvkem celého filmu je jeho nadčasovost. Zeman nás bere na Měsíc již roku 1961, přičemž na Měsíc se američtí astronauti podívali až roku 1969. Dílo Baron Prášil tedy revolučně předpovídá, jak bude prostředí na Měsíci vypadat, ačkoliv v té době uběhlo teprve pár měsíců od vypuštění prvního člověka na oběžnou dráhu Země. Zeman tak těmito inovátorskými výtvory dokázal předbíhat svoji dobu a již uvažovat o všech možných budoucích scénářích. Baron Prášil je tedy film, který ve své době byl novinkou a něčím nepřekonatelným.
V době kolem roku 1961 dochází k výraznému rozvoji kosmonautiky, což Karel Zeman zasadí i do tohoto poetického sci - fi filmu. Protihráčem romantického fantasty a kavalíra Prášila se stává moderní astronaut Toník. Do kontrastu se zde tedy dostává imaginární svět fantazie se světem vědy a techniky. Motiv přistání na Měsíci je v Zemanově tvorbě nezvyklý a rozplyne se v běhu fantazijního dobrodružství. Zemana bychom však mohli považovat za jakéhosi předchůdce filmového žánru sci-fi, který známe dnes.
Karel Zeman svým jedinečným pojetím oslavuje nezkrotnou lidskou imaginaci, která je podstatou každého příběhu. V Baronu Prášilovi spatřujeme široké spektrum žánrových zařazení, od cestopisného fantasy dobrodružného příběhu, až po úroveň absurdního dramatu. Dobrodružný příběh se snaží napodobit snový základ Verneovek s touhou poznávat zatím neznámé končiny, zatímco absurdní drama naznačuje měsíční prostředí a vývoj vztahů mezi postavami.
| Prvek | Popis |
|---|---|
| Předloha | G. A. Bürger, lidové příběhy Barona Prášila |
| Režisér | Karel Zeman |
| Rok filmu | 1961 |
| Hlavní herec | Miloš Kopecký (Baron Prášil) |
| Klíčové techniky | dvojí filmová páska, ruční kolorování, živá rytina, temperové „kouře” |
| Inspirace | Jules Verne, Gustav Doré, George Méliès |
Baron Prášil je tedy nejen adaptací lidového materiálu, ale i komplexním uměleckým dílem, které kombinuje literární tradici, výtvarné postupy a filmové inovace. Je to dílo, které ovlivnilo další tvůrce doma i v zahraničí a zůstává významným příkladem, jak lze pomocí filmu vyjádřit svobodu fantazie i pod silným tlakem doby.
Copyright © pohodanovapec.cz
