Copyright © pohodanovapec.cz 
Paní Maruška (tak si říká) pochází z Vimperka, staročeské speciality se naučila dělat od své maminky a babičky. „Pagáčky jsou původně z Maďarska, takzvané lokše mě naučila maminka. Doma jsme je dělali dost často, a já se to snažím naučit i svoje děti," prozradila zručná kuchařka. S výrobou staročeských specialit začala zhruba před dvaceti lety. „Dnešní děti už ani nevědí, jak chutná chleba se sádlem a s cibulí, protože jsou odchované na polotovarech ze supermarketu. Jejich maminky často nemají na vaření čas, nebo staročeské recepty už ani použít neumějí," povzdechla si paní Maruška s tím, že staročeská kuchyně je, co do financí, hodně levná a využívá přírodní suroviny.
Hlavní složkou jsou většinou brambory, mouka a kvásek. Staročeská kuchyně je tedy mnohem zdravější než přepálené hranolky nebo hamburger a párek v rohlíku. „Například lokše jsou placky z brambor uvařených den předem. Pečou se přímo na železných plátech na plotně. Tam, kde kamna nemají, se dají péci na pánvi, zcela bez omastku. Je to jídlo netučné, které zasytí, pro lepší chuť se mohou lokše namazat povidly," popsala paní Maruška způsob výroby jedné ze svých specialit. Do bochánků zvaných pagáčky, se zase přidávají škvarky. Paní Maruška si na pečení domácích staročeských specialit založila živnost. S pečením jí pomáhají další tři zručné kuchařky. Začínají už od rána, denně napečou dokonce až 350 placek, k tomu ještě buchty, lívance a zelňáky. Napéct pořádnou zásobu staročeských dobrot jim trvá zhruba týden. Paní Maruška pak většinou o víkendech se svou domácí kuchyní objíždí různé jarmarky a staročeské poutě. Na jejích specialitách si budou moci pochutnat například návštěvníci trhu řemesel, který se koná v pondělí 17.
Chléb se sádlem a cibulí je jednoduchý a tradiční český recept, který se osvědčil při prvních příznacích nachlazení, jako je škrábání v krku. Tento pokrm spojuje sílu cibule a sádla v rychlou pomoc při nepříjemných projevech nachlazení. Když cítíte, že na vás něco leze, že vás začíná pálit nebo škrábat v krku, určitě je čas na jídlo, které není ani moc dietní a ani moc vhodné z hlediska zdravé výživy, ale zato tuze dobré a navíc léčivé. Zkrátka vezměte krajíc čerstvého chleba, namažte jej doma škvařeným sádlem (a může být i se škvarky), trochu jej osolte a posypte nadrobno nakrájenou cibulí.
V dobách, kdy nebyl takový výběr potravin a některé rodiny musely šetřit, vznikaly nejrůznější kombinace toho, co si lidé dávali na chleba. Zmapovali jsme, co bylo hitem před revolucí. Donut s javorovým sirupem a se slaninou, čokoláda s chilli, maso s ovocem... Tyhle kombinace jsou ve světe úplně běžné. Říká se jiný kraj, jiný mrav a platí to i pro chuť. To, co se nám může zdát nepoživatelné, v některých zahraničních kuchyních zbožňují. Cizincům se zase mohou zdát podivná jídla, která nám připadají úplně normální. A ještě hraje roli cena!
V období socialismu nebyl takový výběr potravin a tak mnozí experimentovali alespoň s jejich kombinacemi. A nemáme na mysli těhotenské spojení jako kyselé okurky se zmrzlinou. Prohledali jsme internet a sociální sítě a přinášíme vám seznam variací, které si lidé dříve rádi dávali na chleba a někteří stále rádi dávají. Chléb namazaný máslem je tou nejjednodušší variantou snídaně i večeře. Zdá se to jako prostá kombinace, když je ale chléb čerstvý a křupavý, je to přímo lahůdka. Máslo vylepší i ten nejobyčejnější chléb, některým ovšem tato kombinace přijde možná příliš fádní. Proto na máslo dávají ještě hořčici!
Zdá se vám to přehnané? Tak ochutnejte. Je to taková jemnější verze chleba s hořčicí, který si mnozí vychutnávají jako přílohu k opékaným špekáčkům. Máte raději sladké? V tom případě si chleba s máslem vylepšíte nějakou sladkou pomazánkou. Někdo nedá dopustit na marmeládu, jiný si na chlebu nebo jiném pečivu raději vychutná med. A některým dříve musel stačit obyčejný cukr. Je to vlastně taková variace na chléb s medovým morem, který si možná mnozí pamatují z letních táborů nebo škol v přírodě.
Znáte pomazánku marmite? Tato speciální tmavá a trochu lepkavá směs z kvasnic je populární ve Velké Británii, ne každému ale chutná. Říká se o ní, že buď ji po prvním ochutnání budete milovat nebo nesnášet. Její trochu zvláštní chuť by se dala trochu přirovnat k u nás oblíbenému polévkovému koření Maggi. A i to si někteří fajnšmekři mažou nebo kapou na chleba. Chléb s máslem a maggi zní jako úplná šílenost, ale jsou tací, kteří tuto kombinaci milují dodnes.
Zatímco někteří mají chleba nejraději s jemným smetanovým máslem, jiní nedají dopustit na sádlo. Pokud se tomuto živočišnému tuku spíš vyhýbáte, možná děláte chybu. Sádlo kupodivu není zas tak nezdravé, jak se mnozí domnívají. Dopřát si občas chléb namazaný sádlem a posypaný cibulkou zkrátka nikomu neuškodí. A pokud by vám náhodou tato kombinace přišla nudná, můžete si do sádla přimíchat trochu kremžské hořčice. Ta bývá ostatně i součástí škvarkových pomazánek.
Co ještě jsme vypátrali? Někteří millují kombinaci margarínu a maggi a docela běžný je chléb se sádlem, maggi a jarní cibulkou. Nenašli jste v tomto článku svoji divnou delikatesu? Podle pověstí byl chleba poprvé upečen ve starověkém Řecku a jako většina největších objevů samozřejmě omylem. Kterýsi bezejmenný otrok prý kvůli své lenosti ponechal rozdělané těsto svému osudu a vzpomněl si na něj teprve po několika dnech. Pravdou ale je, že chléb vznikl již mnohem dříve v oblasti Úrodného trojúhelníku. Na Blízkém východě lidé jako první pochopili, jak dalekosáhlý význam má pěstování obilí. Do této doby klasy sbírali, později tu a tam odstranili plevel. Někdy před osmi tisíci lety však začali jednotlivé plodiny vědomě pěstovat.
Jak došlo k vytvoření chleba, je ovšem záhadou. První chleby zdaleka nebyly dokonalé - při jejich výrobě se nepoužívaly kvasnice. Ty se objevily teprve ve starověkém Egyptě. V tomto vzdělaném státě byl chleba natolik oblíbený, že jeho vyobrazení vstoupilo rovněž do egyptského písma, hieroglyfů. Odkud se vzal nápad přidat do těsta kvasnice, se dnes jen stěží dozvíme. Takto připravené pečivo si však získalo mnohem větší oblibu, a přestože se v celých dějinách vedle sebe objevují oba typy chlebů, kvašený v našem prostředí definitivně zvítězil.
Kváskový chléb – recept a složení
Staří Řekové stejně jako později Římané museli hledat lokality, na nichž by se dobře vedlo obilí, mimo své vlastní území. Řecko často obracelo pozornost do Černomoří, zatímco antický Řím zvolil za svou obilnici právě Egypt. Obliba chleba vytrvale stoupala a vznikající pekárny začaly s těstem dále experimentovat. Do směsi se mimo vzácné soli přidávaly také bylinky různé druhy koření a med, často se mohlo v chlebu objevit i mléko nebo vejce. Tehdejší chléb měl ovšem jinou konzistenci než dnešní výrobky a velmi brzy ztvrdl. V průběhu středověku se příprava chleba příliš nezměnila. Navozené klasy se mlátily cepem tak dlouho, dokud nevypadala většina zrn. Ta byla skladována v jámách, kde mohla přetrvat i několik let.
Zrna se dále mlela v žernovech, v průběhu středověku navíc usnadnilo práci i vybudování vodních a větrných mlýnů. Pravděpodobně nejčastěji se chléb ve středověku připravoval z pšenice, těsto se tvarovalo do bochníků a ty se upečené zavěšovaly do prostoru, kde vydržely i dlouhou dobu. Součástí domácností tak byla chlebová pec, která zároveň ohřívala prostor v zimním období a navíc poskytovala zejména dětem teplé místo na spaní. Zajímavostí je, že výroba chleba šla ruku v ruce s rozvojem pivovarnictví. V novověku se chleba používal rovněž k přípravě některých druhů polévek, které nahrazovaly hlavní jídlo. Nejznámější variantou byl oukrop, který se připravoval z vody, kmínu, česneku a chleba.
V průběhu 20. století se chléb v jednotlivých domácnostech přestal péct. Ženy začaly chodit do práce a na sáhodlouhou a obtížnou přípravu domácího chleba přestaly mít čas.
| Složky | Popis | Tipy na využití |
|---|---|---|
| Brambory | častá složka lokší | vařené den předem pro lepší konzistenci |
| Kvásek | základ fermentace těsta | vytváří vláčnost a chuť chleba |
| Sádlo | tradiční pomazání a základ tukové vrstvy | podle potřeby namazat a doplnit cibulkou |
Pokud hledáte zajímavé spojení, můžete vyzkoušet margarín s maggi, chléb se sádlem, maggi a jarní cibulkou nebo různá sladká a slaná dochucení podle chuti. Všechny tyto variace ukazují, že chleba jako základní potravina má nesčetné možnosti doplnění a může být i symbolem kulturní kontinuity napříč generacemi.
Copyright © pohodanovapec.cz
