Copyright © pohodanovapec.cz 
Dušan Hamšík byl český novinář, spisovatel a scenárista, jehož tvorba se pohybovala mezi reportáží, literaturou faktu a historicko-sociologickým esejem. Mezi jeho knihy patří Oběd s Adenauerem, Bomba pro Heydricha, Génius průměrnosti či Druhý muž třetí říše; některé práce vyšly posmrtně. Po roce 1968 mu režim znemožnil oficiálně publikovat, proto své texty vydával pod jinými jmény nebo pracoval anonymně.
HAMŠÍK, Dušan, * 25. 9. 1930 Trenčín (Slovensko), † 22. 11. (některé zdroje uvádějí jako datum úmrtí 19. listopadu). Pocházel z rodiny legionáře a armádního důstojníka. Jeho otec byl důstojník a legionář.
Obecnou a měšťanskou školu Hamšík vychodil v Uherském Hradišti, kde také začal studovat reálné gymnázium; maturoval v Brně (1949). Už v době gymnazijních studií pracoval jako elév v brněnské redakci Mladé fronty, 1949 přešel do pražské redakce téhož deníku. Od 1949 pracoval v brněnské a později pražské redakci Mladé fronty, dále jako redaktor Květů (1956-58), Obrany lidu (1958-60) a Československého vojáka (1960-68).
Po vojenské prezenční službě (1952-54) studoval na Filozofické fakultě UK v Praze češtinu a žurnalistiku dálkově (1954-59) a v roce 1969 získal titul PhDr. Zároveň byl 1956-58 redaktorem Květů, 1958-60 Obrany lidu, 1960-68 Čs. vojáka. Přispíval také do Impulsu, Kulturní tvorby, Plamene, Sešitů pro mladou literaturu aj.
Výchozím bodem Hamšíkovy tvorby byla kischovsky pojatá reportáž, kterou se na počátku 60. let zabýval i teoreticky. V šedesátých letech se H. zapsal jako autor reportáží, které byly silně ovlivněny tvorbou E. E. Kische a často orientovány na německé prostředí. Inspiroval se také tématem vlastní diplomové práce obhájené 1959 (Vývoj pražského lokálního reportéra E. E. Kische ve světového reportéra), kterou rozpracoval a spolu s A. Kusákem vydal jako monografickou studii (O zuřivém reportéru E. E. Kischovi, 1962).
Po prvotině, jež čtenáře v duchu budovatelského nadšení seznamovala s našimi atomovými pracovišti (Začátek je v Jáchymově), se Hamšík zaměřil především na problematiku německého fašismu a psal knihy, které se žánrově pohybují na pomezí literatury faktu a historicko-sociologického eseje. Patřil mezi průkopníky literatury faktu, kombinoval prozaický styl s prvky historicko-sociologického eseje.
Mezi hlavní Hamšíkovy zájmy patřilo mapování osudů postav německého nacionálního socialismu s důrazem na postižení osobních i společenských předpokladů jejich vzestupu. Již v knize shrnující fakta o atentátu na Heydricha (Bomba pro Heydricha), zvláště však v dalších pracích (Génius průměrnosti, Druhý muž třetí říše), autor nejenom soustředil bohatý materiál dokumentující rodinné prostředí i životní osudy čelných mužů nacistického Německa, ale také analyzoval osobní a společenské předpoklady, které jim v dané době a společnosti umožnily sehrát jejich historickou roli.
Oproti představám mytizujícím psychickou abnormalitu a zrůdnost těchto jedinců postavil tezi o jejich průměrnosti. Příčinu jejich vzestupu spatřoval ve schopnosti vyhovět mechanismu totalitní moci, jež v souladu se svou absurdní ideologií dovoluje průměrnému jedinci páchat zrůdné činy. Na historickém materiálu tak Hamšík vytvořil obecnější obraz totalitního systému, odhalil kořeny jeho vzniku i způsoby fungování.
Německé tematice je věnována rovněž kniha reportáží Oběd s Adenauerem. Oběd s Adenauerem přinesl autorovi čtenářskou popularitu a patřil k pracím, které ukazovaly Hamšíkovu orientaci na německé prostředí a na analýzu kulturně-politických jevů v dějinách 20. století.
Bezprostředně po IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů (SČSS) v červnu 1967 byl navrhován do funkce šéfredaktora Literárních novin, vedení KSČ jeho nominaci odmítlo. Krátce působil jako předseda redakční rady Literárních novin (červenec-srpen 1967). V období pražského jara se stal šéfredaktorem Literárních listů (březen-květen 1968). Poté odešel na tvůrčí dovolenou a do tisku připravil knihu zachycující spory mezi Svazem československých spisovatelů a stranickým vedením okolo IV. sjezdu SČSS pod názvem Spisovatelé a moc (1969).
Bezlepkové sladké obědy pro každého
Pro svou veřejnou angažovanost v letech 1967-69 byl po nástupu tzv. normalizace vyloučen z KSČ a musel opustit univerzitu. Přešel do svobodného povolání, publikovat však mohl jen anonymně nebo pod zapůjčenými jmény. Pod jménem Jaroslava Dietla literárně zpracoval knížku fotbalisty Ivo Viktora Můj dres číslo 1 (1977), pod jménem scénáristy Jaroslava Vokřála (1944-2000) psal doslovy ke knihám Oty Pavla.
Anonymně připravil k vydání vzpomínky fotbalového brankáře I. Viktora Můj dres číslo 1 (1977), podílel se na filmových scénářích K. Kachyni (Smrt krásných srnců, 1986; Oznamuje se láskám vašim, 1988; televizní film Zlatí úhoři, 1979; seriál Vlak dětství a naděje, 1985), připravoval rešerše k seriálům a filmovým povídkám J. Dietla.
V sedmdesátých letech se H. stal objektem zájmu StB. Zpočátku byl sledován, 1978 získán ke spolupráci jako informátor z prostředí zakázaných spisovatelů a novinářů kolem I. Klímy a L. Vaculíka. Od května 1978 jako kandidát tajné spolupráce a od července téhož roku až do konce svého života působil rovněž jako agent komunistické StB, krycí jméno Chrudimský.
Během normalizace, kdy nesměl publikovat, vydal v samizdatové edici Petlice knihu Život a dílo Heinricha Himmlera (b. d., 1974, první verze později vydané práce Druhý muž třetí říše). Od 1978 byl příležitostným jazykovým redaktorem časopisu Vesmír. Příležitostně publikoval také v samizdatu. 1974 přispěl do hrabalovského sborníku O čem bych psal, kdybych měl kam (Tak píšu vám, pane Hrabal!), sestaveného L. Vaculíkem.
O pět let později, 1983, se vrátil do oficiální literatury prozaickou reportáží Havárie na sklonku dne (1983) o hromadné nehodě na dálnici D1. V listopadu 1985 dobrovolně ukončil svůj život. Přepracovaná verze životopisu H. Himmlera Druhý muž třetí říše vyšla až posmrtně (1986).
Inspirace pro těstovinový oběd
| Kniha / práce | Rok | Poznámka |
|---|---|---|
| Začátek je v Jáchymově | 1960 | Próza o uranovém průmyslu a jaderném reaktoru |
| O zuřivém reportéru E. E. Kischovi (s A. Kusákem) | 1962 | Studie, teoretické východisko jeho reportáže |
| Bomba pro Heydricha (s J. Pražákem) | 1963 | Faktografie o atentátu |
| Oběd s Adenauerem | 1966 | Kniha reportáží s německou tematikou |
| Génius průměrnosti | 1967 | Esej o A. Hitlerovi, čtenářská popularita |
| Spisovatelé a moc | 1969 | Analýza konfliktu mezi spisovateli a stranou, politologický esej |
| Život a dílo Heinricha Himmlera | 1974 (samizdat) | Předstupeň Druhého muže třetí říše |
| Druhý muž třetí říše | 1986 (posmrtně) | Životopis Heinricha Himmlera |
| Havárie na sklonku dne | 1983 | Prozaická reportáž o nehodě na D1 |
Jeho knihy byly překládány do rumunštiny, polštiny, ruštiny, maďarštiny, bulharštiny, slovinštiny, portugalštiny a němčiny. V H. pozůstalosti se zachoval podkladový materiál k biografii E. Beneše, fragment životopisu R. Heydricha či reportáž o událostech v Lidicích.
Recenze a reakce na Hamšíkovy knihy přicházely v různých periodikách; např. Oběd s Adenauerem recenzoval M. Pohorský v Impulsu (1966). Kniha Génius průměrnosti přinesla autorovi čtenářskou popularitu a byla diskutována v tisku.
Anonymně spolupracoval s Karlem Kachyňou na scénářích televizních inscenací Zlatí úhoři, Velký případ malého detektiva, na šestidílném seriálu Vlak dětství a naděje a filmech Smrt krásných srnců a Oznamuje se láskám vašim. Pod jménem Jaroslava Vokřála psal doslovy ke knihám Oty Pavla (Plná bedna šampaňského, 1977; Pohár od Pánaboha, 1978; Pohádka o Raškovi, 1979).
Hamšík se tak udržel tvůrčím způsobem v kulturním životě i v době, kdy oficiální cesty k publikování byly uzavřeny. Díky krytí J. Vokřála napsal doslovy ke knihám spisovatele O. Pavla. Příležitostně publikoval také v samizdatu a spolupracoval se samizdatovou Edicí Petlice.
tags: #Dušan #Hamšík #obed #s #Adenauerom
Copyright © pohodanovapec.cz
