Copyright © pohodanovapec.cz 
Koncentrace glukózy v krvi (glykémie) je za fyziologických podmínek udržována v úzkém rozmezí hodnot 3,9-5,6 mmol/l nalačno a po jídle nižší než 10 mmol/l. Udržení stálé hodnoty glykémie je nezbytné pro činnost CNS a jiných tkání a buněk. O to, aby hladina cukru v naší krvi byla poměrně konstantní, se stará složitý hormonální mechanismus, který zahrnuje tzv. glukoreceptory, mozkové buňky, které vysílají signály do podvěsku mozkového, hlavní řídicí žlázy mozku.
Za zásadní regulaci množství glukózy v krvi odpovídá několik hormonů, z nichž nejdůležitější jsou inzulin, glukagon, katecholaminy, glukokortikoidy a růstový hormon.
Inzulin patří mezi nejdůležitější hormony lidského těla. Jeho úkolem je řídit, jak organismus pracuje s glukózou, tuky a bílkovinami, a zároveň udržovat stabilní hladinu cukru v krvi. Inzulin je hormon, který vytvářejí speciální beta-buňky ve slinivce břišní. Tyto buňky jsou součástí malých shluků zvaných Langerhansovy ostrůvky. Když po jídle stoupne hladina cukru v krvi, slinivka na to okamžitě reaguje a uvolní inzulin do krevního oběhu.
Primární rolí inzulinu je umožnit buňkám vstřebat glukózu z krevního oběhu. Inzulin patří mezi tzv. anabolické hormony - pomáhá tělu ukládat energii a efektivně využívat přijaté živiny. Veškerý přebytečný cukr je přeměněn v glykogen a uskladněn v játrech a svalech pro pozdější využití. Inzulin má silný vliv na tukovou tkáň. Bez inzulinu by tělo nedokázalo vstřebat glukózu a využít ji jako zdroj energie. Z této poruchy vychází diabetes 1. typu, kdy tělo inzulin nevyrábí, a diabetes 2., kde je často po fázi hyperinzulinémie vyčerpaní beta-buněk.
Glukagon je hormon slinivky, který působí proti inzulinu a zvyšuje hladinu glukózy v krvi tím, že podporuje štěpení zásobního polysacharidu glykogenu na jednotky glukózy, které se pak uvolňují do krve. Glukagon spolu s jinými antiinzulinárními hormony zajišťuje přísun glukózy při poklesu glykemie, například během hladovění nebo mezi jídly.
Katecholaminy - adrenalin a noradrenalin - jsou hormony „boj nebo útěk“, které rychle zvyšují hladinu glukózy v krvi. Aktivují glukoneogenezi a glykogenolýzu v játrech a současně zvyšují inzulinovou rezistenci periferních tkání. Uvolňují se při akutním stresu, nemoci, úrazu nebo emocionálním zatížení a vedou k dočasnému zvýšení glykémie.
Kortizol je hormon, který se tvoří v nadledvinách a je označován jako hormon stresu. Při stresu, nemoci nebo operaci dochází k jeho zvýšené produkci. Kortizol stimuluje glukoneogenezi - tvorbu glukózy z jiných látek - a současně snižuje citlivost buněk na inzulin, čímž přispívá ke zvýšení glykemie. Chronicky zvýšené hladiny kortizolu tak mohou podporovat rozvoj inzulinové rezistence a hyperglykémie.
Růstový hormon uvolňovaný během noci a časného rána zvyšuje inzulinovou rezistenci a stimuluje uvolňování glukózy játry. Společně s kortizolem, adrenalinem a glukagonem přispívá k tzv. fenoménu úsvitu - rannímu zvýšení glykémie nezávisle na jídle.
Pod tímto až „tajuplným“ názvem se skrývá soubor přirozených tělesných změn, které nastávají v časných ranních hodinách, tedy okolo třetí až osmé. Tělo uvolňuje růstový hormon, kortizol, adrenalin a glukagon, aby se připravilo na probuzení a denní aktivity. Tyto hormony zvyšují inzulinovou rezistenci a stimulují játra k tvorbě a uvolňování krevního cukru glukózy. To způsobuje zvýšení hladiny cukru v krvi ráno nalačno, nezávisle na jídle snědeném předešlý večer či noc. Ačkoli je tento jev častější u lidí s cukrovkou 2. typu, „fenomén úsvitu“ je naprosto přirozený proces, který se vyskytuje i u zdravých jedinců.
Pokles glykémie s klinickými příznaky (hlad, poruchy chování, vědomí, křeče ...) se označuje jako hypoglykémie. Při hypoglykémii je ohroženo zásobování mozkové tkáně glukózou. Pokles glykemie pod 3,2 mmol/l je považován za hypoglykémii a může vést až ke ztrátě vědomí. Naopak glykémie zvýšená nad referenční rozmezí se označuje jako hyperglykémie. Dlouhodobě zvýšená glykemie je základním projevem diabetu; dlouhodobě zvýšená hladina cukru v krvi vede k poškození tenkých cév a nervů a ke komplikacím, jako jsou poškození sítnice, ledvin nebo neuropatie.
Exogenním zdrojem glukózy pro organismus jsou disacharidy a polysacharidy obsažené v potravě. Glukóza vzniká jejich rozštěpením v tenkém střevě a je utilizována v játrech, svalech, tukové a mozkové tkáni jako přímý zdroj energie. Nepoužitá glukóza se uskladňuje ve formě glykogenu, nebo se přeměňuje na mastné kyseliny a triacylglyceroly. Tělo si však může zajistit glukózu i vlastní výrobou (glukoneogeneze), takže není nezbytné přijímat cukry stravou pro zajištění obligátní potřeby glukózy.
Glykemický index potravin určuje rychlost, s jakou potravina zvyšuje hladinu glukózy v krvi. Čím je index vyšší, tím rychleji a více hladina glukózy stoupá. Nízkosacharidová strava a omezení počtu jídel nebo intervalů (např. přerušovaný půst) mohou u mnohých lidí omezit peaky glukózy a snižovat riziko inzulinové rezistence a rozvoje diabetu 2. typu. Na druhé straně strava bohatá na vlákninu, bílkoviny a zdravé tuky zpomaluje vstřebávání glukózy a prodlužuje pocit sytosti.
Mezi rostliny s příznivým účinkem na glykemii patří např. plod fazolu bez semen, jestřabinová nať, nať borůvky, šalvěj lékařská, kořen pampelišky, plod fenyklu, kořen lékořice, skořice, gurmar a další. Tablety s obsahem rostlinných extraktů často obsahují i chróm (zlepšuje působení inzulinu) nebo kyselinu α-lipoovou (antioxidant významný pro prevenci poškození sítnice a nervové soustavy). Zvýšení příjmu rozpustné vlákniny (luštěniny, oves, ječmen, ovoce) zpomaluje vstřebávání cukrů a příznivě ovlivňuje glykemii.
Vyšetření hladiny inzulinu patří mezi základní nástroje ke zhodnocení, jak tělo pracuje s glukózou. Odběr probíhá obvykle ráno po 8-12hodinovém lačnění. Vyšetření inzulinu je užitečné u široké skupiny lidí - u diagnostiky vyčerpání beta-buněk, počínajícího diabetu 2. typu nebo hormonálních dysbalancí. Pokud je glukóza v krvi v příliš vysoké koncentraci dlouhodobě, hrozí chronické komplikace a je nutné zahájit léčbu či režimová opatření.
| Hormon | Účinek na glykémii | Hlavní zdroj |
|---|---|---|
| Inzulin | Snižuje glykemii (umožňuje vstup glukózy do buněk, tvorba glykogenu) | Beta-buňky Langerhansových ostrůvků (slinivka) |
| Glukagon | Zvyšuje glykemii (glykogenolýza, glukoneogeneze) | Alfa-buňky slinivky |
| Adrenalin / Noradrenalin | Zvyšují glykemii (stresová odpověď) | Nadledviny, sympatický systém |
| Kortizol | Zvyšuje glykemii (glukoneogeneze, snižuje citlivost na inzulin) | Kůra nadledvin |
| Růstový hormon | Zvyšuje inzulinovou rezistenci a glykemii | Hypofýza |
Správná hladina cukru v krvi se pohybuje v rozmezí 90-100 mg glukózy na 100 ccm krve (3,9-5,6 mmol/l nalačno). Glykemie se přísně kontroluje, protože výkyvy nahoru i dolů tělu škodí. Pokud chcete získat lepší přehled o svých hodnotách, sledujte trendy, konsultujte výsledky s odborníkem a zvažte úpravy stravy, spánku a pohybových návyků.
Copyright © pohodanovapec.cz
