Copyright © pohodanovapec.cz 
Jednoho dne přijde chvíle, kdy vás ne z plané zvědavosti začne zajímat, jak správně držet hůlky na sushi. Odhodlaní by měli vzít v úvahu, že existuje několik způsobů. Přístroj můžete držet správně, špatně nebo si z obyčejných holí vyrobit tréninkové hůlky. Pravděpodobně jste si všimli, že existují různé druhy hůlek: s tupými a ostrými konci, jednorázové a opakovaně použitelné, dřevěné, kovové, plastové a slonovinové, nelakované, s kresbami nebo rytinami. Weuse informace o tom, že národy Asie používají hůlky místo lžic a vidliček; sushi je pokrm japonské kuchyně, kde se hůlky (zde se jim říká haši) ovládají od dětství.
Národy Asie je používají místo lžic a vidliček. Dobré vědět. Sushi je pokrm japonské kuchyně, kde se hůlky (zde se jim říká haši) ovládají od dětství. Khasi se používá i při čajových obřadech a je v jistém smyslu posvátné. Používají se také v Koreji, Číně, Vietnamu, Mongolsku a Thajsku. Kuaizi (čínština). Mají čtvercovou základnu, aby se nekutálely po podlaze. Weisheng kuaizi - tak Číňané nazývají levné dřevěné jednorázové hůlky. chokkarak (korejština). Tenčí než všechny ostatní typy tyčinek. Chokkarak jsou vyrobeny z nerezové oceli. Hashi (japonsky). Často jsou uměleckým dílem. Jsou vyrobeny z bambusu, slonoviny, santalového dřeva, borovice, cypřiše, javoru nebo švestky a nikdy ne z kovu (aby si „nepoškrábal kovový zub“). Varibashi (jednorázové). Stejné hůlky, které se nejčastěji vyskytují v restauracích a kavárnách po celém světě. Varibashi se od ostatních druhů liší tím, že jsou podštípané. Horní konce se záměrně nepili, aby byl klient v klidu a nemyslel si, že jsou již použité.
Pomocí dvou tyčinek, jako jsou kleště, uchopí malé kousky jídla a vloží je do úst. Důležité! Nikdy nepichejte jídlo. Pamatujte, že sushi se jí celé. Neodlamujte kousky ani nekousejte. Jakmile jste v japonské restauraci, můžete vždy požádat číšníka, aby vám ukázal, jak používat hůlky. Je to docela snadné pro dospělé i děti se naučit. Vezměte první hůl. Umístěte hrot do zářezu mezi ukazováčkem a palcem. Položte spodní část tyče na polštářek prsteníčku. Nyní vezměte druhou hůl. Druhá metoda je ještě jednodušší na zvládnutí než první. Mnoho lidí k tomu přichází intuitivně. Umístěte horní hůl podél ukazováčku. Tyčinky se oddalují a zavírají pohybem pouze ukazováčku. Mějte ale na paměti, že vaše ruka se může rychle unavit.
Pokud absolutně netušíte, jak sbírat hůlky na sushi a jste příliš hladoví, abyste na to přišli, použijte speciální hůlky pro studenty. Tréninkové, s kroužky na prstech. Zajištěno elastickým páskem. Jsou nabízeny v mnoha provozovnách klientům, kteří neumí s hůlkami a z nějakého důvodu nechtějí ovládat techniku. Tyčinky si můžete upevnit sami. Budete potřebovat 2 gumičky na peníze, kus dřeva nebo papírový ubrousek. Pomocí jedné gumičky stáhněte vršky tyčinek pevně k sobě. Mezi ně položte kus dřeva nebo malý papírový váleček. Zajistěte váleček druhou gumičkou, aby nesklouzl. Naučit se jíst nevýukové warbashi je velmi snadné, pokud znáte jedno tajemství. Spočívá v tom, že spodní hůl zůstává při jídle nehybná. Ovládejte tlak. Mělo by to být přesně tak, aby jídlo nepadalo. Přineste si to do úst.
Pravidla etikety se v jednotlivých zemích liší. Nemůžete oddělit pár hůlek: držte jednu v každé ruce a položte je na opačné strany talíře. Jedna jednotka je zapíchnuta do rýžového talíře zesnulé osoby po probuzení. Východní národy nikdy nedrží v rukou hůlky a jakékoli jiné náčiní zároveň: nůž, lžíci, vidličku. Japonci se zájmem sledují cizince, kteří používají hůlky. K chybám v etiketě jsou v zásadě shovívaví. Když mnoho lidí říká „sushi“, myslí tím rohlíky. Nebylo by na škodu zde vysvětlit, že rohlíky jsou vlastně americké jídlo. Stačí si zapamatovat názvy filadelfských a kalifornských rohlíků. V Americe nejsou pravidla etikety tak přísná jako v Japonsku. Rohlíky se prodávají všude v obchodech v odděleních připraveného jídla.
U společného stolu a ještě navíc ze společného talíře sushi je zvykem jíst haši nebo waribashi. Pokud ale Japonec ochutná pokrm z rukou šéfkuchaře nebo jí z jednotlivého talíře, s největší pravděpodobností příbor nepoužije. Vytáhněte jednu tyč dolů, druhou nahoru. Buďte opatrní při čtení pokynů. Snažte se držet hůlky správným způsobem. Je to nepříjemné jen prvních 5 minut. Hůlky nejsou jen příbor a sdílené misky nejsou jen „styl servírování“. V mnoha částech Asie jsou způsob stolování a drobná pravidla kolem hůlek součástí respektu k jídlu, hostiteli i ostatním u stolu.
Asijské stolování má často jinou logiku než „můj talíř, moje porce“. Nejde ale o to naučit se nazpaměť soubor zákazů. Dobrá zpráva: když pochopíte několik principů, většina situací se vyřeší sama. Etiketa a stolování v asijské kuchyni nejsou v mnoha regionech jen „pravidla slušného chování“. Často jsou součástí významu jídla: nejen co se jí, ale i jak se jí, kdo začne a jak se zachází se společným jídlem. Sdílení patří mezi nejvýraznější znaky stolování v řadě asijských kuchyní. Tohle uspořádání má přímý dopad na etiketu: už to není jen individuální chování, ale i to, jak se člověk chová k ostatním u stolu.
Pokud jste zvyklí na talířový servis, pomůže jednoduché přenastavení: střed stolu není „bufet pro jednotlivce“, ale společný prostor. Hůlky nejsou po celé Asii stejné a ani jejich používání není všude totožné. Přesto existuje několik zásad, které jsou vnímány jako důležité napříč styly stolování. Nejdůležitější je používat hůlky klidně a přesně. Hůlkami se neukazuje. Nezapichují se svisle do rýže. Nepoužívají se jako nůž ani jako vidlička na „špízování“. Jídlo se z jedněch hůlek nepředává přímo na druhé. U společných misek je klíčové vnímat, že hůlky nejsou jen „pinzeta na jídlo“, ale i způsob, jak dáváte najevo ohleduplnost.
Z praktického hlediska se držte jednoduchého pravidla ze znalostního základu: neberte si přímo „z podnosu do úst“. Pokud si nejste jistí, co je v dané situaci očekávané, vyplatí se zpomalit: nabrat menší sousto, nechat ostatním prostor a sledovat, jak se chová zbytek stolu. Jestli je něco užitečné si zapamatovat, pak to, že „správné“ chování není všude stejné. Přístup k hůlkám a ke stolu se může lišit podle země i typu jídla. Japonská logika stolování klade velký důraz na jemnost a respekt k servisu a k tomu, jak je jídlo naservírované. Korea je specifická tím, že kromě hůlek hraje velkou roli i lžíce. Stejně důležitá je ale samotná struktura stolu. Korejské jídlo bývá servírované jako více misek a příloh najednou a etiketa je s tím pevně spojená.
Za důležité se v Koreji považuje také to, že se miska s rýží nebo polévkou nezvedá k ústům, a že se má správně kombinovat lžíce a hůlky. Pokud chcete působit přirozeně už při prvním společném jídle, nepotřebujete znát desítky detailů. Vezměte to pomaleji. Vezmete-li si ze společného, berte menší sousta. Vnímejte rytmus stolu. Jedno z nejpraktičtějších pravidel z podkladů říká: u společného jídla respektujte servírování a neberte přímo „z podnosu do úst“. Tady často rozhoduje maličkost: když si nejste jistí, vyberte si to, co je na dosah a co jde vzít čistě. Pokud jíte v korejském stylu, pomůže držet se struktury: rýže a polévka před vámi, kolem banchan. Nejde o formalitu, ale o to, že stůl je uspořádaný tak, aby fungoval pro všechny.
Etiketa a tipy pro jedení salátu hůlkami
V asijském stolování se opakuje společný motiv: respekt k hostiteli a k jídlu a také to, že stolování je společná věc. Většina přešlapů nevzniká zlým úmyslem, ale tím, že člověk zachází s hůlkami jako s běžným „příborem“ a se společnými miskami jako s vlastním talířem. Předávání jídla z hůlek na hůlky - typicky „podej mi to přímo do hůlek“. A pokud se pohybujete v korejském stolování, počítejte i se specifiky zmíněnými v podkladech: nezvedat misku s rýží nebo polévkou a správně kombinovat lžíci a hůlky.
23. 02. Používáte nebo chcete umět používat jídelní hůlky, které jsou typické pro východoasijskou kuchyni? Hůlky tvoří alternativou našemu způsobu stravování a ve světě jsou velmi oblíbené. Mají tisíciletou tradici a dosahují nespočtu provedení od jednorázových po takřka umělecké kusy s velkou hodnotou. Jídelní hůlky představují velice dávný způsob konzumace jídla. Svůj počátek mají v Číně zhruba před 5 000 lety. Říká se, že pochází z časů, kdy se jídlo vařilo ve velkých kotlích pro hodně lidí - mnozí jídla chtiví si ulomili větvičku a už dopředu vyjídali z kotle jídlo. Postupem času svůj způsob zdokonalili přidáním druhé větvičky a první verze jídelních hůlek tím byla na světě! V Číně se nazývají „kuaizi“, v Japonsku je nazývají „haši“. A nejen v Číně jsou dodnes nejdůležitějším jídelním příborem.
Mimo Čínu jsou typické např. od dřeva či bambusu, které tvořili nejčastěji využívaný materiál, prošly jídelní hůlky výrazným vývojem a existují ve stovkách variant. Z materiálů se využívá např. dřevo, bambus, kov, plast, slonovina; čínske i japonské verze se liší délkou, zakončením a tvarem konců. Z hůlek vytvoříme jakési kleště, které nám umožňují jíst. Spodní hůlka se během jezení nehýbe a je vložená na místo mezi palcem a ukazováčkem, opřená o spodní část kloubu palce. Druhá hůlka je pohyblivá a držíme ji stejně jako tužku. Konce hůlek by měli být v jedné rovině, hůlky se tak nebudou křížit a snáze s nimi naberete jídlo.
Dál už můžete zkoušet rozevírání a zavírání hůlek, přičemž hýbat se musí pouze vrchní hůlka. Historie jídelních hůlek je opravdu dlouhá a logicky se tak s nimi pojí i různé zajímavé informace, z nichž si některé představíme dále v textu. Že má kultura jídelních hůlek světový význam dokazuje více než 1.8 miliardy lidí, kteří je používají. Na základě tvrzení vědců se při jejich použití pohybuje přes 30 kloubů a až 50 svalů.
V dávných časech králové a vysoce postavení lidí používali stříbrné hůlky. Stříbro totiž změnilo barvu, pokud někdo otrávil jídlo. Mnozí ohledně konzumace hůlkami tvrdí, že se jedná o zdravější způsob, neboť menší velikost nabraného sousta znemožňuje hltání a tím přispívá k jeho lepšímu rozkousání. Zajímavostí je také občasné využití jídelních hůlek jako testovacího nástroje při přijímání pracovníků do oborů strojírenství a elektroniky, kteří musí za pomoci hůlek roztřídit barevné korálky, navléci nit do jehly nebo třeba rozdělit správně součástky.
Hůlky místo klasického příboru rozhodně nemusíte vzít do ruky jen v restauraci, můžete si je vyzkoušet i doma. Někteří odborníci na výživu dokonce tvrdí, že použití jídelních hůlek je zdravější, protože díky nim jíme pomaleji a nabíráme si menší sousta. Hůlky se jako jídelní nástroj začaly používat nejdříve v Číně, a to zhruba před 5000 lety. Původně se hůlkami spíše jen míchaly pokrmy během vaření, až postupně se staly tradičním „příborem“ pro Číňany, Japonce, Vietnamce a také Korejce. Můžete se s nimi setkat i v Thajsku, kde se ale používají hlavně ke konzumaci nudlových polévek.
Nudlová polévka Pho je velmi oblíbená i u nás. Hůlky se používají k nabírání nudlí a větších soust, hutný vývar se pak jí lžící, nebo se dokonce může i vypít. Tradiční vietnamská polévka Pho Bo se dá zvládnout i doma. Zkuste si ji připravit podle video receptu Romana Pauluse. Asi nejznámějším provedením hůlek je dnes to, se kterým se běžně setkáváme v restauracích a bistrech - tedy jednorázové dřevěné. V asijských domácnostech ale často najdeme opravdové designové poklady, často bohatě zdobené či vyřezávané. Korejské hůlky zase většinou bývají kovové.
Používání jídelních hůlek podléhá specifické etiketě, kterou bychom měli dodržovat. Jídlo by se například hůlkami mělo pouze nabírat, ne napichovat. S hůlkami nikdy neukazujeme kolem sebe, ani je neolizujeme. A pozor, držení hůlek v zaťaté pěsti může v některých zemích dokonce být považováno za výhružku. Pro obyvatele východní Asie je přirozené pustit se s hůlkami do každého jídla.
V našich zeměpisných šířkách jsou hůlky k dispozici především v asijských restauracích - podávají se k sushi, nudlovým a rýžovým pokrmům. Hůlkami si můžeme zpestřit i domácí stolování. Dobře se s nimi budou nabírat třeba asijské soba nudle s uzeným tofu podle receptu Romana Pauluse. A teď to hlavní - jak jíst hůlkami? Narozdíl od klasických příborů existuje hned několik způsobů, jak držet hůlky správně. Pro začátek zkusme základní úchop. Silnější konce hůlek musí být vždy u sebe a stejně dlouhé. Špičky, kterými budete nabírat jídlo, budou mít tedy taky stejnou délku.
K k nabrání sousta využijeme pohyblivou a nepohyblivou hůlku. Spodní hůlka je nepohyblivá, pomocí horní pohyblivé hůlky se k ní jídlo silně přitiskne. Horní hůlka by měla být umístěna mezi palcem, ukazováčkem a prostředníkem. Občas se jako pomůcka používá způsob držení tužky. Spodní hůlka je položena mezi palcem a prsteníkovou hranou. Návod jak jíst hůlkami už máte. Dostali jste z něj i chuť na asijskou kuchyni? S hůlkami zvládnete v pohodě sníst třeba takový vietnamský salát ze zelené papáji z Kulinářské akademie Lidl.
Jednoduchý, ale neotřelý dresink z receptu si zamilujete.
Japonská logika stolování klade velký důraz na jemnost a respekt k servisu a k tomu, jak je jídlo naservírované. Korea je specifická tím, že kromě hůlek hraje velkou roli i lžíce. Stejně důležitá je ale samotná struktura stolu. Korejské jídlo bývá servírované jako více misek a příloh najednou a etiketa je s tím pevně spojená. Za důležité se v Koreji považuje také to, že se miska s rýží nebo polévkou nezvedá k ústům, a že se má správně kombinovat lžíce a hůlky.
Pokud chcete působit přirozeně už při prvním společném jídle, nepotřebujete znát desítky detailů. Vezměte to pomaleji. Vezmete-li si ze společného, berte menší sousta. Vnímejte rytmus stolu. Jedno z nejpraktičtějších pravidel říká: u společného jídla respektujte servírování a neberte přímo „z podnosu do úst“.
Jestliže máte chuť vyzkoušet něco nového, zkuste věnovat pozornost i tradičnímu použití hůlek v dalších asijských kuchyních, jako je vietnamská polévka Pho Bo, která se dá zvládnout i doma. Postupně objevíte, že hůlky nejsou jen nástroj, ale součást kultury a sdílení jídla.
Copyright © pohodanovapec.cz
