Uzení je historická metoda konzervace potravin, jejíž kořeny sahají až do pravěku; udilo se i před více než 80 000 lety. Dnes najdeme systémy od malých chalupářských udírniček až po automatizované průmyslové linky. Proč vlastně uzení? Jde o tepelné zpracování masa a masných výrobků (a dalších - sýrů, ale i piva, whisky, zeleniny, hub, dokonce i vajec), účinkem tepla a kouře z tvrdého dřeva. Masu propůjčuje jedinečnou chuť a také jej konzervuje.
Existuje několik typů uzení: studené, teplé a horké uzení. Čím studenější kouř, tím déle trvá uzení. Horké uzení zároveň jídlo tepelně upravuje, studené uzení spíše pouze navoní a konzervuje. Při uzení vzniká v udícím se produktu množství látek, z nichž některé nejsou žádoucí (např. některé polycyklické aromatické uhlovodíky). Vznik těchto nežádoucích látek závisí na teplotě během uzení, množství kyslíku ve vzduchu, na vlhkosti a použitém druhu dřeva aj.
Proces uzení vystavuje maso kouři z hořícího zdroje paliva, jako je dřevo nebo dřevěné uhlí. Při tomto zpracování masa vznikají škodlivé látky zvané polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH) a heterocyklické aminy (HCA), které mohou vést ke zvýšenému riziku rakoviny střevního traktu, zejména rakoviny tlustého střeva a žaludku. Světová zdravotnická organizace WHO zařadila uzeniny na seznam prokázaných karcinogenů; průmyslově zpracované maso může podle odborníků způsobovat rakovinu trávicího traktu. Doslova se uvádí, že pokud zkonzumujeme pouhých 50 gramů uzenin denně, zvyšujeme si tak riziko kolorektálního karcinomu o 18 %.
Průmyslově vyráběné uzeniny mohou obsahovat zdraví škodlivá aditiva: potravinářská barviva, konzervanty, emulgátory a další přídatné látky. Difosforečnany a trifosforečnany se používají, aby maso udrželo vodu; difosforečnany mohou v lidském těle vyvazovat vápník. Glutaman sodný slouží jako zvýrazňovač chuti a mimo jiné potlačuje pocit sytosti. Dusitan sodný a dusitan draselný jako součást dusitanové solné směsi slouží k zachování růžové barvy a chuti; při tepelném zpracování se částečně mění na silně karcinogenní nitrosloučeniny (nitrosaminy).
Z dietologického hlediska jsou nejproblematičtější výrobky nadměrně tučné, slané a upravené uzením - trvanlivé salámy, uzená masa a uzené klobásy. Uzeniny obecně mívají nadměrný obsah soli, vysoký obsah tuku a nasycené mastné kyseliny, které zvyšují riziko obezity, srdečně-cévních chorob a vysokého cholesterolu. Nadměrný přísun soli se podepíše na zvýšení krevního tlaku a poškození srdce.
Maso a svalová hmota: Co jíst?
Více škodlivin vzniká v mase, které lidé udí doma, často kvůli nekontrolovaným podmínkám (nevhodné dřevo, vyšší teploty, spalování pryskyřičného dřeva). Oproti tomu průmyslové, dobře kontrolované uzení a zpracování masa je většinou bezpečnější: jsou stanoveny přísné limity pro obsahy škodlivin a moderní technologie umožňují nastavit ideální podmínky tak, že jsou tyto látky na minimálních hodnotách.
Z nutričního hlediska lze doporučit výběr kvalitních produktů: šunka s minimálně 90 % masa, s nízkým podílem tuku (3-5 %) a s obsahem soli méně než 2,5 %. Rozumnou volbou je také čerstvé maso, které si zpracujeme sami doma. Fermentované sušené salámy (uherák, poličan, čabajka) jsou oblíbené; očkují se bakteriemi mléčného kvašení a fermentací získávají chuť i trvanlivost. Obsah probiotik v masných výrobcích však není významný a působí proti němu sůl a tuk. Bioprodukty nabízejí jemně zauzené šunky nebo bio uzené vepřové, kde se v některých případech vynechávají dusitany a látky poutající vodu.
Maso je zdrojem nezbytných aminokyselin, proteinů, minerálů a vitamínů; uzení samo o sobě neznamená ztrátu těchto základních živin, a pokud udíte při nízké teplotě, dochází k menší oxidaci a degradaci některých vitamínů a minerálů. Uzení také umožní konzervaci potraviny bez přidání nasycených tuků, které se často používají při smažení.
Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) při WHO zařadila procesně zpracované maso včetně uzenin do kategorie 1 - karcinogenní pro člověka. Zpráva upozorňuje na zvýšené riziko rakoviny tlustého střeva a konečníku při pravidelné konzumaci uzenin. Mnohé další studie spojují vysokou spotřebu uzenin se zvýšeným rizikem mrtvice, srdečních onemocnění, cukrovky 2. typu a některých forem rakoviny (např. prsu u žen).
Rozsah rizika závisí na množství pravidelné konzumace, typu výrobku, technologii zpracování a celkovém životním stylu. Lékaři doporučují omezit konzumaci zpracovaného masa na maximálně 50 g denně, ideálně kolem 30 g. Ředitel Masarykova onkologického ústavu Jan Žaloudík i další odborníci upozorňují, že nelze všeobecně odsoudit všechny uzeniny bez rozlišení kvality a technologického postupu; důležitá je hygiena, skladování a kontrola výrobků.
Fermentované suché salámy, jako uherák, poličan či čabajka, nejsou uzeniny v tom smyslu, že by byly tepelně opracované - jde o syrové maso naočkované speciální mikrobiální kulturou a nechané dlouhodobě zrát. Fermentací vzniká charakteristická chuť i trvanlivost; studie naznačily, že některé fermentované výrobky mohou mít podobné vlastnosti jako jogurt z hlediska konzervace a chuti. Obsah probiotik v nich však není významný kvůli soli, tuku a nízké aktivitě vody.
Uzené maso má historicky své místo v kuchyni a nese s sebou jak specifickou chuť, tak potenciální rizika. Nadměrná konzumace uzenin je spojena se zvýšeným rizikem některých onemocnění, včetně rakoviny tlustého střeva, srdečně-cévních chorob a cukrovky. Na druhé straně kvalitní suroviny, šetrná technologie zpracování a mírné, příležitostné používání mohou výrazně snížit zdravotní rizika. Rozumná spotřeba, volba kvalitních výrobků a dodržování hygieny a technologických doporučení představují cestu, jak si občasnou uzenou pochoutku užít s co nejmenším rizikem.
| Aspekt | Riziko / přínos |
|---|---|
| PAH a HCA | Vznik při uzení/grilování - karcinogenní potenciál |
| Dusitany | Konservanty - mohou tvořit nitrosaminy při tepelné úpravě |
| Sůl a tuk | Zvýšené riziko hypertenze, kardiovaskulárních onemocnění a obezity |
| Fermentované výrobky | Charakter chuti a trvanlivost; probiotika nevýznamná |
| Domácí vs průmyslové | Domácí uzení může produkovat víc škodlivin; průmysl lépe kontroluje limity |