Copyright © pohodanovapec.cz 
Josef Čapek, narozený 23. března 1887 v Hronově, byl významným českým malířem, grafikem, knižním ilustrátorem a spisovatelem první poloviny 20. století. Zemřel v dubnu 1945 v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Byl starším bratrem Karla Čapka, významného českého spisovatele. Příloha časopisu Červen, jejíž linoryt na papíře o rozměru 175 x 115 mm je poznámkou k dílu, představuje jen fragment bohaté tvorby a života rozvětvené umělecké osobnosti.
Po absolvování střední školy v roce 1903 se Josef Čapek rozhodl pracovat jako dělník v úpické továrně F. M. Oberländera, avšak jeho vášeň pro umění ho přivedla do Prahy, kde začal studovat na Uměleckoprůmyslové škole a setkal se zde se svou budoucí manželkou Jarmilou Pospíšilovou. V roce 1910 vyrazil s Karlem do Paříže, kde navštěvoval Colarossiho akademii a kde oba bratři společně začali psát první verzi dramatu Loupežník. Po návratu do Prahy se zapojili do bouřlivých debat mezi umělci, opustili spolek Mánes a stali se zakládajícími členy nové Skupiny výtvarných umělců.
Josef Čapek byl zpočátku ovlivněn poezií a novou francouzskou malbou, ale brzy začal experimentovat s kubismem. Jeho díla se vyznačují silným emotivním nábojem a na přelomu války vytvořil několik cyklů symbolizujících válku, inspirovaly ho dětské motivy a krajinářství.
V Trocadéru objevil umění přírodních národů, domorodé umění Afriky a Oceánie; studium těchto projevů bylo jeho první velkou samostatnou prací. Bratři Čapkové se z cest po Evropě vrátili do Prahy v roce 1911. V lednu 1912 byla otevřena první výstava Skupiny, ve které Čapek participoval dílem Matka s dítětem. Na konci roku však Skupinu opustili a znovu vstoupili do Mánesa; stal se spoluredaktorem časopisu Volné směry. V roce 1913 se prudce rozvíjela jeho malířská tvorba, s přechodem mezi krajinami a kubistickými postavami. Jeho vrcholné dílo z analytického období roku 1913 je Ženský akt, který propojuje prvky analytického a syntetického kubismu.
V prubehu let 1914-1918 vystavoval a tvořil řadu děl, zapojoval se do výstav a organizace. Zlomová období zahrnují cykly jako Hadráři a Dřevěný muž, a v letech 1933-37 cyklus Nocí s objímajícími se milenci na hvězdném nebi. Po nástupu nacismu reagoval na politickou situaci, publikoval kresby z cyklu Ve stínu fašismu a maloval obraz Mrak s expresivním nábojem.
Informace o Polabské zelenině a jejích aktivitách
V 30. létech vznikají významné cykly Ohníčky, Těžko a Krajinou s křížem a holuby; vystavoval v Londýně i Pittsburghu. Poslední malířské cykly Oheň (1938-39) a Touha (1939) vznikly jako výraz protestu proti Mnichovu. Názvy těchto cyklů byly publikovány až po válce roku 1945. Čapek byl také významným literárním tvůrcem a kritikem, jeho díla zahrnují pohádkové i vážné texty pro děti i dospělé.
1. září 1939 byl Čapek zatčen gestapem a uvězněn; 9. září byl převeden do Dachau a později do Buchenwaldu, kde zůstal dva a půl roku. Od roku 1941 pracoval v malířské a písmomalířské dílně, kde maloval rodokmeny esesáků. 26. června 1942 byl převezen do Sachsenhausenu a později, v prosinci téhož roku, pokračoval v tvůrčím díle. V roce 1945 byl převezen do Bergen-Belsenu, kde zemřel na tyfus krátce před osvobozením. Monumentální dílo, Opelíkovo opus magnum, zůstává jedním z nejvýznamnějších svědectví jeho života a díla.
V monografii o Josefovi Čapkovi, která má kolem 600 stran, je analyzováno široké spektrum jeho kontextů - jako výtvarníka, spisovatele, novináře, syna, bratra a otce. Čapková literární díla jsou rozpitvána do nejmenších detailů; autor hledá různé řezy, jak svůj předmět co nejplastičtěji charakterizovat. Po přečtení čtenář nachází silnou, přesto křehkou a poetickou podobu této významné osobnosti české kultury 20. století.
Čapek se stal jedním z vůdčích osobností meziválečné české kultury a úzce spolupracoval se svým mladším bratrem Karlem Čapkem. Jeho dílo, ať už malířské, kreslířské, či literární, zůstává inspirativní i po letech; dotýká se témat lidskosti, svobody a touhy po pravdě ve složitých časech 20. století. Lze pozorovat, jak jeho kresby a ilustrace korespondují s literární tvorbou Karla Čapka a jak se jeho umělecký jazyk vyvíjel v kontextu moderního umění a politických turbulencí Evropy.
V textech a biografiích se často zmiňuje, že dílo Josefa Čapka reaguje na společenské změny a tragédie. Z výše uvedeného textu lze vyčíst, že měnící se politické podmínky, válka a útěk z domova se promítají do jeho tvorby, ať už skrze témata, či formu vyjádření. Jeho práce s linorytem a kubismem často vytváří silné emocionální náboje, které zůstávají platné i v dnešní době.
Copyright © pohodanovapec.cz
