Kdo má oči ke koukání: Význam pohledu do očí
Pohled do očí je mocný nástroj komunikace, nosič emocí a zprostředkovatel intimity. Může v člověku vyvolat nepohodlí a nervozitu, přitom jde o krok, který by měl dodržet každý, kdo se s vámi rozhodne konverzovat. Co ale přesně znamená, když se vám někdo upřeně dívá do očí? Psychologové v tomto ohledu mají jasno.
V rozhovoru s druhým člověkem získáváme prý jen sedm procent informací pomocí slov, ten zbytek představuje neverbální komunikace. A řeč očí v tom hraje ohromnou roli.
V rozhovoru s druhým člověkem získáváme prý jen sedm procent informací pomocí slov, ten zbytek představuje neverbální komunikace. A řeč očí v tom hraje ohromnou roli.
V rozhovoru s druhým člověkem získáváme prý jen sedm procent informací pomocí slov, ten zbytek představuje neverbální komunikace. A řeč očí v tom hraje ohromnou roli.
Čtení myšlenek pomocí řeči těla | Lynne Franklin | TEDxNaperville
Význam pohledu do očí podle psychologie
V okamžiku, kdy se vám druhý člověk upřeně podívá do očí, může to ve vás vyvolat jistý pocit nervozity a stresu. Přitom by ste se měli vzájemně dívat s protějškem do očí pokaždé, když s někým mluvíte. V opačném případě je nedívání se druhému do očí vlastně považované za neslušný akt. Přesto to v mnoha lidech vyvolá nepohodlí, protože neznáte pravý důvod, proč to daný člověk dělá.
Podle odborníků má upřené dívání se druhému do očí mnoho různých významů. Důvodů tedy může být celá řada. Vždy závisí na osobnosti člověka, kontextu nastalé situace, délce, po kterou se vám daný člověk do očí upřeně dívá a dalších faktorech, které přesahují rámec verbálního projevu. Pro mnohé to dokonce může být děsivé.
Podle psychologa a hypnoterapeuta Daniela Konstantina, odborníka na překonávání emocionálních bloků, úzkosti a nespavosti, skutečně záleží na tom, kdo je tou konkrétní osobou, která se vám do očí dívá. Jak odborník sám uvedl: „Když někdo naváže oční kontakt v profesionálním prostředí, je toto gesto obvykle spojeno se sebevědomím a mocenským postojem. Ten člověk vám chce ukázat, že má na vrch. Když někdo udržuje oční kontakt s blízkou osobou, s člověkem, kterého dobře zná nebo který se mu líbí, vyjadřuje tím blízkost, bezpečí a dokonce i spojení. Člověk, který se cítí nejistě nebo je velmi plachý, pravděpodobně takový pohled udržovat nebude.“
Ve vztazích upřený pohled do očí druhého může podle odborníka znamenat vyjádření hlubokého citového propojení, empatii a důvěru. Zároveň symbolizuje přítomnost. Pokud se vám do očí upřeně dívá například váš terapeut, vyjadřuje tím, že mu můžete věřit, že jste viděni a má pro vás potřebné pochopení. Obecně platí, že dívání se druhému do očí je známkou slušného vychování. Podle odborníka je však upřený pohled „v sociálním kontextu často známkou upřímné pozornosti. Takový člověk má zkrátka zájem o to, co mu říkáte a chce vám svým pohledem dát najevo, že ho baví vám naslouchat.“
Upřený pohled do vašich očí ale může mít z hlediska psychologie také negativní význam. Odborníci se shodují, že to často dělají lidé, kteří se vám až příliš chtějí nabourat do vašeho nitra.
Na druhé straně ani druhý extrém - neustálé vyhýbání se očnímu kontaktu s ostatními a těkání očima - také nepůsobí dobře. Opačná strana může z takového jednání získat pocit, že něco tajíte a že vám nelze důvěřovat.
Jak dlouho se tedy dívat, abyste nepůsobili jako plachá laň či nejistý a ustrašený jedinec, nebo naopak jako arogantní náfuka? Stejně jako jinde i zde platí staré a osvědčené: všeho s mírou. Což v tomto případě znamená přibližně 3 vteřiny. Takový je pohled zdravě sebevědomého člověka.
Už jen o pár vteřinek déle se dívejte do očí někomu, když chcete vyjádřit, že o něj máte opravdový zájem. Ale i v tomto případě dejte pozor, abyste to nepřehnali. Takové zírání může být pro druhého nepříjemné a můžete jej tím uvést do rozpaků. A zdárně se rozvíjející přátelství může skončit fiaskem.
Šéf vás probodává příkrým pohledem, protože jste jeho dnešní skvělé prezentaci nevěnovali dostatečnou pozornost. Dívá se podruhé? Začínáte se cítit trochu nesví. Potřetí? Nevydržíte to a uhnete pohledem. Oční bitvu jste prohráli a tím jste dali nadřízenému najevo, že on je tady ten, kdo rozhoduje
Oči za vás řeknou víc než dlouhý román. Ať už se snažíte skrýt sebevětší tajemství, oči za vás řeknou všechno. Odráží se v nich vaše pravé Já.
Tabulka: Interpretace pohledu do očí
| Typ pohledu | Možný význam |
|---|---|
| Upřený pohled do očí | Sebevědomí, mocenský postoj (profesionální prostředí), blízkost, bezpečí, spojení (osobní vztahy), snaha nabourat se do nitra |
| Vyhýbání se očnímu kontaktu | Nejistota, snaha něco skrýt, nedostatek sebevědomí |
| Krátký oční kontakt (cca 3 vteřiny) | Zdravé sebevědomí |
| Delší oční kontakt | Vyjadřování zájmu (s mírou) |
| Těkání očima | Lež, snaha něco skrýt, nervozita |
Neverbální komunikace a řeč těla
Neverbální (nebo také nonverbální) komunikací dáváme skutečný význam myšlenkám, které chceme vyjádřit slovy. Tato forma předávání informací se podílí z 60 až 65 % na celkové mezilidské komunikaci. Jde o způsob vyjadřování sdělení, který je lidem naprosto přirozený a který většinou používáme naprosto automaticky a podvědomě.
Výrazná mimika, gesta, držení těla, dynamika pohybu - to vše o nás prozradí daleko víc, než bychom často sami chtěli. Většina lidí spolehlivě odhalí, když slova jsou v rozporu s tím, co „říká“ tělo mluvčího. A co říkají oči. To jsou totiž ta pravá okna do naší duše.
První pohled znamená všechno. I když vám v srdci plane žár, pozor na spalující pohled. Navázat oční kontakt se známým člověkem je daleko jednodušší, než s někým, koho vidíte poprvé. Nejdříve na řadu přichází spontánní pohled z očí do očí, často doprovázený zvednutím obočí. Pak přichází na řadu pozdrav a úsměv.
Konverzace je v plném proudu. Jeden mluví přes druhého. Ten uprostřed popíjí a dívá se lehce vzhůru doleva? Nejspíš nevnímá své okolí a na něco se snaží vzpomenout. Hlavní řečník se dívá vpravo? Tak teď si příběh tahá pěkně z paty. Kolega u vedlejšího stolku konverzuje s atraktivní kolegyní, ale přitom se kouká spíš do země, mrká o stošest, střídavě se na svůj protějšek dívá a pak zase uhýbá pohledem? Lže, jako když tiskne nebo něco skrývá. Nový kolega, který před nedávnem nastoupil do obchodního oddělení, neustále těká pohledem? Stal se nedávno terčem vtípku, někdo se o tom zmínil a on je z toho pořád tak trochu v rozpacích.
Dekódovat myšlenky a pocity vašeho protějšku totiž lépe než sebedokonalejší formulace mnohdy dokážou gesta, tón hlasu nebo pohyby těla. Říká, že až 80 procent naší interakce s ostatními probíhá prostřednictvím neverbální komunikace neboli řeči těla. A velká většina neverbálních podnětů, které dáváme najevo, je řízena podvědomím. Jsou zkrátka důležitými ukazateli toho, jak se cítíme a co si myslíme.
Podle tohoto odborníka totiž mohou být více než obličej „průkaznější“ nohy. Pokud se například někdo tváří vstřícně a přátelsky, ale jeho noha směřuje k nejbližšímu východu, jde o podvědomý signál toho, že touží co nejrychleji vyklouznout ze stávající situace. Stejně tak může člověk na pohled působit klidně a vyrovnaně, přitom jasně vykazovat známky rozrušení, pokud například přenáší váhu těla na vnější stranu chodidel.
Mimika a úskoky
„I ti nejsebevědomější, otrlí zabijáci se mohou prozradit drobnými gesty a mimikou,“ vysvětluje behaviorální vědec a výzkumník v oblasti emoční inteligence Cliff Lansley. „Klíčem je vědět, co hledáte čili spolehlivé ukazatele podvodu. Když lžeme, pravda uniká ven v podobě nejrůznějších signálů našeho těla, tváře a hlasu,“ upřesňuje odborník, který školí zejména zaměstnance mezinárodních zpravodajských a bezpečnostních agentur.
S odvoláním na průlomovou studii, kterou v roce 1971 provedl sociální psycholog profesor Albert Mehrabian z University of Los Angeles, potvrzuje, že řeč těla představuje 55 procent významu sdělení týkajícího se pocitů a postojů člověka. Přibližně 38 procent pochází z tónu, výšky a tempa hlasu a pouhých 7 procent lze vyvodit ze skutečných slov.
Stejně jako Joe Navarra poukazuje na mnohdy mylné představy související s očním kontaktem. Ten je samozřejmě pro většinu lidí mocným signálem poctivosti, nebo naopak klamu. Jde o jednu z prvních věcí, která v nás zanechá dobrý, či špatný dojem. Ten, kdo se nám při komunikaci nedívá do očí, je často považován za podezřelého a nespolehlivého, zatímco jedinec, který udržuje přímý pohled do očí, budí obraz poctivce.
Pravda je však podle Cliffa Lansleyho ve skutečnosti složitější. „Studie ukazují, že udržování očního kontaktu třeba při výslechu je ve skutečnosti ještě silnějším ukazatelem klamu než odvracení zraku, protože naznačuje, že dotyčný kontroluje situaci a pátrá, zda mu někdo věří.“
Kulturní rozdíly v neverbální komunikaci
Ačkoliv by se neverbální komunikace leckomu mohla zdát mezinárodně srozumitelná, pravda je, že i v této oblasti existují kulturní rozdíly a řeč těla může (a podle mnohých odborníků by i měla) být důležitou součástí jazykového vzdělávání.
„Největší překážkou úspěšné interkulturní komunikace velmi často nejsou jazykové nedostatky. Gramatické chyby nebo mezery ve slovní zásobě mohou konverzaci ztížit, jen zřídka ale brání komunikačnímu procesu. Porušení neverbálního chování má obvykle závažnější důsledky. Mnohá mezikulturní nedorozumění a poruchy komunikace jsou způsobeny tím, že chování člověka z jedné kultury je vnímáno a interpretováno někým z jiné kultury jako nevhodné,“ podotýká profesorka didaktiky Carola Surkampová.
Můžeme být stokrát přesvědčeni, že pohled do očí druhého člověka znamená respekt, ale v některých kulturách Středního východu a Asie je naopak třeba se očnímu kontaktu vyhnout, protože je považován za nepatřičný.
Dalo by se říci, že snad jediným neverbálním chováním, které je univerzální na celém světě, je mimika obličeje. Výrazy hněvu, štěstí, smutku, znechucení, překvapení a strachu totiž bývají pro všechny lidi společné. Ostatní je často specifické pro určité kultury.
Pohled do očí a zvířata
Pohled z očí do očí jako projev upřímnosti je ryze lidský vynález. Zvířata vnímají pohled z očí do očí jako hrozbu. Výjimku z tohoto pravidla představuje pes. Toho jsme během desetiletí společného života vyšlechtili tak, že pohled do čí se svým pánem vnímá ryze lidsky - tedy jako projev přátelství. Mezi sebou ale berou i psi pohled z očí do očí jako hrozbu.
Pohledu z očí do očí má na člověka pozoruhodné účinky. V mozku se při něm produkuje dopamin a ten pak zpětně působí na mozek a jeho aktivity. Tímto způsobem se například hned po porodu upevňuje citové pouto mezi matkou a jejím dítětem. Podobně navazují vzájemnou citovou vazbu i milenci. I tam je pohled z očí do očí spojován se zvýšením produkce dopaminu v mozku.
Iluze očního kontaktu
Nejnovější výzkumy však dokazují, že pohled z očí do očí může být pouhá iluze. Necháme se snadno ošálit a jako vysoce upřímný pohled z očí do očí hodnotíme i situace, kdy se nám ten druhý dívá na ústa nebo třeba na ucho.
Silný „oční kontakt“ je v západní kultuře považován za klíčový prvek mimoslovní komunikace. Faktem ale zůstává, že některým lidem činí pohled od očí cizím lidem velké problémy. Zdaleka to neznamená, že jsou neupřímní či mají nějaké postranní úmysly.
Výsledek překvapil. Stejnou míru očního kontaktu během rozhovoru hlásily obě skupiny dobrovolníků, tedy i ti, kterým se vědci dívali jen a jen na ústa. A závěrem Phillipsova rada těm, kteří se nechtějí dívat druhým do očí nebo to z nějakého důvodu nedokážou: Dívejte se svému protějšku někam do blízkého okolí hlavy.
Jak zlepšit oční kontakt
Díváte se druhým při rozhovoru do očí? Nebo vás oční kontakt znervózňuje? Řeč očí je komunikační disciplína, ve které se můžeme zdokonalovat. Tady je pár tipů, jak na to.
Oči odhalují naše nitro často víc, než si sami přejeme. Prozrazují i emoce, které bychom si přáli utajit, činí nás zranitelnými. To je také důvodem, proč lidé, kteří si při rozhovoru ponechávají na očích tmavé brýle, působí na druhé jako silnější, mocnější, ti, kteří mají situaci pod kontrolou. Vzbuzují respekt, ale nezískávají sympatie.
Oční kontakt je mocným nástrojem komunikace, nosičem emocí a zprostředkovatelem intimity. Ti, kteří se dívají druhým do očí, mohou být vnímáni jako atraktivnější, kompetentnější, sympatičtější, vřelejší, upřímnější a sebevědomější. Jsou úspěšnější při získávání práce, prosazování svých nápadů i navazování přátelských či milostných vztahů. Lidé si lépe pamatují jejich obličej i to, co říkají. Oční kontakt pomáhá před soudem i při boxerském zápasu.
Naopak vyhýbání se očnímu kontaktu vysílá signál, že asi něco skrýváme, nejsme tak docela upřímní, anebo jsme nejistí, nesebevědomí a nervózní. Pro mnoho lidí je ale oční kontakt nekomfortní právě proto, že působí jako silný zesilovač emocí. Připadají si před druhým odhalení, rozhovor se pro ně stává příliš intenzivním, ale uvědomují si, že když se očnímu kontaktu vyhnou, nestaví je to do dobrého světla, a tak jsou ještě nervóznější.
Speciálně to platí pro lidi s autismem, kteří bývají na oční kontakt přecitlivělí, intimita, kterou vytváří, je pro ně stresující. Ale také můžete klidně být jen společensky neohrabaní a nesví v kontaktu zejména s neznámými lidmi. „Takoví lidé se při prvním setkání svým protějškům nedívají přímo do očí, ale třeba na ucho nebo na bradu,“ říká americký sociální vědec Ty Tashiro, autor knihy Awkward. „A samozřejmě, uši a brady nejsou tak informačně bohaté jako oči. Takže stydlivý člověk je od první chvíle pozadu, nedostanou se k němu signály o emočním naladění nebo záměrech jeho protějšku, které všichni ostatní zaznamenají.“
Frekvence a intenzita očního kontaktu je ovšem kulturně podmíněná, upozorňuje Ty Tashiro: „Lidé pocházející ze západní euroamerické kultury mají tendenci více se dívat do očí a na ústa než lidé z Východu, kteří se dívají spíše do středu obličeje, okolo nosu.“
Doporučení pro navázání očního kontaktu
„Aby byl oční kontakt příjemný, nemůžete ho druhému vnutit, je to sdílený zážitek,“ říká Michael Ellsberg, autor knihy Síla očního kontaktu, a popisuje, jak takový oční kontakt přirozeně navázat: „Lidé se nejprve setkají očima jen na vteřinu, jeden z partnerů tím otestuje vstřícnost toho druhého, a když je vřele přijat, jejich oči mohou pokračovat v párovém tanci.“ Při prvním očním kontaktu s někým neznámým se podle jeho slov máte mírně odklonit nebo nepatrně poodstoupit, abyste intimitu zážitku trochu odlehčili. Naopak, pokud vám někdo blízký sděluje něco osobního, při očním kontaktu se k němu nakloňte blíž, abyste ukázali, že má vaši plnou pozornost.
Během očního kontaktu se prý díváme spíše do levého oka než do pravého. Je dobré je střídat, ale pomalu a jemně, aby to nevypadalo, že sledujete tenisové utkání. Snaha dívat se do obou očí zároveň vyznívá nepřirozeně, jako bychom se toho druhého snažili zhypnotizovat. Podle studie britských psychologů, opírající se o rozsáhlý výzkum dobrovolníků v londýnském Science Museum, má oční kontakt, který není příliš krátký ani příliš dlouhý, trvat zhruba 3,3 vteřiny. Pokud tuto dobu výrazně přetáhnete, může to působit příliš naléhavě, usilovně. Stejně tak je nežádoucí soustavné zírání, kterým spolehlivě docílíte toho, že se ten druhý bude cítit nepříjemně.
V rozhovoru se doporučuje pravidlo 50 : 70, tedy udržovat oční kontakt asi padesát procent času, po který vy sami mluvíte, a sedmdesát procent času, když mluví ten druhý. Tím, že tomu druhému hledíte do očí, když mluví, dáváte najevo zájem o jeho slova.
Velmi silné signály vysílá oční kontakt při seznamování. „Podívejte se ženě do očí a sledujte, jak odvrátí zrak. Pokud sklopí oči a potom se na vás podívá zpátky za méně než 45 sekund, téměř určitě má o vás zájem. Tento signál je tak spolehlivý, že pravděpodobně nepotřebujete žádné balicí hlášky, stačí, když k ní přistoupíte a představíte se,“ uvádí jedna seznamovací příručka pro muže. Naopak přerušení očního kontaktu pohledem do strany nebo ke stropu znamená podle téže příručky nezájem.
Dojde-li nakonec i na rande, vzájemné pohledy se mohou prodlužovat na deset až patnáct vteřin, což výrazně zesiluje intimitu setkání. Profesor psychologie Arthur Aron (autor legendárních 36 otázek, po jejichž zodpovězení se prý do tazatele zamilujete), provedl na toto téma experiment; dvojice opačného pohlaví, které se do té doby nikdy nesetkaly, vystavil dvouminutovému nepřerušovanému očnímu kontaktu. Účastníci pokusu potom tvrdili, že ke svým protějškům cítí přitažlivost, náklonnost, dokonce lásku.
Psycholog Ronald Riggio doporučuje dobrý trik: „Asi dvanáct metrů před setkáním dejte krátkým očním kontaktem najevo, že ho vidíte. To zopakujte tři metry před setkáním, a přidejte kývnutí hlavou nebo povytažení obočí.“
