Tradiční české dezerty a umění food styling
V naší zemi byly moučníky vždy velmi oblíbené. Přestože se snažíme přiklánět ke zdravější stravě, na sladkou tečku nezapomínáme ani dnes. Mezi tradiční oblíbence ke kávě patří bezpochyby bábovka, štrúdl, buchty, koláče a piškotové rolády. K snídani si uděláme radost třeba lívanečky nebo palačinkami s marmeládou. Ovocné knedlíky, nudle či šišky s mákem, zemlbába nebo buchtičky se šodó, to vše stále patří mezi favority sladkých obědů. Na Vánoce pak nesmí v žádné domácnosti chybět vánočka či štola, na Velikonoce zase mazanec a beránek. Žádná oslava se neobejde bez skvělého dortu a výborných zákusků. Je známa také celá řada nepečených dezertů. V létě určitě nikdo neodolá zmrzlině nebo vychlazenému pudingu s ovocem. V historii se připravovaly především z mouky (odtud název moučníky), sezonního ovoce a toho, co se dalo uchovat přes zimu, taková čokoláda byla téměř nedostupná.
Stejně jako v módě i ve světě cukrařiny se střídají různé trendy a módní vlny. Z Ameriky k nám před časem pronikla obliba nazdobených cupcaků, z Francie se rozšířily pastelově zbarvené makronky. Jakkoli jsou tyto dnes populární dezerty krásné, chutné a efektní, občas máme chuť se nostalgicky ohlédnout po jistotách, které provázely naše dětství.
Znáte žebříček serveru Tasteatlas? Na něm lidé hodnotí jídlo z celého světa. Systém navíc dokáže rozpoznat boty a lokální patrioty, aby byly výsledky co nejreprezentativnější. České dezerty hodnotilo k 13. únoru 2025 3 848 uživatelů a uživatelek.
A jaké dezerty se umístily na předních místech?
- 10. Desátou příčku obsadily buchty.
- 9. Nejsme si úplně jistí, jestli bychom trdelník jako tradiční český dezert uznali, ale i samotný Tasteatlas uznává původ dezertu v Maďarsku. Nicméně jeho popularitě mezi turisty vzhledem k husté nabídce v turistickém centru Prahy rozumíme.
- 8. Oblíbená bublanina jako od babičky bere osmé místo.
- 7. Nemálokrát jsou zahraniční návštěvy autorky tohoto článku zděšené, když zjistí, že knedlíky v Česku běžně považujeme za hlavní chod, třeba i k obědu. Tasteatlas nicméně tuhle informaci svým čtenářům raději tají.
Food styling - umění, jak jídlo na talíři vylepšit
Foodstyling je umění udělat jídlo na talíři pěkné. První smysl, kterým host začíná jíst, není chuť, ale zrak. Lidé zkrátka jedí očima. Jídlo je kromě jiného i vizuální zážitek.
Možná jste už slyšeli, že pečené kuře vypadá nejlíp, když ho upečete jen asi tak z poloviny a pak mu trochu opálíte kůži dozlatova, aby získala barvu. Pak se kůže nescvrkne, maso se neodtáhne od konců kostí, ale bude pěkně naducané a šťavnaté.
Hrachová polévka s moderním nádechem
Aniž si uvědomujeme, tak food styling je do určité míry v každé rodině v podstatě tradiční věc a hluboce zakořeněná záležitost. Co taková svíčková? Jak obvykle vypadá u vás doma na talíři? Knedlíky krásně srovnané jako harmonika, maso uprostřed talíře, bobek brusinek a plátek citronu.
Jídlo je důležitou součástí každého dne, ale jeho příprava a konzumace nám obvykle zabírají hodně času. Užívat si dobré jídlo je, myslím si, v naší rodině oblíbená aktivita :-). Takže pokud vaříme doma, moji úžasnou učitelkou je každý den moje mladší dcera, která moc ráda vaří a food styling je pro ní nesmírně důležitý. Např. chce se napít. Ovšem ona si vyrobí domácí limonádu s dekoracemi jak z časopisu. Vezme si sklenici, nalije si mošt, sirup nebo ovocnou šťávu. Pak hledá ovoce - použije plátky např. pomeranče, citrónu, ananasu apod. Pak hledá brčko, dá si do sklenice mininálně dvě ( jde přece o to, jak to vypadá, že ), samozřejmě dost ledu ( pokud mají ledové kostky zajímavé tvary - tím lépe ). Pokud to jde, tak si vyrobí i barevné přechody. Červená vrstva malinové šťávy na dne sklenice s pomerančovým drinkem je základ 🙂 . Pak si spokojeně sedne a s potěšením si svou limonádu pije. Taková příprava pochopitelně trvá déle, ale ona je tak spokojená, v tomto ohledu odmítá kompromisy 🙂 a věřím, že si ten přítomný okamžik užívá podle svých představ.
To, co vám teď předám, jsem si kdysi vytvořila sama pro sebe. Nemá to žádné vědecké opodstatnění, ani to nevychází z žádného výzkumu. Jsou to však pravidla, která podle mě dávají víc než dobrý smysl, protože jsou snadno použitelná, pochopitelná a nestaví vaření na hlavu. Zejména něžnému pohlaví by se mohl můj dnešní článek líbit, protože vychází ze zásad oblékání. Přejdu rovnou k věci.
Čtyři zajímavé prvky
- Barva
Poprvé jsem tohle pravidlo zahlídla v pořadu What not to wear, který moderují báječní Clinton Kelly a Stacy London. Pravidlo těchto čtyř zajímavých prvků mě zbavilo každodenní kombinace modrých džínů a černé bundy, a taky modrých džínů a bílého trička. znamená, že byste měli oblečení oživit aspoň jednou barvou. Ale pozor, není barva jako barva. Za neutrální se považuje bílá, béžová, hnědá, šedá, černá, a pak taky ještě khaki, džínová modrá a námořnická modrá. To, co je neutrální, oblečení neoživí a nepočítá se to tedy jako barva. Za barevné se považuje všechno ostatní. Pokud se rozhodnete použít víc než jednu barevnou barvu, měly by spolu aspoň trochu nějak ladit dohromady. Jestliže si nejste jistí, aspoň slaďte sytost čili výraznost barev. Protože to všechno jsou nejčastěji nošené kousky, rozhodně chci, aby byly kvalitní, dobře seděly a něco vydržely. Čistě teoreticky: kdybych teď k mému základnímu šatníku pořídila jedno jediné fialové tričko (samozřejmě v odstínu, který mi půjde k pleti a hlavně k vlasům! Přidala jsem jedno jediné barevné tričko a mám 23 různých nositelných kombinací.
- Struktura
Znamená, že byste měli v rámci oblečení kombinovat různé tkaniny a povrchy, čili různou hrubost látky. Většina oblečení je spíš hladká, takže jde o to, jak oživit oblečení něčím hmatově zajímavějším. Třeba sakem, které je z hrubší látky á la Channel. Nebo pleteným svetrem. Nebo kožešinovým límečkem. Nebo kůží.
- Vzor
Proužky, kostičky, kytičky, sovy, lístečky, hvězdičky, je to celkem fuk, stačí, když to bude zapadat do současnosti. Potisky a nápisy na tričkách se jako vzor neberou, pardon. Pokud chcete mít na sobě víc než jeden vzorovaný kousek oblečení, dejte si velký pozor, ať jdou oba vzory dohromady. Takové kombinování už je vyšší dívčí a ne vždycky to funguje.
- Lesk
Dodává šarm i za bílého dne. Vezměte si na sebe něco třpytivého. Může to být metalický pásek či metalické boty, jednoduchý náhrdelník, svetřík se stříbrnými nitkami v přízi, jemné flitry zašité do okraje sukně, lesklé lemování kapes… To je jedno.
Když se vrátím k případu zvanému obyčejné džíny a bílé tričko: samo o sobě to nesplňuje ani jednu z podmínek zajímavosti. Není to ani barevné, ani vzorované, ani to pořádně nemá zajímavou texturu, ani to nemá náznak lesku. Ale když přidám úplně obyčejné červené sako nebo červený rozepínací svetřík (barva) z trochu hrubšího úpletu (struktura), uvážu si kolem krku šátek v modro-bílé barvě s motivem námořnických provazů a uzlů (vzor) a natáhnu na nohy tenisky se stříbrnými tkaničkami, mám na sobě pořád jen džíny s tričkem, ale výsledný dojem se značně posune. Bude to vypadat promyšleně a uspořádaně a sofistikovaně. Každý den můžu tyhle džíny a tričko doplnit něčím jiným a každý den budu vypadat jinak.
Jak tyhle pravidla používám? Začínám den tím, že si vytáhnu ze skříně libovolné dva kousky oblečení v neutrálních barvách, jeden na nohy, jeden na horní polovinu těla. Bez přemýšlení, prostě podle počasí. Pak k tomu zvolím něco barevného podle nálady. Pak vyberu aspoň zhruba ladící doplněk (nebo dva). Problém s oblíkáním jsem kdysi měla proto, že kromě modrých džínů a bílého trička jsem nevlastnila žádný jiný neutrální kousek oblečení. Neměla jsem dobře položené základy šatníku.
Vzhled jako vzhled, že? Když se budete v kuchyni držet stejných pravidel jako u skříně, bude váš talíř vždycky vypadat živě, chutně, promyšleně, k nakousnutí. Na jednu stranu dejte všechno, co má barvu bílou (rýže, bílek), béžovou (kuřecí a králičí maso, ryby, bílé fazole, těstoviny), hnědou (celozrnné těstoviny, tmavší maso, houby), šedou (některé houby), černou (fazole, chia semínka, černá quinoa, sepiový inkoust) a barvu khaki (loupaný půlený hrách, kapusta, zelí). Na druhou stranu dejte všechno ostatní. Mrkev, žloutek, brambory, borůvky, zelenou petrželku, hrášek, jahody, pomeranče… Jinými slovy, hlavně všechno ovoce a zeleninu.
4 nepečené dezerty pro letní dny
Když budete přemýšlet o vašem budoucím jídle, dejte tam aspoň jednu barevnou barvu. Vyložím vám ji jako texturu vzniklou jednotlivými druhy tepelné úpravy. Když dáte na talíř všechno pečené, bude to fádní. Když tam dáte všechno vařené, opět to bude jen fádní. Takže prosím, vyvarujte se pečeného masa s pečenou zeleninou a pečenými bramborami, stejně jako na páře vařené zeleniny s vařenou rybou a vařenými bramborami.
Určitě čekáte, co vymyslím na téma vzor, protože ten se v jídle špatně hledá. Vysvětlete si ho tu jako velikost. Vyvarujte se stejné velikosti kousků u přílohy, masa i zeleniny. Jinými slovy se to ještě dá vysvětlit i tak, že byste na talíři měli chtít vidět různé konzistence. Něco by mělo mít vidět strukturu (těstoviny, maso, knedlík), něco by mělo být hladké (omáčka, brambory). Od každého něco.
Dovolím si tu ještě jednu odbočku na téma použitý talíř. Když máte talíř se vzorem, nikoli jednobarevný, vstupuje tenhle vzor do celého vizuálního schématu taky. Musíte na něj brát ohled a přizpůsobit se mu. Ozdobný okraj talíře je naprosto báječný, pokud do talíře naléváte hladkou krémovou polévku, a je naprosto k ničemu, jakmile se na talíř pokusíte naservírovat klasický trojboj maso + příloha + zelenina. Totéž platí pro talíře vesele barevné.
Tohle je moje nejoblíbenější část domácího foodstylingu. Je mi jasné, že na jedlé plátky z pravého zlata vás nedostanu. V mém pojetí lesk vyvolává i pár dobře mířených kapek tuku. Třeba když tak dlouho provařím jíšku v omáčce, až se z ní uvolní tuk a udělá mastná oka na hladině guláše. Když zakápnu krémovou polívku olivovým olejem. Když salátové listy promíchám se základní zálivkou, aby se v ní všechny jemně obalily. Když uvařím glazovanou mrkev.
Za lesk v kuchyni ale beru nejen odlesky tuku, nýbrž všechno, co se dá použít na ozdobu jídla. Je to takové závěrečné vyšperkování. Dělím ho do tří kategorií, protože tak jsem to odkoukala od profesionálních kuchařů, aniž by si toho oni sami byli vědomi.
To by pro dnešek bylo. Jak vidíte, foodstyling začíná už u lednice. A pokud vám to pořád nic neříká, tak se hezky oblíkněte a posaďte se ke stolu.
PS. Zkuste někdy zabrousit do fotek jídla, které jste si dřív pořídili pro radost, pro vzpomínku nebo jen tak do záznamu. Vyberte ty, které se vám opravdu líbí. A řekněte mi, kolik z toho, co jsem dnes popsala, tam vidíte.
Jídlo z celkového zážitku nemusí být to hlavní, dojem a pocity utváří vše okolo, tedy prostřený stůl, květiny, atmosféra (svíčky, hudba, vůně), správně zvolené víno. Až potom přichází zlatý hřeb v podobě menu.
Trendy ve food stylingu
Ve food stylingu je nejvýraznějším trendem poslední doby jednoduchost a rustikální vzhled. Doby, kdy se jídlo „stylovalo“ tak, aby vypadalo co nejdokonaleji, vše muselo být perfektně hladké a nikde ani drobeček, už jsou naštěstí dávno pryč. I v moderních kuchařkách tak na fotografiích najdete jídla, která i po domácí přípravě budou vypadat víceméně jako ta vyfocená. Drobné nedokonalosti jsou naopak vítány. Tento trend potvrzuje i čím dál větší obliba tzv. naked cakes, tedy nahých dortů. Korpus se prořízne, promaže a je hotovo, žádné velké zdobení navrch.
Aktuálně je in rustikální a vintage trend. Vedle nemůžete šlápnout, pokud si z kredence na chalupě vypůjčíte „cibulákové“ talíře, červeno-bíle nebo modro-bíle kostkovaný běhoun a ozdobné skleničky na víno.
Jemný vzor na nádobí je dovolen. Drobná kaligrafie, kvítka či grafiky dávají vyniknout všem barvám pokrmu a nijak neruší výsledný dojem z jídla.
Další zásadní pravidlo je dnes už legendární věta Zdeňka Pohlreicha: Na talíř nepatří nic, co se nedá sníst. Takže ano, zdobte vaše polévky květy, ale jen takovými, které s ní budou korespondovat i chuťově.
A jak je to s nádobím? Talíř je nejlepší bílý a kulatý. Toto pravidlo však není nijak dogmatické, například pod rybu jsou samozřejmě vhodnější oválné talíře. Určitě ale zapomeňte na křiklavé vzory a barvy − jídlo musí mít možnost na talíři vyniknout, a to se vám ve chvíli, kdy celý okraj talíře lemuje divoká červeno-oranžovo-zelená kostka, nikdy nepovede. Trendy jsou jemné pastelové barvy nebo různé tlumené odstíny. Pokud ale nechcete šlápnout vedle, volte nádobí v barvě bílé, slonové kosti, champagne apod.
Pryč jsou doby, kdy se na talíři krčilo malé, uhlazené cosi. Teď mají přednost poctivé porce, které si na nic nehrají a jsou třeba ledabyle posypané notnou dávkou strouhaného parmezánu. Rustikální styl můžete pojmout třeba i ve středomořském duchu. Perfektní pro servírování italských nebo řeckých specialit, sýrů, oliv a tapas.
Při stolování se momentálně prosazují barevné běhouny uprostřed stolu: zvolte jednoduchý světlý ubrus a podle příležitosti měňte jen středový běhoun. S ohledem na to, že právě na běhounu budou stát všechny mísy, sklenice a misky s dochucovadly apod., je nutno podotknout, že tato móda má i svoji praktickou stránku - nemusíte po každém stolování prát celý ubrus.
Jinak nezapomínejte, že krása je v jednoduchosti: luční kvítí naaranžujte do staré sklenice místo vázy, na vodu nebo domácí limonády zvolte čiré lahve s patentním uzávěrem. Pokud máte děti, oceníte i to, že se čím dál častěji místo skleniček používají klasické malé zavařovačky, které jsou při běžné manipulaci téměř nerozbitné. Největším hitem v podávání nealkoholických nápojů jsou momentálně zavařovací sklenice. Skvěle korespondují s trendem domácích limonád z opravdu přírodních surovin.
Rustikální pokrmy v podobě nejrůznějších steaků, krkoviček, ale i pizzy nebo foccacii nejlépe vyniknou na prkénku. Můžete na nich podávat třeba i výběr sýrů.
Každý den je zázrak a je dobré si ho užít naplno. A k tomu patří i dobré jídlo. Uvidíte, že pokud věnujete minutku svého času navíc prezentaci jídla na talíři, bude vás to těšit a společně s hezky prostřeným stolem a vašimi milovanými kolem něj, to rozsvítí váš den. Nemusíte být zrovna mistři ve food stylingu nebo šéfkuchaři a lístky bazalky aranžovat na talíř pinzetou.
