Kuře melancholik je naturalistická novela Josefa Karla Šlejhara, která čtenáře zasahuje silným, bolestným příběhem malého chlapce opuštěného vlastní rodinou a jeho jediného přítele - neduživého kuřete. Dílo koncentruje motivy utrpení, determinace osudu a srovnává lidskou bytost s pokorným tvorem přírody, čímž autor přináší naturalismus do české prózy.
Josef Karel Šlejhar (*17. 10. 1864 Stará Paka - †4. 9. 1914 Praha) patřil k autorům přelomu 19. a 20. století; přispíval do řady časopisů a novin a byl signatářem manifestu české moderny 1895. Vliv na jeho dílo měli F. M. Dostojevský a L. N. Tolstoj. Základním rysem jeho děl je přesvědčení, že život je spojen s utrpením; často kontrastuje svět přírodní a svět lidský a zkoumá, jak je lidská společnost zmítána pudy a vášněmi. Mezi jeho další díla patří sbírky povídek Dojmy z přírody a společnosti (1894), Co život opomíjí (1895), Zátiší (1898) a romány Peklo (1905), Lípa (1908) či Vraždění (1908).
Novela se odehrává ve venkovském prostředí 19. století a nese rysy vesnického realismu s prvky naturalismu. Byla vydána v roce 1889 a její jazyk je zřetelně archaický, obsahuje četné přechodníky, což čtení může ztěžovat, ale zároveň nutí k hlubšímu soustředění.
Tématem je osud malého chlapce, kterého postihne nenávist macechy a okolí; nikdo mu není ochoten pomoci. Autor staví dítě a odstrkované kuře na stejnou rovinu: oba tvorové se nacházejí v situaci, kdy si musí k přežití pomoci jakýmikoliv prostředky. Obě bytosti se ve svém utrpení dostávají až k nejzákladnější potřebě - potřebě přežít. Šlejhar tím poukazuje na to, že v konečném důsledku jsme všichni pouze výtvory matky přírody.
Kompozice je chronologická, vyprávění je v er-formě, s těsným spojením tematických celků. Šlejhar kombinuje lyricko-epické pasáže v kontrastu s tragickým dějem; děj graduje od počátečního znepokojení přes systematické týrání až k smrtné retrospektivě v kůlně. Agonie je vykreslena jako náhlá aktivizace duševní činnosti, poslední kontakt se světem živých, po níž přichází smíření.
Naturalismus této povídky tkví v tom, že autor staví děcko a odstrkované kuře na stejnou rovinu; nezáleží na tom, že jedno je člověk s rozumem a citem, zatímco druhé je „pouhé“ kuře. Obě bytosti se v utrpení dostávají k základní potřebě - přežít. Dítě je determinováno prostředím, je odsouzeno k utrpení a smrti. Autor tak kriticky poukazuje na společenské špatnosti, bezcitnost a krutost, která může být běžnou realitou zejména pro sirotky v té době.
Kuře melancholik působí smutně a dojemně; mnohým čtenářům se novela vryje do paměti jako silný, trýznivý text. Mnozí oceňují, že Šlejhar dokázal na pár stránkách vyvolat hluboké emoce a varovat před nejhoršími stránkami lidské povahy. Jazyk je však pro některé čtenáře obtížný - archaizmy a přechodníky vyžadují větší pozornost a mohou zpomalit čtení. Přesto právě archaický výraz i absence jmen a přesných popisů postav přidávají povídce odosobněný, univerzální ráz - čtenář si může snadno dosadit vlastní zkušenosti či známé osoby a prožít příběh osobněji.
| Silné stránky | Slabé stránky |
|---|---|
| Silné emocionální působení, působivá naturalistická tematika, schopnost vyvolat empatii | Archaický jazyk, místy obtížná čtivost, lahvecké scény mohou být pro citlivé čtenáře trýznivé |
Čtenáři popisují Kuře melancholik jako chmurné, silné a melancholické dílo, které „chytne za srdce“. Někomu četba nesedne kvůli jazyku a krutým motivům, jiní oceňují básnický náboj a pravdivost zobrazeného utrpení. Povídka je ideální pro ty, kdo nevadí číst o těžkých a nepříjemných stránkách lidského života a chtějí se zamyslet nad tím, jak společnost zachází s nejslabšími.
Oddanost Johna Travolty scientologii
tags: #kure #melancholik #kniha #recenze #obsah