Copyright © pohodanovapec.cz 
Sacharidy (z lat. saccharum = cukr), též glycidy, zastarale (a nesprávně) uhlovodidany, uhlohydráty nebo karbohydráty, jsou organické sloučeniny patřící do skupiny polyhydroxyderivátů karbonylových sloučenin (aldehydů nebo ketonů).
Mnohé ze sacharidů jsou významné přírodní látky, řada dalších byla připravena synteticky. Ve vědecké literatuře se užívá synonymicky pojem sacharidy, glycidy, cukry. Starší pojmy karbohydráty, uhlovodany a uhlohydráty vycházely z teorie cukru jako „hydrátu uhlíku“, tedy podle sumárního vzorce Cn(H2O)n. Nejsprávnější a nejpřesnější název je sacharidy.
Pojmem cukry se označují sacharidy, které jsou dobře rozpustné ve vodě a jejich roztoky mají sladkou chuť - jedná se o monosacharidy a oligosacharidy, polysacharidy ne, tudíž je zřejmé, že pojem cukry je nepřesný, ale lze jej použít. Pojmy uhlovodany a uhlohydráty jsou naprosto nepřesné a svádí k mylnému závěru, že se jedná o hydratovaný uhlík, a proto je doporučeno tyto pojmy nepoužívat.
V populární literatuře se za karbohydráty považuje i samotná potravina s vyšším procentem sacharidů (např. cereálie nebo těstoviny) nebo dokonce i samotný cukr. Nízkomolekulární sacharidy jsou rozpustné ve vodě a mají více či méně sladkou chuť: označují se jako cukry (monosacharidy a oligosacharidy jsou na potravinách označovány kategorií „z toho cukry“).
Základní stavební jednotkou všech sacharidů jsou cukerné jednotky, kterými jsou monosacharidy, které jsou samy o sobě nejjednoduššími cukry vůbec. Existují ve dvou základních strukturních formách, mezi nimiž se ustavuje chemická rovnováha, a to lineární a cyklické. Jak u lineární, tak u cyklické formy monosacharidů, jednotlivé uhlíky (s výjimkou prvního a posledního uhlíku v řetězci a uhlíku, který je součástí karbonylové skupiny) představují asymetrická centra, způsobující optickou aktivitu; jedná se o tzv. chirální centra.
Rostlinná pomazánka Mexická: detailní rozbor surovin
Díky nim existuje velké množství stereoizomerů (prostorových izomerů) se stejným sumárním (souhrnným) vzorcem. Jejich maximální počet je 2n, kde n je počet chirálních center. Pro jejich zobrazení se v chemii sacharidů používají u lineárních forem molekul strukturní vzorce v tzv. Fischerově projekci, u cyklických forem kromě tohoto způsobu grafického zápisu též strukturní vzorce v projekci Haworthově. Dvojice stereoizomerů, které jsou vzájemně právě zrcadlovými obrazy, nazýváme enantiomery a označujeme je stejným názvem, kterému předřadíme symbol L- nebo D-.
Při přechodu základních jednotek - monosacharidů - z cyklické formy na lineární vzniká poloacetálový resp. poloketálový hydroxyl. Propojením tohoto hydroxylu s hydroxylem další molekuly se mohou monosacharidy řetězit. Vazba, vytvořená tímto procesem, se nazývá glykosidová vazba. Cukerné jednotky se tímto způsobem mohou řetězit v podstatě v neomezeném počtu. Počet cukerných jednotek je jedním z hledisek klasifikace sacharidů.
aldózy obsahující v lineární formě karbonylovou skupinu na koncovém uhlíku, jsou to tedy polyhydroxyaldehydy - např. ketózy obsahující v lineární formě karbonylovou skupinu na jiném než koncovém uhlíku, jsou to tedy polyhydroxyketony - např. Podle počtu atomů uhlíku v molekule je dělíme na triózy (3 atomy C), tetrózy (4 atomy C), pentózy (5 atomů C), hexózy (6 atomů C) a heptózy (7 atomů C).
Disacharidy - jsou tvořeny dvěma cukernými jednotkami - Trisacharidy - jsou tvořeny třemi cukernými jednotkami - Nízkomolekulární polysacharidy, tvořené nejvýše několika desítkami cukerných jednotek a vznikající většinou z vysokomolekulárních polysacharidů částečnou hydrolýzou (např. dlouhodobá zásobárna energie) - nebo mají stavební funkci. Sacharidy jsou jedny ze základních přírodních látek v rostlinných i živočišných organismech.
Rostliny a ostatní autofototrofní organismy je dokáží vyrábět procesem zvaným fotosyntéza z vody a oxidu uhličitého pomocí sluneční energie. Ostatní organismy jsou závislé na jejich příjmu v potravě. Nejdůležitějším sacharidem je glukosa, jednoduchý cukr (monosacharid), který je metabolizován téměř všemi známými organismy. Glukóza a jiné sacharidy jsou součástí širokého spektra metabolických cest mezi jednotlivými druhy: rostliny syntetizují sacharidy z oxidu uhličitého a vody fotosyntézou, která ukládá absorbovanou energii vnitřně často ve formě škrobu nebo lipidů.
Když se organismus potřebuje rychle vyrovnat s energií, sacharidy slouží jako hlavní zdroj energie. Oxidace jednoho gramu sacharidu poskytuje přibližně 17 kJ (4 kcal) energie, zatímco oxidace jednoho gramu lipidů dosahuje přibližně 38 kJ (9 kcal). Lidské tělo uchovává 300-500 g sacharidů v závislosti na tělesné hmotnosti, přičemž kosterní svaly přispívají k velké části skladování.
Energie získaná z metabolismu, např. příjem stravy, která sestává z velmi malých množství denních sacharidů po několik dní, obvykle vyústí ve vyšší hladiny ketolátek v krvi než izokalorická strava s podobným obsahem bílkovin. Tato relativně vysoká hladina ketolátek je běžně známá jako ketóza a velmi často je zaměňována s diabetickou ketoacidózou. Ketolátky mohou vznikat také v játrech z mastných kyselin s dlouhým řetězcem, které nemohou překročit hematoencefalickou bariéru.
V terminologii se proto doporučuje upouštět od pojmů uhlovodnany a uhlohydráty a používat jasnější termíny sacharidy a cukry pro specifické skupiny monosacharidů a oligosacharidů.
monosacharidy a disacharidy tvoří základ, zatímco oligosacharidy a polysacharidy představují složené formy. Podle počtu uhlíkových atomů se sacharidy dělí na triózy, tetrózy, pentózy, hexózy a heptózy. Disacharidy obsahují dvě cukerné jednotky, trisacharidy tři. Nízkomolekulární polysacharidy mají obvykle několik desítek cukerných jednotek a vznikají částečnou hydrolýzou dlouhých polysacharidů.
Sacharidy jsou hlavní složkou lidské stravy, měly by činit 50-60 % celkové energetické potřeby. Většinu z toho by měly tvořit složené cukry, zejména škrob. Mezi monosacharidy a disacharidy patří glukóza, fruktóza, sacharóza, laktóza a maltóza. Bílkoviny a tuky slouží jako doplňkové energetické zdroje, avšak sacharidy zůstávají primárním zdrojem energie pro buňky.
Jak připravit Královské Kuře Albert
Ve zdravotním kontextu se říká, že nadměrná konzumace cukrů je globálním problémem. Někteří lidé po zahájení diety s nízkým podílem sacharidů zaznamenávají ketózu, jiní zůstávají při vyvážené stravě. Ketóza může být přirozenou reakcí při sníženém příjmu sacharidů, avšak u některých jedinců se může podobat patologickému stavu diabetic ketoacidosis, pokud dojde k extrémní hyperglykémii a dehydrataci.
V kontextu praktického stravování se doporučuje sledovat počet cukerných jednotek a volit složené cukry, které poskytují postupné uvolňování energie. Velká část uvedeného textu je shrnuta z odborných zdrojů a shrnuje základní pojmy a jejich význam pro biologii a výživu.
Sacharidy by měly tvořit významnou, ale vyváženou část stravy. Preferovány jsou komplexní polysacharidy, které poskytují stabilní zdroj energie a vlákninu. Dále je vhodné omezit rychlé cukry a vyhýbat se nadměrnému příjmu jednoduchých cukrů, které mohou vést k rychlému nárůstu glykémie a energetickému kolísání.
V rámci vzdělávacího a vědeckého zestavení je důležité správně pojmenovávat chemické látky: sacharidy jsou správný obecný termín, cukry jsou specifická podkategorie, a pojmy uhlovodany či uhlohydráty mohou vést k mylným představám.
Copyright © pohodanovapec.cz
