Člověk je modelem celého světa. Leonardo da Vinci v Poslední večeři propojuje křesťanskou symboliku s astrologickou reprezentací a vytváří rámec pro interpretaci vesmíru a člověka v renesančním pojetí. Přestože astrologii svým způsobem odmítají někteří vědci i církevní otcové, renesanční dílo ukazuje, jak hluboce byla symbolika zvěrokruhu propojena s textem Evangelí a s obrazností člověka.
Leonardova freska se soustředí na to, aby 12 apoštolů bylo čteno jako archetypické tváře čtyř ročních období a zároveň jako znamení zvěrokruhu. Obr. Leonardo uspořádal apoštoly podle čtyř ročních období do čtyř skupin po třech, což souvisí s dopadajícím světlem do refektáře a s tradičním pojetím korespondence makrokosmu a mikrokosmu. Beran, Býk a Blíženci se pojí se jarem; Rak, Lev a Panna létem; Váhy, Štír a Střelec podzimem; Kozoroh, Vodnář a Ryby zimou. Pořadí a gestikulace postav odrážejí astrologické principy a jejich tělesné korespondence.
V textu se stále znovu objevuje myšlenka, že zobrazení dvanácti apoštolů není náhodné, nýbrž pečlivě promyšlené spojení s korespondencí jednotlivých znamení zvířetníku a tělesných partií. Znamení Berana až Ryby jsou momentálně zasazena do prostoru třiadvaceti postav, které odrážejí renesanční přesvědčení o jedinečnosti člověka a jeho role v kosmickém řádu.
Beránek a ryby, tradiční křesťanské symboly, se spojují s kryptogramem Kristova původu a jeho role Spasitele. Sůl, jako čtyřhranné krystaly, připomíná zemský prvek a uchovává světlo života. Jidášova zrada je klíčovým momentem, který dává Kristovu oběť i celé kompozici hlubší význam. Zobrazená Figura Trojice je v perspektivě obou ročních období a jejich symboličnost je posílená statickou geometrickou strukturou místnosti.
Podle renesančního hermetismu a nauky o signaturách tvoří dvanáct apoštolů archetypy lidských typů a jejich tělesné korespondence s znameními zvířetníku. Z této perspektivy je Poslední večeře vnímána jako symbolický obraz makrokosmu a mikrokosmu, kde Kristus stojí uprostřed jako střed vesmíru a okamžik zrádného vyvolání tajemství zkázy a znovuzrození světla.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Leonardo zvolil tempery s olejem na suchou omítku, což umožnilo korekce, avšak vedlo k rychlejšímu blednutí barvy a vzniku prasklin. Freska byla od počátku vystavena vlhkosti a postupně vyžadovala řadu restaurování, z nichž poslední a nejrozsáhlejší proběhlo mezi lety 1978 a 1999 pod vedením Pinin Brambilla Barcilonové. Dnes je přístup k dílu omezen a návštěvníci musí respektovat časové sloty pro prohlídku.
Interpretace díla se stále vyvíjela. Někteří badatelé vidí v díle zobrazení různých typů charakterů apoštolů, jiní se zaměřují na potraviny na stole a diskuse o symbolice slánky. Mýtus kolem Poslední večeře se rozrůstá i do teorie o tajných zprávách a skrytých notách, které údajně v obraze existují, a které lze dělat do různých konspiračních schémat. Přesto zůstává hlavní dějová linie: Kristus oznamuje zradce mezi učedníky a zobrazuje lidskou stránku samotného milosrdenství a odvahy čelit zlu.
Freska inspirovala širokou škálu replikačních a reinterpretativních děl. Andy Warhol ji zpracoval v roce 1987 ve své sérii sítotisků, Dalí ji používal jako téma ve svých dílech, a v současnosti ji reflektují také moderní umělci jako Ai Weiwei v rámci projektů s Legem. Kniha a film Tajemství templářů a Šifra mistra Leonarda připisují dílu různá skrytá poselství a teorie o zapletení Leonarda do tajných spolků, ačkoli historická přesnost těchto tvrzení zůstává předmětem debat.
Poslední večeře je umístěna v refektáři dominikánského kláštera Santa Maria delle Grazie v Miláně a vznikla v letech 1494-1498 na příkaz Ludovica Sforzy. Rozměry díla jsou 4,6 x 8,8 metrů. Renesanční technika a prostorové začlenění díla umožnily realistickou perspektivu a světelný efekt, který dopadá na apoštoly ze strany okna refektáře. Restaurátorské zásahy pokračují, aby se zachovala původní barva a jemné detaily pro budoucí generace.
Poslední večeře je často vnímána jako symbol počátku renesance, kde se člověk obrací k poznání a emocionálním projevům, spíše než k čisté teologické ikoně. Leonardo zřetelně upřednostňuje lidskou psychologii a dynamiku gest, aby vyjádřil různorodé reakce učedníků na Ježíšovo oznámení o zradě.
tags: #poslední #večeře #znamení #zvěrokruhu #význam