Copyright © pohodanovapec.cz 
Většina z nás si při vyslovení spojení „poslední večeře“ představí dlouhou tabuli plnou jídla, kolem které sedí Ježíš Kristus a jeho dvanáct apoštolů. Problém nastane, když si položíme otázku, co že to strávníci tehdy jedli a pili. Evangelia ji popisují střídmě, třeba takové Markovo evangelium hovoří o hostině jako o „slavnosti nekvašeného chleba“. Ježíš rozlomí chleba a podělí se o něj se svými přáteli. „Jezte,“ praví. „Toto je mé tělo, které se pro vás láme.“ Pak se chopí kalicha s vínem. Ve všech případech se jedná o vyprávění o několika verších, které zaznamenávají gesta a slova Ježíše, jež vedla ke vzniku Nejsvětější Svátosti a jež jsou základem nového obřadu.
Všechny prameny se shodují alespoň na dvou věcech: chlebu a víně. Ježíš při Poslední večeři nepodal spolustolovníkům chléb, ale realitu odlišnou, pod podobou chleba: „Toto je moje tělo.“ A předal přítomným apoštolům potřebnou moc, aby mohli konat to, co on právě vykonal: „To čiňte na mou památku.“
Rozhodně nechyběl nekvašený chléb. Jde plochý chleba (či spíš placku z chlebového těsta), do jehož těsta se nepřidává kvásek. Chléb Po celý týden jedli lidé chleba, který byl vyrobený bez kvasnic, takže nenakynul. Dokonce v celém domě nesměl být žádný kvásek! Většina odborníků se přiklání k tomu, že se večeře odehrála v rámci židovského svátku Pesach, jemuž se také říká Svátek nekvašených chlebů.
Nekvašený chléb „maces“ připomíná spíše tenkou placku, dnes se používá jako zdravější alternativa běžného pečiva. Jenže Ježíš s největší pravděpodobností příslovečně lámal nekvašený chléb, tedy macesy, jež vzhledem připomínají spíš kousek papundeklu než nadýchaný bochníček.
Jaké víno se ale u Ježíše podávalo? Záznamy hovoří o vínu ze sušených černých hroznů, sladkém a velmi tmavém. Podle předních odborníků v oblasti gastronomie by se v případě poslední večeře mělo jednat o víno silné a hutné ze sušených černých hrozninek. Tradičně se přidávala granátová jablka, mandragora nebo skořice. Dá se předpokládat, že v okolí nejposvátnějšího města na světě - Jeruzaléma, se pilo víno velmi silné, kulaté a hutné. Sice neexistují záznamy jaké druhy vína byly v té době k mání, jestli pili spíše něco jako cabernet nebo syrah?
tajemství dokonalé domácí rajské polévky
Na Středním východě prý víno existovalo nejméně čtyři tisíce let před Kristem. Věda má velmi málo informací, ale každopádně v okolí Jeruzaléma byly a jsou i dnes pro pěstování révy vinné velmi příznivé klimatické podmínky. Každopádně mezi jeho známé zázraky patří, že dokázal proměnit vodu ve víno.
Poslední večeře Páně pravděpodobně proběhla v období, kdy začíná významný židovský svátek zvaný Pesach. Takže se nejspíš podávalo sederové jídlo, kde každý pokrm má svůj symbolický význam a samozřejmě se k tomu pilo i víno. Pro Pesach je také velmi podstatný beránek, na pesachovém stole z něj obvykle dnes bývá už jen kost jako symbolická připomínka jeho obětování. Beránek byl typickou součástí svátečního stolu, dnes bývá na stolech věřících už jen jako připomínka beránčí kost.
Pašije Ježíš se sešel se svými učedníky, aby spolu jedli pašijového beránka, nekvašený chléb a hořké bylinky. Byla to každoroční připomínka toho, jak Bůh zachránil Mojžíše a Boží lid z otroctví v Egyptě, a jak tenkrát v předvečer svého odchodu z Egypta jedli právě toto jídlo. Nesměl chybět ani nekvašený chléb, rybí omáčka, olivy, víno a dvě další speciality: charoset a starověká verze šouletu.
Charoset (někdy se uvádí haroset) lze považovat za moučník; šlo o jakousi sladkou pomazánku z ovoce a ořechů, do níž se dávaly datle, jablka, ořechy, mandle a víno. Součástí večeře byla také čerstvá zelenina, ředkvičky, kousky celeru a petržele. Servírovaly se tzv. hořké byliny, které symbolizovaly hořkost otroctví, tedy některé druhy listových salátů či křen.
Jídlo, které se pravděpodobně konalo v Jeruzalémě, by obsahovalo základní potraviny, jako je nekvašený chléb a kořeněné víno, které jsou na hony vzdálené současným druhům. Zařazení oliv, fíků, datlí, granátových jablek, ořechů, čočky a sýra vykresluje obraz jídla, které bylo skromné a zároveň výživné. Oblíbené byly také fíky.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Římské vlivy, snad v podobě garumu, fermentované rybí omáčky, mohly hostině dodat komplexní chuť. Přítomnost hořkých bylin, včetně celeru, divoké čekanky a hlávkového salátu, spolu s charosetem podtrhuje vazbu jídla na židovské náboženské zvyky.
Na mnoha ztvárněních večeře můžeme místo pečeného beránka či chleba nalézt rybu! Kristovi učedníci však byli v naprosté většině původem rybáři, takže je klidně možné, že rybu přichystali oni. Pečené jehně v míse figuruje na řadě vyobrazení večeře Páně, ale možná ještě častěji na stole uvidíme rybu. Ryba se obvykle podávala v pátek, večer před šabatem, což nám časově nevychází, protože v pátek už byl Ježíš ukřižován a poslední večeře se měla odehrát den předtím. Možná jsou ale ryby na stole prostě jen proto, že leckterý z apoštolů byl rybář, nebo proto, že malíři obšťastnili hodující těmi dobrotami, které sami jedli a v dané době a v daném kraji byly obvyklé - najdeme tu langusty, nejrůznější ovoce, ale i pečené sele!
Na několika vyobrazeních události tak můžeme spatřit pečené jehňátko v míse. Dvanáctka apoštolů s Kristem uprostřed sedí a čile konverzuje, před nimi se rozkládá dlouhá tabule plná talířů a misek s nezřetelnými bochánky vedle nich. Bochánky taktéž vzhledem neodpovídají onomu nekvašenému chlebu.
Nejznámějším ztvárněním poslední večeře je stejnojmenná nástěnná malba Leonarda da Vinciho z 15. století, která se nachází v milánském kostele Santa Maria delle Grazie. Malba zachycuje Ježíše Krista a jeho dvanáct apoštolů u posledního pokrmu. Dílo ovšem není historicky přesné. Renesanční umělec se snažil zachytit spíše symbolický odkaz, než historickou realitu. Da Vinciho výklad a archeologické poznatky: ikonické vyobrazení Poslední večeře od Leonarda da Vinciho nepochybně formovalo naši kolektivní představu o tehdejší události. Zatímco umělecká svoboda umožnila některé odchylky, například zařazení úhořů, renesanční pochoutky, výzkum archeologů naznačuje, že šlo spíše o uvolněnější záležitost, kdy Ježíš a jeho apoštolové leželi na polštářích na podlaze podle tehdejších zvyklostí.
Extravagantní ztvárnění biblického námětu tzv. poslední večeře páně během zahajovacího ceremoniálu Olympijských her v Paříži popudilo především katolickou církev. Dříve se do ní totiž obíralo maso z jehněčích hlav, a ulice dobových umělců zanesly do ikonografie také regionální speciality - v Cuzcu se objeví grilované morče, u Leonarda úhoři a pomeranče.
Podle Joachima Jeremiase je vyprávění poslední večeře jedním z nejlépe doložených příběhů Ježíšova života. Tentokrát byl Ježíš jen s dvanácti apoštoly. Nedoprovázela ho Marie, jeho matka, ani ostatní svaté ženy. Podle vyprávění svatého Jana Ježíš nejprve úkonem mající hluboký smysl umývá apoštolům nohy a dává tak příklad pokorné služby. Evangelium svatého Jana uchovává vzpomínku na toto dlouhé a láskyplné posezení po jídle. A právě v těchto chvílích se objevuje nové přikázání, jehož plnění bude rozlišujícím znamením křesťanů: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. Jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy.“
Při samotném slavení večeře nejpřekvapivější událostí bylo ustanovení eucharistie. Vypráví o tom čtyři texty - tři synoptická evangelia a jeden text svatého Pavla; tyto texty si jsou velmi podobné. Ve všech případech se jedná o vyprávění o několika verších, které zaznamenávají gesta a slova Ježíše, jež vedly ke vzniku Nejsvětější Svátosti.
Ježíš šel se svými učedníky do Jeruzaléma na každoroční oslavu pašijí. Ježíš chodil každý den do chrámu, aby mluvil o Bohu, a každý den přicházelo mnoho lidí, aby Mu naslouchali. Ale někteří židovští náboženští vůdci se obávali, že by mohli mít problémy, a začali hledat způsob, jak se Ježíše zbavit. Ježíšův učedník Jidáš souhlasil, že jim pomůže. Ježíš věděl, že Ho jeden z jeho učedníků zradí. Posléze dochází k jedné z nejdramatičtějších událostí tohoto setkání: Ježíš oznamuje, že jeden z nich ho zradí; apoštolové v reakci na Ježíšova slova se na sebe s úžasem dívají a Ježíš taktně ukazuje na Jidáše.
Po jídle Ježíš vyšel ven, aby se modlil. Jeho učedníci šli s ním, ale usínali. Ježíš se usilovně modlil: věděl, že Ho čeká něco velmi obtížného. Hned pak přišel Jidáš se skupinou vojáků. Jidáš jim ukázal, kdo je Ježíš a oni Ho odvedli do vězení. Hodiny, které předcházely utrpení a smrti Ježíše, se s mimořádnou intenzitou zapsaly do paměti a srdce jeho učedníků.
Archeologové z Itálie nyní zkoumají stravovací návyky z prvního století v oblasti Palestiny. Skupina italských archeologů a badatelů se obsah jídelníčku Krista snaží rozklíčovat. Výše zmíněného da Vinciho ale nevyužívají jako relevantní zdroj, obraz má prý hlavně symbolický význam a výzkumu nijak nepomáhá. Italští archeologové se proto rozhodli podrobit analýze velké množství pramenů a odpovědět na otázku, co Ježíš a jeho přátelé jedli k večeři. Více si přečtete v časopise 21.
| Položka | Historický nebo symbolický význam |
|---|---|
| Nekvašený chléb (maces) | Symbol Pesachu, základ večeře, „tělo“ při eucharistii |
| Víno (silné, hutné) | Symbol „krve“, čtyři poháry sederu, použit k ustanovení eucharistie |
| Pečené jehněčí / beránek | Pesachová tradice, oběť beránka, na obrazech často zobrazeno |
| Charoset | Sladká pomazánka připomínající maltu otroctví v Egyptě |
| Hořké byliny (celer, čekanka, křen) | Symbol hořkosti otroctví |
| Olivy, fíky, datle, granátová jablka, ořechy | Regionální potraviny, doplňují sederové menu |
| Ryba / garum | Možná přítomnost, odráží profesi učedníků a lokální chutě |
Církev tyto „pokrmy navíc“ přehlíží, vystačí si s chlebem a vínem. Věřícím se tradičně podává hostie jakožto Kristovo tělo a kněz sám pije Kristovu krev, tedy mešní víno. V mnoha církevních společenstvích si lidé připomínají Ježíše chlebem a vínem. Tato část bohoslužby se nazývá „Přijímání“, „Eucharistie“, „mše“, nebo „Lámání chleba“. Po bohoslužbě si znovu přečti biblický příběh o posledním jídle Ježíše s jeho učedníky. Co bylo na bohoslužbě, ze které ses právě vrátil, stejné?
Slova vyjadřují radikální novost toho, co se na večeři Ježíše s apoštoly událo, porovnáme-li tuto večeři s obyčejnou, normální večeří. Křesťanská tradice tak v této památce na oddělené darování jeho těla a krve spatřovala účinné znamení oběti, která se měla za několik hodin dovršit na kříži.
Copyright © pohodanovapec.cz
