Copyright © pohodanovapec.cz 
Polévka [polεːfka], hovor. polívka [poliːfka] -y ž (2. mn. -vek) (zprav. teplý) tekutý pokrm, podávaný před hlavním jídlem. Polívka je grunt a maso je špunt! = Polévka je důležitý základ, první chod před masitým jídlem. Polévky měly v minulosti v jídelníčku lidu významnější místo než v současnosti. Byly nezřídka samostatným a jediným jídlem na snídani a často také na oběd i na večeři. Proto se více cenily polévky husté a vydatné. Řídké vodové polévky byly též známy, více se však vařily až od konce 19. stol. jako jídlo městské chudiny (Štika, 1997, s. 60-65).
Pro tyto dvě polévky byla výzkumem zjištěna tato pojmenování:
Jazykový materiál, z něhož vycházíme, pochází z terénního výzkumu pro Český jazykový atlas, uskutečněného v 60. letech minulého století ve vybraných obcích a městech v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a ze Slovníkového dotazníku pro výzkum nářečí českého jazyka II (1958, s. 4). Podoby nejsou striktně zapsány podle dialektologických přepisových zásad, ale podle volnějších zásad užívaných v etnologických pracích. Pojmenování vyskytující se na širším území národního jazyka jsou proto zaznamenána v podobě co nejbližší spisovné transkripci.
Největší skupinu tvoří pojmenování související s názvy základních surovin (spisovnými i nářečními), ze kterých se tyto polévky připravují (zelí, česnek, voda, chléb, brambory). Sem patří názvy se slovními základy: zel-, kapus(t)-, chrást-, cháb-, česnek-, vod-, šváb-, chléb-. Skupina dialektismů se slovním základem kysel- se vztahuje k vlastnosti zelné polévky, k její kyselé chuti. Stejnou motivaci, tj. kyselou („ostrou\") chuť, má též název vustruvská polivka (ojedinělé pojmenování z Bořitova, severně od Brna, s nář. horskou změnou o > u a s protetickým v-).
Chudoba, méněcennost se patrně staly motivačním východiskem označení žebrácká ‚česneková polévka‘. S nedostatečnou sytostí česnekové polévky souvisí název se základem hlad-. Vzhled je motivačním příznakem názvů se základy sklen- (česneková polévka je bez jíšky, všechny přísady, z nichž je připravena, jsou v ní vidět jako přes sklo), cacar- (polévka z kyselého zelí, které v ní připomíná slovo cancour ‚útržek látky, roztřepený hadr; cár‘) a střap- (zelná polévka podle plovoucích v ní „střapců zelí“).
Zahřejte se s dýňovou polévkou
Metaforický původ mají nářeční ekvivalenty názvu zelné polévky kozí brada/pysk a roztrhané rukávce; motivací je opět vzhled: nakrouhané zelí při konzumaci visí ze lžíce, ze sběračky nebo zůstává viset na bradě, a připomíná tak kozí bradu.
Pojmenování varmužka pro česnekovou polévku vzniklo přenesením nářečního označení pro rozličné kaše nebo pro rozvařená povidla, popř. pro usazeninu po vyvařeném másle; tento název podle Machka (1971, s. 677) souvisí se starohornoněmeckým varmmuos ‚teplá kaše‘. Podobně též přenesením vzniklo označení úkrop (‚horká voda‘, viz aukrop ‚horká voda‘, Jungmann, 1835).
Potíže spojené s konzumací polévek se staly motivačním zdrojem dialektismů se slovními základy cour-, šlompr-, čampr- a gať-. Názvy se základy cour-, šlompr- a čampr- mají spojitost se slovesy courat nář. ‚bryndat‘, šlundrat ‚courat‘, též ‚klouzat‘, a s nář. čamprať ‚kalit, bryndat‘; patrně pocházejí z doby, kdy se polévka jedla z jedné společné mísy; nakrouhané zelí zanechávalo po sobě stopy. Pojmenování se základem gať- snad vznikla na základě zažívacích potíží, které doprovázejí konzumaci zelné polévky.
Zachycené dialektismy můžeme rozdělit na jednoslovné (jež jsou převažující) a na dvouslovné. Jednoslovná pojmenování mají formu buď substantiva, nebo substantivizovaného adjektiva a jsou - až na výjimku (kyselo) - rodu ženského (daného rodem jména polévka). Největší skupinu tvoří jednoslovné názvy mající formu substantiva. Tyto názvy jsou odvozeny od adjektiv, substantiv, sloves, jak shodných se spisovným jazykem, tak i nářečních.
Nejčastěji jsou pojmenování odvozena formanty -ice (nář. -ica) a -ka (popř. rozšířeným v -ovka). Jádrem těchto jmen jsou deadjektivní názvy nositelů vlastnosti tvořené:
Formantem -ačka jsou odvozeny názvy česnekačka, česnečačka, zelňačka, courtačka, šlompračka; formantem -alka vznikla couralka; -anka dalo např. česnečanka; sufixem -enka kapuščenka. Pojmenování kyselo je výsledkem konverze adj. neutra v substantivum (kyselé jídlo).
Po stránce hláskoslovné jsou zajímavé varianty označení se základem česnek, tj. česenková polívka, česinková, česnačka, česnečačka, česnečanka, česnečka, česněčka, češněčka, česněková, česnekovka, česnekovica, česněkočka, česněkovica, čoskula, čosnekočka, čosnekula. Zeměpisné rozšíření těchto podob koresponduje s rozložením hláskoslovných variant substantiva česnek (Český jazykový atlas 5, s. 164).
Forma česenek (důsledek analogického vyrovnání podle starší podoby gen. česenku) se vyskytuje ve východní části severovýchodočeských dialektů; varianta česinek byla zaznamenána na Kolínsku. Nář. varianta česněk (-e- se chová jako např. ve slovech vděk, útěk) se rozkládá na větším teritoriu západních Čech a vytváří oblast na Litovelsku a Prostějovsku s dosahem téměř k Brnu a na Znojemsku.
S obměnou čosnek, vyskytující se v oblasti přechodových nářečí česko-polských, souvisí pak pojmenování čoskula a čosnekočka.
Pojmenování se základem česnek- jsou rozšířena na celém území národního jazyka; v Čechách bylo často jako dubletní zaznamenáno pojmenování úkrop (i s variantami). Motivační propojenost označení vodovka z Novopacka a voděnky z Opavska, výrazů skleněná z Plzeňska, sklenka z Pelhřimovska a sklená z Třebíčska, dále též žebrácká a hladová z Telčska ukazuje místní specifika.
Česneková polévka z pomalého hrnce
Pojmenování chlebovka bylo zachyceno zejména na Prachaticku a širším Českobudějovicku; varmužka pak ojediněle na Opavsku. K územně nejrozšířenějším pojmenováním zelné polévky patří v Čechách výraz zelnice, zaznamenaný na Českobudějovicku, Strakonicku, Jindřichohradecku, pojmenování cacarda, cacarka na Berounsku a Táborsku, a dále výrazy couračka, couralka na Kolínsku, Ledečsku, Královéhradecku, Čáslavsku a Chotěbořsku. Pro Moravu je charakteristické označení zelňačka. Pojmenování se základem kapust- byla zaznamenána v nejvýchodnějších oblastech národního jazyka (zejména na Uherskohradišťsku), tzn. v návaznosti na slovenštinu. Pro východní Moravu a jihovýchodní oblast Slezska jsou charakteristické názvy se základem kys(e)l-. Na Opavsku pak byla zachycena pojmenování šlompračka, čampračka, koží brada, koží pysk a na Novojičínsku spojení roztrhané rukávce.
Názvy polévek tvoří zajímavou sémanticko-slovotvornou skupinu. Jádro těchto pojmenování představují zejména jednoslovné názvy tvořené formanty -ice a -ka. Četnost pojmenování polévek souvisí s tím, že se jedná o reálie známé téměř na celém území národního jazyka. Skoro každá hospodyňka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vaří zelnou a česnekovou polévku, i když podle různých a často dosti odlišných receptur. Pro pojmenování obou polévek je též příznačné, že v jediné lokalitě běžně koexistuje více výrazů pro tutéž polévku.
| Aspekt | Příklady |
|---|---|
| Hlavní motivace | surovina (zel-, česnek-), chuť (kysel-), vzhled (sklen-, cacar-), chudoba (žebrácká) |
| Časté formanty | -ice, -ka, -ovka, -ačka, -enka |
| Hláskové varianty | česnek/česněk/česenek/čosnek → česnečka, česněčka, česenková, čoskula |
| Geografická distribuce | celé území jazyka, regionální specializace: zelnice (Čechy), zelňačka (Morava), kapust- (východ) |
Název takové běžné věci, jako je polévka, může přinést velice zajímavé svědectví, které dokládá utváření a existenci určitého způsobu pojmenování v národním jazyce během jeho minulého a současného vývoje. Názvy polévek ukazují bohatou diferenciaci lexikální, slovotvornou a hláskoslovnou; představují důležitý datový materiál pro mapování nářečních rozdílů a pro porozumění historickým kontaktům a vlivům (např. kontakty se slovenštinou nebo s německými jazykovými elementy).
Literatura: Bartoš (1906); Český jazykový atlas 1-5; Dotazník pro výzkum českých nářečí (1964-1965); Jungmann (1835-1839); Kott (1878-1893, 1910); Machek (1971); Slovník spisovného jazyka českého; Slovníkový dotazník (1958); Štika (1997); Valčáková (1986).
Copyright © pohodanovapec.cz
