Také milujete ty chvíle trávené při skleničce vína a ukusování lahodného francouzského sýra? S více než 20 kg sýra spotřebovaného ročně na jednoho obyvatele jsou Francouzi po Řekech největšími spotřebiteli. Historie francouzských sýrů je podle pověsti výroba sýrů objevena během skladování a přepravy mléka v bachoru. Opravdu to bylo už v pravěku, přesněji v období neolitu (konec 5. - začátek 4. tisíciletí před naším letopočtem), kdy muži vyvinuli proces výroby sýra. Díky syřidlům přirozeně přítomným v použitém živočišném bachoru se mléko přeměňuje na tvaroh a poté na syrovátku. Jakmile je syrovátka vypuštěna a usušena, stává se z ní snadno transportovatelné a výživné jídlo: sýr!
Francie má bohatou sýrařskou tradici: sýr je údajně jedním z důvodů domestikace ovcí, koz a později skotu. V 19. století se objevil „modření“ sýrů, které podle něj přináší zvláštní, příjemnou a voňavou chuť z kravského mléka. Ve Francii vznikají i dnes stovky druhů sýrů. Regiony kolem Paříže a severozápadu se specializují na měkké zrající sýry (Brie, Camembert), zatímco východ tvoří oblast pro polotvrdé sýry (Ementál, Comté). Oblast Auvergne je známá modrou plísní Roquefort a dalšími sýry s plísní. Mnoho sýrů nese označení AOC, které zaručuje tradiční způsob výroby a správný původ mléka.
Francie má také bohatou nabídku extra tvrdých a polotvrdých sýrů vyráběných z různých druhů mléka (kravské, ovčí, kozí) s rozdílnými způsoby zrání a podmínkami skladování. Sýry bývají podávány při pokojové teplotě spolu s ovocem, ořechy a chleby; párování s vínem dodává degustaci další rozměr.
Španělsko není jen o tapas a olivách; nabízí bohatou sýrařskou scénu. Hlavní regiony a typy:
Mezi unikátní španělské sýry patří Torta del Casar a Massimo Rey Silo; Massimo vyživuje díky řece Nalón a chladnému sklepu; sýr Massimo má květinovou chuť a máslovou stopu. Gamonéu (Gamonéu del Valle a Gamonéu del Puerto) z Asturie má výraznou vůni a často zraje na slunci i v jeskyních; dvě varianty z různých mlék zhotovené dle regionálních tradic.
Tipy pro dokonalé domácí těstoviny
Další regionální speciality zahrnují Mató (čerstvý kozí sýr), Montsec/Cendrat (tvrdý kozí s krémově vláknitou středovou texturou a popelem na povrchu), Idiazábal (kouřový ovčí sýr), Tetilla (Galicie, jemná krémová textura a tvar připomínající ňadro), San Simón da Costa (udící sýr) a Queso de Aceite (sýr ponořený v olivovém oleji). Ve srovnání s Francií mají španělské sýry často výraznější odlišnosti v texturách a vůních díky odlišným klimatickým podmínkám a tradičním zráním v přírodních jeskyních.
Sýry obecně plní v evropské stravě mnoho rolí: mohou být vyhledávaným stolním sýrem, ingrediencí do pokrmů nebo součástí tapas. Rozdíly ve zránía a použití mléka (kravské, ovčí, kozí) určují chuťové profily a textury. Při výběru sýrů je vhodné brát v úvahu stupně zrání: fresco, semicurado, curado, a další specifické výrazy pro jednotlivé regiony. Sýry se nejlépe vyjímají při pokojové teplotě a spolu s čerstvým ovocem, ořechy, chlebem či medem nabízejí plnou paletu chutí.
Podle literatury a historických záznamů je výroba sýrů v Evropě stará a různorodá. Sýry představují bohatý kulturní a kulinární fenomén, jenž se vyvíjí dle regionálních podmínek a tradičních technik. Srovnání Francie a Španělska ukazuje, jak odlišné klimatické a regionální podmínky formovaly unikátní styly a chutě, které dnes potěší milovníky sýrů po celé Evropě.