Jaro definitivně vstoupilo na naše zahrádky a s ním i zájem o netradiční plodiny. Velikonočním hitem jsou teď samozřejmě vajíčka. Jak jsme zjistili - a nebyli jsme zdaleka sami - můžete je pěstovat v květináči!
Krásná rostlina, 40 - 80 cm, pro pěstování v nádobách, nejlépe v květináči. Tvar má vzpřímený, rozvětvený. Spodní část lodyhy později zdřevnatí. Květy vyrůstají jednotlivě, nejčastěji jsou fialové a bílé.
Plody váží až jeden kilogram. Jejich dužina obsahuje velké množství provitamínu A, vitamín B 1 a vitamín C. Po sklizni je lze uložit na dva týdny do chladničky. Ale teploty pod +8 °C již plody poškozují.
Plody je možné konzumovat pouze po kuchyňské úpravě - vařené, dušené, zapékané. Lze je grilovat, smažit, obalovat jako květák, plnit mletým masem a zapékat.
"Kdysi jsme u nás pěstovali drobnoplodou formu, která měla plody velikosti slepičího vejce.
Existuje spousta nápadů, jak se obejít bez titěrného pikýrování. Semínka můžete rovnou vysít do nádob po jednom či dvou. A aby vás to nepřišlo draho, použijte to, co byste jinak vyhodili, například vaječné skořápky, kartony od vajec, či ruličky toaletního papíru.
Tento chytrý nápad slouží jako dva v jednom. Vaječná skořápka, nebo karton poslouží nejen jako nádoba, ale také jako zdroj živin pro mladou rostlinku.
Předpěstovat tak můžete pro rajčata, okurky, bazalku, tymián, majoránku, dobromysl, pažitku, lichořeřišnici, trávu, hrášek, řeřichu, petržel, celer, levanduli, mátu a také některé druhy letniček, například pomněnky. Možná vás samotné napadnou ještě mnohé další druhy rostlin, u kterých si lze tímto způsobem výsevu výrazně ulehčit práci.
Obdobou tohoto stylu pěstování je výsev do papírových kartonů od vajíček, ani v tomto případě není nutné pikýrování, krabici pouze rozstříháte a zasadíte i s papírovým obalem, který se později v půdě rozloží.
Ještě než začnete do kartonů sypat hlínu, můžete do každé prohlubně v kartonu vložit pár kousků skořápky, která se vám rozpadla na kousky, nebo celou její polovinu a pak teprve nabrat lžící hlínu a vkládat ji do kartonu a nakonec do něj vyset například semínka rajčat pro předpěstování za oknem.
Oslnivý dezert s zrcadlovou polevou
Rajčata potřebují vápník k dosažení plného potenciálu jejich chuti a vápník často v naší půdě chybí. Suché vaječné skořápky z 95 % obsahují uhličitan vápenatý. Při sázení předpěstovaných rostlin rajčat rozdrťte až na prášek asi 4 nebo 5 vaječných skořápek a dejte je do spodní části květináče, k otvoru. Poté nahoru běžným způsobem zasaďte rajče. Skořápky vajec budou poskytovat vašim rajčatům vápník a zabrání tak květ možnému vzniku hniloby rajčat v pozdějším období.
Papírové ruličky od toaletního papíru jsou rovněž ekologickým materiálem v půdě rozložitelným.
Většina z nás zná ibišek jako okrasný keř nebo pokojovou rostlinu. Do rodiny ibišků patří ale také ibišek jedlý, syn. proskurník jedlý (Hibiscus esculentus, syn. Abelmoschus esculentus) z čeledi slézovité (malvaceae), který stojí za to si vypěstovat.
Jméno ibišek nese podle egyptského ptáka ibise a z řeckého iskó znamená připodobňuji, cítím. Je to jednoletá teplomilná bylina s krásnými žlutými květy s červeným okem uprostřed. Tyto květy jsou oboupohlavné a vyrůstají v úžlabí listů. Je to mohutná rostlina, chlupatá lodyha může dorůst do výšky až 3 metrů. Velké listy jsou uspořádány střídavě, jsou dlanitého tvaru s 5-7 zubatými úkrojky.
Původ tohoto ibišku není přesně znám. Jeho domovinou může být Afrika nebo Indie. Ibišek jedlý má rád slunné a teplé stanoviště, chráněné před větrem .V našich klimatických podmínkách ho můžeme úspěšně pěstovat ve sklenících nebo fóliových krytech. Kdo nemá zahrádku, a přesto by se chtěl pokusit o vypěstování tohoto netradičního druhu ibišku, může ho zkusit vypěstovat i na balkóně. I to bude dobrou volbou.
Общественные туалеты Йиглавы: проблемы и решения
Rostlinky si můžeme předpěstovat i doma za oknem. Semínka vyséváme koncem února až během března do malých květináčků a zajistíme teplotu nejlépe nad 20 stupňů celsia. Klíčení semínek urychlíme, když je namočíme před výsevem na 24 hodin do vody. Koncem května, kdy už nehrozí nebezpečí přízemních mrazíků, můžeme předpěstovanou sadbu umístit na trvalé stanoviště.
Půda pro výsadbu by měla být humózní, hlinitopísčitá, dobře propustná. Pěstební nároky tohoto druhu ibišku by se daly přirovnat k pěstování skleníkových okurek. Protože rostliny hodně narostou, je dobré je vyvazovat k tyčkám nebo jim jinak zajistit oporu. Sázíme je od sebe ve vzdálenosti alespoň 60cm, a když jim i ve výšce 60cm vyštípneme vegetační vrchol, podpoříme jejich větvení a keříčkovitý vzrůst.
Pravidelně a dostatečně zaléváme. Ibišky nám porostou lépe, když jim zajistíme živiny díky hnojení. Přihnojovat můžeme co 14 dní minerálními kombinovanými hnojivy nebo tekutými hnojivy organického původu. Za dobrou péči nás rostlinky odmění svými plody, kdy během vegetačního období vytvoří 4-6 tobolek. Ty se sklízí ještě nezralé, mladé, nejlépe 5. Plody mají široké uplatnění v kuchyni. Lze je konzumovat uvařené nebo i syrové.
Ze syrových můžeme připravit lahodný salát, vařené se přidávají do polévek a jako příloha k hlavním jídlům, zejména masitým nebo smaženým. Aby plody po uvaření nebyly slizké, předem je pokapeme šťávou z citrónu a necháme chvilku odležet. Když budeme plody připravovat smažením, nožem odstraníme špičky a stonky plodů a stejně jako květák je před smažením 10 minut povaříme v osolené vodě. Dobře osušíme a smažíme dokřupava.
Okra je dietní potravina, má nízkou energetickou hodnotu, obsahuje množství vitamínů, z toho vysoký obsah vitamínu C, vitamíny skupiny B, vitamín A, kyselinu listovou.
Nejdříve mladé tobolky okry uvaříme v lehce okyselené vodě a po uvaření scedíme a necháme okapat. Polovinu tobolek vložíme do zapékací mísy, posypeme na oleji osmaženou cibulkou, překryjeme další vrstvou okry a vložíme do trouby zapékat. Po 5 minutách přelijeme rozšlehaným vajíčkem v mléce a dále pečeme dozlatova.
Pokud vás zajímají další netradiční plodiny, můžete se inspirovat i pěstováním takzvané "zlaté rýže".
Jednadvacátého července se staly Filipíny první zemí, která oficiálně povolila pěstování geneticky modifikované „zlaté rýže“.
Proč je „zlatá rýže“ žlutá? Vědci vložili do genetické informace běžné rýže „návod“, podle kterého si plodina podobně jako kukuřice dokáže vyrábět betakaroten, zdroj vitaminu A. Geneticky modifikovaná plodina, která by ve třetím světě mohla přispět k tomu, aby tu ročně neztratilo čtvrt až půl milionu dětí zrak a polovina z nich následně i život, je přitom k dispozici už dvě desetiletí.
Odhaduje se, že v důsledku nedostatku vitaminu A oslepne každoročně ve světě čtvrt až půl milionu dětí ve věku do pěti let. Polovina z nich pak do roka zemře, protože chybějící vitamin A snižuje odolnost vůči malárii a zvyšuje náchylnost k virovým a bakteriálním chorobám.
Těmto problémům se dá zabránit konzumací potravin, jako jsou maso, vejce nebo ovoce a zelenina. Ty jsou buď samy bohaté na vitamin A, nebo obsahují betakaroten, ze kterého si lidský organismus vyrobí vitamin A svépomocí. Těchto potravin se však obyvatelům mnoha zemí světa nedostává.
Vitamin A pak chybí citelně lidem, jejichž jídelníčku dominuje bílá rýže. Rýžové obilky betakaroten zcela postrádají, a proto třeba na Filipínách nedostatek vitaminu A trápí některého člena v osmi z deseti domácností.