Copyright © pohodanovapec.cz 
Stránka je rozpracována. Klenbové zdivo (také méně přesně klenební zdivo) stojí za samostatné shrnutí, i když v těsné vazbě na jednotlivé typy kleneb, protože se v řadě případů setkáváme s provedením kleneb shodného tvaru různými typy zdiva (křížová klenba může být klenutá na šalování či „z ruky“, může být cihlová, z lomového či litého zdiva, kvádrová; může jít o bedněnou imitaci klenby).
Příloha ukazuje příklad klenby zděné z lomového kamene na šalování. Na rubové straně nepravidelné kameny různě vystupují, což nebylo ničemu na překážku, protože se počítalo s tím, že nad klenbou bude další úroveň podlahy (případně i na zásypu). K výstavbě kleneb jsou většinou užívaná podpůrná šalování, ale uplatňovaly a uplatňují se i jiné způsoby podepření kleneb, anebo zejména klenby menšího rozponu mohly být zděné „od ruky“ (někdy též „z ruky“).
Tedy byl zdicí materiál kladen po jednotlivých vrstvách, do jisté míry příčně (víceméně po vrstevnicích) samonosných, ale současně maltou spojených s předchozí vrstvou zdiva do jisté míry přečnělkovým způsobem. Takový postup byl poměrně častý u sférických ploch (typických např. pro české placky), kde opora pevným šalováním byla téměř neproveditelná. Vzhledem k charakteru pracovního postupu se většinou jednalo o klenby cihlové. Cihly bylo možné snáze skládat rukou po kompaktních řadách.
Příznačné bylo klenutí zakřivených polí např. Na snímku vidíme „od ruky“ vyzděnou křížovou klenbu, snad z první poloviny 19. století.
V praxi se setkáváme s provedením kleneb shodného tvaru různými typy zdiva. Křížová klenba může být:
Příklady ukazují, že šíře a tvar plochy ovlivňuje způsob nosné výstavby: u sférických ploch, typických pro české placky, byla opora šalováním obtížná a často nahrazována zděnou „od ruky“ konstrukcí.
Postup při zdění kleneb často zahrnoval kladení materiálu po jednotlivých vrstvách a spojování maltou se zdivem z předchozí vrstvy. Tento postup je typický pro klenby z cihel, které lze snadněji skládat ručně po kompaktních řadách.
V některých případech byl použit „překlenutý“ způsob či z písma kamenů. Případně mohl být použit „překlenutý“ systém podpůrného šalování spolu s dalšími podpůrnými prvky a konstrukcemi, aby se zajistila stabilita i při menších rozponech kleneb.
Geometrie kleneb hraje klíčovou roli v tom, jak se klenba rozkládá a jakým způsobem se integruje do zdiva. Sférické plochy jsou typické pro některé české placky a vyžadují specifické řešení podpěry, často bez pevného šalování.
V historii se užívalo kombinací různých typů zdiva pro jednu klenbu, aby se dosáhlo požadované krivosti a únosnosti. Zdivo může být cihlové, kvádrové, lomové nebo lité, a často existují i bedněné imitace klenby, které vizuálně napodobují původní konstrukci.
Spirulina: Superpotravina pro zdraví
Pro rekonstrukce historických kleneb je důležité sledovat původní techniky a materiály. Při použití „z ruky“ metody je třeba pečlivě zvažovat statickou zátěž a riziko deformací. Pro větší rozpětí se preferuje dříve používané šalování nebo jiné podpůrné konstrukce.
Ukázky z dokumentace ukazují, že klenby byly často vytvářeny tak, aby nad nimi byla další úroveň podlahy, případně s vrstvením zásypu. Takový přístup zajišťuje stabilitu celé stavby i při spojení s dalšími podlažími.
Copyright © pohodanovapec.cz
