Podzimní zbarvení listů a plody druhu Cornus mas, známého také jako dřín jarní, tvoří fascinující součást zahradní kultury i lidového využití. I když původ dřínu není zcela jasný, zraje v teplejších oblastech a vyžaduje dostatek světla. Rozložitý keř či strom s jedlými plody může dosáhnout výšky až 7 metrů a dožívá se i 250 let.
Botanický název rostliny je pravděpodobně odvozen z latinského cornum - kopí z tvrdého dřeva a odkazuje k extrémní tvrdosti dřeva. Dřín jarní má tenkou tmavě šedou až tmavě hnědou kůru, vstřícné lesklé listy s eliptickým tvarem a sytě zelenou barvou. Květe během března a dubna ještě před olistěním drobnými zlatožlutými oboupohlavnými květy, uspořádanými v okolících. Tyto květy jsou odolné vůči prvním mrazíkům a slouží jako vítané útočiště pro včely.
Plody dozrávají na přelomu srpna a září a sklízí se tehdy, když již začínají samy opadávat. Plody lze konzumovat čerstvé, ale často se zpracovávají do šťáv, moštů, likérů, vín, destilátů, zavařenin, sirupů a kompotů. Sušené plody se dlouhodobě uchovávají v lednici či mrazáku a výborně se hodí do moučníků. Slaná úprava připomíná olivy a je oblíbená v některých regionech.
V lidové medicíně se užívají plody zvané dřínky a kůra. Nálev ze sušených plodů pomáhá při trávících obtížích a při některých střevních onemocněních. Čerstvé plody obsahují draslík, fosfor, organické kyseliny, pektiny, třísloviny, pryskyřici, sacharidy a zejména vysoký obsah vitaminu C. Z plodů se vyrábějí šťávy, mošty, sirupy, zavařeniny a likéry, které se obvykle kombinují s jiným ovocem.
Produkty z plodů dřínu a jejich další užitky jsou tradičně oblíbené na Ukrajině a na balkánském poloostrově. Na Kavkazu mleté a sušené plody slouží jako koření, na Slovensku se z nich vyrábí pálenka drienkovica. Destiláty se připravují i v oblasti Balkánu. Zavařené ve slaném nálevu mají chuť podobnou olivám. Čaj z listů má močopudné a žlučopudné účinky; natlučené listy se používají na zanícené rány. Pitím nálevu z květů se dříve snižovala horečka.
Ev yapımı kızılcık sirkesi rehberi
Rod Cornus je pestrý a zahrnuje kromě dřínu obecného i dřínovce, dřínovky a dřínečky. Dříny se snadno pěstují, jsou nenáročné a dobře se tvarují; dokážou zkrášlit zahradu i během vegetačního klidu. Pro zahradníky je atraktivní zejména velkoplodé kultivary Jolico, Fruchtal a další, které slibují sladké plody a pestřejší listy. Dřín bývá často vysazován v parcích, ale také jako součást živých plotů a solitérního rozmístění v zahradách.
Ve starověkém Římě se dřínky konzumovaly po náročných hostinách. Jméno dřínu v různých jazycích odráží jeho tvrdé dřevo a schopnost sloužit k výrobě zbraní, nástrojů a kůží. V angličtině je dříné dřevo známé jako dogwood nebo dog-tree, což odkazuje na jeho protažení a pevnost dřeva. Jméno dogberry někdy odkazuje na to, že plody byly považovány za méně cenné, tedy „psí bobule“.
Plané dřínové keře se obvykle rozvíjejí na slunných stráních a v lesních okrajích, kde milují zásadité půdy. Kvetou dříve než listy, což tvoří výrazný kontrast. U pláně lze pozorovat plody, které jsou lesklé a červené a dosahují různých velikostí podle kultivarů. Dřín lze snadno tvarovat a udržovat i při nízké údržbě, čímž poskytuje atraktivní estetiku během sezóny.
Drinky jsou fajn.
nejlepší recepty na ovesnou kaši pro chladné dny