Copyright © pohodanovapec.cz 
Historie cukru je zrcadlem moderní civilizace: od luxusu po nepostradatelnou surovinu, která ovlivňuje jídelníček i ekonomiku napříč kontinenty. V českých zemích se řepa překlopila z krmiva na klíčový zdroj sladkosti teprve v 19. století, a tak se cukrovinky i průmyslové cukrovarnictví vyvíjely bok po boku s proměnou společnosti. První pokusy o získání cukru z řepy proběhly ještě před roku 1810, a postupně se zrodilo celé odvětví, které vyústilo do masové produkce a rozvoje městských cukrovarnických center.
Cukr byl do Evropy - a tedy i do českých zemí - dovážen jako luxusní zboží a pocházel zejména z teplomilné cukrové třtiny. Indové jako první zvládli rafinaci třtinového cukru kolem 4. století před naším letopočtem a Arabové jejich know-how rozšířili do Evropy. Ze dvora Karla IV. pochází první historická zmínka o cukru v českých zemích, a během středověku byl cukr pro většinu obyvatel nedostupným luxusem. Plodina třtiny byla pěstována na Kapverdách, na Madeiře a dalších místech; otrocká práce na plantážích v Karibiku pak dodávala cukru světové produkci.
Po Napoleonově blokádě kontinentálního obchodu s třtinovým cukrem nastal zlom: na kontinente se hledal nový zdroj sladké šťávy a řepa se ukázala jako ekonomická varianta. První cukr z řepy vyrobil v roce 1747 Andreas Marggraf; v roce 1802 Achard založil řepný cukrovar v Konarech. První cukrovar na našem území vznikl v Kostelním Vydří u Dačic (1829). Později, během 19. století, vznikaly v Čechách a na Moravě stovky cukrovarů a řepa se stala dominantním zdrojem cukru v regionu.
Roste-li produkce řepného cukru, proměňují se domácí zvyky a skladovací technologie, jelikož dlouhá trvanlivost a snadná doprava sladkosti utváří nabídku po celý rok. Nové postupy čistí šťávu (epurace), odpařují ji, a následně probíhá krystalizace cukru. V roce 1841 Rakouský ředitel cukrovaru Jakub Kryštof Rad v Dačicích vymyslel kostkový cukr; tento objev nahrazuje dřívější formu v podobě homolí. Krystalizace a sušení vedly k široké dostupnosti krystalického cukru a postupnému rozšíření balení i logistiky.
V průběhu dvacátého století prošlo cukrovarnictví zásadní modernizací: od parních zařízení k kontinuálním zrniči, od tradičních balíků do nových silových systémů skladování. Po znárodnění v roce 1948 byl průmysl převeden na centrálně plánovanou ekonomiku a až po revoluci v roce 1989 došlo k privatizaci a restrukturalizaci. Tyto změny měly za následek snižování počtu cukrovarů i jejich modernizaci a s postupnou integrací do evropské politiky zemědělství a trhu s cukrem.
V regionu se proti sobě staví muzeální tradice a praktická výroba. V Dačicích stojí pomník a muzeum století cukrového kostkovaného cukru; v Dobrovici je Muzeum cukrovarnictví, řepařství a lihovarnictví (otvírací rok 2010). Unikátní model kompletního cukrovaru z roku 1908 lze vidět v Národním technickém muzeu v Praze. Tyto exponáty ukazují vývoj a proměnu techniky od prvotních zrničů po moderní odstředivky a sušárny.
Větší cílené zvyšování efektivity a inovace v oblasti epurace, difuze a filtrace posunuly české cukrovarnictví na světovou špičku v 19. a 20. století. Moderní chemie a procesy, jako jsou membránová filtrace či iontová chromatografie, umožnily dosáhnout vysoké čistoty šťávy a přesného řízení krystalizace. Zprávy a tabulky ukazují, jak se počet cukrovárů vyvíjel od 214 v první polovině 19. století po současných několik málo provozoven v ČR.
Globální výroba cukru se v posledních letech pohybuje kolem 165-181 milionů tun ročně; převaha je stále na straně třtinového cukru. Evropa zůstává významným producentem a spotřebitelem cukru, i když EU prochází restrukturalizací a změnou zemědělské politiky. Vyznačuje se vzrůstem poptávky po alternativních sladidlech a tekutých cukrech. V EU se snižuje množství cukru vyrobeného tradičním způsobem a rozšiřují se možnosti pro biopaliva z cukrovky a pšeničné či kukuřičné biomasy. Využití cukrovky na výrobu etanolu a bioplynu přispívá k širšímu obrazu cukrové ekonomiky a změnám v krajině zemědělského hospodářství.
Spotřeba cukru roste s demografickým vývojem i rostoucí životní úrovní. V posledních letech došlo k nárůstu spotřeby sladidel a snižování významu tradičních cukrovinek v některých regionech, ale celosvětově cukr zůstává klíčovou potravinářskou surovinou. Z hlediska zdraví vyvolávají cukry diskuse o vlivu na zdraví, a proto se často volí náhradní sladidla s nižší kalorickou hodnotou a nižším rizikem vzniku zubního kazu.
| Oblast | Rok | Produkce (mil. t s. c.) | Spotřeba (kg/osoba/rok) |
|---|---|---|---|
| Evropa | 2012-13 | 28,3 | 38,7 |
| Evropa (EU průměr) | 2012-13 | 28,3 | 39,0 |
| Svět | 2012-13 | 181,2 | --- |
Průmyslové zpracování cukrové řepy a její epurace prošlo během století výraznými vylepšeními. Od lisů po difuzi, od saturace až po moderní kontinuální zrniče, došlo k významnému posunu v efektivitě a kvalitě výsledného cukru. Kostka cukru z Dačic (1841) a následné pokroky jsou důkazem proaktivního inženýrství a průmyslové kultury, která se v regionu vyprofilovala jako významný zdroj sladkého bohatství.
Copyright © pohodanovapec.cz
