Recept na krupičnou kaši Dagmar Patrasové a další zajímavosti

Krupicová kaše je klasika, kterou si mnozí z nás pamatují z dětství. Jednoduchý recept, snadná příprava a s trochou fantazie i skvělá chuť. Zajímavostí je, že i Žaneta Rosenbergová, manželka pornokrále Roberta Rosenberga, se ve vězení setkala s krupicovou kaší, i když jí zrovna nechutnala. Vzpomínky na dětství blednou jako staré černobílé snímky.

Ale zpět ke krupicové kaši. I když se jedná o jednoduchý pokrm, dá se připravit na mnoho způsobů. Recept Dagmar Patrasové není k dispozici, ale můžeme si připomenout, jak se kaše dělala v menze, kde podle Zdeňka Pohlreicha se nám stýská po lepším jídle. Evergreen naši menzy - krupicová kaše.

V televizním pořadu Bakaláři se často objevovaly příběhy ze života, které se točily kolem běžných situací a problémů. V jedné z povídek se řešila i otázka vaření a knedlíků: Manžel tvrdí, že maminčiny knedlíky jsou nejlepší, ať se jeho žena snaží sebevíc. Jeho matka se domluví se snachou a dají mu hádat, který knedlík je maminčin, a on rozdíl nepozná.

Zajímavý je i příběh Žanety Rosenbergové, která poskytla exkluzivní rozhovor deníku Aha! týden po propuštění z vazební věznice v Ruzyni. Jak zvládala tři měsíce bez svého sotva půlročního syna? Proč nevycházela vůbec ze své cely? A čeho se ve vězení nejvíc bála?

Žaneto, po dlouhých 112 dnech jste se konečně mohla vidět se svým půlročním synem Forrestem... Rodiče mi ho přivezli ještě ten den, kdy mě pustili. Hned večer jsem ho měla v náručí. Ale byl ze všeho vykulenej, najednou se ocitl v jiným prostředí, na který si musí zvyknout. I teď je dál u mých rodičů. Uvidím ho zase až ve čtvrtek. Je to ale hroznej pohodář, byla jsem s ním nakupovat a vůbec nekřičel, jen si tak koukal a byl spokojenej.

Zdravá ovesná kaše pro celou rodinu

Jak moc se Forrest ve vašich očích změnil? Já ho mám zafixovanýho úplně malinkýho, ale nepřipadá mi, že by se až tak změnil. Není to ale žádný uřvaný dítě. Spustí jenom když má hlad, a to je teda síla… Jakmile se ale nají, tak je to zase kliďas.

Když vás zatkli a Forresta vám odebrali, musel nuceně přejít na umělou výživu... Ze začátku jsem mléko odstříkávala a vozilo se v lahvích do nemocnice U Apolináře, kde si ho vyzvedávali moji rodiče. Postupně začal ale jíst jenom umělou výživu. Vůbec s tím ale nebyl problém, Forrest když má hlad, tak prostě zbaští všechno.

U půlročního dítěte jsou tři měsíce dlouhá doba, o co o všechno jste u svého syna přišla? Moje máma ho zná teď líp než já... Do věznice vám ho na návštěvu přivézt nemohli? Mohli, ale já jsem nechtěla. Nepřála jsem si, aby se dostal do toho prostředí.

Pustili vás trošku nečekaně minulý týden. Vazební důvody pominuly už 9. prosince, od té doby mě vyslýchali jenom jednou - těsně, než mě propustili. Ani jednou jsem si ale v tom prosinci nemyslela, že by mě mohli pustit. Nic tomu nenasvědčovalo. Spíš se to snaží rychle a správně dořešit. Já i Robert jsme třeba využili možnosti být na samostatné cele.

Jak ještě jste si mohla pobyt v Ruzyni zpestřit? Na rozdíl od Roberta jsem si objednala jídlo, které se vaří pro zaměstnance věznice. Platí se za ně 50 korun, ale máte na výběr a nemusíte jíst vězeňskou šlichtu. Robert to neudělal. Nechápu to, ale špatný jídlo asi není něco, co by ho zrovna položilo. Mně se teda jednou stalo, že mi omylem donesli něco jinýho, než jsem si objednala a krupicová kaše, kterou jsem dostala, byla nechutná...

Kaše pro kojence s mrkví a česnekem

Takže jste měla nadstandardní jídlo, samostatnou celu... A dokonce kuřáckou! Mohla jsem v cele i kouřit. Ještě jsem taky mohla mít víc oblečení.

Našlo se ve vězení něco, co by vám vyloženě vadilo? V šest ráno je budíček a můžete sice zůstat ležet i po tom, ale nesmíte být přikrytí. To nesnáším, já prostě neusnu, když nejsem přikrytá, a tam vám deku vezmou.

Váš manžel si krátí čas na cele čtením, cvičením a sledováním televize. Jak jste ty tři měsíce bojovala vy? Největší událost vždycky byla, když přišel právník. Ze začátku chodil klidně dvakrát týdně, pak už ale třeba jen jednou za čtrnáct dní. Já jsem jinak z cely vůbec nevylezla.

Ale vycházky přece vězni povolené mají? To jo, každé ráno, ale já po ránu nemůžu nic. Takže jsem na vycházku nešla ani jednou. Na cele jsem měla všechno televizi, radio, haldy novin a taky spisy, strašný vetešnictví, nic jsem nevyhazovala.

Jak jste vycházela s ostatními vězenkyněmi? Vůbec jsem se s nimi nepotkala, byla jsem na mužským patře. Dali mě tam, protože mezi ženskými vězenkyněmi byla naše bývalá sekretářka, která je obviněná z vraždy. Tak aby se mi něco nestalo. Vlastně jsem vůbec nepřišla do kontaktu s jinými vězni. Mezi chlapy by mě ani nepustili. Tam jak chlap vidí ženskou, tak na ni hned skáče.

Správná výživa kojenců

Nechyběli vám lidi? Ne, já jsem si vlastně udělala umělou izolaci a byla v ní úplně spokojená. Větší trest by pro mě byl, kdyby mě chtěli násilně začlenit do nějaký společnosti. Nejlepší byly víkendy, nikdo vás neotravoval, nikdo za váma nechodil.

V takových podmínkách se musí čas strašně vléct... To ne, mně každý týden strašně utekl.

Měla jste někdy ve vězení opravdu strach? Zažila jsem, že kluk u nás na patře si podřezal žíly... Bylo hrozný to slyšet, a ten šrumec okolo... O sebe jsem se ale nebála. Párkrát jsem přemýšlela, co bych asi dělala, kdyby tam začalo hořet. Není kam utéct...

Co byla první věc, kterou jste udělala po svém propuštění z vazební věznice? Kupodivu jsem se nejdřív sešla s právníkem, pak jsem jela do zverimexu koupit kost hafanům. Až večer mi rodiče konečně přivezli Forresta. Teď už snad budeme v klidu spolu.

Pořád na blízku. Fotku manžela Roberta nosí Žaneta v přívěsku kolem krku.

Kdo je kdo v »kauze Rosanberg«:

Jak šel čas:

Z Bakalářů si můžeme připomenout i povídky na téma "Musím se ti k něčemu přiznat" podle námětů soudce F. Pávka, režiséra Z.Podskalského a diváka A.Slováka. Uvádí M.Horníček. Povídky nejsou pojmenované! Druhá povídka však v pozdějších střihových pořadech dostala název"Zatloukat").

Z dalších povídek si můžeme připomenout:

Manželka si koupila nové plavky, ale jak to vysvětlí spořivému manželovi? Se sestrou vymyslí lest. Domluví se s prodavačkou, aby před manželem snížila cenu plavek, plavky u ní nechá a její sestra zatím manžela přesvědčí o výhodné koupi. Ten jde koupit levné plavky (podle předem dohodnutého znamení - puntíkovaná kravata). Do plánu se ale připlete náhodný kupec, který má stejnou kravatu a přijde dřív. Prodavačka v domnění, že je to ten pravý manžel, mu plavky prodá. Pravý manžel se vrátí domů a řekne, že plavky jsou prodané. Zoufalá manželka se uklidní, až když jí prodavačka zavolá, že "ten pán ty plavky vrátil".

Honza má zvláštní druh humoru. Po výplatě poschovává po bytě peníze a nutí manželku, aby je hledala. Ta ale musí okamžitě zaplatit listonošovi činži, sousedce za opravenou sukni atd. Prosí, aby manžel s tímto zvláštním druhem humoru přestal a řekl jí, kde jsou peníze. On odmítne a manželka prožívá spoustu trapných situací. Pomstí se a manžela přivede k rozumu, když jednoho dne, kdy je u nich vzácná návštěva (vedení podniku, kde manžel pracuje), mu schová láhev vína a manžel hledá a hledá...

V podniku pracují dva Jaroslavové Pivoňkové. Nejsou sice příbuzní, ale situace využívá mazanější z nich. Jeho jmenovec má menší plat a on použije vždycky jeho výplatní pásku při předávání peněz manželce, čímž mu vždy něco zbyde. Manželka na to přijde, ale svému muži to neřekne. Potíže ovšem nastanou, když pravý majitelvýplatní pásky začne brát o hodně víc.

Hodinář Suda zaspal a chce přijet včas do zaměstnání na kole. Někdo mu však z kola ve sklepě ukradl přední kolo. Podezírá starého pána, který do sklepa neustále chodí. Domluví se se synem sousedky, aby starého pána hlídal. Mezitím mu však ze sklepa ukradnou i zadní kolo. Zjišťuje, že starý pán je vášnivý sběratel kamenů, které do sklepa ukládá, a začíná pátrat jinde. Po usilovném pátrání zjistí, že zlodějem je právě syn sousedky.

Panu Dobešovi zemřela žena. Se sousedkou paní Zajíčkovou, ženinou přítelkyní, se přestal přátelit a po čase se mezi nimi zhoršují i sousedské vztahy. Dělá sousedce naschvály, nejhorší pro ni je, že si zásadně čistí boty na její rohožce. Jednou se vrací "v náladě" a je sousedkou přistižen, jak zase používá její rohožku. Pohádají se a ona mu řekne, že ji za urážky musí odprosit na kolenou. To se stane, když si pan Dobeš zabouchne dveře. Druhá sousedka mu prozradí, že k jeho dveřím pasuje klíč od špajzu paní Zajíčkové. Aby se dostal domů, kde si právě vaří večeři, odprosí paní Zajíčkovou na kolenou. Ta mu klíč vydá a on naplánuje pomstu. Vyláká ji z bytu a zabouchne jí dveře a teď se musí zase omluvit na kolenou ona, protože k jejím dveřím zase pasuje klíč od špajzu pana Dobeše. Nakonec si oba uvědomí nesmyslnost svého počínání a usmíří se.

Do domu se přistěhují mladí manželé Hanzlíkovi s klavírem. Pan Hanzlík každý večer ze záliby hraje, to se ale sousedovi nelíbí. Nejprve mu vynadá a když to nepomůže, snaží se klavír přehlušit hudbou z magnetofonu. Nakonec se ale usmíří, když nevrlý soused pozná, že mladý muž má hudbu opravdu rád.

Malý Lubomír jezdí do školy autobusem načerno. Maminka na to přijde a říká mu, že autobus budou rušit, protože "někdo" neplatí jízdné. Chlapci je to líto a mamince se přizná. Ta mu poradí, aby druhý den všechny černé jízdy zpětně průvodčímu zaplatil a tak autobus zachrání. Ráno tajně oba rodiče nastoupí do autobusu a sledují syna, jak situaci vyřeší. Chlapec vše zaplatí a je průvodčím pochválen. Revizor ovšem přistihne při černé jízdě jeho otce, který při sledování syna zapomněl zaplatit.

Matka chystá dceři nové šaty na ples do tanečních. Snaží se je vylepšit korálky, které několikrát přešívá dlouho do noci podle přání dcery, ale dceři to pořád není dost dobré. Na plese si půjčí šaty od kamarádky a matku pošle se svými šaty v polovině plesu domů. Jejímu chlapci je maminky líto a doprovodí ji. Doma se babička své dcery ptá, jestli je nový chlapec pro vnučku dost dobrý. Smutná matka poznává, že spíš se její dcera nehodí pro chlapce, který je rozhodně charakternější než její dcera.

Chlapci zaslechnou rodiče, jak se domlouvají, že si někam vyrazí, avšak maminka si stěžuje, že nemá nic na sebe. Rozhodnou se tedy, že maminku překvapí a z ušetřených peněz jí nechají ušít plesové šaty. Koupí látku, jdou do módního salonu a poprosí paní vedoucí, aby jim šaty pro maminku ušila podle maminčina županu. Vedoucí jejich snahu chápe, ale župan jí nestačí, a tak chlapci z manekýnek vybírají mamince nejvíc podobnou, aby šaty mamince dobře padly. Rodiče na celou akci chlapců díky ztracenému županu přijdou, ale po domluvě s vedoucí salonu je nechají jejich plán dokončit.

Manžel tvrdí, že maminčiny knedlíky jsou nejlepší, ať se jeho žena snaží sebevíc. Jeho matka se domluví se snachou a dají mu hádat, který knedlík je maminčin, a on rozdíl nepozná.

Manželé jsou oblaženi tchýní, která s sebou přivede do domácnosti psa. Vše se začne řídit podle něj. Když najde zeť psa dokonce v posteli, vzbouří se: buď já a nebomaminka. Maminka se tedy rozhodne, že odejde a vdá se za svého ctitele. Nechá jim však svého psa, neboť to byla podmínka jejího nastávajícího, což kupodivu zeti nevadí.

Mladý muž se přiženil do vily řídícího. Jeho žena studuje VŠ a přísný tchán by rád, aby zeť studoval také. Ten v hádce slíbí udělat si střední školu. Protože mu to nejde, hospodští kamarádi mu přepíšou v žákovské knížce jeho špatné známky na lepší.

Lídin manžel sekýruje manželku svými požadavky na přesnost a čistotu domácnosti, sám ale prstem nehne. Sousedka Lídě domlouvá, a ta jednou, když jí při mytí nádobí manžel vytýká, že se nemůže soustředit na partii šachů se sousedem, jde spát a nadobí mu naskládá před postel, aby na ně ráno narazil. Ale manžel nádobí přenese před postel Lídinu a ona se poraní. Bezradný manžel běží pro pomoc k sousedce a ta přemlouvá Lídu, aby se tvářila těžce zraněna, aby manžel musil v domácnosti máknout, ale než se tohlezrealizuje, je tu sousedčin manžel, který je pobouřen, jak to že nemá všechno v pořádku - a jeho žena si "ošetřuje" svou přítelkyni. Prostě u sousedů je to stejné.

Vašek nepomáhá Růženě s jejich malým dítětem, spíše stále sahá po kytaře. Jednou v sobotu mu Růžena proto nechá dítě doma a napíše mu, že bude po oba volné dny na "výletě". Chce však vědět, jak na to bude Vašek reagovat, a proto uprosí starého vdovce, někdejšího klavíristu, aby jednak donášel její pokyny Vaškovi, jednak jí přesně referoval. Popletený starý pán nemůže mladé mamince odmítnout, ale Vašek si vede dobře. Když Růžena už se nevydrží schovávat a pokusí se - celkem zbytečně - zasáhnout, vidí Vašek opět, že je vše v pravých rukou a velmi se sbližuje se starým pánem, jako muzikant s muzikantem.

Milena se dovídá, že její muž nechodí na výpomoce, ale jako všichni chlapi do hospody K Labuti. Milena mu nabízí, že půjde s ním, ale on ji odmítá a tak ona, na cestě s vajíčky, která dostala od venkovské tety, sama zajde K Labuti, tam nechává nalít štamgastům, stává se středem pozornosti, ke svému muži se nehlásí. Ten jí sebere potají peněženku, ale Milena "platí" kvalitními vajíčky, až do chvíle, kdy se ukáže, že je vlastně manželkou jednoho ze štamgastů a že si ho přišla zkontrolovat. Pak se muži, kteří se jí až dosud obdivovali, pokrytecky pohorší nad tím, jak si řeší své rodinné problémy.

Péťa zlobí a otec se rozhodne převzít jeho výchovu do svých rukou. Ušpiní však Péťovi kalhoty a snaží se je vyčistit, až se kalhoty srazí na minimální rozměry. Když zkazí, co může, vrací se matka a Péťa bere všechnu vinu na sebe. Otec se stydí a mění svůj názor na něj.

Matka se odnaučuje kouřit, ale stále se jí to nedaří. Zjišťuje, že jí dcera bere cigarety z kabátu a nastraží do kapsy kabátu pastičku na myši. Dcera se přiznává, že cigarety nosí svému chlapci a na pastičku se nakonec chytá sama matka, která opět nevydržela své předsevzetí nekouřit.

Otec vdovec se stará o pět dětí. Protože však jsou některé malé a mohly by vzniknout zmatky, mají jen dvě sady klíčů od bytu. Jednou na cestě do práce se od sousedky dozví, že děti lezly do bytu střechou (do 1. poschodí) . Tak se vrátí a dovídá se, že nejstarší syn, držitel klíčů, se opozdil, protože má holku, a děti se nemohly dostat domů. Při tomto návratu však otec automaticky sebere i druhé klíče a děti, které slíbily, že už je sousedka na střechu lézt neuvidí, se opět nemají odpoledne jak dostat domů. Šikovně zabaví sousedku a mezitím vylezou střechou domů. Slib tedy dodržely, sousedka je neviděla. Otec večer zjišťuje, kam zmizely druhé klíče, a stydí se, když se najdou u něho.

Mladí manželé si zařizují byt, chtějí si udělat z polic stěnu do jídelního koutu a tak koupí prkna, které je třeba opracovat. Chopí se toho ve volných chvílích manželka, která si za tím účelem koupí hoblík a knížky pro domácího kutila. Manžel ale její práci nepovažuje za důležitou a vůbec ji neocení. Když pak sám zkusí hoblovat, zjistí jak je to těžké, vzdá to a chce prkna prodat. Manželka se rozhodne, že si tedy udělá police sama. Manžel ale nevěří, že by to zvládla. Když pak je policová stěna hotová, manžel se stydí a manželce se omlouvá.

Manžel doma kutí se slaboproudem a nemá čas jít s manželkou do kina. Jde tedy sama a u kina prodá druhý lístek nějakému mladíkovi. Ten ji po kině doprovodí až domů. Chtěl by jít k ní, ale ona ho odmítne pozvat dál a ...

Tyto příběhy ze života, které se objevovaly v Bakalářích, ukazují, jak se lidé potýkají s běžnými problémy a jak je řeší. Ať už se jedná o krupicovou kaši, nevěru, peníze nebo výchovu dětí, vždy se najde nějaký způsob, jak se s tím vypořádat.

Krupicova kase

Ať už se jedná o recept na krupičnou kaši Dagmar Patrasové, zážitky Žanety Rosenbergové ve vězení nebo příběhy z Bakalářů, vždy se najde něco zajímavého, co nás pobaví, poučí nebo donutí k zamyšlení.

Dagmar Patrasova

Krupicová kaše

tags: #dagmar #patrasova #krupicova #kase #recept