Rum se v Karibiku vyrábí od 17. století a tradiční proces zahrnuje slad, melasu nebo šťávu z cukrové třtiny. Rum se může slazovat, doslazovat a zrát v různých typech sudů, což určuje výslednou chuť a vůni. Aby se rum oficiálně nazýval rumem podle legislativy, musí být destilován z cukrové třtiny či melasy a dále splňovat další podmínky jednotlivých zemí, zejména obsah alkoholu a sladidla. Po destilaci následuje zrání, případně míchání sudy různých druhů, aby vznikl charakteristický profil jednotlivých značek.
Asi 95 % rumů se vyrábí z melasy, odpadního produktu při výrobě cukru. Melasa bývá nejčastěji černá melasa s přibližně 55 % cukru. Dalšími možnostmi je čerstvá šťáva z cukrové třtiny nebo panenský třtinový med, které mohou být využity samotně či v kombinaci. Fermentace probíhá s kvasinkami, které mohou být divoké, řízené či dokonce speciálně vyšlechtěné pro dosažení určitého chuťového profilu. Před vlastní destilací se tedy vyrábí fermentace a vznikne alkoholická směs, která se následně destiluje.
Evropská legislativa vyžaduje, aby destilát byl vyroben z cukrové třtiny a měl minimálně 37,5 % alkoholu, s limitem na sladidla. Zrání a způsob produkce jsou v EU méně striktní než v některých dalších regionech, což umožňuje jistou volnost pro výrobce. V Karibiku a Jižní Americe se rum tradičně dělí podle oblastí a stylů: španělský rum (ron) z Dominikánské republiky, Kuby a Portorika; britský typ v Trinidadu, Jamajce a Barbadosu; Demerara rum z Guyany; a další regionální varianty. Zrání se odvíjí od klimatických podmínek - tropické klima urychluje výpar a andělský podíl bývá vyšší než v chladnějším podnebí.
Master Blender (na Kubě Maestro Ronero) dohlíží na konečnou chuť a konzistenci značky. Někteří výrobci přecházejí na “solera” metodu, která umožňuje konzistentní chuť napříč ročníky. Dále existuje double aging, kdy rum zrání probíhá nejprve v Karibiku a následně ve Francii; některé značky provádějí i dva různé typy zrání (karibské a kontinentální).
Chcete-li si vyrobit vlastní rum doma, proces zahrnuje rozpuštění cukru a melasy, fermentaci s kvasinkami, destilaci, a následné zrání a úpravy. Důležité je udržovat hygienu, sterilitu a čisté náčiní. Destilace alkoholu může být v některých zemích regulovaná či dokonce zakázaná bez příslušných povolení; proto je důležité znát místní zákony. Před konzumací je potřeba pečlivě sledovat fáze destilace a sběr „hlav“ (obsahují metanol) a „ocasů“ pro dosažení optimální chuti. Pro ředění a dochucení lze použít glycerin a potravinářská sladidla, ale s mírou, aby nepoškodily chuť výsledného rumu.
Nutriční hodnoty domácích raw kuliček
V některých regionech etikety uvádějí stáří a typ zrání; v jiných případech bývá stáří méně jasné. Pokud vybíráte rum, zvažte region, styl zrání a způsob destilace. Naše doporučení vychází z toho, co splňuje vysoké standardy a co odpovídá chutím jednotlivých typů rumů - od svěžího bílého po bohatě kořeněný tmavý rum.
Karibik je kolébkou rumu a domovem nejvýznamnějších odrůd; kontinentální zrání a fusion stylů rozšiřují paletu chuťových profilů. Rumy z různých sudech a prostředí nabízejí širokou škálu aromat a textur, které se dají vhodně vrstvit v koktejlech i samostatných degustacích.
Stáří rumu je na etiketě uváděno podle nejmladší složky v blendu v některých zemích; v jiných může být údaj zavádějící. Solera metody umožňují konzistentní chuť, ale i zde číselný údaj vypovídá jen o nejstarším sudu. Angels’ share se liší podle klimatu, což ovlivňuje rychlost zrání a závěrečný profil rumu.