Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na jisté alergeny. Typicky to bývá pyly, plísně, zvířecí srst, potraviny či hmyzí bodnutí, objevit se může třeba i tzv. alergie na slunce. Mezi časté příznaky alergie pak patří kýchání, alergická rýma, zánět spojivek, ekzém, kopřivka, kašel, dušnost či astma.
Alergie je patologická neboli nepřiměřená reakce imunitního systému na cizorodé látky, které se běžně vyskytují v okolí - tzv. alergeny. Lidské tělo má proti choroboplodným zárodkům vlastní obranu, imunita. I ta však může selhat a vyvolat alergickou reakci. Alergické reakce spadají do skupiny imunopatologických pochodů, které se dělí dle typu: I. až IV. Typ I. je nejčastější a zahrnuje rychlou septickou odpověď po senzibilizaci, například po styku s pyly, potravinami, zvířecí srstí či hmyzem. Při opětovném kontaktu se uvolní histamin a vznikají projevy jako svědění, rýma, zánět spojivek, otoky, kopřivka a v extrémních případech anafylaktický šok.
Poznámka: Alergická reakce časného typu (I. typ) může vést až k život ohrožujícím stavům, vyžadujícím okamžitou pomoc a často použití autoinjektoru s adrenalinem.
Alergická reakce pozdního typu (IV. typ) se objevuje později, obvykle 12-72 hodin po kontaktu s alergenem, a je založena působením T-lymfocytů. Průběh a závažnost alergií se liší podle typu a individuální citlivosti.
Dušnost je jedním z častých příznaků alergií a často bývá spojena s astmatem. Nejčastější příčinou vzniku průduškového astmatu bývá znečištěné ovzduší, alergeny a jiné dráždivé látky. Příznaky mohou zahrnovat ztížené dýchání, vydechovací šelest a prodloužený výdech, někdy doprovázené pískotem. První kroky léčby zahrnují úpravu prostředí a vyhýbání se spouštěčům, dále pak farmakoterapii a, v některých případech, imunoterapii.
V domácí lékárničce by měly být antihistaminika, autoinjektor s adrenalinem pro rychlou reakci a inhalátor bronchodilatátor k uvolnění průdušek. Důležité je nečekat na zhoršení stavu a jednat rychle podle pokynů lékaře.
Pro diagnostiku alergií se využívá krevní vyšetření a kožní testy. V některých případech může být alergen podáván perorálně v rámci léčby. Imunoterapie - pravidelné podávání alergenů injekčně, s postupným zvyšováním dávky - je jednou z nejúčinnějších metod, jak snížit projevy alergie.
Antihistaminika 1. generace bývají více sedativní a často se používají jen na doporučení lékaře. 2. a 3. generace antihistaminik mají nižší únavový efekt a jsou dnes častější volbou. Dále se využívají kortikoidy (místní masti, gely, kapky či tablety) a bronchodilatátory pro případ astmatu.
Prevence zahrnuje vyhýbání se alergenům, či snížení jejich expozice. Při pylových alergiích lze pomoci ochrannými brýlemi, častějším mytím rukou a vlasů a výměnou oblečení po příchodu domů. Pro alergie na plísně a prach je důležité větrat a udržovat vlhkost v normě prostřednictvím vlhkoměru nebo odvlhčovače vzduchu. V těhotenství je nutná kontrola astmatu, která je nezbytná pro zdraví matky i plodu.
Vážné příznaky zahrnují výraznou dušnost, rychlý pokles krevního tlaku, otoky hrtanu a ztrátu vědomí. V takových situacích je nutné okamžitě volat záchrannou službu a postupovat podle instrukcí operátora i lékařů. Adrenalinový autoinjektor je první volbou při anafylaxi a musí být použit co nejdříve, bez ohledu na věk pacienta. Po podání adrenalinu pokračujte v poskytování první pomoci a zajištění dýchacích cest až do příjezdu záchranné služby.
| Alergen | Typ reakce | Typické projevy |
|---|---|---|
| Pyl | I. | Rýma, zánět spojivek, kýchání, případně dušnost |
| Plísně | I./IV. | Rýma, vyrážka, kožní projevy, dušnost |
| Srst zvířat | I. | Kýchání, rýma, svědění očí |
| Hmyz | I./II. | Kožní kopřivka, otoky, dušnost |
| Lepek | I. | Krátká doba po požití, kožní projevy, trávicí potíže |
Astma a alergie jdou často ruku v ruce; míra zánětu a citlivost dýchacích cest určí, zda dojde k zhoršení a nutnosti léků. Každý astmatik by měl mít písemný plán léčby a aktivní prostředí, které minimalizuje spouštěče.