Copyright © pohodanovapec.cz 
Fazole obecná (Phaseolus vulgaris) je jednoletá keříčkově či popínavě rostoucí rostlina patřící do čeledi bobovitých. Původní domovinou je Střední a Jižní Amerika; do Evropy byla zavedena v 15. století. Dělení odrůd podle vzrůstu má zásadní význam pro volbu stanoviště, opor a času sklizně. Keříčkové odrůdy se větví a dosahují výšky až 1 metr, popínavé mají stonky, které se neramují a rostou do konce vegetace bez ukončení růstu.
Keříčkové odrůdy zahrnují Maxi, Divara, Negra, Golden Teepee a Neckargold; popínavé a některé vzpřené druhy dosahují dlouhých lusků až 5 m. Zlatožluté lusky vynikají v odrůdě Golden Teepee, Neckargold má stejnou barvu lusků, Neckarkönigin poskytuje dlouhé, masité lusky; bílé květy a bílé klíčky se objevují v odrůdě Dreifach weiße (fazole nádherná). Existují i odrůdy s fialovými květy, jako Negra. Dále se objevují odrůdy s různé barvy lusků a tvarů semen, včetně „flageolette“ (např. odrůda Rocco).
Mezi hlavní druhy fazolí patří Fazol obecný (keřový i pnoucí), Fazol šarlatový (okrasný i konzumace), a další příbuzné Vigna spp. Pěstování zeleninových luskových fazolí (zelené lusky) klade důraz na jemné lusky bez perfovaného endokarpu a bez tuhé blanch. Suchá semena představují luštěninu s pergamenovou blánou, která usnadňuje vylouštění semen.
Fazole obsahují vitamíny A a B, vysoký podíl vlákniny, sacharidy a nízký obsah tuku. Semena a lusky jsou zdrojem minerálů, jako je vápník, draslík, hořčík, fosfor, železo a jód; v luscích i vitamín C. Tepelná úprava snižuje obsah některých antinutričních látek (lektiny, kyanogenní glykosidy, toxalbuminy). Syrové fazole mohou být jedovaté, proto je důležitá tepelná úprava. Nadýmání lze omezit namáčením, sbíráním pěny během vaření a přidáním bylinek.
Fazole jsou teplomilné, vyžadují dostatek slunečního světla, ideálně 22 °C, s minimálními teplotami kolem 16 °C a klíčovou frekvencí teploty pro klíčení kolem 15 °C (pod 10 °C klíčení neprobíhá). Půda by měla být lehká až středně těžká, neutrálního pH 6-7, dobře propustná a udržující vlhkost, bez přemokření během klíčení a nasazování lusků.
Semena se vysévají přímo na záhon, keříčkové fazole ve vzdálenosti 30-50 cm mezi rostlinami, řádky cca 40 cm; popínavé (tyčkové) fazole spon 80×70 cm, do jedné jamky 3-6 semen. Keře vyžadují během vývoje pravidelnou zálivku a plodnost nastupuje rychleji u keříčkových odrůd; pnoucí druhy potřebují pevnou oporu (tyčky či mřížku) zasazenou již při výsadbě; výše opory by měla být alespoň 2 metry, protože rostliny se ovíjejí nahoru.
Ideálním stanovištěm pro fazole je místo s dopoledním sluncem či polostínem; louky a otevřené prostory jsou vhodné, ale vyhýbat se extrémnímu větru. Půdu pro fazole lze použít po předchozích výsadbách - je vhodná lehká až středně těžká půda s mírně vlhkou, humózní krystalizací. Před výsevem je vhodné důkladně prokypřit půdu a zajistit dostatek vláhy v období klíčení.
Na výsev volíme nepoškozená semena; hloubka výsevu 3-5 cm, do hnízd po 3-6 semenech při keříčkových odrůdách, 3-6 fazolí na jamku. Pro pnoucí fazole je spon cca 80 cm x 70 cm. Semena klíčí obvykle za 1-2 týdny. Při výsevu je vhodné použít válení a rozrušení škraloupu na povrchu půdy. Po výsevu je důležitý dostatek vláhy a vyvážené hnojení, případně použití kompostu.
Fazole jsou relativně odolné, ale mohou napadnout choroby a škůdci (např. antraknóza, květilka všežravá, zrnokaz fazolový). Prevence zahrnuje střídání stanovišť, odstraňování pozůstatků sklizených rostlin a skladování sklizených fazolí při -18 °C. Případná chemická ochrana je možná pouze na větších plochách a podle platných metodik; pro zahrádkáře je častěji preferována mechanická a integrační ochrana.
Suché plody a lusky lze sklízet v různých obdobích podle odrůdy (mléčná zralost pro zelené lusky; plně suché lusky pro semena). Lusky zeleninových odrůd bývají tenčí, jemnější a křehčí; pro luštěniny se sklizeň provádí až tehdy, kdy lusky jsou suché. Před kuchyňskou úpravou je vhodné lusky namočit na noc; pro zajištění měkkosti je možné vařit do měkka a v případě zelených lusků spařit ve slané vodě, poté propláchnout studenou vodou. Zdravotní benefity fazolí zahrnují snižování krevního tlaku a udržení stabilní hladiny cukru v krvi.
Do kuchyně lze zařadit řadu receptů: fazole na smetaně, fazolové lusky na kyselo, případně jiné úpravy; odvar ze zelených sušených lusků bez semen se používá jako podpůrný prostředek při léčbě cukrovky. Před vařením je vhodné fazole namočit, sbírat pěnu během vaření a dochutit kmínem či saturejkou.
Pro nenáročnost a vysoký výnos je vhodná keříčková fazole malá bílá; pro vysoké výnosy a delší plodnost pak tyčkové odrůdy, které vyžadují oporu a mohou být pěstovány i ve sklenících. Doba výsevu by měla být až po zmrzlých a teplá půda. V případě popínavých fazolí je důležité připravit oporu ještě před výsadbou a udržovat vláhu v období vzcházení a květu.
V genobance a světovém kontextu je Fazol velký součástí zemědělství - existuje mnoho druhů a odrůd po celém světě; v Evropě jde o jednu z nejrozšířenějších luskovin spolu se sójou, s širokým spektrem použití v potravinářství i zahradnické dekoraci.
Fazole jsou jednou z nejstarších pěstovaných plodin, s důležitým významem v jižní a střední Americe. Do Evropy se dostaly v 16. století a od té doby jsou běžnou součástí zahrad a farmářských kultur. Původně se rozlišovaly dvě hlavní formy vzrůstu: pnoucí a keříčkové; dnes existuje mnoho odrůd s různými morfologickými znaky, lusky a semeny.
Copyright © pohodanovapec.cz
