Copyright © pohodanovapec.cz 
Himmlerova kuchařka kombinuje prvky dějepisu, kroniky života a poněkud surrealistické poetiky, které čtenáře provádějí napříč stoletím skrze různé kontinenty a historické vrstvy. Kniha sleduje osudy Rózy, ženy narozené v roce 1907 v Arménii, jejíž život je protkaný genocidou Arménů, utrpením pod nacistickými režimy, maoistickým výbuchem i osobními tragédiemi. Autor Franz-Olivier Giesbert ve vyprávění kombinuje popis historických událostí s osobními eskapádami hlavní hrdinky, čímž vzniká obraz světa, ve kterém je historie nejen rámcem, ale i živým prostředím, v němž se člověk musí vyrovnávat s utrpením a touhou po přežití a po smyslu života.
Róza je sto pět let stará dáma, majitelka vyhlášené restaurace v Marseille, která hostům předkládá originální pokrmy inspirované vším, čím si kdy prošla. Vzniká obraz ženy, která prošla genocidou Arménů, nacistickými hrůzami, maoistickým šílenstvím i osobními ztrátami, a která měla odvahu se postavit i vůdčím postavám tehdejší doby - včetně Himmlera. V psaní a vyprávění se Róza objevuje jako silná osobnost, která se navzdory neštěstím drží svého životního elánu a smyslu pro humor, i když její příběh přeskakuje z jedné epochy do druhé a z jedné destinace do jiné.
Text kombinuje prvky „dějepisu“, „kroniky jednoho života“ a lehčího humoru. Styl a jazykové obraty jsou originální a některé pasáže působí jako svěží, odlehčené či ironické glosy na dějiny dvacátého století. Převážná část vyprávění sleduje život Rózy a její cestu napříč Turkem, Provence, Paříží a dalšími místy, kde se potkávají historické události s osobními osudy. Zpravidla se děj pohybuje směrem k momentům, kdy Róza čelí extrémům, a tyto momenty často doprovází její recepty a kulinářské zážitky, které slouží jako symbol životosprávy a odvahy překonávat útrapy.
První část působí libozvučně a slibně, připomíná melodii dobrodružné kroniky; postupně však vyprávění přichází o svou razanci a stává se mírně monotónním, s pasážemi v Číně, které jsou místy až faktografické a někdy vyloženě „ Wikipedistické“. Kritici uvádí, že některé kapitoly působí jako výcucy z historických exkurzů a že to na čtenáře působí odtažitě. Přesto se objevují momenty, kdy se vypravěčovství propojilo s intenzivními emocemi a vtipem, zvláště v pasážích, které malují postavu Rózy jako sekulárně ironickou hrdinku, která se nenechá k ničemu připoutat.
V textu se setkáváme s historickými osobnostmi včetně Himmlera, Goebbelsa, Envera Hodži a dalších. Některé z těchto postav autor zakomponovává do příběhu jako intermezza; Piperie ohledně Sartre a Beauvoirové je záměrně kritická, což vyvolává diskusi o tom, zda autor z vybraných postav dělá literární prostředek pro vyvažování vyprávění či spíše nástroj k projektování svých vlastních názorů. Samotná Róza je prostředníkem, který spojuje tyto historické fragmenty s vlastními zkušenostmi a emocemi.
Recenze restaurace v Andalusii
Grafické a knižní zpracování od Arga vyniká kvalitou a estetickým pojetím. Obálka s minimalistickou kresbou na laminované ploše a decentním lakem koresponduje s tématem - kuchařka, vaření a život plný živelnosti. V textu jsou popsány scény a historické události, které se prolínají s kuchařskými recepty a s popisy francouzské kulinárie, což zvyšuje živost vyprávění a nabízí čtenáři dvojí čtenářský zážitek.
Autor se pokouší kombinovat literární humor a historické lekce, ale často sklouzne k až přílišné vykouření časových období a banalitám. Zároveň však najdeme pasáže, kde styl působí svěže a dynamicky a kde je vypravěčsky zručný a citlivý k lidským tragédiím. Kritika poukazuje na to, že závěr může působit uspěchaně a že některé linky si zasloužily větší prostor a hlubší prozkoumání.
Ve zvukové podobě se vyprávění někdy vynechává a některé kapitoly zůstávají nepředneseny - to může fragmentovat dojem z celé knihy. Posluchačský přednes Taťjany Medvecké často bývá vyzdvihován jako klíčový prvek, který udržuje tempo vyprávění a dodává pasážím šťávu a energie. Názory čtenářů a posluchačů se různí podle toho, zda hledají dávku historických faktů, literárního humoru nebo emocionální intenzitu vyprávění.
Hlavní otázkou zůstává, zda román Herminada sám o sobě dokáže čtenáři nabídnout hlubší porozumění zlu a odpuštění, zda je možné vyrovnat se s násilím minulosti prostřednictvím subjektivizovaného vyprávění a zda je názorným poselstvím kapitálová otázka, zda zlo plodí zlo. Některé fragmenty se soustředí na otázky morálky, srovnání činů hlavní hrdinky s činy jejích protivníků a zda lze takový příběh brát jako historizující výpověď, nebo jen jako literárně záměrnou konstrukci, která má čtenáře vtáhnout do světa nekompromisní reality 20. století.
Homerický styl vyprávění, střídání epizod a historických reálií a průřez dvacátým stoletím očima ženy, která dokázala přežít a nacházet radost v kuchařském umění, dává čtenáři možnost podívat se na historii z netradičního, osobního úhlu. Přesto kniha vyvolává rozpaky: některé pasáže působí jako souhrn pouček a Wikipedie, jiné naopak zapojují humor a lidské drama do světa, který se často vyvíjí směrem k apokaliptickým momentům. Výsledek je mix nenápadně dojímavého vyprávění a polemiky o tom, co je a nebylo v historii oprávněné brát jako „poselství“.
Luštěniny a zelenina v kuchyni
tags: #himmlerova #kucharka #kniha #recenze #obsah
Copyright © pohodanovapec.cz
