Všechny látky jsou jedy, toliko dávka rozhoduje o tom, kdy látka jedem být - parapfrázuje Paracelsa toxikolog Miloslav Pouzar. A zároveň uklidňuje, že obava z toxinů a jedů kolem nás je často přehnaná. To, co nám může uškodit více než třeba zbytky pesticidů, je špatný životní styl. Ve spojitosti s potravinami se často v neblahém kontextu používá slovo toxin. Toxiny jsou látky přírodního původu produkované živými organismy. Vedle živočišných toxinů existují bakteriální nebo plísňové toxiny. Poškození zdraví při akutní otravě jedem bývá vzácné, a pokud nastane, bývá ohlášeno médii - např. metanolová kauza z roku 2012.
Ale i když člověk často slyší o jedů kolem nás, největší hrozba pro zdraví mnoha lidí bývá špatný životní styl a nevhodná strava. Mykotoxiny z plísní nebo rezidua pesticidů patří mezi typické kontaminanty potravin, ale jejich vliv na celkový zdravotní stav není v podmínkách běžného života zásadně determinující. Kontrola potravin v České republice je rozsáhlá a zaměřuje se na mykotoxiny, kovy, pesticidní rezidua a další látky.
Při kontrole potravin se používá koncept akceptovatelného denního příjmu (ADI), který vychází z množství, které spotřebitel konzumuje. ADI pomáhá nastavit limity regulující výskyt škodlivin v potravinách, a to i pro specifické skupiny spotřebitelů, jako jsou vegané či lidé se speciálními potravinovými návyky. Kontaminanty zahrnují rezidua pesticidů, kovy, látky z obalů a antibiotika. Tepelná úprava ovšem nemusí vždy látky zničit - některé látky mohou vzniknout při chyby v úpravě masa nebo při tepelném zpracování.
Rtuť a další těžké kovy mohou být přítomny v mořských plodech i v některých potravinách skládaných z masa, ale jejich výskyt nestačí samo o sobě k vyznačení zdravotního rizika - důležitější je skutečná koncentrace a frekvence konzumace. U kovů bývá častější záchyt (detekce), ale z praktického hlediska bývá pod limitní hodnotou. Universální doporučení pro všechny typy spotřebitelů tedy neexistuje.
Biopotraviny nejsou automaticky zdravotně nezávadné - označení bio/eko negarantuje absolutní bezpečí. Může jít naopak o jiné formy kontaminantů či vyšší senzorickou kvalitu, a v některých případech i o vyšší obsah přírodních obranných látek (např. psoralen u celeru). V 90. letech ve Velké Británii proběhla kauza psoralenu z bioceleru. Závěr z hlediska vědy je, že biopotraviny neprokazují v obecné rovině významně nižší riziko než konvenční potraviny, i když jejich spotřeba může naopak snížit expozici některým průmyslovým kontaminantům a jsou častěji chutné.
Třešňové pecky při vaření: hrozí otrava?
Mykotoxiny produkované plísněmi (aflatoxiny, ochratoxiny, patuliny a další) jsou významnou skupinou kontaminantů. Aflatoxiny jsou hepatotoxiny a hepatokarcinogeny, mohou přecházet do mléka z hospodářských zvířat. Ochratoxiny poškozují játra a ledviny, patulin se vyskytuje v nesprávně skladovaném ovoci. Prevence spočívá v správném skladování a vyloučení napadených potravin. Nitrosoziny a nitrosamininy vznikají za určitých podmínek (dusičnany, tepelné úpravy) a mohou mít karcinogenní účinky.
Kuřecí maso je jednou z nejoblíbenějších surovin, ale ne všech částí je bezpečné konzumovat. Plíce a játra mohou nést vyšší riziko bakterií a parazitů; hlavy a ocasy mohou hromadit parazity a škodlivé látky. Představuje to důležitou připomínku, že některé části kuřete si zaslouží zvláštní pozornost. Kromě toho je důležité, že kuřecí maso bývá často rychle rostoucí a krmené růstovými hormony, což může ovlivnit chuť i texturu masa.
Aby byla konzumace kuřecího masa bezpečná, je důležité dodržovat správné hygienické postupy. Mytí masa pod tekoucí vodou se nedoporučuje, protože tím rozptýlí bakterií po dřezu a pracovních plochách. V obchodě je vhodné vybírat maso z kontrolovaných chovů a s jednorázovým plastovým sáčkem. Před zpracováním je vhodné maso uchovat v lednici na spodní polici a používat čisté náčiní a prkénka pro oddělení masa od zeleniny. Tepelná úprava by měla masu zajistit dosažení bezpečné vnitřní teploty a minimalizovat riziko Salmonella, Campylobacter a dalších bakterií.
Rychlá výroba kuřecího masa z rychlých chovů a používání hormonů může vést k suché a gumové konzistenci masa a snížené chuti, ale ne vždy jde o zdravotní riziko samo o sobě. Pro lepší vývar a chuť je vhodné používat celé kuře, případně kůži a skelet, a doplnit masem z alternativ (hovězí, slepice). V kupovaném kuřecím mase hraje roli i čerstvost a správné skladování, aby se minimalizovalo riziko bakteríí a parazitů.
Je třeba myslet na xenobiotika a jejich možný vliv na zdraví. Do potravin se mohou dostat znečištěním ovzduším, vodou, půdou, během výroby, skladování, zpracování či balení. Dávka je klíčová, ale individuální citlivost také. Ftaláty a další chemikálie mohou ovlivňovat hormonální systém, zejména u dětí. Mykotoxiny jsou rizikové pro játra a ledviny, a některé mohou mít karcinogenní účinky.
jak probíhá propionové kvašení jednoduchých cukrů
| Kategorií látky | Riziko (popis) | Doporučené postupy |
|---|---|---|
| Mykotoxiny | Játra a ledviny při konzumaci, imunitní efect | Správné skladování, vyřazení napadených potravin |
| Rezidua pesticidů | ADI stanoveno pro typické produkty | Ochotit potravin, výběr bio/eko, mytí |
| Těžké kovy (např. kadmium, rtuti) | Karcinogenita, potlačení metabolických procesů | Vyvážená strava, monitorování zdrojů |
| Umělé aditiva (éčka) | Některá mohou mít dopady na trávení a hyperaktivitu | Omezení spotřeby, čtení etiket |
Kuřecí maso z běžných obchodů bývá cenově dostupné a oblíbené, ale vyžaduje pečlivý výběr a správné zacházení. Ne vždy všechno maso znamená zdravotní riziko - často jde o to, jak s ním pracujeme a jak ho skladujeme. Důležité je vyvarovat se rychlému vaření zpochybňovaných zdrojů a spoléhání na spolehlivou kvalitu, zejména pokud jde o vysoce rizikové části kuřete.