Copyright © pohodanovapec.cz 
Jeřábek lesní patří k našim méně známým a zároveň nejskrytějším kurovitým ptákům. Je to pták velký asi jako koroptev, vcelku nenápadně hnědě zbarvený, který vede velmi skrytý způsob života a jeho přítomnost v lese častěji prozradí sluch než zrak.
Jeřábek je velikostí připomíná koroptev polní; dosahuje velikosti koroptve, váží od 320 g až 570 g a rozpětí křídel bývá do přibližně 48-60 cm. Má typickou zavalitou postavu hrabavých ptáků s malou hlavou nesenou na poměrně dlouhém, tenkém krku a krátkým, na konci zakulaceným ocasem. Ocas má 16 stejných per a je šedý s černou páskou na konci.
Celkové zbarvení je rezavě hnědé až šedohnědé s bohatým tmavým skvrněním a bílými skvrnami; převládají šedé, hnědé, rezavé a bílé tóny, které vytvářejí složitý vzor skvrn, vlnkování a proužkování. Křídla jsou hnědá s bílými skvrnami, spodina těla bělavá až nahnědlá s tmavšími kaštanovými skvrnami.
Pohlaví se mírně liší: samec (kohoutek) má na hlavě malou vztyčitelnou chocholku, nad očima červené poušky a výraznou černou bradu a hrdlo olemované bílým peřím; je jen o trochu větší než samice. Jinak jsou obě pohlaví podobně zbarvena. Samice je méně kontrastní, chocholku má menší a hrdlo je spíše bělavé se skvrnami.
Jeřábek se ozývá vysokým tenkým pískáním; jeho pískavý hlas zní jako „cíji cici cicici cíji“ nebo „síííí-sip sip sip sississi“ a vyskytuje se zejména na jaře při toku a na podzim při podzimním toku (září-začátek října). Toto pískání lze poměrně snadno napodobit a za skryté pozice lze ptáka někdy vyprovokovat k přiblížení.
Je velmi ostražitý a plachý. Většinu času tráví na zemi v hustém podrostu, je obratným běžcem a při vyplašení prudce vzlétá s hlasitými údery křídel; obvykle letí jen krátce a rychle se ukryje v nejbližším krytu. Ze stromů však slétává tichým klouzavým letem a v noci hřaduje na stromech, často na větvích dále od kmene. Jeřábek je stálý a značně teritoriální pták, věrný lokalitě po celý rok.
Jeřábek má palearktické, převážně sibiřské rozšíření - od západní Evropy přes celou Sibiř až po Dálný východ, Koreu a Japonsko. V rámci střední a západní Evropy je výskyt ostrůvkovitý, vázaný na vyšší polohy a horské lesní komplexy. U nás se vyskytuje hlavně v jádrových oblastech jako Šumava, Novohradské hory a Blanský les, Jeseníky, Králický Sněžník a Rychlebské hory a Moravskoslezské Beskydy, Javorníky a Vsetínské vrchy; v nížinách je prakticky vymizel.
Typickým prostředím jsou starší jehličnaté, listnaté a nejčastěji smíšené rozsáhlé neporušené lesní porosty středních a vyšších poloh. Důležitá je přítomnost keřového patra s lískou, břízou a olší a bylinného patra s brusnicovitými rostlinami. Jeřábek neobývá „les“ jako celek, ale konkrétní mikrostruktury - mozaiku mladších porostů, keřového patra, padlého dřeva a nepravidelných světlin.
Jeřábek je převážně býložravý a jeho potrava se mění podle ročního období. V zimě konzumuje pupeny a jehnědy břízy, olše, lísky a dalších dřevin; rovněž různé bobule. Na jaře a v létě požírá pupeny, mladé listy, jehnědy lísky, břízy a olše a byliny (např. šťovík, jetel, jahodník). V létě a zejména při krmení kuřat je potrava bohatší o živočišnou složku: brouky, mravence, kobylky, pavouky, larvy a housenky. Tvrdá semena a bukvice pomáhají rozmělňovat drobné kaménky v žaludku.
Jeřábek žije monogamně; páry se často tvoří na podzim, ale v zimě se mohou zase rozdělit a není úplně jasné, zda se vracejí stejné páry na jaře. Jarní tok probíhá od poloviny března do začátku května. Samec při toku spouští křídla, mírně vztyčuje chocholku a ocasní pera a ozývá se pískáním; samice reaguje přiblížením.
nejlepší zimní recept na pečený čaj s kořením
Hnízdo je skryté a staví ho pouze samice - je to malý důlek na zemi, často u paty stromu, pod balvanem, mezi kořeny nebo keři, vystlaný listím a trávou. Hnízdění začíná zpravidla v dubnu a květnu; snůška čítá obvykle 6-12 vajec (běžně 8-10), žlutavých až hnědožlutých s červenavými až kaštanovými skvrnami. Na vejcích sedí pouze samice asi 21-25 dní. Vylíhnutá kuřátka jsou precociální - ihned po oschnutí opouštějí hnízdo a slepička je vodí.
Mláďata rychle rostou: již po týdnu mohou krátce poletovat, po 2 týdnech dobře létají a nocují na stromech; ve stáří čtyř dnů se pokoušejí o samostatný let a ve 14 dnech jsou plně schopna letu. První 3 týdny se mláďata živí převážně živočišnou potravou. Samice je v prvních dnech a nocích blízko mláďat, při hrozícím nebezpečí předstírá zranění, aby odlákala predátora. Ztráty mláďat jsou značné; často se dožije podzimu jen asi polovina mláďat.
Jeřábci mají v přírodě spoustu nepřátel: všechny dravce (jestřáb, sova), krkavcovité (krkavec, vrána, straka), sojky, dále seskupení predátorů jako liška, kuna, jezevec a šelmy či černá zvěř, které přispívají k vysoké mortalitě mláďat. Hlavní hrozby pro jeřábka však souvisí s úbytkem vhodného lesa a změnami v lesním hospodaření: preferování stejnověkých hustých monokultur (zejména smrkových), odstraňování keřového patra a podrostu, velkoplošné holoseče, fragmentace lesa, intenzivní rekreace a bariéry jako široké paseky, energetické koridory a silnice, které omezují pohyb a rozdělují populace.
V České republice je jeřábek zvláště chráněný druh a v minulosti byl loven, ale dnes je lov výrazně omezen nebo zakázán zákonem. Je uváděn v příloze I směrnice o ochraně volně žijících ptáků a je předmětem ochrany v několika ptačích oblastech v ČR (Beskydy, Boletice, Horní Vsacko, Jeseníky, Novohradské hory a Šumava). Možnosti ochrany zahrnují udržení a obnovu přírodě blízkých smíšených a věkově pestrých lesů s bohatým podrostem a keřovým patrem, omezení rušivých zásahů a rekreace v klíčových lokalitách, a v některých případech myslivecká opatření cílená na regulaci predátorů, kteří způsobují velké ztráty mláďat.
Podle dostupných údajů se v posledních desetiletích v Evropě v některých oblastech projevuje mírný úbytek a zmenšování areálu; v ČR je výskyt omezený a v minulosti byly odhady hnízdní populace v letech 1985-1989 asi 800-1 600 párů. Jeřábek je významný jako indikátor zachovalých, přírodě blízkých lesních porostů s bohatým podrostem a klidem. Jeho přítomnost svědčí o dobrém ekologickém stavu, přirozené struktuře a biodiverzitě lesa.
| Známka | Hodnota / popis |
|---|---|
| Latinský název | Bonasa bonasia (Tetrastes bonasia) |
| Velikost | 34-39 cm |
| Hmotnost | 320-570 g |
| Rozpětí křídel | 48-60 cm |
| Snůška | 6-13 vajec (běžně 8-10) |
| Doba sedění | 21-25 dní |
| Výskyt v ČR | Šumava, Novohradské hory, Blanský les, Jeseníky, Beskydy aj. |
| Status ochrany (ČR) | Zvláště chráněný, silně ohrožený / zranitelný dle regionu |
Jeřábek lesní je tajuplný lesní kur a jeho spatření patří k výjimečným zážitkům; přesto je to důležitý indikátor zdravých horských lesů a zasluhuje si naši pozornost i ochranu.
Copyright © pohodanovapec.cz
