Copyright © pohodanovapec.cz 
Článek spojuje různé útržky zkušeností, vzpomínek a příběhů, v nichž se opakovaně objevuje motiv kyslíkové bomby - od osobních vzpomínek na umírající blízké přes příběhy pacientů závislých na doplňkovém kyslíku až po vzpomínky na umělce, kteří s kyslíkovou podporou vystupovali. Snažil jsem se sestavit text z vět, které se k tématu vážou a zároveň dávají čtenáři co nejvíce informací a emočního kontextu.
Pořád ta vzpomínka na mámu, jak šla ve vězeňských šatech přes dvůr rakovnické továrny ke dveřím strážnice toho podzimního dne roku 1950, kdy mi povolili zvláštní návštěvu. Marnost, která dala život mé marností - u konce! Ale ona chtěla žít - ona chtěla žít, ještě 15 minut před smrtí, když jsem u ní stál, chtěla žít - nemluvila už, ale z každého chrčivého dechu byla cítit jediná vůle - žít, ještě žít, alespoň vteřinu ještě…
Na den, kdy matka zemřela, dostala dopoledne (po několikaměsíčním ležení) plicní embolii; když jsem odpoledne za ní přišel (ještě jsem nic nevěděl), měla u postele kyslíkovou bombu, ze které dýchala, ruce i rty už jí promodrávaly, mluvit nemohla po sérii mrtvic už několik měsíců, ale očima mi dávala znamení, že rozumí, co jí říkám, křečovitě se mne vlhkou rukou držela za ruku, ale pak se dýchání ještě ztížilo; podíval jsem se na tlakový ciferník kyslíkové bomby a viděl, že je skoro prázdná…
Šel jsem za sestrou, aby jí přivezli jinou bombu, odsekla mi, že nejdřív musí udělat něco jiného, pak přišla asi za čtvrt hodiny, prázdnou bombu odpojila a odvezla a už se neukázala: když jsem ji za dalších deset minut šel urgovat, řekla mi, že náhradní kyslíkovou bombu na patře nemají, když jsem na ni začal být nepříjemný, přikázala jakési mladší sestře, aby zatelefonovala do přízemí, ať bombu přivezou odtamtud. Ta za chvíli přišla se zprávou, že zřízenec z přízemí si to odpoledne vzal náhradní volno a sestra z přízemí neví, komu dal klíče od komory, kde jsou kyslíkové bomby uložené… Mezitím jsem za mámou chodil z chodby do pokoje, už jí promodrával i obličej, šlo to ke konci, ale nechtěl jsem, aby se udusila, když by ji kyslík mohl ještě pár hodin udržet při životě nebo jí aspoň poslední chvíle života ulehčit; pokaždé, když jsem od ní odcházel na chodbu urgovat ten kyslík, pronásledovaly mě až ke dveřím ty umírající oči plné bezmoci a úzkosti, ale sestry se na to vždycky znovu vykašlaly, jakmile jsem nad nimi nestál, přestaly se o shánění kyslíku starat, dávaly mi naprosto apaticky a bez zájmu najevo, že u nich na oddělení umírají lidé pořád, že ony si kvůli nějaké kyslíkové bombě („naordinované“ před polednem doktorkou Pragerovou) nohu za krk nedají…
Recepty s párkem pro každou příležitost
Teprve když jsem za vrchní vlezl do pokoje a vytáhl peníze… vzala šije, řekla: „Ale to nemuselo bejt,“ odešla zavolat na vedlejší pavilón, aby plnou kyslíkovou bombu přivezli odtamtud. Lapiduch s bombou na vozíku dorazil asi tak za deset minut… sám ji zapojil a máma z ní dýchal...
Přijdeme - píše mi esemeskou Natálčina dětská klinická psycholožka Gražina Kokešová Kleinová, když čekám v pátém patře dětského pavilonu ve Fakultní nemocnici Motol. Od svých deseti let je vážně nemocná. Lékaři ji už osm let léčí a zachraňují jí život - nejprve léčbou onkologického onemocnění, poté dvěma transplantacemi plic. Ani tyto plíce však nefungují, jak by měly, a další transplantace není možná. Sedáme si do konzultační místnosti týmu dětské podpůrné péče. Kdybych nevěděl, jak moc je Naty nemocná, a odmyslel si kyslíkovou bombu, vůbec bych to na ní nepoznal. Obličej jí září, má krásný úsměv a velké oči. Během celého rozhovoru je plná energie. Její situaci ovšem připomíná vozík, na kterém ji z jejího pokoje přivezla maminka, a zmíněná kyslíková bomba na podporu dýchání.
Jsem podruhé po transplantaci plic. V roce 2016 jsem se dozvěděla, že mám rakovinu mízních uzlin. Měla jsem třeba dialyzační katétr, to je taková hadička, přes kterou se podávají různé léky. Funguje lépe než normální kanyla a dává se dětem, které už nemají dobré žíly a potřebují dlouhodobý vstup. Katétr se nesmí namáčet, ale já jsem s ním šla na koupaliště. Koupila jsem si průhledné voděodolné náplasti, nalepila jsem si je na ten katétr a šla jsem plavat mezi stovky lidí.
Jak se to daří, když máš kyslíkovou bombu, jsi v Motole a lékaři říkají, že není léčba? Ono to je náročné, ale jak říkám, pro mě je nejvíc má rodina. To je moje štěstí. Když je nejhůř, jdu za svojí rodinou a v tu chvíli ze mě všechno špatné spadne. Kdyby ses mohla vrátit v čase a říct něco pětileté Natálce, co bys jí vzkázala s tím, že bys věděla, co bude následovat, že přijde ta nemoc a že se s ní budeš potýkat? Nedávno ses vrátila z domova do nemocnice. Před pár dny to pro mě doma bylo strašný, protože jsem znovu pocítila, že se nemůžu svobodně nadechnout. Byla jsem nuceně omezena v pohybu a ve všem, co mám ráda. Byla jsem doma jen jeden den.
Los Angeles - Americký zpěvák a kytarista Carl Wilson na počátku 60. let 20. století stál založil se svými bratry Brianem a Dennisem skupinu Beach Boys. V roce 1997 lékaři Wilsonovi diagnostikovali rakovinu plic. Carl přesto dál vystupoval, přestože po většinu koncertu musel sedět a po každé písni používal kyslíkovou bombu. Zhoubné nemoci podlehl v 51 letech.
Tento detail ukazuje, že i slavní interpreti, kteří písničkami oslovili celé generace, někdy žili s omezením dýchání a s nutností podpory kyslíkem - a přesto nacházeli sílu vystupovat dál. V kontrastu s domácími nemocničními příběhy to dává další úhel pohledu: kyslíková bomba může být jak symbolem omezení a nemoci, tak i nástrojem, který umožňuje pokračování v životě a práci.
Někdy, když pro nás nějaký interpret hodně znamená, může to bolet podobně jako ztráta někoho, kdo nám byl blízko. To, že třeba Michaela nepotkáš osobně, ale neznamená, že to, co pro Tebe znamená, není skutečné. Něco z něj, a i z ostatních, tady zůstalo právě v hudbě. Možná by teď mohlo pomoct netlačit na sebe a prožít to, co cítíš, např. plakat, když jsi smutná. Zároveň bych Ti přála umět ten smutek prožít, ale nenechat jej úplně převzít kontrolu - třeba si pustit jednu písničku, která tě spíš uklidňuje, nebo jim třeba napsat dopis, do kterého napíšeš, co bys jim chtěla říct.
Tímto způsobem může být písnička „když máš kyslíkovou bombu“ nejen přímým popisem stavu, ale i metaforou pro závislost, křehkost a zároveň možnost najít sílu a útěchu v hudbě i v blízkých vztazích.
Děkujeme za důvěru, se kterou se svěřuješ. Píšeš nám o tom, že Tě trápí velká prsa a nepřidávají Ti ani poznámky mamky, že Ti závidí. Mrzí mě, že se trápíš se svou postavou. Zároveň bych Tě chtěla podpořit v tom, že to tak má více lidí ve Tvém věku. Tělo se vyvíjí, prochází změnami a někdy může být těžké to přijmout. Psala jsi, že bys ráda sportovala a věřím, že i to může být cesta, aby ses cítila lépe.
Podobně v nemocničních situacích je důležité, aby lidé měli kolem sebe podporu; pro pacienta i pro rodinu je zásadní, aby nebyli na tíhu péče sami a aby se o potřebné prostředky a péči uměli prosadit. Někdy pomůže i sdílení s někým, kdo prožívá podobné situace - například pacientka popisující život s kyslíkovou bombou uvádí, že jí pomohlo, že se seznámila s někým, kdo prožívá to stejné jako ona.
| Situace | Možná podpora | Účinek |
|---|---|---|
| Pacient doma s kyslíkovou bombou | Rodinná péče, přístup k náhradním bombám, zdravotnické zásahy | Zajištění komfortu, prodloužení aktivního života |
| Nemocnice - nedostatek náhradních bomb | Zásah vedení, zlepšení logistiky, stížnost/petice | Snížení rizika krizových situací, rychlejší péče |
| Umělec vystupující s kyslíkovou podporou | Úprava vystoupení, sezení, přizpůsobení tempa | Umožní pokračování v práci, zachování kontaktu s publikem |
| Psychická podpora | Rodina, přátelé, psycholog, skupiny sdílení | Zlepšení psychického stavu, motivace |
Když pro nás nějaký interpret hodně znamená, může to bolet podobně jako ztráta někoho blízkého. To, že třeba Michaela nepotkáš osobně, ale neznamená, že to, co pro Tebe znamená, není skutečné. Něco z něj, a i z ostatních, tady zůstalo právě v hudbě. Možná by teď mohlo pomoct netlačit na sebe a prožít to, co cítíš, např. plakat, když jsi smutná. Zároveň bych Ti přála umět ten smutek prožít, ale nenechat jej úplně převzít kontrolu - třeba si pustit jednu písničku, která tě spíš uklidňuje, nebo jim třeba napsat dopis, do kterého napíšeš, co bys jim chtěla říct.
tags: #když #máš #kyslíkovou #bombu #písnička
Copyright © pohodanovapec.cz
