Copyright © pohodanovapec.cz 
V textu zasazení Erbenova díla do kontextu českého národního obrození a romantismu se prolínají hlavní myšlenky o morálních vazbách, trestu a osudu. Téma článku vychází z dermis většího celku: sbírky Kytice, která vznikla po dlouhém tvůrčím úsilí a je považována za základ moderní české balady. Výchozí látkou Kytice jsou české báje, proměněné do osobitého uměleckého tvaru; dělí se na 12 balad v prvním vydání (1853) a 13. baladu Lilie přidanou ve druhém (1861). Těžištěm díla je tragický vývoj postav, kde hřích a trest bývají sprovozňovány nadpřirozenými silami či samotným osudem.
Kytice je lyricko-epická skladba, která svým vyprávěním kombinuje prvky balady a pohádek; její formální výstavba bývá spojována s rýmovým schématem ABAB nebo AABB, s občasnými výjimkami. Erben uspořádal básně do „zrcadlové kompozice“, kdy první báseň má odpovídající téma k poslední, druhá k předposlední a tak dále. Děj se odehrává většinou ve venkovském prostředí: vesnice, chalupa, les, jezero, hřbitov či hrad. Vypravěčem je er-forma, tedy vševědoucí autor, jenž zachycuje myšlenky postav a jejich činy.
Jazyk díla je archetypálně starší a obsahuje řadu archaismů a literárních prostředků: metafory, epizeuxis, anafory, zvukomalbu a další. V remarku se klade důraz na jednoduchost vyprávění, krátké věty a jistou strohost. Všechny básně ani v případě sensu nejsou zmatečné; naopak, jazyk je přístupný a balady vycházejí z lidové slovesnosti, kterou Erben pečlivě sbíral a zpracovával.
Metafora matky a dítěte jako symbolu české identity; dívka na Velký pátek nachází v jeskyni bohatství, avšak zlaté zlato se promění v kámen a matka ztrácí svobodu i dítě; mateřská láska a hřích vůči ní jsou zobrazeny jako klíčové pro pochopení morálního kodexu v díle.
Báseň sleduje pět částí o chudé ženě a jejím synovi; však v závěru zjistí, že skutečná hodnota spočívá v rodinném životě a v touze po dítěti, nikoli v bohatství. Dřívější a pozdější části ukazují proměnu postavy mezi chamtivostí a pokorou.
příběh o samotě a krutosti v knize Kuře melancholik
Je o dívce, která šije svatební košile a čeká na milého, jenž se v noci objeví a odvede ji na hřbitov; zkoumá se zde motiv střetu světla víry a temného osudu, kdy košile i modlitby selhávají proti moci smrti.
Klasicita balady s nápadným dramatickým okamžikem: matka vyvolá Polednici, aby ukázala svou autoritu nad dítětem; Polednice přijde a vyvolá střet mezi rodičem a ztraceným pokojem dítěte.
Balada o Dorničce a její maceše, zde se prokáže krutost rodinných vztahů a zklamání; zlatý kolovrat odhalí skutečnou podobu královny a Dorničiny rodiny, a to díky živé vodě a oživujícímu zásahu stařečka. Král zjistí pravdu a Dornička je zachráněna.
Čtyři dílčí části, které sledují dvě dívky - Hanou a Marii - a jejich vidění během štědrého večera. Hana vidí svatbu; Marie vidí smrt; tento konflikt ukazuje rozdíl mezi očekáváním a realitou a funguje jako morální zkouška pro dívky.
Balada o vdově, která nachází novou lásku; u hrobu prvního muže se objevuje bílý holub, jenž symbolizuje připomínku minulosti a tíhu viny, která ji sžírá.
osud dítěte a zvířete v naturalistické literatuře
Poutník míří do pekla, aby získal zpět svůj úpis; zkoumá mučivé prostředí pekla a vyvolává konfrontaci s ďáblem, jenž vyžaduje obětování; nakonec poutník získá odpuštění prostřednictvím modlitby a pokání, a to díky Záhořově loži, které působí jako největší trest.
Balada o dívce, která neposlouchá radu matky a padá do rukou vodníka; po svatbě má dítě, ale vný tím trpí; matka ji vyzývá, aby se vrátila domů; vodník ji nakonec propustí jen s poměrně krutými podmínkami.
Muž se snaží odstranit vrbu, která odnáší duše jeho ženy; po zrušení té kletby mu dojde, že vražda ženy je důsledkem jeho hněvu, a nakonec se oplácí a uvádí do života kolébku a rod; z netrpělivosti a krutosti vyplývá ztráta manželky a dítěte.
Mladá panna je pohřbena mimo hřbitov; z jejího hrobu vyroste lilie; šlechtic ji chce přesadit, lilie se v noci oživí a ožení se s ním; avšak tragické důsledky souvisejí s rodinným konzumem původní viny; matka zničí lilie světlem slunce a zabije i vnuka.
Poslední balada v Kytici, která shrnuje proroctví o budoucnosti českého národa; zmiňuje moudra Libuše a Svatopluka a vyzdvihuje potřebu porozumění a národní identity; považuje se za myšlenkový vrchol sbírky.
Erben byl archivářem města Prahy, aktivně se věnoval vědecké práci a ve své tvorbě se odráží romantismus - umělecký směr, který do české literatury dorazil v 30. letech 19. století a spojil se s Národním obrozením. Jeho dílo reprezentuje třetí fázi obrození, kdy se sběratelství lidových písní, pověstí a ukrajních textů a jejich přetváření do literárních děl staly důležitým nástrojem národního vědomí a sebeuvědomění. Erbenovým cílem bylo ukázat morální principy a důsledky porušování mravních a přírodních zákonů prostřednictvím lidových příběhů a mýtů, čímž se stal zakladatelem moderní české balady a důležitou postavou českého romantismu.
Balady v Kytici se vyznačují archaismami, jednoduchým a úsporným jazykem, ale bohatou symbolikou a výraznými prostředky jako metafory a repetice. Erben propojil jazyk lidových písní s estetickými postupy romantismu, čímž vytvořil dílo, které je čitelné i v současném kontextu a nadále inspiruje čtenáře a studenty k maturitní přípravě.
Copyright © pohodanovapec.cz
