Copyright © pohodanovapec.cz 
Novela Kuře melancholik od Josefa Karla Šlejhara je mistrným dílem, které zkoumá temné stránky lidské povahy a utrpení nevinných. Příběh Kuřete Melancholika začíná tragickou událostí - úmrtím matky malého chlapce, který si pro svůj nízký věk plně neuvědomuje, co se stalo. Po smrti milující matky zůstává chlapec s tvrdým otcem, který nemá pro něj ani špetku citu, a s macechou, která je k dítěti krutá a bezohledná.
Josef Karel Šlejhar (1864-1914) je jedním z mála českých spisovatelů uchylujících se k naturalismu, jehož jméno a dílo je veřejně známé. Autor novely Kuře Melancholik, Josef Karel Šlejhar, je významným českým spisovatelem a představitelem naturalismu. Novela vznikla v 2. polovině 19. století a počátku 20. století a je pozoruhodnou ukázkou z tvorby vůdčího představitele českého naturalismu 2. poloviny 19. století.
Naturalismus této povídky tkví především v tom, že Šlejhar staví děcko, lidského tvora, a odstrkované kuře na stejnou rovinu. Jako všichni naturalisté i Šlejhar vychází z pojetí člověka jako tvora, pro něhož zlo, sobectví a násilí jsou přirozené sklony, vítězící nad city, obětavostí a pocitem soucitem. Vznikl v 70. Zatímco realismus si jako hlavní postavy vybírá průměrné lidi, naturalismus se zaměřuje na něčím výjimečné osoby (tzv. surový život na venkově).
Časoprostor není v díle přesně uveden, lze ho ale odhadovat do období autorovy tvorby, tedy do 19. století a přelomu 19./20. století; děj se odehrává na venkově - v Podkrkonoší. Děj novely je rozvíjen chronologicky, sledujeme události tak, jak jdou za sebou.
| Postava | Charakteristika |
|---|---|
| Dítě | Malý, nemocný chlapec, bezejmenný, oběť neustálého týrání |
| Kuře | Malé černé kuře, symbol osamělosti a odstrkovanosti |
| Otec | Tvrdý, necitlivý, po smrti ženy se zamiluje do nové ženy |
| Macecha | Hlavní antagonistka, sobecká, necitlivá, systematicky chlapce týrá |
| Katla | Služebná, která má chlapce ráda a pokouší se mu pomoci |
Povídka vypráví tragický příběh malého, bezejmenného dítěte a jeho jediného přítele - nemocného kuřete. Po smrti matky a vyhnání hodné chůvy Katky se dítě cítí opuštěné a osamělé. Krátce po smrti matky si otec vezme novou ženu, která se stává paní statku; teta nejprve dítěti nadbíhá a rozumí mu, po svatbě jej ale chápe již čistě jako přítěž, přestává mu vycházet vstříc. Později macecha chlapce vyloženě trápí a nechává jej strádat tělesně i duševně.
příběh o samotě a krutosti v knize Kuře melancholik
V domě je nikým nemilované, ostatní na něj jen křičí a trestají ho. Dítě je vyháněno od stolu, spí na slamníku a dostává chatrné oblečení. Chlapec hubne a jeho zdravotní stav se rapidně zhoršuje. Když je chlapec už příliš slabý na to, aby vstal, macecha je ráda, že má od něj klid. Když kuře onemocní a umírá, chlapec to velmi těžce nese. Po jeho smrti ztrácí poslední smysl života a propadá zoufalství.
Jediný tvor na statku, který dítěti rozumí, je slabé, odstrkované a smutné kuře, mládě, jehož jeho matka také nepřijala, přesto je stále plné naivity, hravosti a důvěry. Stejně jako dítě. Dítě se s ním ztotožňuje, pečuje o něj a vidí v něm jediné teplo a pochopení, které mu v životě zbylo. Naturalismus v povídce spočívá v tom, že oba tvorové se nacházejí v situaci, kdy si musí k přežití pomoci jakýmikoliv prostředky.
Už nezáleží na tom, že jedna z trpících bytostí je člověk, tvor obdařený rozumem a citem, a druhá pouze zaostalé kuře; autor tak poukazuje na to, že v konečném důsledku jsme všichni pouze výtvory matky přírody. Společný osud dítěte a kuřete vyjadřuje syrové pojetí existence, kde přežívání převažuje nad ideály a lidskostí.
Zajímavé je to, jaké stanovisko zaujímá vypravěč. Do děje vstupuje sice pouze nárazově a ne příliš nápadným způsobem, ale zcela jasně přijme k maceše a jejím služebníkům krajně nedůvěřivý postoj. Macechu vypravěč od počátku vidí jako zlou a zákeřnou falešnici. Navenek neudělá nic, co by se dalo odsoudit, ale danou věc prezentuje jako nevyhnutelný čin, jenž poručí provést služebnictvu.
Autor umně užívá nejen jazyka, ale především kontrastu; kontrast harmonie přírody s krutým venkovním světem a pozdějšími situacemi je stálým prvkem textu. Šlejhar do suše vyprávěné reality často vkládá zdrobnělá slova, která vypadají velmi nepřirozeně. Použitý jazyk je poměrně složitý a zastaralý, četně se zde vyskytují přechodníky (nesouc, vyběhnuvši) a infinitiv zakončený -ti, což textu dodává archaický ráz.
Kytice v kontextu české romantické tradice
Novela je velmi krutě dojemná, typicky naturalistická. Neskutečně silný příběh, který chytne za srdce. Velice smutný a krutý příběh, jež se mi špatně četl. Kuře melancholik je velice smutné dílo. Naturalistická novela, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale rozhodně nad ní budete přemýšlet jeden týden.
Čtenáři hodnotí dílo různě: někomu archaický jazyk může vadit, jinému zase donutit se na čtení plně soustředit. Ta bezmoc a zoufalství, proti kterým se dítě nemůže bránit, jsou tu téměř hmatatelné. Příběh určitě je silný a má svou hodnotu; na rozbor v hodinách literatury zajímavé, ale sama od sebe by jej některé čtenáře nelákalo.
Hlavním tématem je syrové zobrazení lidské krutosti a utrpení nevinného dítěte, které je týráno macechou. Autor ukazuje, jak bezcitnost a zloba dospělých ničí nevinný život. Poukazuje na špatnosti společnosti, úmrtí jednoho z rodičů či na dětskou bezmoc. Důležité téma novely tvoří také šikana a domácí násilí.
Šlejharovo dílo pravděpodobně čerpá inspiraci z autorovy životní zkušenosti, jeho celoživotní rodinné i existenční problémy byly téměř jistě jednou z hnacích sil jeho tvorby. Novela z vesnického prostředí o utrpení malého dítěte je pozoruhodnou ukázkou naturalistického přístupu, kdy autor šokujícím způsobem upozorňuje na syrové detaily a vyvolává u čtenáře hluboce pesimistické nálady.
„Byla hluboká a neprůhledná noc. Povstalo tu děcko na lůžku. Vidělo ve tmě a slyšelo v tichu smrtelných svých mrákot. To byla ona, již slyšelo a vidělo. Vztáhlo ručinky do tmy, po jasném jejím zjevu z temnot vystupujícím vztáhlo ručinky. ‚Maminko!‘ zašeptaly mroucí rty zvukem opanovavší svrchované naděje. Ticho zas; matka si děcko vzala.“
Tak silné pasáže dokazují, jak Šlejhar dokázal na pár stránkách napsat něco doopravdy silného a smutného. I navzdory hromadě přechodníků se četlo snadno a rychle. Kolik obrazů, scén a hudby takový filmař potřebuje k vyjádření komplikované emoce? A teď si vezměte, že k tomu máte jen inkoust a papír. A jak silně to lze svést? Silně!
tags: #slejhar #kure #melanchlik #o #dele
Copyright © pohodanovapec.cz
