Jde o naturalistickou povídku vydanou v roce 1880, která zobrazuje témata prostituce za prusko-francouzské války, vlastenectví, morálních dilemat a rychlého odsouzení tehdejší společnosti. Maupassant zde vykresluje realitu krizového okamžiku, kdy se lidé chovají podle společenské potřeby a sobectví, často bezohledně vůči slabým.
Guy de Maupassant (1850-1893) je představitelem kritického realismu a naturalismu, který v dílech kritizuje společnost všech vrstev a vyjadřuje cit i shovívavost k lidským slabostem, avšak s břitkou ironií a úderností. Byl svědkem prusko-francouzské války; sám ji prožil a její zkušenosti promítl do svých textů. Jeho styl je znám pro hutný, úsporný jazyk na krátké ploše, dramatickou kompozici a pronikavou psychologii postav.
Kulička (Boule de Suif) je krátká próza žánru povídky, charakteristická er-formou vypravěče, který zůstává objektivní a nezúčastněný. Děj se odehrává v Normandii během prusko-francouzské války; hlavní postava Alžběta Roussetová, známá jako Kulička, je prostitutka s korpulentní postavou, avšak s citem pro vlastenectví a morální zásady. Děj sleduje skupinu cestujících, jejich vzájemné vztahy a tlak okolností, které odhalují jejich skutečné charaktery.
Struktura díla je chronologická a událostně soustředěná na několik dní. Důraz je kladen na popisy prostředí, zimy a nouze, které vytvářejí vypjatou atmosféru. Kompozice odráží realistické postupy: krátké kapitoly, střídání scén, střet mezi idealismem a pragmatismem a postupné odhalování morálního pokrytectví vyšších vrstev.
Hlavní myšlenka díla kritizuje pokrytectví a morální úpadek vyšších vrstev, které v krizové situaci odhazují své „zásady“ a využívají ty, kterými opovrhují. Jídlo slouží jako symbol přežití a solidarity; zpočátku Kulička dá ostatním jídlo a svou obětavost rozděluje, což je výchozím momentem, ze kterého se odvíjí další vývoj charakterů. Postupně však okolnosti a tlak společnosti vedou k interrogaci vlastenectví a morální integrity, když se spolucestující pod tlakem rozhodnou Kuličku obětovat pro zajištění dopředu vytyčeného cíle (odjezd do Le Havre).
Za klíčové lze považovat: epizodu se sněhem, nouzi a izolaci Kuličky, odměřenost a pomluvné prostředí, které se k ní po vítězství nad důstojníkem obrací; a rovněž otázku, zda je vnitřně mravná ta osoba, která se neúnavně obětuje, nebo ti, kteří vnitřně zůstávají pošpinění. Tím Maupassant ukazuje, že morálka není statická a že společenská hierarchie může v krizi zklamat.
Realismus a naturalismus se projevují v bohatých popisech prostředí a postav, v popisech zimy, hladu a sociálních tlaků. Použití er-formy a spisovného jazyka s občasnými hovorovými prvky dodává autentický charakter vyprávění. Přirovnání a detailní popisy usilují o plastické zobrazení situací a psychologických stavů postav. V textu se objevují prvky ironie a kritického odstupu, které umožňují čtenáři vnímat realitu tehdejší společnosti bez zbytečné romantizace.
Postava Kuličky je popsána s nádechem noblesy i vnitřního boje, kdy “lehkomyslná” povaha společnosti kontrastuje s jejím skutečným morálním postojem. Důležitou roli hraje symbolika jídla: počáteční sdílení zásob a následný nedostatek potravin po tom, co se Kulička podvolí, odhalují křehkou morální deviaci ostatních a jejich schopnost zapomenout na vzájemnou solidaritu při vlastním prospěchu.
Povídka zapadá do širokého proudu realismu a naturalismu druhé poloviny 19. století, který reaguje na sociální a ekonomické rozpory kapitalistické společnosti a ukazuje problematiku třídních rozdílů, vlivu války na morální struktury společnosti a kritiku náboženství či náboženského konzervativismu. Maupassantův svět vnímají jako komplexní soubor postav a situací, které odrážejí realitu tehdejší doby a její posun k modernímu postoji vůči společnosti a lidské odpovědnosti.
V kontextu literatury 19. století představuje Kulička významný milník Maupassantova tvůrčího rozvoje, kdy jeho dílo ukazuje, jak rychle se lidé dokážou přizpůsobit tlaku okolností a jaký dopad na čest a morálku má sociální hierarchie v čase krize.