Copyright © pohodanovapec.cz 
Koncem srpna vyšlo poslední číslo tištěných Lidových novin. Skončila éra jednoho titulu s bohatou historií, ve skutečnosti ale „skončily“ dřív. V momentě, kdy je koupil politický podnikatel Andrej Babiš, aby o něm podle jeho přání psaly pravdu. Loajalitu prokázaly desítkami kauz, jimiž byly proslulé.
Lidové noviny založil Adolf Stránský před 131 lety. Přispívali do nich Ferdinand Peroutka, Karel Čapek, Josef Čapek, Eduard Bass, Rudolf Těsnohlídek, Jiří Mahen, Karel Poláček a další známá jména, ale i prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Edvard Beneš. Největšího věhlasu dosáhly za první republiky. Komunisté je zastavili v padesátých letech, ale v závěru normalizace na jejich tradici navázali chartisté vydáváním samizdatu téhož jména. Po pádu komunismu byly jediným nezávislým deníkem, který neměl nic společného s předlistopadovou žurnalistikou.
Nevědí, s kým mají tu čest. Punc seriózního deníku si Lidové noviny udržely i v době, kdy je vlastnil německý vydavatel, který do jejich obsahu nezasahoval. Usoudil, že bez silné mediální podpory nebude mít šanci. Proto si koupil zhruba třetinu mediálního trhu, a to byl počátek dalekosáhlých změn tuzemské mediální scény.
„Já můžu tady veřejně prohlásit na zdraví mojich čtyř dětí a dvou vnuček, že já v žádném případě nebudu nikdy zasahovat do práce redaktorů v Mafře,“ prohlásil Babiš v České televizi krátce předtím, než akvizici schválil antimonopolní úřad. Byla to jedna z mnoha jeho lživých mystifikací. Vzápětí zavolal do Lidových novin redaktoru Kálalovi a žádal vysvětlení, proč nenapsaly o jeho tiskové konferenci. „Kdo vám to řekl, že o tom nemáte psát? Vladimír jak? Křivka? A vám to jako připadá v pohodě?… Mějte se fajn…,“ pravil doslovně a položil telefon.
Tím byl určen ráz nových poměrů. Nastal hromadný exodus z Lidových novin a sesterské Mladé fronty DNES. Do redakcí byli dosazeni noví zaměstnanci, kteří pochopili, k čemu mají deníky mediální divize Agrofertu sloužit. Zadání bylo jasné. Ignorovat citlivé kauzy svého majitele a torpédovat jeho politickou i obchodní konkurenci. Často prostřednictvím dehonestačních kauz a mediálních kampaní čítajících desítky textů.
Lidové noviny v tomto směru bodovaly hlavně v éře Babišova přítele, šéfredaktora Istvána Léka, ale svůj díl práce odvedly i později. Zaměření deníku ani redakce se nikoli náhodou neměnily ani po prodeji Mafry skupině Kaprain Group jako vedlejší součást balíčku s chemičkou Synthesia v únoru letošního roku. Tištěné Lidové noviny, jež paradoxně pod celou dobu používaly podtitul „nezávislý deník založený v roce 1893“, tuto transakci přežily jen půl roku. Připomeňme si některé výbušné kauzy, jimiž posloužily svému majiteli.
V dalším sledu kauz a tlaků se objevuje snaha o tom, co má být médium a jaké poselství má šířit. Zároveň se rozvíjejí debaty o vlivu vlastníků na redakční autonomii a o tom, zda média mohou či nemohou sloužit politickým záměrům.
Proč skončily Lidové noviny? Rozsah problémů a jejich časová hloubka ukazují, že nejde jen o ztrátu z tištěného prodeje. Rozsah a tempo změn vynucují otázky, zda zůstane tradiční redakční model a jaká bude role webového zpravodajství. Dnes bude držet prapor „jen“ čtenější Mladá fronta DNES. Rozhodně neplatí, že jediným důvodem konce Lidových novin byla jejich ztrátovost.
Prodejní čísla tištěných médií klesají napříč trhem. Podle trendů nelze vyloučit, že v následující dekádě skončí některé další tituly. Zájemci o koupi se objevují, ale často existuje dohoda, že odepsané tituly nebudou pojištěny jiným subjektem. Politický podnikatel se k nim zachoval stejně jako k mnoha bývalým spolupracovníkům: když už nepotřebuje, zlomí nad nimi hůl.
Web Lidovky.cz zůstane a bude rozšířen o názorové příspěvky. Mafra uvedla, že končí samostatné vydávání tištěných Lidových novin a že zůstane webový portál, rozšíří se obsah a sloučené přílohy Orientace. U Hospodářských novin zůstávají prodejní čísla nízká a předplatitelé se soustředí zejména na firemní zpravodajství; avšak s příchodem nových technologií a sociálních sítí se mění preference čtenářů. Papír je podle nich v současnosti „mrtvý“; web a sociální sítě dominují.
Tradice Lidových novin sahá do konce 19. století. První číslo vyšlo v Brně v prosinci 1893. V meziválečném období získaly významnou roli: redaktoři jako Karlo Čapek a Eduard Bass, kteří posléze působili i jako šéfredaktoři. Ferdinand Peroutka patřil mezi výrazné postavy a po válce vedl deník, jenž se přejmenoval na Svobodné noviny. V současnosti jejich odkaz žije především v online prostoru prostřednictvím webu lidovky.cz, který bude nadále rozvíjen a obohacen o glosy a veřejné komentáře.
Vydavatel Mafra oznámil, že od září již nebude vydávat papírové Lidové noviny. Web lidovky.cz zůstane a posílí se jeho obsahovou sekcí; prodej tištěných výtisků se snížil na několik tisíc kusů denně. Přesto zůstává řada čtenářů - zejména předplatitelé - kteří vzpomínají na slavnou minulost a vztah k médiu, které formovalo veřejný diskurz v uplynulých desetiletích.
Skupina Mafra ke konci srpna přestane vydávat tištěné Lidové noviny. Zpravodajský web Lidovky.cz zůstane a jeho obsah se rozšíří, zejména o názorové příspěvky.Hospodářské noviny jsou na tom v číslech ještě hůř; předplatitelé bývají firmy, které chtějí mít přehled, avšak významná je změna v tom, že důležité je webové a sociální médium. Kaprain Group - nový vlastník Mafry - by se podle analytiků mohl rozhodnout pro změnu v dlouhodobém horizontu.
Na závěr lze říci, že Lidové noviny zůstávají významnou součástí české mediální historie. Jejich příběh odráží proměny společnosti, ekonomiky a role tisku vůči novým digitálním formám.
Copyright © pohodanovapec.cz
