Copyright © pohodanovapec.cz 
Veprova konzerva sekera historie a vyznam propojuje bohatou minulost sekery s jejím dnešním významem v různých profesích a každodenním životě. Ať už si ji vyrobili kluci v přípravě na pohádkovou bitvu, nebo ji později dostali na starost při sekání dříví, většina mužů někdy držela v ruce sekeru. Málokdy jim ale dojde, jakou má na první pohled běžný a jednoduchý nástroj bohatou historii.
První sekery bychom našli už v pravěku. Z opracovaného pazourku a rozštípnutého kusu dřeva si ji vyráběli už první lidé. A není divu, byla neuvěřitelně praktická. První doložená topůrka jsou stará kolem osmi tisíc let. Díky dalším objevům se vyvíjela i sekera. Místo pazourku a dalších kamenů se k její výrobě začal používat bronz, později železo, ocel a další kovy.
Dnes si sekeru nejčastěji spojíme se štípáním dříví, dřív ale měla mnohem více významů. V minulosti sloužila hlavně jako sečná zbraň. Populární se stala hlavně díky Vikingům, kteří si své bojové sekery kovali podle speciálních postupů. Ve vzduchu s ní za válečného pokřiku mávali od 6. do 9 století Langobardi, Germáni i Keltové. To ale nebylo vše. Stejnou zbraň používali i Slované a kočovní nájezdníci z Východu. Použití bojové sekery bylo u všech národů prakticky stejné. V boji s ní sekali protivníkům končetiny a vrhali ji proti nepřátelům. Hlavní obranou proti útočníkovi se sekerou byl štít, proto se stal nedílnou součástí výzbroje.
Postupem let se funkce kované sekery rozšířila i do jiných sfér. Dřevorubci s ní káceli lesy, kati stínali hlavy. Aby spadla hlava, chce to pořádný rozmach. Stětí sekerou nebo mečem bylo ve středověku jedním z nejrychlejších a nejefektivnějších způsobů smrti. Na druhou stranu by s tímto tvrzením velká řada nebožtíků nesouhlasila. Aby se katovi podařilo napoprvé oddělit hlavu od těla, musel mít nejen obrovskou sílu, díky které se dokázal rozmáchnout i s mohutnou popravčí sekerou, ale musel se i správně trefit. To druhé ovšem nebylo tak snadné, zvlášť pokud s sebou odsouzený mrskal a snažil se vymanit z okovů. Často tak docházelo k situacím, kdy musel popravčí údery sekerou opakovat a muka odsouzence se dál prodlužovala. Podle svědků se po takovém oddělení hlavy pohybovala ústa a oči zemřelého ještě i několik desítek sekund. Fakt, že se na popravu mnohdy chodily dívat i děti, je pro nás dnes nepředstavitelný.
Popravy stětím dostaly později vylepšení. V době francouzské revoluce se rozšířil nový popravčí stroj, který svět dnes zná pod názvem gilotina. Sekera je za dva zlatý a topůrko za tolar. Už od pravěku se sekera skládá ze dvou základních částí, a to topůrka a hlavy. Hlava obvykle připomíná tvar klínu s otvorem, do kterého je pevně vsazené topůrko. To slouží jako rukojeť nástroje a představuje jakousi krátkou násadu, dříve ho zdobily ornamenty a symboly, jak bychom mohli vídat na vikingských sekerách. Na délce a tvaru topůrka přitom opravdu záleží. Díky jeho zpracování dokážeme sekeru správně vyvážit. Při vrhání sekery pak jeho kvalitu náležitě oceníš.
Zdálo by se, že dnes už sekeru nevyužíváme tak jako dřív, opak je ale pravdou. Neobejdou se bez ní například tesaři, hasiči, lesníci, nebo řezníci. Danému povolání se přizpůsobila i podoba sekery samotné. Tesaři používají různé typy tesařských seker, od malých po ty největší. Nejběžnějším typem takového nástroje je tesařská široká sekera, jinak zvaná širočina.
Broušení ostří sekery je jedním z nejdůležitějších kroků. První broušení sekery probíhá ve výrobě pomocí ostřícího kotouče. Poté je třeba ostří pravidelně udržovat vhodnými plochými pilníky, jednoduše po něm čas od času přejet krouživými pohyby proti ostří nástroje. Vyhni se elektrickým bruskám, které na první pohled zjednoduší práci, ale mohou také zahřívat kov, který se začne vlivem tepla rozpínat a ztrácet kvalitu. Výměna topůrka se po čase používání stane nezbytností. Je totiž nejnamáhanější částí nástroje a v případě, že je ze dřeva, může při práci prasknout nebo se rozštípnout. To s sebou přináší řadu nebezpečí, kterým by ses měl(a) raději vyhnout.
Pokud dojde k prasknutí nebo podobnému poškození, je nutné topůrko okamžitě vyměnit. Odstraň proto všechno dřevo z hlavy, a především oka sekery, což může být dost pracné. Opět se vyhni zahřívání kovu, proto dřevo nevypaluj. Mohl(a) bys tak nenávratně poškodit samotnou hlavu sekery. Její ostří se nesmí ohřát z důvodu nebezpečí prasknutí. Takto zahřáté a pomalu zchlazené ostří se také mnohem rychleji otupí a nejde dobře nabrousit.
Skladování sekery také není dobré podceňovat. Její místo je v suchém prostředí, kde odolá vlhkosti a případné korozi. Té předejdeš i potřením ostří vazelínou nebo dalším konzervantem určeným pro podobné nástroje. Po dokončení práce venku bys měl(a) outdoor sekeru do sucha otřít a zbavit všech nečistot ještě předtím, než ji uskladníš.
Pro mnoho Čechů znamenají letní měsíce dětské tábory, rodinné výlety do přírody nebo posezení okolo ohně pod širým nebem. Ti starší si možná okamžitě vybaví i vepřové konzervy, neoddělitelný základ tábornické gastronomie, bez kterého by před třiceti lety správný tramp do přírody nešel. Srovnání ingrediencí současných produktů s technickými normami pro výrobu „vepřového masa ve vlastní šťávě“ a lančmítu z roku 1978 ukazuje, že dnešní receptury často obsahují látky pro zvýraznění chuti a zahušťovadla jako bramborový škrob či guma euchema E 407a. Podle vyhlášky musí vepřová konzerva ve vlastní šťávě obsahovat alespoň 70 % masa, obsah vody nesmí překročit 70 % a obsah tuku nesmí být vyšší než 40 %. Laboratorní hodnocení dTest ukázalo, že většina vzorků splňuje limity, avšak u lančmítů byly výsledky často horší. U konkrétních značek došlo k podezření na přítomnost separátu a klamání spotřebitele. Vepřová konzerva Pikok a Hamé se ukázaly jako ve své kategorii relativně vyrovnané, u lančmítů zůstává prostor pro zlepšení.
Švestková vepřová panenka: Recept
Obecně lze říci, že konzerva jako pojem zahrnuje širokou škálu zásobníků pro dlouhodobé skladování potravin a dalších komodit. Plechové konzervy bývaly i skleněné nádoby; dnes se často nahrazují plasty a jiné materiály. Původ konzerv sahá do napoleonských válek, kdy Napoleon Bonaparte vyhlásil odměnu za způsob delšího uchování potravin pro armádu. Pařížský kuchař Nicolas Appert byl průkopníkem skleněných konzerv, o něco později přišly plechové konzervy s patentem od Petra Duranda. Moderní otvírání konzerv bývá řešeno předlisovanými místy a speciálními otvírači; ostré hrany vyžadují opatrnost při manipulaci.
| Typ | Využití | Materiál | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Vepřová konzerva ve vlastní šťávě | Potraviny, delší skladování | Ocelový plech, někdy cín | Minimální obsah tuku; nutnost deklarace masa |
| Lančmít | Masové výrobky pro rychlou spotřebu | Ocelový plech | Časté problémy s obsahem masa |
| Skleněné konzervy | Domácí zavařování, průmyslové potraviny | Sklo | Vynikající bariérové vlastnosti |
| Plechové konzervy | Různé komodity včetně chemikálií | Plech, často s plastickou vrstvou | Otevření vyžaduje náčiní |
V dnešní době se ukazuje, že sekera má stále své velmi praktické uplatnění: tesaři, hasiči, lesníci i řezníci s ní pracují a její podoba se přizpůsobuje konkrétním pracovním potřebám. Ať už jde o tradiční kování bojových seker Vikingů nebo moderní tesařské širočiny, důležitost správné údržby a vyvážení zůstává klíčová.
Copyright © pohodanovapec.cz
