Zavařování okurek je tradiční způsob, jak si uchovat letní úrodu a užívat si křupavou pochoutku po celý rok. Tento recept, který patří mezi ty nejjednodušší, nevyžaduje žádné složité vaření nálevu předem. Všechny ingredience se vkládají přímo do sklenice, což šetří čas i nádobí. Výsledkem jsou okurky, které si zachovají svou přirozenou chuť a svěžest.
Historie zavařování sahá daleko do minulosti, ale teprve v 19. století se díky objevu francouzského kuchaře a vynálezce Nicolase Apperta stalo zavařování běžnou metodou konzervace potravin. Appert zjistil, že pokud se jídlo uzavře ve skleněné nádobě a následně tepelně zpracuje, vydrží po dlouhou dobu. Jeho principy, které dnes známe jako sterilizace, jsou základem moderního zavařování.
Prakticky lze postup rozdělit na několik klíčových fází: přípravu zeleniny, skládání do sklenic, zahájení procesu zavařování a samotné skladování po sterilizaci. Milotické okurky připravíme bez vaření nálevu přímo do sklenic. Díky jednoduchému postupu zůstanou krásně křupavé a mají vyváženou sladkokyselou chuť.
Další varianta receptu nabízí použití cuket: do každé sklenice přidejte alespoň pět koleček křenu nebo jednu feferonku. Důležité je, aby voda v zavařovacím hrnci dosáhla teploty 90 stupňů a udržela se po celou dobu sterilizace.
Originální texty uvádějí i variantu s drobnými detailními rozdíly v poměrech surovin a délkami sterilace. Například částečný popis ukazuje, že sklenice o objemu 720-750 ml vyžadují specifické množství surovin a změny v postupu podle návodu.
Samosběr okurek a cuket v okolí
Bez vaření nálevu se tradiční „znojemský“ i další kořeněné varianty realizují zalitím horkou vodou a následnou sterilizací. Základ nálevu bývá voda, ocet, cukr a sůl, k nim se přidávají koření podle rodinných zvyklostí. Pro aromatičtější nálev lze použít hořčičné semínko, černý pepř, nové koření a další bylinky jako kopr, kopr, křen, česnek a chilli.
Podle jednoho z receptů jsou nejvhodnější malé okurky o délce 5-10 cm. Pokud jsou větší, lze je rozkrojit na půlky či plátky. Okurky je nutné důkladně očistit a optimálně skladovat čerstvé co nejblíže sklizni, aby zůstaly pevné a křupavé.
V některých receptech se používá sacharin, případně stévii, k dosažení sladké chuti bez nadměrného množství cukru. V případě potřeby lze cukr nahradit, což ovlivní konzistenci a křupavost finální výrobku. Po sterilaci je doporučeno sklenice nechat vychladnout dnem vzhůru ve vytříděném prostoru a následně skladovat na tmavém a chladném místě. Po otevření je vhodné uchovávat okurky v lednici a konzumovat co nejdříve.
Postup: Do dno sklenice vložte mrkev a cibuli, přidejte kopr, koření a případně další přísady, a naskládejte okurky. Zalijte je vychladlým nálevem a uzavřete. Sterilizace může proběhnout v hrnci, troubě nebo myčce podle vybraného receptu. Ihned po sterilaci okurky postavte dnem vzhůru a nechte vychladnout až do druhého dne. Poté skladujte na tmavém a chladném místě a po otevření skladujte v lednici.
Nakládané okurky a mateřské mléko