Copyright © pohodanovapec.cz 
Žádná jiná importovaná a zdomácnělá zemědělská plodina u nás nemá tak přesný “životopis”, jako okurka. První historická zmínka o znojemských okurkách pochází z 2. poloviny 16. století. První zmínka o znojemských okurkách pochází z roku 1572, kdy si tehdejší opat zdejšího kláštera v Louce Sebastian Freytag nechal dovézt semínka okurek z Uher.
Šebestián Freytág se zapsal do historie jako štědrý mecenáš, který se pustil do oprav zchátralých budov Louckého kláštera ve Znojmě, a také jako ten, kdo koncem 16. století přivezl semena planě rostoucí okurky z Uhr. V Indii se pěstovaly po celá staletí a hojně se používaly v medicíně. Předkové dnes pěstovaných okurek pocházejí zřejmě z himálajské oblasti severní Indie a jižní Číny, kde rostou na horských svazích do nadmořské výšky až 2000 m.
Lidé jí připisovali léčivou moc proti moru. Na Znojemsko přicestovaly okurky z Uher a údajně mělo jít o lék proti moru, ale to samozřejmě nefungovalo. Využití ale našly jinak. Obecně se vědělo, že to jsou rostliny dobré k ochlazení jakékoli tělesné horkosti, a tak se přikládaly na otoky.
Protože na Znojemsku bylo teplo a dostatek slunce, okurkám se v klášterních zahradách nadmíru dařilo a záhy se rozšířily po okolí. Slunečné klima, dostatek vody z Dyje do klášterního objektu dokonce kanálem svedené a úrodná půda. Okurkám se dařilo, a to tak, že se brzy začaly pěstovat i mimo klášterní zdi.
Háček to mělo. Ona je okurka dobrá zelenina, ale nevydrží. Znojemští nadbytek okurek prý nejdřív řešili nakládáním do soli (mléčně kvašené okurky) a do octa. Sklizené plody se uchovávaly nejčastěji v soli či octové vodě, ochucené koprem a majoránkou.
Od poloviny 19. století se okurky začaly zavařovat do typického sladkokyselého nálevu. Díky vynálezu sterilace se uchovávání této místní pochoutky ještě více zdokonalilo a na konci 19. století vznikají na Znojemsku první konzervárny. S vynálezem sterilace se otevřelo “pole neorané” - nové potravinářské odvětví - konzervárenství.
Ve 2. polovině 19. století se pěstování okurek přesunulo ze zahrad na pole. Teprve koncem 19. století zavedli zemědělci polní pěstování a vznikla celá řada prosperujících konzerváren. Prameny uvádějí, že po 1. světové válce bylo ve Znojmě 52 podniků, které se zabývaly konzervováním okurek.
Okurky začaly uchovávat prostřednictvím slaného a kysaného nálevu. Od poloviny 19. století se na Znojemsku začaly lahodné okurky uchovávat prostřednictvím slaného a kyselého nálevu a staly se velmi oblíbenou pochoutkou i na císařských dvorech. Až do 19. století se okurky na Znojemsku pěstovaly pouze na zahrádkách.
Po druhé světové válce vzniklo družstvo Znojmia složené ze zemědělců i zástupců města. V roce 1945 vzniklo družstvo Znojmia složené ze zemědělců i zástupců města. V roce 1953 vznikl spojením závodů Fruta Znojmo, Miroslav a Jaroměřice samostatný národní podnik Znojemská Fruta.
Družstvo začalo připravovat výstavbu velkého závodu, který začal fungovat v roce 1958. Výroba okurek byla tak prosperující, že i tehdejší režim, který preferoval výrobu těžkého průmyslu, nechal postavit na tehdejší dobu supermoderní konzervárnu. Kapacita činila 1500 vagonů výrobků ročně a postupně se zdvojnásobila.
V 80. letech patřil závod k největším konzervárenským podnikům země. Základem produkce byla výroba sterilovaných sladkokyselých okurek, kterých se vyrobilo až 15 tisíc tun ročně. Již tehdy se produkce vyvážela jak do tehdejších socialistických, tak i do kapitalistických zemí světa. Svého vrcholu dosáhla výroba v roce 1989 - 1990, kdy znojemská Fruta vyrobila téměř 30 tisíc tun produkce a zaměstnávala téměř 700 lidí.
Koncem 19. století ve Znojmě založil octárnu a konzervánu Moritz Felix. Jedno však zůstávalo stejné: firemní etiketa s černým kocourem Felixem. Občas koluje vysvětlení, že: „Felix podle staré zvěsti byl jakýmsi patronem opilců...“ Celý svět znal hrdinu němého filmu a komiksů - kresleného černého kocoura Felixe, který se ve filmu objevil někdy v roce 1919.
V roce 1939 uprchl Felix před Hitlerem do Švédska, kde se stal zakladatelem moderního konzervárenství. V roce 1943 přenechal vedení podniku manželce a vstoupil do československé zahraniční armády v Anglii a zúčastnil se bojů v Normandii. Koncem války působil jako styčný důstojník mezi československou vládou a americkou armádou. Po válce pokračoval v zahraničí v podnikání až do roku 1964, kdy podnik prodal a odstěhoval se do švýcarské Ascony. Působil i jako expert OSN pro průmyslové využití zemědělských výrobků.
Znojemští zastupitelé udělili v roce 2007 Herbertu Felixovi (1908 až 1973), který ve světě proslavil místní nakládané okurky, čestné občanství. U Felixů ale “… zatím šlo všechno dobře a zdálo se, že nic nemůže ohrozit prosperitu firmy, ani spokojený život rodiny. Pětilitrové sklenice s naloženými okurkami putovaly prakticky do všech evropských zemí. Brzy se podle amerického vzoru začalo i s nakládáním do plechovek.”
Značka Znojmia je tradiční značkou, která se proslavila především výrobou sterilovaných okurek. Kořeny této značky jsou neodlučně spjaty s dlouholetou tradicí pěstování a nakládání okurek na Znojemsku. Po roce 1990 okurky Znojmia ve Znojmě vyráběla konzervárna společnosti Znojmia a.s., která ale v roce 2002 zkrachovala.
Ochranné známky a recepty na výrobu okurek Znojmia následně přešly do rukou společnosti Hamé a výroba okurek se přesunula do Bzence. Takový je konec „znojemského rodinného stříbra“. Znojemská konzervárna je v konkurzu a dluží desítky milionů korun. Rozlehlý areál chátrá. Znojemští se nemohou zbavit pachuti z vytunelování podniku vyrábějícího produkt, na který byli právem hrdi.
V současnosti se pod značkou Znojmia vyrábí několik druhů nakládaných okurek podle původní receptury. A dnes? Znojemské okurky pod slavnou etiketou Znojmia vyrábí firma Hamé Babice, která značku odkoupila. Značku Znojmia totiž vlastní norský potravinářský gigant Orkla, který ji už dříve převzal od společnosti Hamé.
Okurky Znojmia mají specifickou chuť, která je ovlivněná především složením nálevu. Nedílnou součástí nálevu na sterilované okurky je kořeninový výtažek, který obsahuje koncertované výtažky z vybraných druhů koření (např. černého pepře, tymiánu, hřebíčku). Podstatnou součástí kořeninového výtažku na okurky je korpové aroma, které tak dolaďuje typickou chuť sterilovaných znojemských okurek.
Aromka Brno jako výrobce konzervárenských výtažků na znojemské okurky je nedílnou součástí této historie. Aromka Brno byla od 1960 obdobně jako Znojemská Fruta součástí národního podniku Fruta Brno. Aromka v minulosti vyráběla kořeninový výtažek, který byl nedílnou součástí tradiční receptu na výrobu znojemských okurek. V současnosti Aromka Brno i nadále navazuje na tradici výroby výtažků na sterilování okurek.
Pro domácí zavařování okurek znojemského typu je určen výrobek nálev na okurky, který umožňuje snadnou přípravu nálevu. Na vývoji tohoto “nálevu pro domácí použití” společnost spolupracovala s družstvem Znojemská okurka, které bylo v té době držitelem ochranné známky Znojemské okurky.
Ještě před pár lety byla sterilovaná okurka vyrobená ve Znojmě známa daleko za hranicemi. Pochutnávali si na ní Evropané, stejně jako Američané či Australané. Někdejší slávě sterilované pochoutky ale Znojemští už jen přihlíží s nostalgií a často s výhradami.
„Není nic horšího, než mazlavá okurka, která se rozmáčkne na jazyku jako bláto. Z jedné sklenice jsem vytahovala křupavé, ale i ty blátivé, mix jak v loterii,“ stěžovala si v obchodě Jarmila Kloudová z brněnských Žabovřesk. Navzdory výhradám věrnost proslulé značce zachovává. „Jsou dražší než ostatní a i když mě někdy zklamou tím, že jsou měkké, nálev mají pořád asi nejlepší,“ odpustila prohřešky.
Dnešní nabídka pod značkou Znojmia zahrnuje i další úspěšné výrobky, u kterých spotřebitelé vyžadují neopakovatelnou chuť Královny Zeleniny, tedy značky Znojmia - kvalitní sterilovanou jednodruhovou zeleninu a sterilované zeleninové směsi. Výroba sterilované zeleniny Znojmia splňuje ty nejpřísnější hygienické a technologické normy, které jsou stanoveny evropskou legislativou. Celý proces výroby je systematicky kontrolován jak při výběru surovin, tak při distribuci.
Dnes už se sice okurky ve Znojmě nevyrábějí, město ale každý rok v srpnu pořádá Slavnosti okurek. Na tradici výroby okurek ve Znojmě se po ukončení činnosti konzervárny společnosti Znojmia a.s. pokusilo navázat družstvo Znojemská okurka. Bohužel výrobu znojemských okurek ve Znojmě se už nepodařilo obnovit.
| Období | Událost |
|---|---|
| 1572 | Opat Šebestián Freytag dovezl semena okurek z Uher |
| 2. pol. 19. stol. | Začátek sterilace, vznik prvních konzerváren |
| Po 1. svět. válce | Až 52 podniků v okolí Znojma konzervovalo okurky |
| 1945-1958 | Vznik družstva Znojmia, výstavba moderní konzervárny (1958) |
| 1989-1990 | Vrchol výroby: téměř 30 tisíc tun produkce |
| 2002 | Zkrachování Znojmia a.s., přesun značky pod Hamé |
Zcela bez pochyby můžeme říci, že nejznámější českou sterilovanou zeleninou jsou nakládané znojemské okurky. Historie této oblíbené pochoutky s typickou sladkokyselou chutí je neodlučně spjatá s tradicí pěstování okurek na jižní Moravě a městem Znojmo.
tags: #znojemské #nakládané #okurky #historie #a #zajímavosti
Copyright © pohodanovapec.cz
