Copyright © pohodanovapec.cz 
Na kraji vesnice bydlela chudá rodina. Neměli žádný majetek, jen jednu jedinou kravku. Častokrát neměli ani co do úst vložit a žili jen z mléka, které maminka každé ráno nadojila a prodala na trhu.
Jednoho dne však kravka nedala ani kapku mléka. „Co jen budeme dělat? Co si počneme?” lomila rukama Honzíkova maminka. „Neboj se, maminko. Však si nějak poradíme. Vydám se do světa a najdu si nějakou práci,” uklidňoval ji Honzík. „Tolikrát jsme se už na práci vyptávali. Najít práci v těchto časech je tak těžké. Nedá se nic dělat, budeme muset naši kravku prodat,” rozhodla zoufalá maminka. „Půjdu tedy hned na trh a uvidíme, co se dá dělat,” souhlasil Honzík.
Vyleštil zvoneček na krávině krku, okolo rohů jí uvázal provaz a vypravil se na trh. Nešli dlouho, když potkali podivného stařečka. Byl malý, střapatý a něco si prozpěvoval. „Dobré ránko, chlapče. Kampak ses vypravil s tou krávou?” oslovil ho starý muž. „Pěkné ráno. Jdu na trh, prodat ji,” odpověděl uctivě Honzík. „Inu, vypadá zdravě. Koupil bych ji, ale nemám peníze. Mám jen pár fazolek ve váčku,” řekl podivín.
„Máš mě za hlupáka? Kdo by vyměnil krávu za fazolky?” rázně zavrhl jeho návrh Honzík. „Chlapče, to ale nejsou obyčejné fazolky. Když je v noci zasadíš, do rána ti vyrostou až do nebes,” snažil se ho přesvědčit stařeček. Honzík se nakonec nechal přemluvit a prodal mu krávu za pět fazolek.
Když se vrátil, vběhl do chaloupky, aby se mamince pochlubil, jak dobře pořídil. „Maminko, podívej, dostal jsem za naši kravku pět kouzelných fazolí!” nadšeně volal a natahoval k ní dlaň s fazolkami. „Cože? Jaké kouzelné fazolky? Obyčejné fazole to jsou, a tys je vyměnil za naši krávu! Kam jen jsi hlavu dal, ty nešťastníku? Teď už nemáme skutečně vůbec nic. Umřeme oba hlady.
gastronomie v českém pohádkovém filmu
Tento motiv směny chudého člověka za zázračné semínko je jádrem lidové pohádky, která se v průběhu staletí objevila v mnoha verzích a adaptacích, včetně divadelních a muzikálových přepracování. Původní anglická předloha Jack and the Beanstalk dala východisko celé řadě inscenačních proměn, v nichž je hlavní akcent kladen buď na dobrodružný rozměr, nebo na poetiku a komiku postav.
Hurle, burle, bác! Pohádka vypráví o mladém Jankovi, který tak dlouho chodí s hlavou v oblacích, až se v nich nakonec sám ocitne a nechce se mu zpět dolů. Nahoře se totiž seznámí s krásnou “oblačnou” dívkou Aster. Hru napsala na motivy klasické anglické pohádky (Jack and the Beanstalk) Iva Peřinová. Narozdíl od původní předlohy zvýraznila zápornou povahu obra, přidala poetickou funkci oblačné dívky Aster (která hrou na cello uspává každé ráno hvězdy, aby přes den nesvítily...) a hlavnímu hrdinovi Jankovi do vínku vložila mnohem více právě oné příslovečné “jankovitosti”. I díky tomu má příběh spád, údernost a humor.
Poetická pohádka pro čtyři herce a spoustu loutek (od javajek přes manekýny, malé marionety až po maňásky) je psána částečně ve verších. Režie se ujala Michaela Homolová, která v Naivním divadle již dříve nastudovala například inscenace Líný Lars a žabka kouzelnice, Zlatovláska či Písmenková polívka. O výpravu se postaral (v NDL poprvé hostující) slovenský scénograf Roman Anderle.
Když dívka vyrostla, přišel čas vdávání, do kterého se jí pranic nechtělo, protože mladého lidožravce nemohla ani vystát, a tak si celé dny stýskala a plakala. Když spánek se všichni uložili do jedné komory, a když nastala noc, dostalo staré lidožravé obřisko laskominu na lidské maso, a tak houklo na ženu: „Ženo, nebudu čekat až do svatby, dej mi to princátko hned!“
Tmou se opatrně přišourala stará lidožroutka a hmatala po hlavách, dokud nenašla tu, na které nebyla koruna, tu hbitě usekla a tělo přinesla muži, aby si pochutnal. Jenomže dívce bylo jasné, že tahle lež má nohy dlouhé jen do svítání, a tak vstala, sebrala z kouta sedmimílové boty, z kredence kouzelnou hůlku a ze šuplete kouzelnou fazoli, probudila prince a dali se na útěk.
Jak se kuchařka stala klauniádou: přečtěte si veselý školní příběh
Dyž uběhli pěkný kousek cesty, však měli sedmimílové boty, zeptali se kouzelné fazole, která znala odpověď na každou otázku: „Fazole jsi tu?“ „Ano,“ odpověděla fazole: „jsem tu! Ale vy si pospěšte! Lidožroutka si nazula sedmimílové boty a za chvíli vás má!“ Dívka máchla kouzelnou hůlkou a proměnila se v labuť a prince v rybník, na kterém labuť plavala. Přišla lidožroutka a sladkými slovy lákala labuť na břeh, ale to se jí nepodařilo, a tak šla s nepořízenou domů a milenci pospíchali pryč.
Za nějakou chvíli se opět zeptali: „Fazole jsi tu?“ „Ano,“ řekla fazole: „jsem tu! Ale stařena za chvíli také, neboť lidožrout jí vyčinil, že se nechala oklamat.“ Tak vzala dívka kouzelnou hůlku a proměnila sebe i prince v oblak prachu, ve kterém lidožroutka bloudila, až se nakonec obrátila s nepořízenou domů a ti dva pospíchali dál.
V jedné sceně dívka vzala kouzelnou hůlku do třetice a proměnila se v růži a prince ve včelu. Když přišla stařena, proměnu nepoznala a odtáhla zpět domů. Při téhle proměně dívka odhodila kouzelnou hůlku příliš daleko, takže se nemohli vrátit do své lidské podoby. Na útěku se ocitli v nějaké zahradě a pánbůh tomu chtěl, aby ta zahrada patřila matce té dívky.
Tak seděla včela celé dny na růži, a když chtěl květinu někdo utrhnout, tak ho bodla. Jednoho dne se stalo, že sama královna šla do zahrady, a když tu překrásnou květinu viděla, chtěla si ji utrhnout. Ale přiletěla včelka a bodla ji do ruky tak silně, že ji hned pustila, ale přece jen ji trochu nalomila. Tu viděla, že z rány teče krev, a tak ihned zavolala jednu vílu, aby tu růži odčarovala. A tak královna nakonec poznala svou dceru a byla ze srdce ráda.
Vystrojili těm dvěma velkou svatbu, na kterou sezvali mnoho hostů; ti přišli odění v nádherných šatech, ve svatebním sále svítilo tisíce světel a tancovali až do bílého rána.
Jaký je význam pohádky Jack a kouzelná fazole?
Hru napsala na motivy klasické anglické pohádky (Jack and the Beanstalk) Iva Peřinová. Poetická pohádka pro čtyři herce a spoustu loutek (od javajek přes manekýny, malé marionety až po maňásky) je psána částečně ve verších. Režie se ujala Michaela Homolová, která v Naivním divadle již dříve nastudovala například inscenace Líný Lars a žabka kouzelnice, Zlatovláska či Písmenková polívka. O výpravu se postaral (v NDL poprvé hostující) slovenský scénograf Roman Anderle.
Na inscenaci tak působí kombinace lidové pohádkovosti, poetiky hudebního vyprávění (např. postava Aster, která hrou na cello hrává hvězdám), a loutkové, často karikaturní vizuální stránky. To všemu dodává punc hravosti a často i nadsázky, která ladí s původním materiálem, aniž by mu ubírala na křehkosti andělsky zasazeného motivu zázraku.
| Motiv | Tradiční pohádka | Muzikální adaptace |
|---|---|---|
| Výchozí situace | Chudoba, prodej krávy | Stejná, zdůrazněna dramatická linka |
| Kouzelné předměty | Fazole, sedmimílové boty, kouzelná hůl | Fazole + hudební motivy (Aster), loutky jako symboly |
| Postavy | Chlapec (Jack/Honzík), starý muž, obr | Janko/Jank, Aster jako oblačná dívka, rozšířené charaktery |
| Estetika | Lidová jednoduchost, morální ponaučení | Poetika, humor, loutky a hudba |
Motiv kouzelné fazole je jednoduchý a univerzální: drobný čin, malé semínko či rozhodnutí mohou mít následky ohromných rozměrů. V lidových verzích mívá příběh morální rozměr - varování před lehkomyslností, nebo naopak oslava odvahy a vynalézavosti. V divadelních adaptacích a muzikálech se tento motiv rozvíjí do vrstevné kompozice, do které vstupuje hudba, vizuální symbolika a práce s loutkami.
Poetická pohádka pro čtyři herce a spoustu loutek je psána částečně ve verších, což inscenaci dává rytmus a hudební kvalitu. Režijní přístup dokáže zdůraznit komický i tragický prvek, často současně, a díky tomu má příběh spád, údernost a humor.
Takové inscenace přitahují nejen děti, ale i dospělé diváky, kteří ocení symboliku, nadsázku a dialog mezi tradicí a moderním divadlem.
Copyright © pohodanovapec.cz
