Copyright © pohodanovapec.cz 
Jack a kouzelná fazole je anglická pohádka, která v Čechách není tak známá jako jiné klasiky, přesto v sobě nese bohaté symbolické vrstvy a vnitřní logiku, jež umožňují rozbor jak pro děti, tak pro dospělé. Níže uvádím podrobný děj příběhu a interpretaci jeho motivů, využívaje texty a poznámky z dostupného materiálu.
Pohádka vypráví o mladém Jankovi, který tak dlouho chodí s hlavou v oblacích, až se v nich nakonec sám ocitne a nechce se mu zpět dolů. Jack žije ve dvou světech. Jedním je svět, kdy je doma s matkou sám. Zde je reálná matka vnímaná jako chudá vdova. Otec jako by neexistoval.
Jack věří, že je jeho kráva kouzelná. Taky věří, že jeho táta není mrtvý, ale bylo na nebesích, kde mu šetří peníze, až se to bude hodit. A potom se dozvím, že nevěří tomu, že ty fazole jsou kouzelné? Asi kdyby mu to řekl táta, tak k tomu věří. Krásná idealizace mužského vzoru. Protože když vyrostou, může být s tátou.
Druhým světem Jacka jsou situace, kdy je reálný otec doma - tím je obr na nebesích a jeho manželka obryně je tedy druhou instancí jeho reálné matky, která se ovšem před reálným otcem chová k Jackovi poněkud jinak, než když jsou spolu doma sami. Jakožto partner matky soupeří Jack se svým otcem o to, kdo udělá matku šťastnější, a tak krade obrovi-otci různé věci.
V klasickém pojetí se děj odvíjí takto: chudý Jack má doma jedinou krávu, kterou jde prodat do města. Místo peněz však získá několik kouzelných fazolí. Matka ho za to vyčítá a Jack na čas své rozhodnutí litovat musí. Fazole ale vyrostou přes noc v obrovský fazolový stonek sahající až do nebe. Jack vystoupá nahoru, kde objeví svět obrů, setká se s obří dívkou (v některých interpretacích poetická figura Aster či „oblačná“ dívka), ukradne obrovi poklady a nakonec obra zabije - návrat do „reality“ je v pohádce dosažen například přeseknutím stonku sekerou a pádem obra.
Mírové přesahy a symbolika v pohádce o Jackovi
Klasická britská pohádka se dočkala mnoha adaptací. Klasická britská pohádka se dočkala nového filmového zpracování z rukou Bryana Singera v rozmáchlém hollywoodském stylu. Ani takové jméno s obrovským rozpočtem k dispozici však vždycky nezaručuje výjimečný filmový zážitek.
O Jackovi a jeho eskapádách na fazolovém stonku slyšel v životě asi každý, takže aby tvůrci neomílali pořád to samé, smíchali vlastně klasické pohádky dvě a ještě něco navíc. Tu u nás méně známou - pohádku o Jackovi, zabijákovi obrů z Artušovské doby - nasadili na tu známou po celém světě, kde se chudý kluk vypraví do města prodat poslední hospodářské zvíře a vrátí se pouze s několika fazolemi, za což je bez večeře, díky fazolím však nakonec štěstí dojde.
Tvůrci filmové adaptace často přidávají nové postavy a motivy - v některých verzích je to znuděná princezna rebelka, v jiných mistr nebo spojenec, který dává Jackovi fazole. V některých verzích jsou fazole spojeny s mnichy či špióny a s radou, že se nesmí namočit; tyto drobné náhodné epizody umožní příběhu vytvořit komplikovanější dějovou linii, která se ovšem může ukázat jako příliš rozvláčná pro dětské publikum.
Výklad není moc jednoduchý, protože postavy v pohádce se řídí zákonitostmi fantazie a ne reality. Sen o fazolkách je úlevný, trochu sebelítostný manévr, kterým si Jack ulevuje od pocitu hanby a viny za zpackaný obchod. Všechny snové struktury, které fungují jako úlevný manévr, však končí s denním sněním, které je spustilo. Takže i fazolový stonek se musí na konci denního snění zase odvolat. Návrat do reality představuje přeseknutí stonku sekerou a zabití obra.
V pohádce se objevuje motiv dvojí matky: skutečná matka v domě a její druhá inkarnace v podobě obryně v oblačném světě. I princeznu v závěru můžeme s přivřením očí považovat za třetí instanci matky. Jack se staví do role partnera matky; touhou dělat ji šťastnou a soutěžit tím s „otcem“ (obrem) se vysvětluje jeho krádež obřich pokladů.
dozvědět se více o pohádce Jan a kouzelná fazole
Všimněte si, že pohádkový svět není bezuzdná fantazie, která se mění jako obrázky v kaleidoskopu. Naopak mívá určitý stavební plán a vnitřní logiku. Klasické pohádky přežily až do dnešních dnů právě proto, že rezonují svou vnitřní logikou s těmi čtenáři a posluchači, kteří zažili to samé. Zde tedy situace, kdy otec řve na matku a dítě se musí rozhodnout, na čí straně bude.
Hru napsala na motivy klasické anglické pohádky (Jack and the Beanstalk) Iva Peřinová. Narozdíl od původní předlohy zvýraznila zápornou povahu obra, přidala poetickou funkci oblačné dívky Aster (která hrou na cello uspává každé ráno hvězdy, aby přes den nesvítily...) a hlavnímu hrdinovi Jankovi do vínku vložila mnohem více právě oné příslovečné “jankovitosti”. I díky tomu má příběh spád, údernost a humor.
Poetická pohádka pro čtyři herce a spoustu loutek (od javajek přes manekýny, malé marionety až po maňásky) je psána částečně ve verších. Režie se ujala Michaela Homolová, která v Naivním divadle již dříve nastudovala například inscenace Líný Lars a žabka kouzelnice, Zlatovláska či Písmenková polívka. O výpravu se postaral (v NDL poprvé hostující) slovenský scénograf Roman Anderle.
Při přepracování pohádky do filmové podoby se často vyskytují problémy: příliš mnoho postav, příliš mnoho náhod, nejasné cílové publikum. Příběh filmu je zpočátku trochu překombinovaný, aby se posléze smrsknul na kratší pobíhání v zemi obrů a jednu bitvu v samotném závěru. To vše se odehraje během přibližně dvou dní, během nichž se nám představí spousta postav, které s blížícím se koncem filmu ubývají.
S tím jsou spojeny nejzávažnější problémy tohoto díla - na pohádku je to zprvu moc složité a dlouhé, děti pozornost dlouho neudrží, navíc je zde hodně úmrtí (bez kapky krve) a bitva na závěr, která je skvěle zpracována, ale v níž se vlastně nic nestane. Hlavním problémem tedy bude to, jaký má film vlastně cílovou skupinu diváků?
Průvodce pěstováním fazolí na zahradě
Bryan Singer asi chtěl zkusit něco nového a jeho jméno pak k projektu přilákalo britskou hereckou elitu, zejména Ewan McGregor si svou roli užívá, dobrou volbou byl i jediný Američan ve filmu, Stanley Tucci, který si zde střihnul záporáka. Co se týče hlavního hrdiny - atraktivitu Nicholase Houlta pro mladší slečny těžko posoudím, ale producenti by z něj nejspíše rádi udělali idol, a tak ho navlékli do úzkých kalhot a kožené bundy s kapucí, nechybí patka.
Pohádka o Jackovi sdílí motivy s jinými lidovými příběhy: útěk před lidožravou stařenkou, kouzelné proměny, sedmimílové boty, kouzelná hůlka i mluvící fazole - to vše se objevuje v širším kontextu evropských pohádek. V jednom z textů se například objevuje příběh princezny, která byla odložena v kolébce a vyrostla mezi lidožrouty; v útěku pomáhají kouzelné pomůcky a fazole odpovídají na otázky „Fazole jsi tu?“ „Ano, jsem tu!“ - tyto motivy ukazují, jak se v lidové tradici opakují základní archetypy a kouzelné předměty slouží k překonání nepřízně osudu.
| Motiv | Výskyt | Možná interpretace |
|---|---|---|
| Fazole | Kouzelný předmět přivádějící Jacka do nebe | Únik do fantazie, orákulum, prostředek k dočasnému zbavení se viny |
| Fazolový stonek | Cesta do světa obrů | Přechodový rituál, hranice mezi světy, dětství vs. dospělost |
| Obr | Otcovská figura v nebeském světě | Opar rodinného soupeření, autorita, hrozba |
| Matka / obryně / princezna | Různé inkarnace mateřského principu | Multiplicitní role matky: pečovatelka, objekt ochrany, ideál |
| Kradení pokladů | Jackovy eskapády v zemi obrů | Soutěž s otcem, potřeba dokázat hodnotu, zkouška odvahy |
Pohádka nabízí více úrovní čtení: na povrchu dobrodružný příběh o chudém chlapci, který navzdory všemu získá bohatství; hlouběji psychologický mýtus o dětství, soutěži s otcem, úniku do fantazie a nutnosti návratu do reality. Zda příběh chápeme jako letterární rozvíjení rodinných konfliktů nebo jako prostou pohádku pro děti, je věc interpretace a cílového čtenáře či diváka. Každá adaptace (divadelní, filmová či literární) tyto vrstvy zvýrazňuje jinak - někdy sympatičtěji, jindy problematicky překomplikovaně.
Copyright © pohodanovapec.cz
