Copyright © pohodanovapec.cz 
V refektáři kostela Santa Maria delle Grazie v Miláně je k vidění věhlasný a opěvovaný obraz Poslední večeře od Leonarda da Vinci. Konkrétně zde mistr po dlouhém studiu zhotovil malbu mezi lety 1494 a 1498.
Když jednatřicetiletý Leonardo na pozvání knížete Lodovica Sforzy přesídlil do Milána, přišel do města prožívajícího tehdy jeden z vrcholů své slávy. V roce 1483 tedy Lodovico pozval Leonarda, tehdy již slavného umělce, do města, kde na něj čekalo ještě mnoho z dědictví antické i středověké minulosti.
Mistr Leonardo da Vinci přišel do Milána z Florencie na pozvání svého patrona Ludovica Sforzy. Právě pro něj a pro Beatrici d’Este vytvořil malbu o rozměrech 4,6 x 8,8 metrů na zdi refektáře dominikánského klášterního kostela Santa Maria delle Grazie. Kostel byl v té době sotva dvacet let po dokončení, ale na jeho úpravách pracoval už Bramante.
Da Vinci si bravurně poradil se zobrazením perspektivy i se světelnými efekty. Dílo začlenil do reálného prostoru refektáře tak, že světlo na obraze dopadá na apoštoly z té strany, na které jsou i v refektáři okna. To mistrovi umožnilo mimo jiné zaměřit se na vášně, které se projevují ve tvářích přítomných.
Poslední večeře zachycuje Ježíše a dvanáct apoštolů při poslední večeři, při níž Kristus oznámil, že jeden z jeho učedníků ho vbrzku zradí. Ježíš sedí uprostřed stolu a je dominantní figurou na obraze. Ve smířlivém a odevzdaném gestu ukazuje na sklenici vína a bochník chleba. Kolem něj vidíme čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou jim právě Ježíš pověděl.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Malba je považována i za jakousi studii charakterů. Každý z mužů na oznámení, že jeden z nich Krista zradí, reaguje po svém. V neobyčejné spleti gestikulujících rukou je jen Kristova dlaň klidně rozevřená, jako by kladla otázku.
Leonardo da Vinci nezvolil inovativní přístup pouze v pojetí námětu, ale i v použité technice. Ačkoliv v té době byly podobné malby vytvářeny na vlhké omítce, Leonardo maloval temperami s olejem na zaschlý sádrový štuk. Tento postup, obvykle vyhrazený pro malbu na dřevě, mu umožnil realizovat vytčený kompoziční záměr a věnovat se detailům.
Použitá technika se sice neosvědčila, ale umožnila umělci věnovat se detailům. Experiment se ovšem příliš neosvědčil. Z malby byly odstraněny špinavé nánosy i materiály z předcházejících úprav během posledních restaurátorských zásahů.
Malba začala umírat prakticky ještě předtím, než byla dokončena. Neprospěly ani vandalské pokusy o zničení ze strany Napoleonových vojáků. V době napoleonské okupace Milána byli v refektáři dokonce ustájeni koně. Nástěnnou malbu vyvedl v tempeře a olejových barvách, a to na omítce kryté dvěmi sádrovými vrstvami. Tento postup zadržel ve zdivu vlhkost - zatímco technika fresky umožňuje zdi dýchat.
Poslední restaurační práce trvaly od roku 1977 do roku 1999. Restaurování silně poškozené malby si vyžádalo 22 let. Poslední byl proveden v roce 1999 a veledílu neskutečných rozměrů znovu vrátil ztracený lesk a původní barevnost. Z malby byly odstraněny špinavé nánosy i materiály z předcházejících úprav. Proto si současný návštěvník může Poslední večeři prohlédnout v podobě nejvěrnější originálu, i když původní barvy už pochopitelně nemohou zářit tak, jako tomu bylo v době vzniku malby.
Kostel Santa Maria delle Grazie s proslulým obrazem je na seznamu UNESCO. Zapsán byl roku 1980. Počítejte s tím, že vidět Leonardovu Poslední večeři může jen omezený počet návštěvníků. Prohlédnout si Poslední večeři od Leonarda da Vinci může jen každý den jen omezený počet návštěvníků.
V obraze je použita trojúhelníková kompozice (konkrétně v pozadí za Kristem a uspořádání skupinek). Z levé strany obrazu nejdál od Ježíše to jsou Bartoloměj, Jakub menší a Ondřej. Blíže k Ježíši sedí tři nejdůležitější apoštolové. Jidáš drží v ruce váček s penězi, které dostal za zradu. Je v mírném záklonu a překvapení, neboť mu je jasné, že se Ježíš o jeho zradě dozvěděl.
Obraz Poslední večeře byl také použit v dobrodružně-fantastickém románu Dana Browna Šifra mistra Leonarda. V díle se poukazuje na to, že da Vinci chtěl poukázat na vztah mezi Ježíšem Nazaretským a Máří Magdalenou; literární fikce naznačuje, že osoba po Ježíšově pravici by mohla být žena.
Ve Vídni, na počátku 19. století byla v letech 1845-1847 v minoritském kostele Panny Marie Sněžné vytvořena mozaiková kopie obrazu Poslední večeře. Obraz byl mnohokrát reprodukován a zmiňován v řadě uměleckých i populárních kontextů.
| Parametr | Hodnota |
|---|---|
| Autor | Leonardo da Vinci |
| Rok vzniku | 1494-1498 |
| Umístění | Refektář kláštera Santa Maria delle Grazie, Milán |
| Rozměry | 4,6 × 8,8 m |
| Technika | Tempery a olej na zaschlém sádrovém štuku (ne klasická freska) |
| Restaurování | Poslední rozsáhlé práce 1977-1999 |
Poslední večeře je jedním z nejslavnějších malířských děl světa, jeho historie, technika a osud odrážejí jak genialitu autora, tak křehkost uměleckých děl vystavených času a vnějším vlivům. Dílo je nejen vizuálním vrcholem Leonardova milánského období, ale i předmětem dlouhodobého zájmu umělců, historiků a široké veřejnosti.
Copyright © pohodanovapec.cz
