Copyright © pohodanovapec.cz 
Pečivo a pekařská tradice v Kolíně i širším regionu mají kořeny hluboko v 19. století. V textu jsou sledovány osudy rodinných pekařství, továrních provozů a lihovarů, které formovaly místní gastronomii a místní identitu - se zvláštním důrazem na kolínský rohlík a pekařskou firmu Hankovec.
Pečivo, které si v polovině 19. století kupovaly naše praprababičky, pocházelo ze Sovova mlýna na Malé Straně. Původně se živil jako mlynářský krajánek, tedy vyučený mlynář bez vlastního mlýna. Takto přišel roku 1840 do pražského Sovova mlýna na Kampě. Tou dobou byl majitelem mlýnů jistý František Trödl.
Třiadvacetiletý Odkolek natolik okouzlil nejstarší mlynářovi dceru Marii, že se slavila veselka. Z mlynářského pomocníka povýšil na správce a deset let nato, když starý mlynář Trödl zemřel, převzal jeho mlýn a založil rodinnou firmu František Odkolek. Časem přikoupil okolní domy a založil pekárnu. To byl pro boj s konkurencí skvělý tah. Mohl ji zásobovat vlastní čerstvou moukou, a tak ručit za kvalitu pečiva.
Později přišel s dalším chytrým nápadem. Založil po Praze síť prodejen. Pro mnoho z nich se mu podařilo získat lukrativní místa v centru Prahy a věhlas pečiva od Odkolka rychle rostl. Bohužel František Serafín Odkolek zemřel náhle 25. prosince 1876 v Praze. Bylo mu 59 let. Jeho plány na rozvoj firmy ale neodešly s ním. Odkolkova firma se neuvěřitelně rozrůstala. Z několika lidí na počátku 60. let se dopracovala až na téměř 2000 zaměstnanců v době svého největšího rozkvětu.
V roce 1896 ale přišla nečekaná rána. Mlýn vyhořel. Tentokrát ale nedala Pražská obec svolení k jeho obnově. Pražanům totiž vadil kouřící komín, který znečišťoval vzduch v centru města. V provozu zůstala jen pekárna, která spolu s obchodem požáru unikla. Na začátku minulého století zažívalo české pekařství zlatý věk a kapacity 50 let staré továrny pomalu přestávaly stačit. Odkolkův nový parní mlýn a továrna na chléb. Odkolkův chléb je vyroben hygienicky s úzkostlivou čistotou, je obzvláště výživný a stravitelný.
V roce 1901 chybělo do vzniku Československa ještě 17 let, Čechy byly součástí Rakouska-Uherska, na trůnu seděl František Josef I., v Kolíně žilo 16.339 obyvatel a přes Labe se chodilo po železném mostě, ústícím na dnešním Jiráskově náměstí. A ještě jedna důležitá věc se toho roku v Kolíně stala - Jan Hankovec založil pekařství...
Dědeček dnešních majitelů Jan Hankovec malý pronajatý krámek na rohu Pražské ulice s výrobními prostorami ve sklepě postupně přestavěl na obchodní dům s prodejem potravinářských výrobků. Výrobní část i pece byly těsně před začátkem první světové války přesunuty do sousedící novostavby v ulici Na Valech, kde soukromá pekárna prosperovala až do konce čtyřicátých let.
Pak zemi ovládli komunisté, následovalo znárodnění a do rodinných rukou se pekárna vrátila až v říjnu 1991, od kdy ji provozují vnuci zakladatele firmy. Na rozdíl od většiny pekáren se širokým sortimentem výrobků se u Hankovců specializují na pečivo v čele s už takřka legendárním kolínským rohlíkem.
Podobných příspěvků, jako je ten následující, najdete v diskuzích na internetu spoustu: "Moje babička (nar. 1901) nedala na rohlíky od Hankovce nikdy dopustit. Můj táta (nar. 1939) tady kupoval rohlíky celý svůj život, i v pokročilém věku neváhal jít přez půl města, aby přinesl mámě i sobě dobrotu ke snídani. Jako rodilý Kolíňák jsem prvních 24 let svého života, než mne odvál vítr jinam za štěstím, o nejlepších kolínských rohlících nikdy nezapochyboval. A i po třiceti letech, co jsem své rodné město opustil, slyším ze zadních sedadel našeho auta od mých dcer skoro celý jejich život."
Oficiální web Hankovců vyjmenovává kromě kolínského rohlíku ještě dalších 7 vyráběných druhů pečiva: dalamánek, dědovu houska, raženou housku, ručně pletenou housku, selský rohlík, dědův rohlík a vločkový vícezrnný rohlík. Prodávají se na mnoha místech republiky, v Kolíně rohlíky Hankovcova auta rozváží čerstvé čtyřikrát denně.
Modernizovaný obchod v Pražské ulici je neustále plný zákazníků a podle majitelů svou koncepcí přečnívá obchody stejného zaměření nejen u nás, ale i v Evropě. Sto dvacáté výročí založení oslaví pekařství ve středu 22. září společně se svými zákazníky. V prodejně v Pražské ulici budou ten den od rána až do večera prodávat Hankovcův rohlík za korunu a za stejnou cenu i kolínskou makovku, bonusem pro příchozí bude i káva zdarma. Při zakousnutí do Hankovcova rohlíku si můžete zkusit představit, jak to v Pražské ulici vypadalo před 120 lety. Nápověda je jednoduchá - stačí se podívat na historický snímek z počátku 20. století.
Tradiční kvasné lihy se v Kolíně vyrábějí již více než 140 let, počátky lihovarnictví v Kolíně sahají až do roku 1856, kdy tam postavila společnost Slezských kapitalistů továrnu na výrobu lihu a drasla. V roce 187 započala výstavba nového lihovaru a o rok později byl lihovar uveden do provozu. Od tohoto období prošel lihovar postupnými změnami a modernizací a od svého uvedení do provozu nepřerušil svou výrobu ani na jediný rok.
Původně byly v Kolíně lihovary dokonce čtyři. Prvním průmyslovým lihovarnickým provozem je udáván lihovar „Na Polepce“ a založen byl již v roce 1856, přičemž zanikl pravděpodobně krátce po první světové válce. Druhým provozem se stal lihovar „Pod hroby“, který byl vybudován přeměnou stodoly v blízkosti dnešní zříceniny bývalého kostela Všech svatých s přilehlým hřbitovem. Třetím provozem byla akciová továrna na droždí a líh založená v roce 1914, která jako výrobu udávala droždí a surový líh. Čtvrtým, a jediným dosud existujícím podnikem, je lihovar Kolín, postavený jako akciový lihovar v letech 1870 až 1871 na volných pozemcích, přisedajících k železnici za spolkovým cukrovarem.
Právě blízkost cukrovaru byla pro život lihovaru zásadní, neboť měl z cukrovaru zajištěnou základní surovinu pro svou výrobu - melasu. Od doby postavení lihovaru k velkým změnám došlo v polovině 80. let a v navazujících kampaních postavením několika skladišť lihu a pomocných prostředků, vznikla budova kotlárny se skladem, byly postaveny výpalkové pece s kotelnou a budova odparky.
Za první světové války se lihovar potýkal s utlumováním výroby, protože se mu nedostávalo surovin, materiálu ani personálu. Válečným útrapám však dokázal odolat a obstál i v době meziválečné, kdy se musel adaptovat na nové hospodářské podmínky nově vzniklého Československa a ztrátu trhů s lihem, které se rázem ocitly za hranicemi. S příchodem druhé světové války bylo nuceno mnoho členů správní rady lihovaru rezignovat kvůli svému původu na svá místa, lihovar si alespoň uchoval svůj původní název, byť ho byl nucen uvádět také v němčině.
Po konci 2. světové války se ani kolínskému lihovaru nevyhnulo rychlé znárodnění podle Benešových dekretů. V roce 1946 byl potom začleněn do národního podniku Kolínské závody lihovarské a drožďářské. Následující vývoj kolínského lihovaru kopíroval osud podobných podniků ve státě. Na počátku sedmdesátých let bylo lihovaru sto let a nešlo jej ohodnotit jinak než „odpovídající stáří“.
V letech 1985 a 1989 proto proběhla rozsáhlá rekonstrukce a modernizace, která jej přivedla jak na vysokou technickou úroveň, tak na výkonnostní vrchol. Byla instalováno první tuzemská nerezová kvasírna, kolonová destilace a odvodňovací stanice, uhelná kotelna byla nahrazena připojením na centrální parovod, což vedlo k výraznému zvýšení čistoty celého provozu. To bylo odrazovým můstkem pro jeho další fungování po pádu režimu.
V roce 1991 vznikl samostatný státní podnik Bioferm, lihovar a drožďárna Kolín. V roce 1992 vznikla akciová společnost Lihovar Kolín, jejímiž akcionáři se stali zaměstnanci závodu. Ještě téhož roku ustavující valná hromada schválila změnu názvu na BIOFERM - lihovar Kolín. Akciové společnosti se podařilo lihovar zprivatizovat po téměř šestiletém úsilí v roce 1996 a lihovar Kolín se tak téměř po 50 letech vrátil do akciové podoby podniku.
Na přelomu tisíciletí prošel lihovar další zásadní modernizací, kdy došlo k automatizaci destilace nebo rekonstrukci odparky na nerezovou. V roce 2018 koupila lihovar společnost Tereos TTD. Byla ukončena fermentace melasy a lihovar přešel výhradně na rafinování surového lihu převážně z lihovaru Dobrovice. V roce 2019 akciová společnost BIOFERM - lihovar Kolín zfúzovala s mateřskou společností Tereos TTD.
Malý závod na výrobu cukrovinek a čokolády založil v roce 1896 Karel Cyvín. V roce 1906 převzala firmu společnost s ručením omezeným s názvem Kolinea, továrna na cukrovinky a zboží čokoládové, a postupně ji začala rozšiřovat. Továrna v meziválečném období vyráběla čokoládu, kakaový prášek, kandované ovoce, trvanlivé pečivo - perníky, sušenky, oplatky apod. Mezi nejznámější výrobky patřila vyhlášená čokoláda Eva.
Západní secesní část (směrem k centru města) byla postavena v letech 1910-1911 pro potřeby tiskárny vedené Josefem Schreibrem, která se stala součástí Koliney až v roce 1917. V letech 1940-42 byla střední část areálu přestavěna a postavena dodnes dochovaná třípatrová budova, ukončená štítem se siluetou kolínského chrámu sv. Bartoloměje a nápisem Kolinea. Za druhé světové války byla výroba omezena a v roce 1944 (až na pekárnu) zastavena, obnovena byla opět v roce 1945.
Znárodněný podnik byl začleněn do n. p. Standard, průmysl čokolády, cukrovinek a trvanlivého pečiva, výroba čokolády a cukrovinek ale skončila v padesátých letech dvacátého století. Areál poté sloužil Ministerstvu vnitra, později byl nabízen k prodeji a od roku 2023 je v majetku společnosti Kolinea Group s.r.o.
Z písemností uložených v Okresním archivu v Kolíně lze zjistit, že kronika města Kolín byla vedena s různě dlouhými přestávkami od roku 1835, kdy vešlo v platnost nařízení nejvyššího purkrabí zemí Koruny české Karla Chotka o pamětních knihách, které zavedlo povinnost vést kroniku ve všech městech. První ve smyslu tohoto nařízení vedená kronika města Kolín končí v roce 1845. Poté nastává více než čtyřicetiletá přestávka až do roku 1886, kdy se psaní kroniky ujímá Josef Potůček. Ten retrospektivně zpracovává i nepopsaná předchozí léta a v psaní kroniky pokračuje až do konce roku 1900.
Po další přestávce pokračuje od roku 1918 do roku 1928 v psaní městské kroniky Antonín Straka. Po roce 1928 nastala v psaní kolínské kroniky opět přestávka. Již jmenovaný Antonín Straka pak pokračoval v psaní městské kroniky v letech 1935-1942. Další přestávka trvala do roku 1948, kdy se tohoto úkolu ujal Alois Vilímovský. Ten psal kroniku do roku 1952. Autorkou městské kroniky za rok 1953 je Božena Sládečková. Další dva roky (1954 a 1955) psal kroniku Ludvík Wimberský. Poté opět nastává přestávka do roku 1958. Další kolínský kronikář, Karel Mrzílek, pak psal kroniku dalších dvacet let, tedy až do roku 1979. Posledním v okresním archivu evidovaným kronikářem je Jiří Procházka, autor městských kronik za léta 1980 až 1989.
Ludmila Bílá a Lenka Neřoldová byly pověřeny vést kroniku dalších let. Napsaly kroniku roku 1990. Pan Ladislav Mareček, kronikář jmenovaný v roce 1994 městskou radou, sepsal zpětně kroniky i za léta 1991-1993. Po jeho smrti se ujal funkce kronikáře pan Rudolf Horák, který zpětně sepsal kroniku roku 1995. V březnu roku 2009 byl do funkce kronikáře jmenován radou města Kolína pan Pavel Pobříslo, který se věnoval zpracování kroniky města Kolína od roku 2009. Svou kronikářskou činnost ukončil zpracováním kroniky za rok 2011. Dalším kronikářem byl radou města Kolína jmenován Petr Křemen, student vysoké školy, který byl snad zatím nejmladším kronikářem vůbec. Z časových důvodů na vlastní žádost ukončil tuto činnost rokem 2014. Do této funkce byla opět jmenována paní Diana Králová (Herelová), která vedla kroniku do roku 2008. Paní Králová se věnovala podruhé psaní kroniky celých 10 let.
Historie pekařství, lihovarnictví a cukrovarnictví v Kolíně je pečlivě zaznamenaná v kronikách a archiváliích a odráží společenské i ekonomické proměny města. Místní tradice, jako je obliba kolínského rohlíku a trvalá návštěvnost prodejen Hankovců, ukazují, jak silná je vazba mezi obyvateli a regionální potravinářskou kulturou.
| Rok | Událost |
|---|---|
| 1817 | Zmínka o osobách spojených s mlynářskou tradicí (např. v Roudnici nad Labem) |
| 1840 | Příchod Odkolka do Sovova mlýna na Kampě |
| 1870-1871 | Výstavba lihovaru Kolín |
| 1896 | Požár Odkolkova mlýna v Praze |
| 1901 | Jan Hankovec zakládá pekařství v Kolíně |
| 1914 | Založení továrny na droždí a líh (jedna z kolínských provozů) |
| 1946 | Znárdnění lihovaru, začlenění do národního podniku |
| 1985-1989 | Modernizace lihovaru, instalace nerezové kvasírny a kolonové destilace |
| 1991 | Restituce a návrat pekařství Hankovec do rodinných rukou |
| 2018-2019 | Koupě lihovaru společností Tereos TTD a fúze BIOFERM |
Dodnes se v Kolíně a v jeho okolí setkáváme s produkty, které mají kořeny v dřívějších provozech a rodinných firmách. Hankovcův kolínský rohlík zůstává symbolem regionální kvality a tradice, prodává se čerstvý čtyřikrát denně a jeho receptura i prodejní koncept udržují silné pouto k místní historii. Modernizované provozy a obchody kombinují tradici s technologií, takže pečivo zůstává dostupné a zároveň zachovává charakter, který si v průběhu desetiletí vybudovalo.
Copyright © pohodanovapec.cz
