Copyright © pohodanovapec.cz 
Studovat téma Večeře Páně je duši drásající zážitek, a to kvůli hloubce významu, který představuje.
Bylo to právě o starém obřadu svátku Přesnic, kdy v předvečer své smrti Ježíš ustanovil nový význam tohoto společného pokrmu, který dodnes dodržujeme.
Poslední večeře Ježíše Krista je popsána v Novém zákoně, konkrétně v evangeliích Matouše, Marka a Lukáše.
Pasáže o Večeři Páně se nachází v Evangeliích Matouše 26:26-29, Marka 14:17-25, Lukáše 22:7-22 a Jana 13:21-30.
Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás‘“ (Lukáš 22:19-21).
Nezapomenutelný zážitek z večeře
Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: ‚To je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.‘
Ježíš prohlásil, že chléb představuje jeho tělo, které má být zlámáno.
Víno pak představuje jeho krev a naznačuje, jak strašlivou smrt měl Ježíš brzy zakusit.
Z těchto krátkých záznamů se dozvídáme, jak vzal Ježíš dvě křehké věci, a uvedl je jako symbol svého těla a krve, jako památník své smrti.
Apoštol Pavel se věnoval Večeři Páně v 1. Korintským 11:23-29.
Díla Caravaggia: Večeře v Emauzích a Nevěřící sv. Tomáš
Pavel tam zmiňuje věc, která jinde v evangeliích není: „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení“ (1. Korintským 11:27-29).
Můžeme se ptát, co znamená přijímat chléb a kalich „nehodným způsobem“. Může to znamenat to, že opomíjíme pravý význam chleba a kalichu a zapomínáme na obrovskou cenu, kterou náš Spasitel za naše vykoupení zaplatil.
Může to také znamenat, že dopouštíme, že se z oslavy stává mrtvý a prázdný rituál či to, že k Večeři Páně přicházíme s nevyznaným hříchem.
Další Pavlův výrok, který také není zaznamenán v původních záznamech evangelií, je: „Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde“ (1. Korintským 11:26).
To nám dává časové omezení této slavnosti - trvá jen do Pánova příchodu.
Svátost Večeře Páně je v mormonismu považována za jeden z nejvýznamnějších obřadů církve.
Poslední večeře byla formálně oslavou svátku Pesach (židovských Velikonoc).
Svátek Přesnic (Velikonoce) byl v židovském náboženském kalendáři největším svátkem.
Během oslav zpíval Ježíš se svými učedníky jednu či více oslavných písní (Žalmy chval, Žalm 111 - 118).
Oslavu svátku ukončili tím, že zazpívali oslavnou píseň (Matouš 26:30) a vyšli do noci, na Olivovou horu.
Po večeři se Ježíš vydal na procházku do Getsemanské zahrady, která se nachází na úpatí Olivetské hory.
Právě tam ho zradil jeden z učedníků, Jidáš Iškariotský.
Ježíš byl bičován a donucen donést si kříž na místo popravy, pahorek za Jeruzalémem zvaný Golgota.
Ustanovení Večeře Páně i z dalších biblických míst vyplývá, že při zmíněné večeři Ježíš symbolicky poukazuje na své vykupitelské poslání, které se děje skrze smrt na kříži, při níž je jako starozákonní beránek obětován za hříchy lidstva.
Nová smlouva byla uzavřena v okamžiku, kdy byl obětován velikonoční Beránek (1. Korintským 5:7; Židům 8:8-13).
Obětní systém už není zapotřebí (Židům 9:25-28).
Během pesachové večeře se dodnes podávají speciální jídla. Ta měl k večeři také Ježíš Kristus.
Rozhodně nechyběl nekvašený chléb.
Jde plochý chleba (či spíš placku z chlebového těsta), do jehož těsta se nepřidává kvásek.
Součástí večeře byla také čerstvá zelenina, ředkvičky, kousky celeru a petržele.
Servírovaly se tzv. hořké byliny, které symbolizovaly hořkost otroctví, tedy některé druhy listových salátů či křen.
Za moučník lze považovat tzv. charoset (někdy se uvádí haroset).
Přijímáním sousta chleba a doušku vína jsou účastníci večeři Páně ujišťováni o svém podílu na životadárné moci Boží lásky projevené v Kristově smrti a vzkříšení.
Starý biblický výraz pro večeři Páně zní eucharistie a připomíná, že jde o radostné dobrořečení Bohu za jeho dílo spásy.
Večeře Páně je označení pro rituální připomínku poslední večeře Ježíše Krista neboli slavení eucharistie.
V luterských církvích (vzešlých z reformace Martina Luthera) jsou pro svátost Večeře Páně užívány ještě jiné výrazy, známé z dalších církevních prostředí: Svátost oltářní, Svaté přijímání (angl. holy communion), Eucharistie, Hostina Páně (něm.).
Základem luterského pohledu na Večeři Páně je učení o reálné přítomnosti Ježíše Krista ve svátosti: O Večeři Páně (naše církve) učí, že Kristovo tělo a Kristova krev v ní jsou opravdu přítomny a rozdíleny požívajícím (AV 10), Je to pravé tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista pod způsobou chleba a vína pro nás křesťany, abychom jedli i pili, jak to sám Kristus ustanovil.
Lutherství tedy nevyznává (na rozdíl od římskokatolické církve) trvalou proměnu živlů v tělo a krev Krista i po slavení Večeře Páně.
Tradiční způsob slavení navazuje na středověkou mši - koná se na oltáři, který je oddělen od věřících zábradlím s klekátky.
Pojetí Večeře Páně v církvích vzešlých ze švýcarské reformace se polemicky vymezuje proti pojetí římskokatolickému a luterskému.
Reformovaní odmítají označení svého pojetí za čistě symbolické.
Pro reformované pojetí Večeře Páně je klíčové odmítnutí římskokatolické mše, chápané jako opakování Kristovy oběti na kříži.
Jan Kalvín zastává, že věřící při Večeři Páně přijímají skutečné tělo a skutečnou krev Krista. Děje se tak ovšem duchovně.
Pro názornost se užívá příkladu královské pečeti. Pečeť sice není král, ale na čem je králova pečeť, to se z královy vůle děje.
Lze tedy říci, že ve stejnou chvíli, kdy věřící přijímá vnějšně chléb a víno, přijímá skrze Ducha svatého vnitřně skutečné tělo a krev Kristovu.
Confessio helvetica posterior čl. Samo vyznání lze chápat jako kompromisní text mezi kalvínským a zwingliánským proudem švýcarské reformace; text se tedy znatelně vyhýbá rozlišení tělesného a duchovního.
U Jana Kalvína je patrná snaha oprostit nauku o Večeři Páně nutnosti filozofického zdůvodňování.
Zwingli chápal Večeři Páně především jako názornou připomínku Kristovy oběti a dále jako akt slavnostního přihlášení se k této oběti po způsobu vojenské „přísahy na prapor Ježíše Krista“.
Svátost večeře Páně je společně se zvěstováním Božího slova hlavní součástí křesťanské bohoslužby.
Slavíme při ní společenství se vzkříšeným Kristem, vzdáváme Bohu díky za jeho dílo v dějinách (eucharistie), připomínáme si Ježíšovo učení, utrpení a vzkříšení (památka Páně) a radujeme se ze společenství kolem Božího stolu v tomto čase i v čase budoucím.
Večeře Páně je pokrmem poutníků na další cestu a otvírá před námi také eschatologickou perspektivu tohoto hodu v Božím království, jak nám Pán Ježíš Kristus slíbil.
Copyright © pohodanovapec.cz
