Copyright © pohodanovapec.cz 
Legendární komediální trilogie Slunce, seno už patří mezi legendy české kinematografie. Příběhy z jihočeských Hoštic jsou zkrátka nezapomenutelné a každé opakování slaví divácký úspěch. Komedie, která se natáčela v letech 1982 až 1983 v jihočeských Hošticích se stala doslova filmovým hitem a fenoménem a její sláva trvá dodnes!
Obrovský úspěch filmu Slunce, seno, jahody vedl Barrandov k tomu, aby vyprodukoval pokračování. Zdeněk Troška jako režisér s tím souhlasil, ovšem za podmínky, že tentokrát z něj cenzoři nic vystřihovat nebudou. Tak se také stalo. Právě úspěch Slunce, seno, jahody dal navíc vzniknout dalším dvěma pokračováním. Slunce, seno, jahody tak skutečně vše odstartovaly!
I přesto, že jde o komedii nesmíme stále zapomínat, že se v době vzniku filmu nacházíme v letech 1983 - 1984, kdy naplno zuřil komunistický režim a cenzura. Při finálním schvalování tak z filmu kvůli cenzuře muselo být vystřiženo 10 minut. I to je důvod, proč je stopáž Slunce, seno, jahody jen nezvyklých 83 minut. Z filmu zmizely scény, kde se mluvilo o tom, že Šimon Plánička je špión a diverzant. Výrazně se se stříhaly i scény odehrávající se okolo faráře Otíka.
Na počátku 80. let totiž na každoroční schůzi v Barrandovských ateliérech pronesl Zdeněk Troška námitku, proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami. V nespočtu rozhovorů se následně režisér a autor scénáře Zdeněk Troška nechal slyšet, že situace, které se filmem jako zlatá nit linou, nemusel nijak vymýšlet, že vycházely z jeho života, rodiny, doby a dění, které v Hošticích prožívali.
Je skoro pravidlem, že všechny velké hity, ať už hudební, filmové nebo třeba i vědecké objevy, vznikají téměř náhodou. Nejinak tomu bylo i s filmovou komedií Slunce, seno, jahody. Na počátku 80. let totiž na každoroční schůzi v Barrandovských ateliérech pronesl Zdeněk Troška námitku, proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami.
Dnes už lidé tuší, že v druhém dílu, Slunce, seno a pár facek, došlo ke skutečnému násilí, pro herce natáčení ale rozhodně nebylo jednoduché. Natáčení závěrečné scény, kde se celá vesnice při svatebním obřadu začne mlátit, nebyla žádná legrace. Herci se totiž doopravdy fackovali. Pár komparzistů si na plac tajně přineslo pálenku, aby se jim násilná scéna lépe točila. Jen málokdo se během této akce alkoholu nenapil.
Fackovací scéna se natáčela celkem šestnáctkrát. Opravdové facky padaly i v závěrečné scéně, na níž se proto někteří komparsisté posílili tvrdým alkoholem? Měli to zapotřebí, scéna se natáčela celkem 16x a její natočení trvalo 4 dny. Facka, kterou uštědřila Veronice Kánské, až „druhou vzala o zem“, byla skutečná. Helena Růžičková si přitom dala extra záležet na fackách určených tatínkovi Šimona Pláničky? Troška „zařídil“ aby se scéna, kdy dostane facku, a to pravou, točila celkem devětkrát.
Slunce, seno, jahody má dvě výrazné mužské postavy. Těmi jsou Venca v podání Broňka Černého a Šimon Plánička v podání Pavla Kikinčuka. Pro oba byl film svým způsobem výjimečný. Pro Pavla Kikinčuka znamenal první filmovou roli a nechal slyšet, že v dalších pokračováních hrát nebude. Objevil se o řadu let později například v Troškově komediální trilogii Babovřesky nebo v jeho pohádce Nejkrásnější hádanka.
Veronika Kánská (Blažena) jako neherečka dostávala nižší honorář než vystudovaní herci, 160 Kč za natáčecí den? režisér použil finanční motivaci ve scéně, jak se svolávané babky sbíhají na faru? Představitelka Blaženy Škopkové Veronika Kánská měla za jeden natáčecí den 160 Kčs. To by dnes bylo přibližně 850 Kč.
Věčně reptající babičku upoutanou na lůžko hrála Valerie Kaplanová Její představitelka z prvního dílu, Erna Červená, totiž roku 1985 zemřela. Divácky veleúspěšný film svým ziskem zachránil téměř krachující barrandovská studia? Svým ziskem zachránil druhý díl trilogie Slunce, seno krachující barrandovská studia.
Rychlý banánový chlebíček z hrnku
Helena Růžičková je veřejnost zná jako dobrosrdečnou panímámu, ale herečka měla i svou druhou stránku? Facka, kterou uštědřila Veronice Kánské, až „druhou vzala o zem“, byla skutečná. Nakonec došlo i na Růžičkovou? Zvlášť výživná následovala poté, co omylem strhl Růžičkovové kromě šatů i podprsenku.
Jeho představitel Oleg Rajf (1928-2011) sice pocházel z imigrantské ruské aristokratické rodiny, sám se však stal zarytým komunistou a na Barrandově ho neměl nikdo rád. Zdeněk Troška „zařídil“ aby se scéna točila devětkrát.
Doktora Káju Kroupu měl původně hrát Oldřich Kaiser? Režisér, sám homosexuál, do ní však obsadil typově příhodnějšího neherce Josefa Stárka (1950-1998), homosexuálního číšníka z pražské restaurace U Petra Voka, kterého poznal v gay klubu. Za jeho předčasným skonem stála jak slabost pro mladé chlapce, tak nezřízený způsob života, který vedl i přes svoji závažnou srdeční chorobu.
Kateřina Lojdová (nar. 1961) se k roli učitelky autoškoly inženýrky Gabriely Tejfarové dostala přes postel? Ale ne vlastní.
Režisér Zdeněk Troška v rámci tohoto filmu musel jako vsuvky natočit i dva krátkometrážní filmy, a to porno po německém vzoru i Umučení sv. Šebestiána? Bylo to jednodušší, než vyjednávat autorská práva. Došlo k výměně představitelky „babičky v posteli“?
Průvodce výběrem mouky na knedlíky
Jedna z nejlegendárnějších a nejzapamatovatelnějších částí filmu Slunce, seno, jahody je scéna, kdy stará Škopková odjíždí na své posteli z dvorku až na Hoštickou náves. Podobně legendární, jako je scéna s postelí staré Škopkové, je i úvodní scéna ve vlaku, kdy musí cestující přesednout na opačnou stranu a vyvažovat, aby se vlak nepřevrhl. Ve filmu efektní scéna, která diváky výtečně pobaví.
Na premiéru v plzeňském amfiteátru 1. července 1989 přišlo na 33 000 diváků. Nikdo z nich netušil, že za necelých pět měsíců u nás skončí éra socialismu i socialistické vesnice. Dokonce přímo za účasti režiséra Zdeňka Trošky i hlavních představitelů.
Do kina na něj přišly víc než 3 miliony diváků. Divácky veleúspěšný film svým ziskem zachránil téměř krachující barrandovská studia. Komedii Slunce, seno, jahody si dnes drtivá většina diváků spojuje i s ústřední melodií a stejnojmennou písní v podání Karla Černocha. Píseň Slunce, seno, jahody vznikla ale až po premiéře v roce 1984.
Právě úspěch Slunce, seno, jahody dal navíc vzniknout dalším dvěma pokračováním. I to je důvod proč se letos v červenci do jihočeských Hoštic opět vrátí! V čele se Zdeňkem Troškou a hlavními představiteli si návštěvníci budou moci užít festival Slunce, seno 40, kdy se bude vzpomínat nejen na natáčení a zážitky z něj, ale řada přijde i na obnovenou premiéru.
Ve filmu Slunce, seno, jahody, ale i další dvě pokračování se jen hemží místními drbnami a babkami. Tyto malé role a komparz pak skutečně hrají místní Hoštické důchodkyně. Nakonec, vzhledem k tomu, že Zdeněk Troška ve vesnici vyrůstal nepředstavovalo pro něj problém je pro natáčení přemluvit. Kdo by si nepamatoval slavného filmového psa Pinďu, který se ve Slunce, seno, jahody objevuje?
| Fakt | Hodnota / poznámka |
|---|---|
| Natáčení | 1982-1983 v Hošticích |
| Stopáž původního filmu | 83 minut (po cenzurních úpravách) |
| Facky ve druhém dílu | skutečné facky, závěrečná scéna natáčena 16× |
| Divácký úspěch | více než 3 miliony diváků, 33 000 na premiéře v Plzni |
| Honorář Veroniky Kánské | 160 Kčs za den (cca 850 Kč dnes) |
Zdroj: Filmové studio Barrandov fakta
Copyright © pohodanovapec.cz
