Copyright © pohodanovapec.cz 
Smil italský je aromatický polokeř z čeledi hvězdnicovitých pocházející ze Středomoří. Tato rostlina s nezaměnitelnou vůní, která připomíná kari koření, nebo také tekuté ochucovadlo známe jako „maggi“, je po staletí ceněna pro své výjimečné léčivé vlastnosti.
Vyznačuje se stříbřitě plstnatými úzkými listy, které jsou pokryté jemnými chloupky, což rostlině pomáhá odrážet intenzivní středomořské slunce a minimalizovat ztrátu vláhy. Smil je voňavý bohatě rozvětvený polokeřík (dorůstá cca do 50 cm), vytváří hustý dřevnatějící porost, z něhož vyrůstají olistěné bylinné stonky. Dlouhé úzké čárkovité lístky mají stříbrně zelenošedou barvu, jsou stálezelené, neopadavé a často běloplstnaté.
Od června do srpna vytváří na vrcholcích lodyh bohaté chocholíky drobných, jasně žlutých květních úborů. Květy po usušení neuvadají a zůstávají pevné a žluté. Smil roste na slunných svazích a na suchých pastvinách. Preferuje plné slunce a dobře propustnou, často kamenitou nebo vápenitou půdu.
Smil italský kupodivu nepochází z Itálie, jak by se dalo z jeho názvu usuzovat, ale z Turecka. Běžně se pěstuje v celém Středomoří. Název Helichrysum pochází z řeckých slov helios (slunce) a chrysos (zlato), což odkazuje na zářivou barvu květů a jejich trvanlivost i po usušení. Smil italský je známý rovněž pod lidovými názvy dědek, kociánek, kočičí nožička, květ věncový, maggi, kari bylinka nebo nesmrtelka.
Smil se množí semeny, častěji však řízkováním. Uvítá slunné místo s propustnou, příp. odvodněnou chudou půdou a mírnou až střídmou zálivkou. Dobře poroste tam, kde se daří levanduli nebo rozmarýnu. Po odkvětu je nutné rostlině zkrátit výhony, aby odspodu zbytečně nevyholovala. Na zimu potřebuje smil nastýlku ze suchého listí a nadzemní část rostliny zabalit do bílé netkané textilie. Přesto naše zimní období často nepřežije - je mrazuvzdorný do cca -17 °C.
Recept: Italský těstovinový salát s kuřecím masem
Listy smilu se používají jako koření do polévek, dušeného masa, zeleniny a rýžových jídel, kterým dodávají charakteristickou „kari“ příchuť. Smil velmi dobře nahradí v polévkách koření maggi. Přes svou rozmanitou využitelnost se doporučuje používat ho střídmě a až na konci vaření, aby zůstalo zachováno žádoucí aroma a nepřevážila nepříjemná chuť hořčin.
Základní marináda - recept: Budete potřebovat ¼ hrnku oleje, 2 stroužky česneku, 1 malou cibuli šalotku a cca osm kari lístků. Do rozehřátého oleje přidejte nadrobno nakrájený česnek a šalotku. Vše orestujte. Pak přidejte lístky kari. Opatrně se směsí míchejte, aby se z bylinky do oleje uvolnily aromatické složky. Pozor, lístky se nesmí připálit. Do hotové marinády pak můžete přidat další přísady. Takto ochucený olej použijte jako marinádu na rybí či drůbeží maso. Můžete jím také maso potírat během grilování.
Smil italský je proslulý svými mimořádnými regeneračními schopnostmi. Jeho silice urychluje hojení ran, modřin, popálenin a jizev (včetně starých jizev), podporuje obnovu kožních buněk a snižuje viditelnost strií. Je klíčovou složkou mnoha kosmetických přípravků proti stárnutí. Podporuje mikrocirkulaci v pokožce, zlepšuje její elasticitu a pomáhá vyhlazovat vrásky.
Smilova silice působí mírně tlumivě na bolest. Ředěná silice se aplikuje na pokožku pro úlevu od svalových bolestí, revmatismu nebo při problémech s karpálním tunelem. V aromaterapii se silice používá k uvolnění stresu a únavy, k podpoře emoční rovnováhy a lepšího spánku. Používá se také při přípravě koupelových a masážních olejů vhodných zejména při únavě, nespavosti, stresu.
Léčivé účinky smilu italského jsou dány vysokým obsahem silice, flavonoidů, hořčin a tříslovin. Užívá se sušená nať smilu, sušené listy, květy nebo také čistá silice, která se získává parní destilací žlutých květů a je velmi drahá. Tradičně se využívá při léčbě zažívacích potíží, jako jsou křeče, nadýmání a poruchy žlučníku. Nálev z listů a květů podporuje trávení.
kváskový chléb podle italské receptury
V lidovém léčitelství je smil ceněný pro své antibakteriální, antivirové a protizánětlivé účinky. Pomáhá při zánětech dýchacích i močových cest, při nespavosti i při nachlazení. Při zevním použití zmírňuje bolest hlavy a pomáhá s léčbou nejrůznějších kožních problémů. V inhalacích pomáhá při bronchitidě, čaj se užívá k pročištění průdušek.
Smil italský je všeobecně považován za velmi bezpečnou bylinku. Neměly by ho však konzumovat těhotné nebo kojící ženy. Silice je velmi koncentrovaná, proto se při aplikaci na pokožku používá ředěná. Esenciální olej je velmi drahý vzhledem k velkému množství rostlinného materiálu potřebnému k destilaci.
Silice smilu italského patří k nejdražším na světě (je často dražší než růžový olej nebo santalové dřevo). V antice se sušené květy používaly jako součást pohřebních věnců a ozdob, protože si dlouho udržely svůj vzhled. Blízkým příbuzným smilu italského je smil písečný (H. arenarium), využívaný v lidovém léčitelství zejména při onemocněních žlučníku.
| Použití | Formy | Poznámky |
|---|---|---|
| Kuchařství | čerstvé listy, sušené listy | přidávat na konci vaření, střídmé množství |
| Kosmetika | esenciální olej, infuze | podpora hojení, anti-age, zlepšení elasticity |
| Tradiční medicína | čaj, nálev, inhalace | trávení, dýchací potíže, protizánětlivé účinky |
| Domácí použití | sušené květy | suché vazby, odpuzování molů |
Smil italský je tedy všestranná rostlina: dekorativní, aromatická, kulinářská i léčivá. Pěstování je nenáročné, pokud dodržíte požadavky na stanoviště a zálivku, a získáte tak cennou bylinku do kuchyně i domácí lékárničky.
Copyright © pohodanovapec.cz
