Copyright © pohodanovapec.cz 
Představte si místo, kde mráz zalézá hluboko pod kůži a ledový vítr nikdy neustává. Přesně tam žije tučňák císařský, opravdový mistr přežití v těch nejdrsnějších podmínkách naší planety. Tučňák císařský žije na ledových pláních Antarktidy. Je vysoký skoro jako školní aktovka a má černobílý „frak“, jako by se právě chystal do divadla. Umí skvěle plavat a dlouho zadržet dech.
Samice znáší jedno asi polkilogramové vajce. Po spáření ho samice snáší během až desetidenního cyklu, který se obvykle dvakrát opakuje. Vejce tučňáka císařského může vážit i téměř půl kilogramu - 450 až 470 g (2,3 % váhy matky, 15,7 % váhy tohoto vejce tvoří skořápka, která musí být dostatečně silná). Vejce tučňáků váží obvykle kolem 100 gramů, nicméně u tučňáka císařského může dosáhnout i váhy okolo půl kilogramu.
Při předávání probíhá jakýsi rituál a tučňáci jsou v dění velmi ostražití a opatrní. Pro tučňáka císařského je ale největším nebezpečím mrazivý ledový povrch. Samec si ho velmi opatrně převalí po plovacích blanách nôh do svojho kožného záhybu tak, aby se nedostalo do kontaktu s ľadovým podkladom. Pár si vejce musí urychleně přes led přikoulet, proto se postaví naproti sobě a samec musí opravdu hbitě vajíčko pochytit a popostrčit zobákem na svá chodidla.
U tučňáků císařských je inkubace obzvlášť riziková, neboť samec sedí na vejcích celou dobu a samice se vydává na zhruba dvouměsíční lov. Tučňáci císařští se rozmnožují během antarktickej zimy, když samci inkubují vajcia pri extrémnych teplotách, zatiaľ čo samice lovia potravu v mori. Samice předá vejce samci a odchází na moře, nalovit pro budoucí mládě a trochu pro sebe. Kvůli jejich hnízdní vzdálenosti od pobřeží, se samička stihne vrátit až za cca 2 měsíce, kdy se akorát mláďata líhnou.
Samec mezitím hladoví a sahá do tukových zásob. Od marca do júla tak musia prestáť pôst trvajúci 110 až 115 dní. Není neobvyklé, že ztratí až 45 procent tělesné hmotnosti, což ho postupem času nutí s vlastním pocitem hladu mentálně bojovat a může se stát, že hnízdo opustí předčasně a inkubaci přeruší. Aby oteckovia lepšie vzdorovali náročným klimatickým pomerom, zhlukujú sa do kŕdľov, v ktorých sa zvláštne špirálovito pohybujú.
stylový doplněk do kuchyně: dóza tučňák
Samce si kladú zobáky na jedince stojace pred nimi a neustále sa tlačia dopredu. Tým sa jedince z periférie tohto živého telesa točivým pohybom zasúvajú dovnútra, kde sú chránené pred krutými klimatickými pomermi panujúcimi na okrajoch kolónie. Takýmto pohybom samce postupne striedajú rôzne polohy v kŕdli. Keby sa samec rozhodol prečkať návrat samice z mora sám na vlastnú päsť, bol by odsúdený ... na postupnú krutú smrť zamrznutím.
Kožný záhyb tučniakov je neoperený a vyhrievaný hustou sieťou vlásočníc, v ktorých cirkuluje horúca krv podobne ako teplá voda v rebrách radiátora. Priemerná telesná teplota tučniakov je 38 až 39 °C. Takmer 90 percent izolácie im poskytuje perie a vrstva páperia. Tučniaky majú najvyššiu hustotu operenia zo všetkých druhov vtákov (až 100 pierok na 6,5 cm²). V období pred rozmnožovaním majú navyše vrstvu podkožného tuku hrubú až 3 centimetre.
Inkubace vajec se pohybuje okolo 35 - 40 dní. U větších druhů, např. tučňáka císařského, bývá vejce inkubováno i 64 dní. U tučňáků císařských je inkubace obzvlášť riziková, neboť samec sedí na vejcích celou dobu a samice se vydává na zhruba dvouměsíční lov. Po vyše dvoch mesiacoch trpezlivého zahrievania sa z vajíčka vyliahne mláďa.
Po zhruba 35 - 64 dní inkubace se vylíhne mládě. Po vyše dvoch mesiacoch trpezlivého zahrievania sa z vajíčka vyliahne mláďa. Mládě se poprvé nadechlo života, jak je mrazivý a nebezpečný, usmyslí si. Vylíhlé mládě je slepé, holé a neschopné regulace teploty. Je maličké, slepé a zprvu holé, ale následně ihned zarostlé prachovým peřím.
V tuto dobu je velmi zranitelné a protože si není schopné regulovat teplotu svého těla, je schováno pod hřejivým kožním vakem rodiče. Otec mu ale první pocity zkreslí, když jej překryje heboučkým a příjemně výhřevným vakem, a tak mládě poklidně ulehne na jeho chodidla. Samec (bývá u vylíhnutí častěji) nakrmí malé ptáče natrávenou potravou z volete (respektive z jícnu) tak, že se mu mládě doslova až ponoří do otevřeného zobáku.
Tato kašovitá strava je podávaná jako plnohodnotně čerstvá, i když v rodičích leží několik dní či týdnů. V tuto dobu se ten, kdo poslední seděl na vejcích nakrmí v moři (kdy však loví hlavně pro mládě) a druhý rodič bude sedět a zahřívat mládě. Takto se střídají po několika týdnech (převážně 2 až 4 týdnech).
Postupem času mládě roste a má vyšší nároky na potravu. Proto rodičům nezbývá než mládě společně opustit a lovit tak ve dvojici. Toto období nastává tehdy, kdy je mládě schopné regulovat svojí tělesnou teplotu. Je to také doba, kdy už se nevejdou pod kožní záhyb rodičů.
Aby se však ochránily proti predátorům nebo agresivním jedincům v kolonii, utvářejí se tzv. "školky" nebo "jesle", kde se shromáždí určitých počet stejně starých vrstevníků. Nejpočetnější školky vytváří mláďata antarktického tučňáka císařského, kde se houf tisknoucích se chumáčků navzájem především zahřívá pro udržení stálé tělesné teploty. Školky jsou hlídány dospělými páry, jenž o svá mláďata přišly nebo mladými dospělými tučňáky, kteří ještě vlastní potomky nemají.
Po šesti týdnech vzornej starostlivosti mláďa opúšťa kožný záhyb matky a rodičia ho odvedú do škôlky. Akonáhle nastane obdobie, keď mohou mláďata vstoupit do vody (ve stáří 3 - 6 měsíců), celá kolónia se společně s nimi odporoučí směrem k moři. Poprvé mohou mláďata vstoupit do vody až okolo 3-6 měsíců a pohlavní dospělosti dosahují nejdříve ve dvou a nejpozději v 5 letech.
Když se pak rodiče vrátí z moře, hledají své mládě v obrovském davu tisíců ptáků. Pomáhá jim k tomu jejich skvělý sluch, protože každý tučňák má svůj jedinečný hlas a malý tučňáček s rodiči na sebe volají. Tučniaky cisárske sa musia kvôli identifikácii spoliehať na hlasové signály. Používajú komplexný súbor zvukových prejavov, ktoré sú veľmi dôležité pre individuálne rozpoznanie sa medzi rodičmi, potomkami a priateľmi.
Tučňáci mají zvláštní přizpůsobení, díky kterému mohou uschovat ulovenou potravu pro své potomky. Mají neobvykle dlouhý jícen a ten v celé délce slouží ke skladování potravy. Jak to dělají? Nejprve musí tučňák dostatečně nasytit sám sebe, protože když je svalnatý žaludek prázdný, prochází potrava jícnem přímo do žaludku. Teprve po jeho naplnění se může potrava ukládat. U tučňáků císařských vydrží zcela čerstvá i několik měsíců - hotová superlednička!
Krmění mláďat probíhá tak, že se mládě plně ponoří do zobáku rodiče, který vpustí natrávenou kašovitou stravu do jeho zobáčku. Tato vyvržená strava je ještě těsně před podáním změkčena a zvlhčena v jícnu, jež produkuje hlen který potravu natráví. Samec dokáže mládě i po čtyr měsíčním půstu alespoň trochu nakrmit ze své rezervy. Svojho potomka kŕmi samec špeciálnou tekutou stravou, tzv. mliekovitým výlučkom, ktorý sa mu tvorí v hrvoli a je neobyčajne bohatý na tuk a bielkoviny.
V mnohotisícovom dave samcov dokáže samica neomylne vyhľadať svojho partnera podľa špecificky zafarbeného hlasu. Bohužel, jak to v životě bývá, každý pár takové štěstí nemá. Někdy je samec příliš slabý nebo nezkušený, jindy zase tatínkové marně čekají na své družky, které nejspíš těžký nápor na organismus nezvládly. Pro mládě je smrt matky osudový. Brzo se s ní setká, jenom ne na tomto světě.
Líhnutí mláděte spočívá v jeho schopnosti vyklovat se ze své těsné skořápky. Stačí, aby byl ve špatné poloze, měl kýlu, anebo byl zkrátka jen slabší tělesné konstituce a nemusí se z vejce bez pomoci dostat. V případě chovu tučňáků může mláděti pomoci člověk, ve volné přírodě si však plod musí pomoci sám.
Mezi ohrožené druhy se nyní počítá tučňák císařský, oznámila Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN). Posun z kategorie téměř ohrožených do kategorie ohrožených podle expertů odráží sílící dopady klimatické změny. Tučňáci císařští jsou na stabilní ledové pokrývce oceánu existenčně úplně závislí. Potřebují ledové kry pro rozmnožování, lov i odchov mláďat. Rychlé oteplování způsobené emisemi skleníkových plynů z lidské činnosti ale způsobuje nejen dřívější tání ledu během ročního cyklu, ale také jeho celkový úbytek.
IUCN upozorňuje, že počet tučňáků císařských může do konce osmdesátých let tohoto století klesnout až na polovinu, pokud současný vývoj bude pokračovat. Satelitní snímky ukazují, že mezi lety 2009 a 2018 ubylo zhruba 20 tisíc dospělých tučňáků císařských. „Tento druh je úzce spjat s mořským ledem. Bez něj bude mít velké potíže přežít,“ uvedl Christophe Barbraud z CNRS.
Příroda má pro každý problém geniální řešení a mrazivý jih je toho krásným důkazem. Každý živočich zastává na naší planetě důležitou roli a my se od nich můžeme mnohé naučit. Pokud vás tento příběh z ledového království bavil, určitě se s námi pusťte do poznávání dalších zvířat a objevujte skrytá tajemství přírody.
| Fáze | Trvání (dny) | Poznámky |
|---|---|---|
| Inkubace (obecně) | 35-40 | Liší se druhem |
| Inkubace (císařský) | až 64 | Samec sedí, samice loví ~2 měsíce |
| První péče u rodičů | několik týdnů | mládě zůstává v kožním záhybu |
| Vstup do vody | 3-6 měsíců | mláďata začínají lovit |
Copyright © pohodanovapec.cz
