Copyright © pohodanovapec.cz 
Tak jako mnoho jiných chovatelů a nadšenců pro papoušky, i mě přitahovali arové ze všech druhů papoušků nejvíce. V době asi před 17 lety, když jsem s papoušky začínal, pro mne znamenali vzdálenou, opravdu vzdálenou metu. Začínal jsem jako mnoho jiných chovatelů s malými papoušky rodu agapornis, neoféma a andulkami. S nabývajícími zkušenostmi a léty jsem svoje nároky na chov zvyšoval a „hnal“ se stále dál do chovu středních a větších papoušků. Slovo obětovat píšu záměrně, protože ten kdo zná co obnáší chov papoušků, větších druhů a hlavně arů, ví, že je to na místě.
Zájem o chov tohoto druhu vyplynul z různých faktů. Mám zavedený chov žaků, kteří jsou nesmírně zajímaví, nároční a inteligentní. Dosahuji u nich odchovů, mám je velmi rád, chovám amazoňany, amazónky a jiné druhy, ale arové jsou pro mě zvláště postavený druh, který mě nesmírně přitahuje. Jejich velikost a majestátnost, podtržená barevností i inteligencí, schopnost dobře mluvit má veliké kouzlo. Jak to začalo: Před několika lety, kdy jsem už měl vybudovaný docela solidní chov papoušků různých druhů, jsem se rozhodl, že chov arů určitě založím.
Ono se to lehce řekne, ale sehnat informace od zkušených chovatelů není jednoduché. Obzvláště u těchto druhů. Chovatelé velkých papoušků jsou uznávaní lidé, protože držet chov těchto vzácných a drahých ptáků vyžaduje nejen odvahu a velké investice, ale hlavně mnoho zkušeností a odpovědnou profesionální úroveň. Proto také dostat se do jejich prostředí a přiučit se, získat informace o chovu je složitější. Sbíral jsem zkušenosti, jejich názory a zážitky o chovu arů, o jejich zvycích, krmení, stylu života, nárocích na prostor a teplo.
Před 5 lety jsme se ženou navštívili Loro Parque na ostrově Tenerife - ráj papoušků. Během pobytu na Tenerife jsme se několikrát vrátili do tohoto parku, který nás doslova uchvátil nebývalou podívanou na všechny možné druhy papoušků v překrásném prostředí. A právě tam se ve mně spustil nějaký mechanismus, touha založit chov arů, věnovat se jim a těšit se jejich přízní.
Volba druhu byla jasná. Začnu s ararouunami. Z velkých arů jsou asi nejrozšířenějším druhem a případný odchov bude snazší. Volba voliéry vycházela ze zkušeností chovatelů, od kterých jsem věděl, že arové potřebují nejen prostornou výletovou část voliéry ale i ubikaci. Velká ubikace je pro ary základní podmínkou. Na rozdíl od jiných papoušků arové setrvávají v ubikaci daleko více než v části venkovní proletové. Samotná voliéra pro ary musí být opravdu pevná - nejlépe zděná a kovový železný rám výletové části. Pletivo musí být velmi pevné, stejně tak vázací drát, kterým je pletivo vyvázané.
Složit pár těchto papoušků není vůbec jednoduché a složit ho tak, aby spolu papoušci harmonizovali a byli chovu schopní bývá velmi těžké. Měl jsem velké štěstí, že se mi povedlo takový pár složit. Karlík (jméno samce) a Armína (jméno samice) se k sobě měli hned od prvopočátku. Voliéra, kterou jsem jim vybudoval jim asi dobře „padla“, protože hned další sezónu zahnízdili.
Samozřejmě, že vše nešlo zdaleka tak jednoduše, měli jsme velké potíže s čistými vejci. Podrobnosti o chovu od jeho založení do loňského léta (r. 2005) jsem popsal ve článku Vymodlený ara ararauna. O letošní (r.2006) velice zajímavé sezóně napíšu po jejím skončení. Zde bych chtěl bych začít od „omladiny“, která bude tvořit základ dalšího chovu. Mladé papoušky ara jsme částečně odchovali a částečně pořídili. Narodila se 28.8.2005.
Z vajíčka se proklubala o půlnoci. Matka ji nechtěla zahřívat (sledovali jsme je kamerou nainstalovanou v budce), takže jsem musel malinkou Adélku odebrat a umístit ji do inkubátoru. Moje žena i já jsme ji věnovali veškerou péči. Vyrostla z ní opravdu krásná a silná slečna. Někdy je také pěkně tvrdohlavá a je s ní těžké pořízení. Má krásně syté barvy a v peří je z našich arů asi nejhezčí. Má velmi dobrý apetit a v misce vydrží ochutnávat ze všech nejdéle. Velmi zřetelně mluví několik slov (Adélko, arrííí, Artušek, Aduš, Aduška) a je velmi zvědavá.
Artušek je dvouletý samec, urostlé vysoké figury - charakteristické pro samce, výrazných barev, pěkně mluvící (umí Artuš, Artušek, miláček, au a další). Mám s ním opravdu zvláštní vztah. Ten začal už při naší první návštěve v jeho původní rodině - u manželů Pekárkových. Nebyl jsem si jistý, jak to dopadne. Artuš to ale vyřešil po svém. Zkrátka se najednou vznesl a sedl mi na rameno.
U nás doma ve společenství ostatních arů bývá bázlivější, raději vyhledává mou přítomnost. Proto jej beru ven z klece i mimo ostatní, aby se mohl projevovat ve své povaze nebo jej pouštím na ptačí strom s jinou, jen jednou arou, a později s ostatními. Vydrží mi sedět na rameni i celé hodiny a ani se nehne. Tyto následující řádky budou o dvou dalších ary - Charlie a Kanga.
Absolutně dominantní papoušek, i přesto má velmi dobráckou a přátelskou povahu. Vědom si své větší robustnosti oproti araraunám, větší síle v zobáku a průbojnější povaze, vede ve společnosti juniorů, i když má teprve rok. Je to také pěkný uličník a filuta a je třeba ho také nejvíce hlídat. Charlie umí několik slov (Čárlííí, Čárlíku, Kanga, Chahahaha...).
Je dvouletá (asi holka), která není sice robustního vzrůstu, ale zato je velmi živá a pohyblivá. Velice dobře létá. Je velmi pozorná na jakékoliv podněty z okolí, první začíná před cizími lidmi mluvit a umí být velmi přítulná. Nedivím se, že stala okamžitě miláčkem rodiny. Charlieho považuje za svého ochránce a partnera, zároveň ji někdy lehce štípne.
Co bude dál: Mým cílem je založit chov s těmito mladými ary. Znamená to, nechat je zatím ve společné voliéře, aby byli spolu a dospěli. Charliemu musím pořídit vhodnou partnerku a Kanze pěkného ženicha. Bude napínavé, jak se k sobě budou papoušci mít a hlavně jak proběhne pozdější přirozené rozdělení do párů. Budu Vás průběžně informovat o novinkách u našich „miláčků“, hlavně, jak si zvykají v nové voliéře.
Ara ararauna je nejčastěji chovaným druhem z rodu Ara. Jak správně pečovat o aru? Ara ararauna je nejčastěji chovaným druhem z rodu Ara. Díky svému zbarvení a povaze si získala oblibu mezi chovateli. Jsou aktivní a zvídavé, proto by měly mít dostatečně prostornou klec s vhodným vybavením, které jim poskytne dostatek podnětů. Ary se rády koupou nebo se nechají rosit a také jsou výborní letci.
Ara ararauna se řadí mezi velké jihoamerické papoušky. V přírodě žije v oblasti tropických pralesů Jižní Ameriky. Mimo období hnízdění žijí v hejnech čítajících až 20 jedinců. V přírodě hnízdí v dutinách stromů vysoko nad zemí. Tvoří páry na celý život. Doba hnízdění nastává na jaře nebo počátkem léta.
Chutný oběd: Gratinovaná vejce
Snůška bývá obvykle 2 až 4 vajíčka. Inkubační doba přibližně 25,5 dne. Základní složku potravy tvoří kvalitní krmné směsi doplněné o ovoce, zeleninu a zelené krmivo; nezbytný je grit. Extrudovaná krmiva mají vysokou nutriční hodnotu a mají být součástí kolem 40% stravy. Ořechy, semena, bobule, zelenina a ovoce-toto všechno by mělo být součástí pestré stravy.
Hnízdní budky: ideální rozměry a vybavení byly popsány v originálním textu. Důležité je také zvolit vhodnou voliéru a zabezpečit ji proti vniknutí predátorů. Při výběru páru je vhodné používat DNA testy pro pohlaví, aby se zajistila vhodná páření.
Průběh odchovu mláďat u arů zahrnuje období od klíčení až po vybarvení peří. Mládě bývá kroužkováno ve stáří 18 dní a při odstupu 11 týdnů bývá plně opeřené. Krmení probíhá od časných ranních hodin až do pozdní noci, s kvalitními odchovnými směsmi a přídavky vitamínů.
V případě potřeby je možné mláďata dokrmit uměle, ale nejvhodnější je nechat chovatele řešit situace s minimálním rušením rodičů. Hygiena a údržba voliéry jsou nedílnou součástí úspěšného odchovu.
Pro venkovní chov je vhodná kombinovaná voliéra s okénkem do vnitřní části. Pro zimní měsíce by měla teplota vnitřního prostoru zůstat nad 15 °C. Rozmístění bidel, krmných misek a interaktivních prvků je klíčové pro fyzickou i psychickou pohodu papoušků.
Voda musí být vždy čerstvá, ať už v misce nebo v napáječce. Při venkovním chovu je nutný plášť proti dešti a plný přístřešek. Vnitřní prostor je možné temperovat pomocí termostatu a topení v zimních obdobích.
Krmení by mělo obsahovat extrudovaná krmiva, semena, ovoce, zeleninu, ořechy a různé druhy zelené. Příkrmy jako mléčné a živočišné bílkoviny se obvykle podávají v období páření a odchovu mláďat. Důkladná hygiena a pravidelné doplňky vitamínů a minerálů zajistí dlouhodobé zdraví ptáků.
Mezi důležité doplňky patří sépiová kost, minerály z gritu a případně doplňky pro detoxikaci organismu (dřevěné uhlí nebo jílová kostka).
Ary vyžadují pravidelnou preventivní péči: kontrolu drápů, zobáku, hygienu klece, a s ohledem na jejich aktivní životní styl i dostatek stimulů a hraček. Při podezření na nemoc je třeba okamžitě vyhledat veterináře.
Ara zelenokřídlý dorůstá délky 65-93 cm, rozpětí křídel 100-125 cm, hmotnost 1100-1400 g. Ocasní pera jsou červená s modrými okraji. Obývá panenské oblasti Jižní Ameriky a některé populace v extrémních podmínkách mohou žít až 70-80 let. První odchovy v Evropě a v českých chovech se datují k různým rokům a místům, včetně zoo a soukromých chovatelů.
V přírodě vyhledávají dutiny stromů a palem, hnízdní období trvá od listopadu do března. Hnízdní budky bývají různých orientací, ale důležité je poskytnout bezpečné útočiště a dostatek materiálu pro výstelku.
V minulých letech jsem se setkal s různými scénáři: odchov Adélky, vzájemné soužití více jedinců, a to včetně náročnosti u prvních hnízd. Zkušenosti ukazují, že život ve dvojici je pro ary nejpřirozenější a nejšťastnější. Dva ararouni mohou být doma hluční, avšak při správném odchovu a socializaci se stávají skvělými společníky a učí se komunikovat i s člověkem.
V závěru je důležité, že chov arů vyžaduje plnou věnovanost a čas. Není to jen dekorativní položka domu; je to živý tvor, kterému je nutné se plně věnovat. Proto i my se chovatelé arů rozhodli psát seriál o našich zkušenostech a sdílet je na webu Ararauna.cz, aby se ostatní mohli rozhodnout zodpovědně a informovaně.
tags: #ara #zelenokřídlý #chov #a #vejce
Copyright © pohodanovapec.cz
