Český jazyk je bohatý na obrazná rčení, přísloví a slovní hříčky, které často nesou význam odlišný od doslovného. Jedním z takových výrazů je i „bere mi to na buchty“ - fráze, která se v lidové mluvě vyskytuje v různých nářečních i regionálních variantách. Pojďme si podrobně rozebrat její původ, význam a souvislosti s dalšími českými frazémy a příklady.
České pořekadlo „kdo se v noci toulá, často buchty dostává“ nemíní moučné buchty, nýbrž bouchání do zad. Podobně i rčení „bere míru na buchty“ (t. j. zívá, z Kladska) ukazuje, že výraz „buchty“ v některých nářečních obměnách nemá doslovný smysl pečiva, ale jde o obrazné vyjádření jiného jevu.
Možná vás to překvapí, ale s jídlem to nemá nic společného. Ani to neznamená, že někdo zve nějakého Míru na buchty. Ten, kdo „bere míru na buchty“, tak zívá.
Hra s homonymií slov je velmi hojná i v našem jazyce. Ve všech jazycích je mnoho slov stejně znících, ale významem se rozcházejících; toho od věků využívají bystří lidé jako zdroje zábavy tak, že mluvčí náhle slovu podkládá jiný význam, než by se dalo normálně očekávati. Tak i při rozmanitých zvoláních, jako je to život - bez rukávů!
V mnoha lidových výrazech se tak stírá hranice mezi doslovným a přeneseným významem. Slovní hříčky a lokální idiomy předávají významy, které jsou srozumitelné v kontextu komunity, ale zcela nesrozumitelné pro člověka mimo ni.
V řadě českých regionů se objevují různé idiomy, které navenek vypadají jako nám známá slova, ale v místním kontextu je třeba je číst jinak. Jako příklady uvádíme běžné jevy z nářečí:
Těchto několik ukázek z bohatého množství příkladů postačí, aby bylo viděti, jak se projevuje při nejrozmanitějších příležitostech lidová potřeba vtipného vyjadřování. Je nasnadě, že humor lidu hojně těží také z mnohovýznamnosti slov, t. zv. homonymie.
Podstatou vtipu jest, že spojuje věci zcela různé, zjednávaje mezi nimi neočekávané vztahy. Čím jsou spojované věci dále od sebe a čím se jejich spojení jeví nenucenější, tím je vtip skvělejší.
Lidová mluva a přísloví plní společenskou roli - předávají zkušenosti, výchovné upozornění, humor a identitu skupiny. Slovní hříčky a idiomy fungují jako sociální vazba: jejich porozumění potvrzuje příslušnost ke komunitě.
V těžkých dobách světové války si Čech často ulevoval homonymními hříčkami. Drahotu bot odůvodňoval český švec r. 1915 slovy: »Inu, na kůži dostáváme ve Francii, mazání v Rusku, floky už mají jen v Americe.« Válečných vdovců bylo více než vál. vdov; vdovám padli muži na bojištích, ale vál. vdovci byli ti, kterým doma padla žena. Takové hříčky pomáhaly kompenzovat tíživé situace humorem.
Rychlý banánový chlebíček z hrnku
Formy typické pro nářečí přežívají i v moderní mluvě, často jako stylové ozvláštnění nebo nostalgické frazeologické reminiscence. Přitom je dobré odlišit doslovný a obrazný význam - v případě „bere mi to na buchty“ tedy jde o obrazné popisování zívání či únavy, nikoli o pozvání na pečivo.
Podobné rčení je výmluvné v situacích, kdy mluvčí chce rychle vyjádřit, že ho obchází ospalost nebo že ho omrzela situace, často s nádechem lidové poetiky.
Při styku s lidmi z jiných regionů či s cizinci je vhodné vysvětlovat nářeční a historické výrazy, protože doslovný překlad může vést k omylu. Stejně tak učitelé a překladatelé by měli brát v úvahu, že mnohé slovní hříčky se těžko překládají bez ztráty významu nebo groteskního nádechu.
Hra s homonymií slov je velmi hojná i v našem jazyce. České pořekadlo ‚kdo se v noci toulá, často buchty dostává‘ nemíní moučné buchty, nýbrž bouchání do zad. Z Kladska radí tomu, kdo chce přijít k spasení, aby se dal zakopat, kde pasou krávy. Slovák na útěchu ‚neplač!‘ odpovídá: »Veď já nepláčem (naráží na sloveso plákať prádlo ve vodě), iba mi slzy padají.«
Také rčení, která zdánlivě odkazují na jídlo nebo předměty (buchty, košile, knoflíky), často v nářečích znamenají něco zcela jiného, což je třeba zohlednit při interpretaci literárních textů, lidových písní nebo starších pramenů.
Průvodce výběrem mouky na knedlíky
| Rčení | Region / zdroj | Význam (obrazný) |
|---|---|---|
| bere míru na buchty | Kladsko | zívá, je ospalý |
| kdo se v noci toulá, často buchty dostává | obecné lidové | dostane bouchání do zad (metaforicky 'pokutu' nebo 'trest') |
| buchty (obecně v příslovích) | různá nářečí | může nést netriviální nebo regionální význam mimo pečivo |
Jazyk je živý organismus: staré rčení, jako je „bere mi to na buchty“, nám připomínají, že mluva nese paměť společenských zkušeností, humoru a kreativity. I když se dnes může zdát zastaralé nebo kuriózní, dobře ilustruje mechanismy, jakými lidé proměňují a oživují slova v průběhu generací.