Copyright © pohodanovapec.cz 
Pojmem panenka se označuje dětská hračka, která má podobu malého dítěte, miminka nebo jiné lidské bytosti. Někdy může mít panenka i podobu zvířete nebo pohádkové postavy. Co byla původně jen hračka pro děti, je dnes žádoucí starožitnost. V průběhu věků byly panenky tvořeny z rozličných materiálů. Mezi základní přírodní materiály patří především textil a dřevo, populární nejvíce do 19. století.
Historie panenky, jako obrazu lidské bytosti sahá až k samým počátkům naší civilizace. Za nejstarší dochovanou panenku, která sloužila jako dětská hračka, je považována ta, která pochází z Mezopotámie a byla vyrobena z alabastru. Ve starém Egyptě byla panenka užívána již v době 2000 př. n. l. Ve starověkém Egyptě byla panenka užívána již v době 2000 př. n.l. V době okolo 200 let př. n.l. se objevuje panenka s pohyblivými končetinami a často velmi detailně a výtvarně zpracovaná.
Ve středověku byly dokonce důležitým zdrojem zábavy pro dospělé na evropských dvorech. V dobách raného středověku se objevovaly panenky vyrobené z různých materiálů, jako byla hlína, dřevo, kosti, textil nebo bronz, ovšem i tehdy panenky stále sloužily spíše než na hraní k různým rituálním účelům. Panenky dětem vyráběli hlavně rodiče. Z textilu, zbytků vlny, vyřezávali je ze dřeva a vázali ze slámy.
Kolem roku 1400 se např. v Norimberku věnovala výrobě panenek ze dřeva řada řezbářů (panenky měly kuželovitý tvar a oči a ústa byly malovány). Ale na počátku 15. století se zde začaly vyrábět především panenky z terakoty. Barokní panenky se vyráběly ze dřeva anebo z vosku. Postupem času se z nevalně zpracovaných výrobků, které byly nejprve opatřeny sádrovou hlavou s malovaným obličejem i vlasy, dřevěným tělem a textilními končetinami, stala propracovaná výtvarná díla, která svým zpracováním konkurovala i těm nejuznávanějším značkám a řemeslníkům.
Zlatý věk panenek přichází v 19. století. Největší úspěch ale značce přinesly biskvitové panenky, což byly hračky vyráběné z porcelánu bez glazury. A v očích sběratelů jsou dnes tyto staré panenky ceněnou starožitností. V polovině 19. století se začal používat ohebný kloub a panenky začaly pohybovat končetinami. Začátkem 20. století se uvedly na německý trh panny s realistickou podobou dětského obličeje.
Skleněné oči objevili Němci, ale postupně je nahradila technologie foukaných očí s modrou rohovkou. Hlavička z glazovaného porcelánu spatřila světlo světa poprvé ve Francii. V Americe vynález celuloidu zase způsobil, že panenky byly lehčí a méně křehké než porcelánové. Na začátku všeho byly panenky ze dřeva a celuloidu.
Dalo by se říct, že v minulých stoletích byla v Durynsku asi největší koncentrace panenek na světě, firem zabývajících se jejich výrobou tam totiž působilo několik desítek, možná až stovek. Důvod, proč v této oblasti rostly dílny na výrobu panenek jako houby po dešti, byl prostý. V regionu se odjakživa nacházela bohatá naleziště kaolinu, jenž se používá primárně na výrobu porcelánu. Krom toho bylo Durynsko proslulé také svou sklářskou tradicí sahající až do 12. století. S velkým množstvím porcelánek a stovkami mistrů sklářů se tak region přirozeně stal kolébkou výroby těch nejkrásnějších porcelánových panenek v Evropě.
J. Johannu Danielu Kestnerovi se často přezdívalo „Král panenek“, a to z dobrého důvodu. Jeho továrna byla jednou z těch nejdéle fungujících v Německu. Panenky Kestner vyráběl od roku 1820 a jeho vnuk v tradici pokračoval až do konce 30. let 20. století. Nejdražší starožitná panenka na světě je ta od značky Kämmer & Reinhardt. V britské aukční síni Bonhams byla vydražena za částku přesahující 7 milionů korun.
Tyto pět značek z durynské kotliny je ale jen kapkou v moři. Značek starožitných panenek totiž existují stovky a všechny jsou na sběratelském trhu žádané. Někteří si sbírku hýčkají pro potěšení, jiní v ní vidí investici, jejíž cena pozvolna roste. Sběratelství panenek má tradici sahající až do středověku, kdy byly luxusní dekorační panenky jedním z ukazatelů prestiže jejího majitele. První sběratelé starožitných panenek se objevovali už v 19. století. Ne proto, aby si s nimi hráli, ale panenky se pro ně staly předmětem jejich zájmu.
Ačkoliv se Ernst Heubach na německé scéně objevil až kolem roku 1893, jeho panenky značky Heubach dnes patří k těm nejcennějším. Heubach vyrobil obrovské množství panenek různorodých tvarů i etnik - od těch v nabíraných sukních až po princezny afrických kmenů nebo domorodkyně exotických ostrovů. Zajímavostí je, že Ernstův syn se oženil s dcerou majitele konkurenční firmy Armand Marseille. Vysvětluje to, proč jsou si některé modely panenek od těchto značek tak podobné.
Na území Čech začala vznikat drobná řemeslná výroba dřevěných kloubových panenek od poloviny 18. století jako alternativa drahým dřevěným nebo již porcelánovým pannám rakouské, německé, francouzské nebo anglické výroby. Postupem času se tyto panenky staly propracovanými výtvarnými díly, která svým zpracováním konkurovala i těm nejuznávanějším značkám a řemeslníkům.
V období Československé socialistické republiky hrály panenky důležitou roli v dětském světě. Mezi známé výrobce hraček patřil národní podnik Hamiro Příbram, který vyráběl různé panenky a byl prakticky neznámějším velkovýrobcem panenek v ČSSR do 90. let. Pro mnoho generací dětí v 60.-80. letech byla panenka více než hračka. Byla společníkem, modelem mateřství a zdrojem fantazie. Děti si s nimi hrály celé hodiny, oblékaly je do precizních oblečků a učily se péči o „miminko“.
Staré plastové panenky z období socialismu v Československu dnes učarovávají sběratelům po celém světě. Tento kontrast dělá z retro panenek zvláštní fenomén. Pro někoho jsou to „nechutné“ artefakty, pro jiného zdroje nostalgických vzpomínek. Dnešní estetika hraček je zcela jiná. Panenky mají detailní modelace, kvalitní materiály, realistické vlasy a obličejové rysy. V nabídce jsou od miminek až po krásky s vymodelovaným tělem bohyně.
Dnes jsou luxusnější panenky na hraní vyráběny jen v menších a rodinných firmách. Vyrábějí je i umělečtí návrháři a návrhářky s neuvěřitelným smyslem pro detail. Vedle toho vzniká celé odvětví výroby doplňků. Od botiček přes kabelky až po šperky. Je samozřejmé, že výrobky vynikají precizností svého provedení. Mnohé panenky odrážejí čistotu dětské duše a vzbuzují v nás pocit něhy. Inspirací pro tyto malosériové produkce bývá určité historické období, obraz, vlastní děti či současná móda.
Sběratelství pro někoho představuje odtržení od reality a odreagování. Sběratelství realistických a rebornových panenek je populární především v Americe, kde také umění rebornu vzniklo, kvete ovšem v posledních letech i v Německu, které se pyšní největší panenkovou tradicí. Na výstavách a veletrzích jsou představovány stále nové modely. Někteří si sbírku hýčkají pro potěšení, jiní v ní vidí investici, jejíž cena pozvolna roste.
Co se zbytkem cukrové polevy: praktické rady
Panenkám patří kromě kočárků i různé doplňky, pokojíčky, kuchyňky, postýlky. I těch na výstavě uvidíte nepřeberné množství. Monika Špotáková začala sbírat panenky před 10 lety. Původně to bylo spíše nadšením pro kočárky, panenky byly jakýsi logický doplněk. Monika Špotáková připravila podrobné popisy jednotlivých vitrín, a tak výstava může být i velmi poučnou. „Panenky, doplňky, hračky, kočárky, medvědi, to vše se dá dnes ještě najít po půdách. Lidé se už povětšinou naučili tyto věci nevyhazovat a nabízejí je ve starožitnictvích, (blešácích), na aukčních portálech a inzertních webech, a právě tam se moc ráda pohybuji", říká Monika Špotáková.
Historie domečků pro panenky sahá až do Staré říše Egypta (cca 5000 let nazpátek). V Evropě sahá historie domečků panenek až do 16. století. Zpočátku byly domečky vyráběny na zakázku a proto byly velice drahé. V té době je měly pouze královské rodiny a děti té nejvyšší šlechty. V 17. století, kdy se výroba domečků pro panenky dostává do dílen, kde mohou být vyráběny ve větším množství, se centrem výroby domečků pro panenky stává německý Norimberk. Domečky pro panenky se již dostávají i do bohatých měšťanských rodin a stávají se klasickým svatebním dárkem pro mladou bohatou nevěstu. Změna nastala až s průmyslovou revolucí, kdy se domečky pro panenky začaly vyrábět továrně.
Panenky byly v průběhu věků tvořeny z rozličných materiálů. Poté továrensky zpracované materiály jako papírmaš, keramické materiály (biskvit, pairan, a glazovaný porcelán). Zhruba před sto lety byly vyrobeny první celuloidové mrkací panny s pohyblivou hlavičkou, ručičkami a nožičkami. Když se poprvé objevily ty dětské, byla to revoluce ve světě hraček. Až do poloviny 19. století se většina panenek vyráběla s ryze ženskými tvářemi. Když se poprvé objevily ty dětské, byla to revoluce ve světě hraček.
Pro mnoho generací dětí byla a je panenka společníkem, modelem mateřství a zdrojem fantazie. Děti si s nimi hrály celé hodiny, oblékaly je do precizních oblečků a učily se péči o „miminko“. V mateřské školce se panenky objevovaly jako věrní společníci v dětských pokojíčcích. Panenky odrážejí kulturní normy, ideály krásy i dobové vzory oblékání a často slouží jako zrcadlo společnosti i módních trendů.
Stálá muzea a expozice panenek a hraček umožňují vidět vývoj této hračky v kontextu historie i řemesla. Stálá expozice - Benátky nad Jizerou, zámek. Muzeum hraček. Stálá expozice - Brno, Měnínská brána, Muzeum hraček, Historické hračky. Stálá expozice - Kamenice nad Lipou, zámek. Výstava hraček ze sbírky F. Kyncla. Stálá expozice - Náměšť na Hané, zámek. Dětské historické kočárky. Stálá expozice - Praha, Pražský hrad, Staré purkrabství. Muzeum hraček. Stálá expozice - Rychnov nad Kněžnou. Muzeum hraček. Stálá expozice - Troskovice pod Troskami. Muzeum panenek a medvídků. Stálá expozice - Zruč nad Sázavou, Zámek. Muzeum panenek a medvídků, kočárků. Stálá expozice - CH, Basel. Muzeum panenek. Stálá expozice - A, St. Thomas Blasenstein. Muzeum panenek. Stálá expozice - F, Paris. Muzeum panenek. Stálá expozice - D, Nürnberg. Muzeum hraček. Stálá expozice - B, Mechelen. Muzeum hraček. Stálá expozice - D, Seiffen. Krušnohorské muzeum hraček. Stálá expozice - D, Sonneberg.
| Období | Materiály | Charakteristika |
|---|---|---|
| Starověk | alabastr, dřevo, textil | rituální i dětské; nejstarší dochované exempláře |
| Středověk | textil, dřevo, hlína | často rituální, také hra pro dvory |
| 16.-18. stol. | dřevo, terakota, vosk | řemeslná výroba, dekorativní panenky |
| 19. stol. | biskvit, porcelán, sklo | zlatý věk, hromadná výroba, realismu |
| 20. stol. | celuloid, plast | lehčí, masová výroba, socialistické i komerční série |
Panenka jako objekt pro hru, výtvarné ztvárnění i sběratelský předmět doprovází člověka po tisíciletí. Každá panenka má svůj příběh - ať už byla dárkem, společnicí dětství nebo dnes ceněnou starožitností.
Copyright © pohodanovapec.cz
